Masky a veselí - masopustní průvod prošel i Žebětínem

Koncem druhého únorového týdne proběhl na řadě míst České republiky Masopust neboli karnevalové veselí. Tento třídenní lidový svátek je ve znamení veselí a hodování. Po něm přichází Popeleční středa a 40-ti denní půst trvající do Velikonoc neboli Veliké noci.

V dnešní době se najde už asi jen pár jedinců, kteří by dlouhodobý půst dodrželi. Masopust však svoji tradici neztratil. Slaví se hlavně na vesnicích, ale i některé městské části Brna si karneval řadu let nenechávají ujít. Mohli jste tak potkat skupinku veselících se lidí v pestrobarevných převlecích - takzvaný masopustní průvod.

BrNovinky se přímo účastnily tohoto průvodu v brněnské části Žebětín.

Náš původní plán byl do veselé party nenápadně zapadnout. Ovšem  i přes masky na našich hlavách v podobě roztříhaných novin nás účastníci brzy odhalili se slovy: "Jé novináři!". Naši snahu však ocenili a s humorem nás k sobě přibrali do průvodu.

Startovalo se z Křivánkova náměstí v Žebětíně a pokračovalo po Kohoutovické ulici. Cestu razilo policejní vozidlo a konec asi 40-ti členného průvodu uzavíraly dvě jezdkyně na koních.

Po cestě se hrálo, zpívalo a tancovalo. Nechyběly ani řehtačky, bubínky a různé dětské píšťalky, houkačky a frkačky. Dobrá nálada a radost z průvodu jen sršela.

Masky byly pestrobarevné a nápadité. Účastníci byli převlečeni za hasiče, myslivce, čerty a čertice, medvěda, zajíce, biskupa, klauna, kominíka v ženském podání, indiána, vojáky, lékaře, rybáře a další vtipné postavičky. Aby jim nebyla zima, měli po ruce a na speciálním dřevěném vozítku s hlavou koně občerstvení v podobě vína a tvrdého alkoholu.

Akční rybář neváhal a postavil si rybářskou stoličku přímo doprostřed silnice, kde nastavil síť s očekáváním, že mu projíždějící řidiči aut něčím přispějí. Bohužel, policii se to nelíbilo a rybář musel síť stáhnout a auta nechat projet.

Koníci občas za sebou nechávali hromádku o kterou se vždy postarala čertice a pomocí lopatky házela koblížky do pytle. Sklidila za to vždy uznalý potlesk.

Občas se průvod zastavil u místních domků, kde jejich obyvatelé podávali pohoštění - nejčastěji koblížky či chléb se slaninou. K tomu přidali kávu, č aj a něco ostřejšího na zahřátí. Biskup je za to vždy odměnil tím, že místo pokřtil neznámou tekutinou z kyblíku za pomoci wc štětky.

Na konci Kohoutovické utvořili aktéři kolečko a dali se do zpěvu a tance. Poté už jim zbývala s neutuchající veselou náladou cesta zpět.

Zúčastnili jste se někdy masopustního průvodu? Dodržujete 40-ti denní půst?

text Síma, foto Marián K, BrNovinky

Lidovým tradicím fandí i Lama Rek, který rád vymýšlí zajímavé masky - www.LamaRek.cz

Děti tvořily drátované lampičky – Dietrichsteinský palác v Brně

Doby, kdy bylo tradičním řemeslem i drátenictví, jsou ty tam. Staré dobré řemeslo si lidé mohli znovu oprášit od půl desáté do půl jedné předposlední lednový den v Dietrichsteinském paláci v Brně.

Úkolem bylo vlastními silami odrátovat skleničku a poté z ní vytvořit malou lucernu.

Na akci dorazily maminky s dětmi a babičky s vnučkami.

Rukami jim procházely měděné, stříbrné a mosazné dráty. Ke zkrášlení byly k dispozici kamínky a pomůckou malé zavařovací skleničky na tvorbu svítilen.

Pomocnou ruku poskytly dvě lektorky, které každému ukázaly základní techniku drátování nebo jak vyrobit kytičku. Kdo si nevěděl rady, tomu ochotně znovu pomohly a ukázaly mu jak na to.

Rodiče si otestovali trpělivost ke svým ratolestem. Pomáhali dětem držet drátky a vyzkoušeli si i samotné drátování.

Některé děti byly do akce tak zaujaté a šikovné, že se jim podařilo zadrátovat kamínek i skleničku už za hodinu a půl.

Koho drátování omrzelo, mohl si vyzkoušet staré techniky tkalcovství, výrobu provazů, předení vlny či pozorovat, jak se mele obilí.

Některé děti zase se zálibou koukaly do vitrín na staré hračky a dětské betlémy.

Možná se ptáte, kde je prapůvod drátování a k čemu vlastně sloužilo.

Kořeny drátování jsou již v pravěku. K nám se dostalo ze Slovenska koncem 19. století od vandrujících dráteníků. Řemeslo se rychle rozšířilo a bylo obživou tisíce lidem.Technika nebyla náročná, vyžadovalo se pouze trochu zručnosti.

Drátování sloužilo k opravě popraskaného hliněného nádobí a k výrobě drobných užitkových předmětů do domácností - například pastí na myši, kuchyňského náčiní, nástrojů na čištění dýmek, košíků a věšáčků. Drátovala se i nepoškozená keramika, aby se předešlo nebezpečí poranění při manipulaci s nádobami či jejich případnému rozpadnutí.

Konec drátenictví nastal po skončení první světové války, kdy jej nahradila průmyslová výroba s levným zbožím. Postupně zanikly i četné drátenické dílny v zahraničí.

Dnes je drátenictví spíše uměleckým řemeslem.

Líbí se vám tradiční řemesla? Zkoušeli jste už někdy tuto techniku?

text Jakub Třeštík, Síma, foto Jakub Třeštík, BrNovinky

Tradičním řemeslům fandí i Lama Rek - výrobce korkových tácků s potiskem - www.LamaRek.cz