Divadlo KočéBR kočuje s Kyticí - po Moravě i Čechách

Kategorie: festivaly a koncerty Zveřejněno 7. 7. 2011 10:41 Zobrazeno: 5805

Po úspěšném loňském kočování s inscenací Tele členové sdružení KočéBR letos znovu osedlali pomyslnou Thespidovu káru a 11. července vyráží s inscenací KYTICE na čtrnáctidenní pouť po českých a moravských obcích. Zcela záměrně vybírají především ty malé; nejde-li Mohamed k hoře...

Členové občanského sdružení KočéBR vyrážejí na pouť po Moravě i Česku. Loni představili světu inscenaci Tele, letos odehrají Kytici. Loňskou trasu rozšířili, čas prodloužili. Během čtrnácti dní tak letos KočéBR odehraje minimálně 25 představení.

Založení KočéBRu o.s. předcházela aktivní činnost jeho zakládajících členů (Vítězslava Větrovce a Terezy Kratochvílové) v rodinném divadelním uskupení Šavgoč (Zdena Mlezivová, Anna Saavedra, Janet Prokešová, Jakub Cír, Matěj Záhořík).

Toto volné uskupení studentů brněnské JAMU se profilovalo jako nezávislé sdružení divadelníků, hudebníků, autorů a performerů, kteří se mimo tvorbu vlastních inscenací (Chcete mě aneb Kamarádská revue, Tele, Keporkak Blues, Hugo Mazel) či inscenačních projektů a happeningů také společně podíleli na uskutečňování pravidelného divadelního kabaretu Triptych na Skleněné louce v Brně (v letech 2007-2009) a organizování kulturního programu v alternativním klubu a prádelně v jednom (Clubwash, od roku 2008).

Na začátku roku 2011 Šavgoče opouští Vítězslav Větrovec s Terezou Kratochvílovou a do nově zakládaného sdružení, jež si stanovuje jasný a čitelný program, si s sebou přibírají i inscenace, které vznikly ještě dříve, pod nyní opouštěnou hlavičkou (Tele, Ještěr).

Kočébr nosí zboží v nůši

Kočébr je původní staroslovanský výraz pro podomního obchodníka odlišujícího se od ostatních podomních obchodníků tím, že nabízené zboží nosí v nůši. Nůší našich dní je nepochybně nákupní vozík, který se stal základním scénografickým prvkem i dopravním prostředkem prvních inscenací příručního divadla.

Pouliční, kontakt s divákem vyžadující a principy lidové frašky využívající kusy Tele a Kytice vznikly ještě pod hlavičkou rodinného sdružení Šavgoč, které v roce 2007 zahájilo svou podzemní divadelní činnost kabarety Triptych na Skleněné louce, a které v ní pokračuje autorskými inscenacemi a happeningy doposud.

Divadlo KočéBR vzniklo bezbolestným odštěpením se od mateřské platformy v roce 2011 a zakládající členové odtáhli s sebou i vlajkovou loď – nákupní vozík. Vítězslav Větrovec, režisér, který má diář plný až do konce roku 2015, Jan Bernášek, manažer, který je schopen sehnat přes noc kamión knih, Katarína Kováčiková, scénografka a grafička, která místo tří dodává dvacet návrhů čehokoli a Tereza Kratochvílová, která si umí výborně vymýšlet; objevují v Brně vesnice.

Kočují z Králova Pole do Bystrce oklikou přes Židenice. Není to daleko. Nemají v oblibě termín site-specific. Představení nevznikají pro prostor, prostor je připravený pro představení. Zákoutí, která v nich vyvolávají něhu, prostranství, která je děsí, místa, která se ptají nebo odpovídají. Zkouší zaplňovat mezery, reflektovat rozdíly a nezapomínat na domečky z mechu a šišek, které každý z nás stavěl, a které lze dodnes vypátrat. Brno jako jeviště. Roztříštěná místní dramata versus centralizované regionální frašky.

Dívej se, kam šlapeš.

Kytice

• Erben & Větrovec: KYTICE
• režie: Vítězslav Větrovec
• hudba: Tereza Koláčková
• hrají: Veronika Lazorčáková, Tereza Koláčková, Tomáš David a Vojtěch Johaník

,,Ulavicedítěstálohojtyštědrývečereatělíčkobezhlavynapahorkumezibukykostelíčeksvěžínízkoutvétělobíléspanilébylobycotykošile! Tradáááá!“

Text inscenace je osobitou montáží básní vytvořených na rozličné motivy lidových pověstí, které Karel Jaromír Erben zahrnul do své sbírky. Inscenace tematizuje zejména problematiku viny a trestu, která tvoří páteř a tematický středobod samotné Erbenovy sbírky. A rovněž stejně jako u Erbena, mnohdy využívá ke sdělení tématu značně morbidních prostředků, jež se v podání KočéBRu dotýkají žánru černé grotesky.

