Johny Said The Number míří na Šelepku Brno: mladá dokonalost
- Podrobnosti
- Kategorie: festivaly a koncerty
- Zobrazeno: 3833
Tři kluci na hranici zletilosti s hudební duší. Skládají muziku, vymýšlí texty, zkouší, koncertují. Kámoši se stejným koníčkem, nic extra, zdálo by se na první pohled. Ale nenechte se mýlit, žádná tuctová záležitost, pánové z JSTN jsou z jiného těsta! Snoubí se v nich mladické nadšení, talent na rozdávání, živelná bezprostřednost a navzdory věku i hudební vyzrálost. Ve čtvrtek 17. února to rozjedou na Šelepce v Brně.
Čeští Green Day, jak je překřtili odborníci, za to vzali v poslední době opravdu pořádně. Jejich alternative rock´n´roll letí v branži nahoru. Důkazy? Vítězství loňské Broumovské kytary, pozice předkapely Iné Kafé, vystoupení na žánrových cenách Anděl 2010, festivalový aplaus na Rock for People, Sázava fest, Mighty Sounds, ...
Zpívající sourozenci Balcárkovi, kytarista Honza a baskytarista Lukáš, měli kdysi v Novém Jičíně „rodinnou“ kapelu, jenže chtěli víc. Dostali to s příchodem bubeníka Roberta Hanuliaka. Johny, Kosak a Ouhambee, to je excelentní trio Johny Said The Number.
Slyšet je můžete už VE ČTVRTEK 17. ÚNORA V BRNĚNSKÉM KLUBU ŠELEPKA, kde si zahrají s dalším velkým objevem, kroměřížskou crossover formací My Wave.
Píše se rok 2005, začínáte. Založili jste Insert Coins. Dobrý start?
Johny: Ano, hodně dobrý. Kapelu jsme založili ještě společně s naším starším bráchou a bratránkem, takže taková rodinná sešlost. Já jsem tam tehdy začínal na bicí, protože kytary už byly obsazené a chyběly jen ty škopky.
Kosak: Byla to skvělá doba. Spoustu jsme se v Insert Coins naučili. Hráli jsme tehdy takové zkoušky pro pár kamarádů a oni u toho vydrželi sedět celý den. Když jsem tehdy cítil ten úžasný pocit, že mi někdo naslouchá, okamžitě jsem věděl, že je to moje cesta.
Spousta mladých kapel začíná někdy na střední škole, motivací jsou holky, sláva, nuda nebo prostě hudební srdce. Vy jste ale začali už na základní, žili jste už tehdy muzikou?
Kosak: Když vznikl Insert Coins, měl jsem jedenáct, brácha třináct. Ale zpívali jsme si pořád už od malinka. Mě osobně strašně inspirovaly kapely jako Green Day a podobně. Totálně to ve mně vzbudilo ten pocit „Dělej něco! Chop se svých snů“. Přesně tohle. Nešlo o to zahnat nudu. Bylo v tom něco mnohem většího, pro nás pro oba.
Jak Vaši kytaru a baskytaru doplnil bubeník? Byla to s Ouhambeem trefa napoprvé?
Johny: No to ani ne, bubeník byl celkem oříšek. Hledali jsme ho asi rok. Ale samozřejmě kdo hledá, najde. Jednoho dne jsem si psal s kámoškou na ICQ a ptal se, jestli náhodou nezná nějakého bubeníka a ona si stejně velkou náhodou s jedním psala. Byl z Frýdku-Místku. Poslala ještě nějaké video, jak hraje na bicí na zkoušce svojí tehdejší alkoholové bandy The Snopl. Zaujal nás jeho styl a vůbec jak pojmul hru na bicí a ještě se u toho usmíval. Někdy v srpnu 2008 jsme se dohodli na první zkoušce a byl to rozhodně krok správným směrem.
Kosak: Pamatuji si, že jsem si nebyl jistý, jestli s námi bude hrát někdo, koho vůbec neznáme. Insert Coins byla prakticky rodinná záležitost, všichni jsme se znali, věděli jsme, co si k sobě můžeme dovolit. A najednou tu byl někdo úplně cizí. Ale začali jsme hrát a mě přišlo, že toho člověka znám už strašně dlouho. Fantastické.
Váš název Johny Said The Number není zrovna tradiční. Traduje se, že vznikl při hodině matematiky. Johny, jak to bylo?
