praví jedna z pověstí o Brně. Jak to tedy ve skutečnosti je, jste mohli zjistit na již VI. Keltském Lughnasadu, festivalu na oslavu keltského svátku sklizně a chleba, který se konal prvního srpnového dne právě na hradě Veveří. A proč tedy název Lughnasad? Původ je od jména Lugh – keltského boha slunce a světla, v překladu znamenající jasný, zářící. Program festivalu byl opravdu bohatý.

  

Festival trval od samého dopoledne do hluboké noci a obešel se naštěstí bez padajících trakařů. Již od rána zdolávali vytrvalci 15 km tůru Podkomorskými lesy, nesoucí název „Pohádka máje“. Ti co se nevydali po stopách pohádky, mohli pozorovat, jak vyrůstá keltská vesnička Keltoi s krámky, kde řemeslníci představovali svá umění. Sami návštěvníci zkoušeli svou zdatnost na hrnčířském kruhu, obdivovali práci kovářů, kovotepců, kožešníků, šperkařů a dalších řemesel, které se již tak často nevidí. Poznat svou budoucnost vám mohla pomoci věštkyně, která přijímala zvědavce na malém kopečku v podhradí. 

 

Řada občerstvovacích stánků uspokojila i mnohé kručící žaludky tradičními grilovanými specialitami. Nechyběla ani medovina, švestkovica či zlatavý mok. Atmosféra v hradním nádvoří působila ve spojení s keltskou kulturou velmi příjemně a uvolněně. 

 

Na pódiu se postupně vystřídaly kapely v keltském podání a tradičních ohozech. V rockovém nádechu a s keltskými prvky v hudbě to pořádně rozjela česká kapela Czeltic a českými texty potěšila zase kapela Asonance. Perličkou na závěr se stala kapela Sliotar z Dublinu, jež neměla problém zahrát různé polohy irské muziky. 

 

Míst, odkud si vychutnat keltskou atmosféru, bylo nespočet. Ať už z ochozů hradu,  laviček či karimatek rozložených po zemi. Lidé vypadali spokojeně a někteří i podupávali na keltské rytmy přímo na parketu před pódiem. Keltský festival dokázal alespoň na chvíli vrátit čas o nějaké to století zpět a potěšit nadšence i prvotní návštěvníky keltské kultury.  

 

Tak tedy kolik věží na Veveří jste napočítali?;-) 

 

Máte rádi kelty? Jak se vám líbí na hradě Veveří? Těšíme se na vaše komentáře.  

 

Text Síma, foto Marián K.