Inscenace Kytice navazuje na projekt Tele (masopustní fraška Hanse Sachse Chtěl vysedět telata), s nímž divadlo KočéBR v roce 2010 kočovalo po Českomoravské vrchovině a který rozvíjel možnosti a principy lidové divadelnosti. Inscenace, která původně vznikla pro festival Brněnský Lunapark aneb Divadlo ke kávě, tak byla obohacena o mnohé prvky, jež vyrostly z podhoubí živé komunikace mezi herci a (divadlem kolikrát nezasaženým) publikem.

Inscenační tým stojící za Kyticí svou již několikátou společnou prací (Chcete mě aneb Kamarádská revue, Ještěr, Tele) dal vzniknout divadelnímu souboru KočéBR, který se profiluje jako nezávislé a pohybující se BRněnské divadlo bez stálého prostoru.

Dramaturgický plán sezóny 2011/2012 – INDIVIDAUL©ITY

Individualita plus Dualita plus City

Individuální část sezóny 2011/ 12 zahájí monodrama s barokním názvem Monodrama herce Vojtěcha Johaníka a jeho režiséra Vítězslava Větrovce na téma Všeobjímající Samoty Lidské aneb The Doors následované jeho dámskou obdobou na libovolné téma aneb Krásná herečka v hlavní a jediné roli – září a listopad 2011.

Záliba tvůrců v umělé krvi, chroptění a pokleslých pouličních žánrech se naplno projeví ve variaci na nejsmrtelnější hru Williama Shakespeara Titus Andronicus – září 2011. Individualcity, autorské představení o Městu a Lidech a Zájmu a Nejistotě, se vyjádří k rozporům a zahanbeným Citům na tenké hraně mezi lednem a únorem 2012. Postmoderní Dorota Maslowská, sousedka přes ulici, v dubnu 2012. Je mezi námi dobře?

Závěr sezóny aneb příprava na Kočébrování 2012 – Ilias – hrdinský epos, který za vámi přijede, nepřízeň osudu a vlnami zmítaný nákupní košík. Duben 2012.

Kdo je KočéBR

Vítězslav Větrovec

,,Na svět přichází v časných ranních hodinách dne 25.listopadu roku 1985 v hnědouhelném Mostě. V roce 2005 začíná studovat dramku na JAMU. Po roce přestupuje na činoherní režii do ateliéru pana Václava Cejpka, kde letos finišuje diplomovou prací o brněnských nezávislých divadelních souborech. V Mostě v roce 2006 zakládá happeningovou skupinu Chudý krtek a rok nato v Brně stojí u zrodu divadelní rodiny Šavgoč, z níž se v roce 2011 s hlučným mlasknutím odlupuje divadlo KočéBR - divadlo pohyblivé a nezřídka kočující.“

Katarína Kováčiková

„V Lutilském údolíčku za třemi hliníkovými továrnami se jednoho slunného dne 1. ledna 1989, kdy mrzlo až praštělo, narodila rodičům Kačenka. Porod nebyl snadný. Kačenka si na cestu světem přibalila hoblík a dlátko, chtěla být totiž na světě truhlářem, ale nevěděla jak je to zde s dostupností kvalitních nástrojů. Zvídavá a neposedná holčička často utíkala z domu objevovat svět - Lutilské dětské diskotéky, na kterých postupně přišla o iluze, hoblík i dlátko, za což byla následně po právu vyplacena rukou bedlivého rodičstva.

I dnes po létech si Kačenka ale stále uchovala zvídavé srdéčko a touhu objevovat, která jí dovedla až do sladké metropole středu Evropy – Brna. Zde Kačenka pilně odhaluje taje scénografie na Divadelní fakultě JAMU a kreslí a šije a látá a lepí a barví a navrhuje a maluje a vystřihuje a vystavuje a měří a fotí a modeluje a ...a ráda ...a příliš solí.“

Jan Bernášek

„Na svět jsem přišel už jako malý. Nyní jsem už velký, ale stále si na ten svět místy nemohu zvyknout a tak se raději tvářím, že jsem malý. Poslední dobou tato báječná finta přestává fungovat. Přemýšlím o tom, že se začnu tvářit, jako že jsem na ten velký svět zvyklý. A až tomu sám uvěřím a zvyknu si, tak budu už doopravdy velký! …a dost možná i mrtvý. Mezitím si budu kočébrovat s husou uvázanou na provázku a občas si někam zavolám nebo pošlu mail. A prý mi šijí tričko s nápisem: „(...je to schopný manažer)“. No tedy ale pozor, finta všech fint!“