Johny: Hehe, traduje, to zní dobře. Ano vznikl, ta historka zase tak „spešl“ není. Prostě v jedné hodině matiky učitelka vyvolávala lidi k tabuli podle seznamu, náhodných čísel a vyvolala mě. A pak chtěla, ať řeknu zase číslo já. Stalo se a paní učitelka pronesla něco jako „Táááák, Honza řekl číslo“ a bylo to. Spontánně jsme si to napsal v angličtině do sešitu. Vůbec by mě tenkrát nenapadlo, že to bude budoucí název naší kapely.
A můžeš prozradit, jaký to číslo jsi vlastně řekl? Co se Vám na tom názvu vlastně líbí nebo nelíbí?
Johny: Kdo hledá, najde…to číslo nabralo i řekněme fyzickou podobu.
Kosak: Zní trochu i jako z pohádkové knížky, and thats what I like!
Váš styl se nejčastěji „škatulkuje“ pod alternative rock´n´roll. Cítíte to tak, nebo by jste se raději moc nezařazovali?
Johny: Neškatulkujeme. Je to zbytečné. Prostě nás baví to, co hrajeme a neřešíme, co to je za styl nebo není. Ano, naše první songy zní víceméně rockově a tak, ale je to zapříčiněno tím, že máme klasické obsazení a zezačátku také prostě dejme tomu cenově dostupné, kytara, basa, bicí. Zatím, nebráníme se ničemu novému, právě naopak.
Když se mluví o Vás, skloňují se hudební pojmy jako Green Day, zlatá šedesátá léta, jako vizuální synonymum se objevilo i The Beatles. Jsou to Vaše idoly? Je to záměrné, nebo je podoba čistě náhodná?
Johny: Já bych řekl, že to není záměrné a ani to není čistá náhoda. Green Day máme rádi i The Beatles, určitě nás nějakým způsobem inspirovali, ale jsme sami sebou. Ať si říká kdo chce co chce, víme, kdo jsme a na nikoho si nehrajeme.
Jste trio, což také není úplně tradiční počet členů kapely. Nebudete hledat čtvrtého rockového mušketýra?
Kosak: Nic se nedá vyloučit. Beztak s sebou jednou nabereme celý autobus lidí a budeme zpívat s nimi. Vsadím se, že v budoucnu nebude veliký rozdíl mezi kapelou a jejími fanoušky. Dokud jsou lidi na stejné vlně, nikde není problém.
Řekněme si na rovinu, ještě před rokem Vás znal málokdo, dnes je to úplně jinak. Dělá to s Vámi něco?
Johny: Dreams come true aneb Malý je jen ten, kdo má malé cíle. Víte, náš cíl nejde nějak přesně definovat, je to jakoby více věcí dohromady. Každopádně to bude velkolepé…ale nebudeme v tom sami.
Máte za sebou dvě dema, Do you remember z roku 2009 a loňské Watch out country boy. Co takhle debutové album? Je dostatek materiálu?
Johny: Ano, ano, teď už to přijde. Nápadů je spousta, jen některé se musí ještě nějakým způsobem pojmout.
Jak vlastně vytváříte nové kousky? Kdo má na svědomí text, kdo hudbu?
Kosak: Moc to neřešíme, kdo co dal dohromady. Prostě tvoříme společně, každý přidá něco a na konci se to všem líbí. To je důležité.
Texty jsou v angličtině. Asi se to hodí k vašemu stylu, přesto co čeština a Váš zpěv?
Johny: Ne, o ní neuvažujeme. Prostě nám už od malinka ta angličtina přirostla k srdci a to díky počítačovým hrám nebo filmům. Navíc mi přijde v našem projevu celkově angličtina přirozenější.
Kosak: Je to tak. O jazyk nám vlastně ani vůbec nejde. Angličtina je univerzální, zpěvná, hezká a rozumí jí lidé téměř ze všech koutů světa.
Nejbližší koncert Vás čeká v Brně, Klub Šelepka, 17. února, kde vystoupíte společně s kroměřížskými My Wave. Takže dva velké talenty a objevy posledních dvanácti měsíců spolu…
Johny: Těšíme se moc. S klukama jsme ještě neměli tu čest se nějak pořádně seznámit, takže uvidíme. Bude to určitě super, jsme i zvědaví.
