S větrem o závod - závod veteránů do vrchu Soběšice
Tradice, která trvá již od roku 1924. To je jízda veteránů do vrchu v závodě Brno – Soběšice.
K účasti v závodě stačí málo. Vlastnit automobil nebo motocykl vyrobený do roku 1939 nebo čtyřtaktní motocykl do roku 1965. Samozřejmostí je pak platné řidičské oprávnění a splnění podmínek pro zařazení do technické kvalifikace FIVA A a B, specifikace 1 až 3. Tak co, splňujete všechny potřebné podmínky?:-)
Blížíme se k místu startu závodu – areálu Kociánka v Brně - Králově Poli. Okraje závodní trasy postupně obsazují diváci. Není jich sice 30000, jako tomu bylo úplně v prvním historickém závodu, ale i tak je účast hojná. I přesto, že je již 26. září, sluníčko krásně hřeje, jako by bylo pořád léto. Někteří diváci tak pozorují celé dění zpoza dek rozprostřených po zemi.
Ještě před startem mohou řidiči seznámit svého veterána s tratí a zjistit tak její náročnost. V 11 hodin již na trať vyráží z areálu Kociánky první historické vozidlo. Hned po prvních 100 metrech ho čeká první zkouška. Tou je největší zatáčka, kdy je třeba zatočit vozidlem o 180 stupňů. Jdeme kousek směrem k cíli, abychom omrkli náročnost tratě. Za zatáčkou začíná trať prudce stoupat a je zpestřena neustálými zatáčkami. Je to pořádný záběr pro takové automobilové pamětníky. Další vozidla vyráží na trať v pravidelných intervalech a snaží se ostatní předjíždět.
Pro případ, že by veterán nevybral zatáčku, je v pohotovosti přistavěna sanitka a hasiči. Některá vozidla skoro lapají po dechu a jejich řidiči raději volí strategii pomalu, ale jistě do cíle. Před sebou mají přeci jen ještě tři kilometry cesty z Brna do Soběšic s výškovým rozdílem 159,8 metru, průměrným stoupáním 4,59 %, kde maximální stoupání čítá 10 %. Většina vozů je krásně naleštěna. Jsou to hotoví fešáci, kteří jakoby právě vyjeli z výrobního
pásu. Posádky veteránů jsou oblečeny do dobových kostýmů a zvesela mávají. Auta troubí divákům na pozdrav atypickými zvuky a pár řidičů si stíhá dát i cigaretu. Některá vozidla vypadají spíše jako pojízdné skříně a místa je v nich pomálu. Na památku za sebou veteráni zanechávají stopy kouře a „vůně“ z výfuků. Občas se ozývají i hrozivé zvuky a vypadá to, že některá vozidla se rozhodla stávkovat. Nakonec však náročný terén rozdýchají a jízda pokračuje. Majitelé veteránů o své miláčky určitě řádně pečují a připravují je pro takové závody.
A co vše se hodnotí v této soutěži? Stačí jen splnit nějaké „nej“. Soutěží se o vozidla nejpůvodnější, nejzajímavější, nejlépe renovované, o nejvzdálenějšího řidiče, nejelegantnější dámu závodu, nejstylovější posádku, nejmladšího a nejstaršího účastníka, nejstarší vozidlo, nejlepší dosažený čas a další nej.
Automobily už jsou v Soběšicích a trať nyní patří historickým motocyklům. Některým řidičům nechybí dobové oblečení včetně pořádných historických brýlí a helmy, která hlavu asi moc při pádu neochrání. Jdeme zpět k místu startu, kde historickou atmosféru doplňuje dobová hudba, která je rušena hřmotem tůrujících motorek a startujících automobilů. Zblízka obdivujeme zaparkovaná historická vozidla a motocykly. Je nač se dívat. Někteří veteráni mají skromné vybavení a naopak někde se vůbec na materiálu nešetřilo a třeba interiér automobilu Hispano Suiza je celý ozdobně čalouněný.
Objevuji snad nejstarší vůz tohoto závodu. Je jím Ford T Roadster z roku 1917 a trošku mi připomíná kočár z pohádek. Kabina je posazena na vysokých kolech, takže si posádka užívá určitě skvělý výhled. Nikde nenacházím měřič rychlosti, jen přimontovaný novodobý cyklo-computer. V té době asi nebylo třeba tachometrů. Další zajímavostí jsou světla vyčnívající z boku veteránu. Jsou kahanová a fungují jako petrolejky. Dovídám se i pár technických parametrů. Motor ve vozidle je řad
ový čtyřválec SV s obsahem 2890 ccm. Čtyřkolový pamětník dosahuje výkonu 20-ti koní a jeho hmotnost je 620 kilogramů. Převodovka je dvou-stupňová planetová, nožně řazená a pohon vozidla je soustředěn na zadní kola. Ve spotřebě paliva je „Legendární Henryho Téčko“ téměř nenáročné. Má rádo 11 až 22 litrů na 100 kilometrů. Levné vozidlo, co říkáte? :-) Další zajímavostí je brzda, která je jen na zadní kola.
Za podívanou stojí i starodávné motorky. Opět nacházím starší kousek z roku 1917 – sidecar Harley – Davidson. Jeho maximální rychlost je 80 kilometrů v hodině. Snad nejdelší motorkou této soutěže je žlutě-zelená Böhmerland Čechie. Skýtá místo až pro tři lidi a tachometr opět nenacházím.
Naše prohlídka vozidel je pomalu u konce a že se bylo na co koukat. Mezitím se ke startu připravují opět motocykly a my za ohromujícího dunění motorů všude okolo areál Kociánky v Brně opouštíme. Budeme se těšit na další ročník závodu!
Líbí se vám veteráni? Máte nějakého doma ve stodole taky? Napište komentář.
text Síma, foto Marián K.
| < Předchozí | Další > |
|---|