Tereza Kratochvílová

„Narodila se v roce 1986 v Černém Ústí an der Elbe. Následovala běžná buržoazní výchova v antickém duchu, které se držela Zuby Nehty ve společnosti kormoránů a pelikánů. Zatvrzele věří na znamení a pět vyšších smyslů. Na JAMU odpromovala v oboru Ochránkyně ptáčků a Sběratelka drobností. Když je jí úzko, vyrábí oltáře a stává se vyznavačkou kultu kolemjdoucích, na potkání vypráví pohádky.“

Stálí spolupracovníci

Vojtěch Johaník

,,Mé jméno je Vojtěch Johaník. Narodil jsem se v Uherském Hradišti. Toto město plné vína a přívětivých lidí mi zajistilo šťastné dětství. Nejen město, ale také mí rodiče Renka a Vojta. Ano jmenujeme se s mým otcem stejně, je to rodinná tradice už čtyři generace a já jsem za ni rád (kdyby někdo pochyboval). Základní škola UNESCO mi dala potřebný základ.

Střední škola MESIT a obor, mechanik číslicově řízených strojů´ mi zocelily srdce či v ocel proměnily srdce mé, které tři roky měklo na JAMU, kde mě divadelně vychovával obor divadlo a výchova. V současnosti jsem přerušen a mimo brněnského KočéBRu působím v olomouckém divadle Tramtárie a hostuji za nemalý peníz v divadlech po celé republice. Na otázku zda jsem šťastný, odpovídám: ANO!“

Tomáš David

,,V Jeseníků podhůří narodil se klavíristce a houslistovi teraristovi. Měl se v dětství krásně. Vzhlížel k hudbě, tíhnul k ní a po kopcích moravských notoval si směle. Leč po ukončení studia na šumperském gymnáziu jal se studovati v metropoli olomoucké. Však toto studium muzikologické ledva ho stačilo naplniti a musel se na něj tedy vykašlati, neb zjistil, že jeho povaha spíše exhibicionismu se blíží, nikolivěk povolání v archívech hudebních. Tak v život jeho znenadání divadlo mu vešlo, hudbě však nadále se věnuje v triu, jež sedm muzikantů čítá (Gentle Irony Trio). Vedle hudby taktéž divadlu mocně jeho duše vyká (KočéBR, Polárka).“

Tereza Koláčková

,,Pochází z Ústí nad Orlicí, kde hrála v dívčí punkové kapele Mind the gap, měly pět koncertů a staly se slavnými. Chodila po žhavých uhlíkách, hrála s postaršími chlápky blues-rockové písně z jejich mládí, jmenovali se Těžká doba. Pak šla studovat housle a uměnovědu. Uměnověda ji nebavila, a tak šla na JAMU na dramatickou výchovu. Učí se péct domácí chléb. Skládá scénickou hudbu, hraje na harmoniku, housle a klavír a někdy hraje i v divadle. Pojede se učit bábkoherectvo do Bratislavy a pak se uvidí. Nejradši ze všeho by studovala scénickou hudbu u Vladimíra Franze.“

Matěj Mužík

,,Matěj Mužík byl porozen 4. června roku 1987 v Krnově, kde následně trávil dětství u videoher a ohraných VHS kazet. Zde studoval střední školu a poté se přihlásil na Janáčkovu akademii, kde v současnosti studuje obor divadlo a výchova. Matěj rád sleduje špatné hororové filmy, čte testosteronem přeplněné komiksové sešity, sbírá PEZ figurky a žije pro videoherní komunitu. Za svou sexualitu se nestydí. Jeho nejlepší kamarád se jmenuje Vojtík. V divadelní sféře je stále ještě padawan, i když v poslední době se pomalu přiklání k temné straně divadelní Síly.“

Veronika Lazorčáková

,,Nejsu z Brna. Nejsu moc vysoká. Blondýna taky původně nejsu. Modrý oči nemám. Neumím víc jak tři jazyky. Nechovám hmyz ani plazy. Nečtu Blesk a Aha! Nemám ráda blato po dešťu. A pavouky. Slunko, kamarády, třešně…mám ráda třeba…“

MaK., brnovinky, zdroj a foto KočéBR

{linkr:related;keywords:divadlo;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}