Jste pořád věkem na hranici zletilosti a už máte našlápnuto k řádně bohaté hudební budoucnosti. Co bude dál, jen hudba nebo osobní pracovní život?
Johny: No, upřímně, škola nás moc nenaplňuje. Chceme se opravdu celou svou existencí věnovat hudbě a věcem s tím spojeným.
Máte za sebou vystoupení na festivalech, spoustu koncertů, vítězství v Broumovské kytaře a další úspěchy. Co bylo zatím pro Vás tím největším zážitkem?
Kosak: Užíváme si všechno, protože víme, že to má smysl. Pořád to graduje. Je to jako sněhová koule, kterou pouštíte z kopce. Na začátku je to malá kulička, potom se zvětšuje a zvětšuje. Nabaluje na sebe ty masy fanoušků, všechno roste. A ty zážitky jsou často neskutečné. Vím, že to bude naše životní cesta a že to bude něco neuvěřitelného...
Z dosavadních zážitků mám jeden oblíbený – cesta do Německa, hraní tam a všechno kolem toho. Mám radost, když lidi nějakým způsobem chápou náš pozitivní přístup k věcem. A když se kolem nás čím dál více objevují lidé stejně naladění a vytváří se tím veliké množství nadšených, radostných lidí.
JOHNY SAID THE NUMBER
Honza Balcárek (Johny), 19 let, Nový Jičín – kytara / zpěv
Lukáš Balcárek (Kosák), 17 let, Nový Jičín – baskytara / zpěv
Robert Hanuliak (Ouhambee), 19 let, Frýdek-Místek - bicí
Úspěchy: Vystoupení na předávání žánrových cen Anděl 2010, velkých letních festivalech (Rock for People, Mighty Sounds, Sázava fest, Přeštěnice Music fest, ...). Vítězství na Broumovské kytaře 2010.
Dema:
Do You Remember? (2009) – Everybody, Now My Mind Has Changed, Gap
Watch Out Country Boy! (2010) – Watch Out!, Country Boy
Příští koncert:
ČTVRTEK 17. ÚNORA – BRNO, KLUB ŠELEPKA (+My Wave)
text David Mach, brnovinky, foto bandzone
{linkr:related;keywords:koncert;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}
Johny Said The Number míří na Šelepku Brno: mladá dokonalost
Kategorie: festivaly a koncerty Zobrazeno: 3833
Tři kluci na hranici zletilosti s hudební duší. Skládají muziku, vymýšlí texty, zkouší, koncertují. Kámoši se stejným koníčkem, nic extra, zdálo by se na první pohled. Ale nenechte se mýlit, žádná tuctová záležitost, pánové z JSTN jsou z jiného těsta! Snoubí se v nich mladické nadšení, talent na rozdávání, živelná bezprostřednost a navzdory věku i hudební vyzrálost. Ve čtvrtek 17. února to rozjedou na Šelepce v Brně.
Čeští Green Day, jak je překřtili odborníci, za to vzali v poslední době opravdu pořádně. Jejich alternative rock´n´roll letí v branži nahoru. Důkazy? Vítězství loňské Broumovské kytary, pozice předkapely Iné Kafé, vystoupení na žánrových cenách Anděl 2010, festivalový aplaus na Rock for People, Sázava fest, Mighty Sounds, ...
Zpívající sourozenci Balcárkovi, kytarista Honza a baskytarista Lukáš, měli kdysi v Novém Jičíně „rodinnou“ kapelu, jenže chtěli víc. Dostali to s příchodem bubeníka Roberta Hanuliaka. Johny, Kosak a Ouhambee, to je excelentní trio Johny Said The Number.
Slyšet je můžete už VE ČTVRTEK 17. ÚNORA V BRNĚNSKÉM KLUBU ŠELEPKA, kde si zahrají s dalším velkým objevem, kroměřížskou crossover formací My Wave.
Píše se rok 2005, začínáte. Založili jste Insert Coins. Dobrý start?
Johny: Ano, hodně dobrý. Kapelu jsme založili ještě společně s naším starším bráchou a bratránkem, takže taková rodinná sešlost. Já jsem tam tehdy začínal na bicí, protože kytary už byly obsazené a chyběly jen ty škopky.
Kosak: Byla to skvělá doba. Spoustu jsme se v Insert Coins naučili. Hráli jsme tehdy takové zkoušky pro pár kamarádů a oni u toho vydrželi sedět celý den. Když jsem tehdy cítil ten úžasný pocit, že mi někdo naslouchá, okamžitě jsem věděl, že je to moje cesta.
Spousta mladých kapel začíná někdy na střední škole, motivací jsou holky, sláva, nuda nebo prostě hudební srdce. Vy jste ale začali už na základní, žili jste už tehdy muzikou?
Kosak: Když vznikl Insert Coins, měl jsem jedenáct, brácha třináct. Ale zpívali jsme si pořád už od malinka. Mě osobně strašně inspirovaly kapely jako Green Day a podobně. Totálně to ve mně vzbudilo ten pocit „Dělej něco! Chop se svých snů“. Přesně tohle. Nešlo o to zahnat nudu. Bylo v tom něco mnohem většího, pro nás pro oba.
Jak Vaši kytaru a baskytaru doplnil bubeník? Byla to s Ouhambeem trefa napoprvé?
Johny: No to ani ne, bubeník byl celkem oříšek. Hledali jsme ho asi rok. Ale samozřejmě kdo hledá, najde. Jednoho dne jsem si psal s kámoškou na ICQ a ptal se, jestli náhodou nezná nějakého bubeníka a ona si stejně velkou náhodou s jedním psala. Byl z Frýdku-Místku. Poslala ještě nějaké video, jak hraje na bicí na zkoušce svojí tehdejší alkoholové bandy The Snopl. Zaujal nás jeho styl a vůbec jak pojmul hru na bicí a ještě se u toho usmíval. Někdy v srpnu 2008 jsme se dohodli na první zkoušce a byl to rozhodně krok správným směrem.
Kosak: Pamatuji si, že jsem si nebyl jistý, jestli s námi bude hrát někdo, koho vůbec neznáme. Insert Coins byla prakticky rodinná záležitost, všichni jsme se znali, věděli jsme, co si k sobě můžeme dovolit. A najednou tu byl někdo úplně cizí. Ale začali jsme hrát a mě přišlo, že toho člověka znám už strašně dlouho. Fantastické.
Váš název Johny Said The Number není zrovna tradiční. Traduje se, že vznikl při hodině matematiky. Johny, jak to bylo?
Johny: Hehe, traduje, to zní dobře. Ano vznikl, ta historka zase tak „spešl“ není. Prostě v jedné hodině matiky učitelka vyvolávala lidi k tabuli podle seznamu, náhodných čísel a vyvolala mě. A pak chtěla, ať řeknu zase číslo já. Stalo se a paní učitelka pronesla něco jako „Táááák, Honza řekl číslo“ a bylo to. Spontánně jsme si to napsal v angličtině do sešitu. Vůbec by mě tenkrát nenapadlo, že to bude budoucí název naší kapely.
A můžeš prozradit, jaký to číslo jsi vlastně řekl? Co se Vám na tom názvu vlastně líbí nebo nelíbí?
Johny: Kdo hledá, najde…to číslo nabralo i řekněme fyzickou podobu.
Kosak: Zní trochu i jako z pohádkové knížky, and thats what I like!
Váš styl se nejčastěji „škatulkuje“ pod alternative rock´n´roll. Cítíte to tak, nebo by jste se raději moc nezařazovali?
Johny: Neškatulkujeme. Je to zbytečné. Prostě nás baví to, co hrajeme a neřešíme, co to je za styl nebo není. Ano, naše první songy zní víceméně rockově a tak, ale je to zapříčiněno tím, že máme klasické obsazení a zezačátku také prostě dejme tomu cenově dostupné, kytara, basa, bicí. Zatím, nebráníme se ničemu novému, právě naopak.
Když se mluví o Vás, skloňují se hudební pojmy jako Green Day, zlatá šedesátá léta, jako vizuální synonymum se objevilo i The Beatles. Jsou to Vaše idoly? Je to záměrné, nebo je podoba čistě náhodná?
Johny: Já bych řekl, že to není záměrné a ani to není čistá náhoda. Green Day máme rádi i The Beatles, určitě nás nějakým způsobem inspirovali, ale jsme sami sebou. Ať si říká kdo chce co chce, víme, kdo jsme a na nikoho si nehrajeme.
Jste trio, což také není úplně tradiční počet členů kapely. Nebudete hledat čtvrtého rockového mušketýra?
Kosak: Nic se nedá vyloučit. Beztak s sebou jednou nabereme celý autobus lidí a budeme zpívat s nimi. Vsadím se, že v budoucnu nebude veliký rozdíl mezi kapelou a jejími fanoušky. Dokud jsou lidi na stejné vlně, nikde není problém.
Řekněme si na rovinu, ještě před rokem Vás znal málokdo, dnes je to úplně jinak. Dělá to s Vámi něco?
Johny: Dreams come true aneb Malý je jen ten, kdo má malé cíle. Víte, náš cíl nejde nějak přesně definovat, je to jakoby více věcí dohromady. Každopádně to bude velkolepé…ale nebudeme v tom sami.
Máte za sebou dvě dema, Do you remember z roku 2009 a loňské Watch out country boy. Co takhle debutové album? Je dostatek materiálu?
Johny: Ano, ano, teď už to přijde. Nápadů je spousta, jen některé se musí ještě nějakým způsobem pojmout.
Jak vlastně vytváříte nové kousky? Kdo má na svědomí text, kdo hudbu?
Kosak: Moc to neřešíme, kdo co dal dohromady. Prostě tvoříme společně, každý přidá něco a na konci se to všem líbí. To je důležité.
Texty jsou v angličtině. Asi se to hodí k vašemu stylu, přesto co čeština a Váš zpěv?
Johny: Ne, o ní neuvažujeme. Prostě nám už od malinka ta angličtina přirostla k srdci a to díky počítačovým hrám nebo filmům. Navíc mi přijde v našem projevu celkově angličtina přirozenější.
Kosak: Je to tak. O jazyk nám vlastně ani vůbec nejde. Angličtina je univerzální, zpěvná, hezká a rozumí jí lidé téměř ze všech koutů světa.
Nejbližší koncert Vás čeká v Brně, Klub Šelepka, 17. února, kde vystoupíte společně s kroměřížskými My Wave. Takže dva velké talenty a objevy posledních dvanácti měsíců spolu…
Johny: Těšíme se moc. S klukama jsme ještě neměli tu čest se nějak pořádně seznámit, takže uvidíme. Bude to určitě super, jsme i zvědaví.
Jste pořád věkem na hranici zletilosti a už máte našlápnuto k řádně bohaté hudební budoucnosti. Co bude dál, jen hudba nebo osobní pracovní život?
Johny: No, upřímně, škola nás moc nenaplňuje. Chceme se opravdu celou svou existencí věnovat hudbě a věcem s tím spojeným.
Máte za sebou vystoupení na festivalech, spoustu koncertů, vítězství v Broumovské kytaře a další úspěchy. Co bylo zatím pro Vás tím největším zážitkem?
Kosak: Užíváme si všechno, protože víme, že to má smysl. Pořád to graduje. Je to jako sněhová koule, kterou pouštíte z kopce. Na začátku je to malá kulička, potom se zvětšuje a zvětšuje. Nabaluje na sebe ty masy fanoušků, všechno roste. A ty zážitky jsou často neskutečné. Vím, že to bude naše životní cesta a že to bude něco neuvěřitelného...
Z dosavadních zážitků mám jeden oblíbený – cesta do Německa, hraní tam a všechno kolem toho. Mám radost, když lidi nějakým způsobem chápou náš pozitivní přístup k věcem. A když se kolem nás čím dál více objevují lidé stejně naladění a vytváří se tím veliké množství nadšených, radostných lidí.
JOHNY SAID THE NUMBER
Honza Balcárek (Johny), 19 let, Nový Jičín – kytara / zpěv
Lukáš Balcárek (Kosák), 17 let, Nový Jičín – baskytara / zpěv
Robert Hanuliak (Ouhambee), 19 let, Frýdek-Místek - bicí
Úspěchy: Vystoupení na předávání žánrových cen Anděl 2010, velkých letních festivalech (Rock for People, Mighty Sounds, Sázava fest, Přeštěnice Music fest, ...). Vítězství na Broumovské kytaře 2010.
Dema:
Do You Remember? (2009) – Everybody, Now My Mind Has Changed, Gap
Watch Out Country Boy! (2010) – Watch Out!, Country Boy
Příští koncert:
ČTVRTEK 17. ÚNORA – BRNO, KLUB ŠELEPKA (+My Wave)
text David Mach, brnovinky, foto bandzone
{linkr:related;keywords:koncert;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}