Novoroční kulturní kaleidoskop, aneb co přináší kultura v Brně
- Podrobnosti
- Kategorie: festivaly a koncerty
- Zobrazeno: 5438
Co nevidět budeme vítat Nový rok. S ním na brněnskou hudební, divadelní i filmovou scénu vstupuje nespočet kulturních pořadů. brnovinky jsou zde s dalším kaleidoskopem. Jaký program přinese leden 2012 do brněnské kultury?
Mahenovo divadlo uvede v premiéře (27. I.) hru Zdenka Plachého Černá madona. Jde o zpracování příběhu obléhání Brna Švédy roku 1645. Hra je určena vedle provádění v kamenném divadle, k provádění v plenéru. S tímto záměrem vznikla, na přání primátora města Brna Romana Onderky.
Je zajímavé, jak se téma pravidelně opakované v Den Brna 15. VIII. na Zelném trhu, v podobě bojové inscenace, za účasti početného ansámblu skupin historického šermu, dostává na divadelní prkna. Podobné představení, z pera a v režii Emanuela Schikanedera bylo provedeno roku 1807 na louce v Komárově za účasti 300 ozbrojených statistů. Schikaneder byl, jako autor libreta k Mozartově Kouzelné flétně zkušený divadelník a určitě sledoval nejen kasovní úspěch. Bylo potřeba povznést sebevědomí Brňanů zbídačelých pobytem napoleonských vojsk před necelými dvěma roky po Bitvě u Slavkova.
Každoroční provádění bojové inscenace na Zelném trhu i historické srovnání, tak vyvolává otázky po smyslu současné divadelní inscenace. Odpověď je jak na objednavateli, tak na autorovi, současně režisérovi a definitivní odpověď dá divák.
Reduta uvede (3. II.) premiéru baletu určeného dětem, nazvaného Čertovské pohádky. Inscenaci vytváří mladí choreografové Aki Nishio a Marek Svobodník, kteří získávali své první zkušenosti v tvůrčích dílnách uváděných brněnským Baletním souborem pod názvem Debut – Choreografický ateliér. Mladí tvůrci jsou choreografy, libretisty i režiséry krátkých příběhů, jejichž předlohou budou známé i méně známé pohádky s čertovskou tématikou.
Městské divadlo na Činoherní scéně premiéruje jako druhé na světě (4. II.) muzikál Papežka Jana podle světového literárního bestselleru americké spisovatelky Donny W. Grossové nazvaného Papežka. Vyšel ve více než třiceti jazycích a byly podle něho natočeny dva celovečerní filmy. První, britský v roce 1972, pod stejnojmenným názvem, v režii Michaela Andersona, v hlavní roli s Liv Ullmanovou. Autorem muzikálu je mladý německý skladatel a textař Dennis Martin, z jehož dílny vyšly muzikály Elizabeth a Bonifatius.
Muzikál Papežka Jana vypráví příběh, církví z pochopitelných důvodů považovaný za legendu, o ženě, která v letech 855-857 v mládí usedla na papežský stolec. Historická realita, jak je v raném středověku běžné, se opírá jen o několik zmínek. První z roku 875 v kronice Chronografia Tripartita sepsané neúspěšným kandidátem na papeže Anastasiem Bibliothecariem a proto může být pravdivá.
Jde však o poznámku patrně z 13. století snad psanou rukou Martina z Opavy, autora kroniky Chronicon Pontificum et Imperatorum, kde příběh papežky uvádí. Odlišná verze je citována ve spise Sedm darů ducha svatého, který ve 13. století sepsal dominikán Etienne de Bourbon. Co by pravdivosti příběhu odpovídalo, je stolička s otvory na níž budoucí papež před uvedením do úřadu musel dokazovat své mužství, dnes k vidění ve Vatikánském muzeu.
Dle nejbarvitější verze měla papežka porodit během procesí a rozezlení věřící ji roztrhali. Jak si s muzikálovým příběhem poradí režisér Stanislav Moša, divák uvidí a historická i literární předloha dovoluje volnou interpretaci. Městské divadlo, tak pokračuje v mnohaleté linii svého šéfa a režiséra inscenace bavit publikum.
V Divadle Bolka Polívky uvádí (26. I.) Divadlo A. Dvořáka Příbram Drobečky z perníku Neila Simona. Několik běžných životních situací musí řešit alkoholička právě propuštěná z léčení, její nedospělá dcera a stále neúspěšný herec, čekající na příležitost, která nepřichází. Simona Stašová získala cena Thálie 2007 za mimořádný ženský jevištní v hlavní roli.
Divadlo Komedie uvede (8. II.) poslední hru rakouského skandalisty Petera Handkeho Podzemní blues. Jde o kritickou úvahu o bezmocném hněvu, který se člověka zmocňuje při pohledu na nekultivovanost a lhostejnost současné společnosti. Autor tak zůstává věren své tradici nemilosrdného společenského kritika a generační souboj ztělesňují Martin Finger a Boleslav Polívka.
Divadlo Husa na provázku reprízuje (28. 30. I., 20. 21. II.) hru Milana Uhdeho s hudbou Miloše Štědroně Leoš aneb Tvá nejvěrnější o Janáčkovi. Autor, který v minulosti v době vrcholné slávy Provázku odmýtizoval Mrštíkovu Pohádku máje, v duchu své autorské tradice stejně přistoupil k Janáčkovi. Zůstal jen skladatel jako člověk a jeho lásky pro neinformovaného diváka s jistou dávkou senzačnosti. Hudba Miloše Štědroně přesahuje do opery v duchu Nové hudby, psané však pro činoherce.
Divadlo u stolu reprízuje (21. I.) v režii Ivo Krobota Dostojevského povídku Něžná. Jde o jednu z nejmistrnějších povídek Dostojevského z roku 1876. Základ příběhu tvoří tragický milostný vztah dvou lidí s odlišnou životní zkušeností, staršího muže a mladé dívky, který dává jednomu z partnerů příležitost k sebezpytování. Ne náhodou byla v roce 1969 filmově zpracována režisérem francouzské Nové vlny Robertem Bressonem.
HaDivadlo reprízuje (24. II.) komedií předního současného německého dramatika Davida Gieselmanna Holubi. Hra v režii Mariana Amslera využívá postupů klasické francouzské frašky, ale ve skutečnosti je společensko kritická. Majitel prosperující firmy se jednoho dne rozhodne zmizet a nebýt dál součástkou v soukolí ekonomických a rodinných vazeb a výsledkem je dokonalý chaos.
Porucha (31. I.) Falka Richtera opět v režii Mariana Amslera je sledem scén vybírajících si ty nejkrutější zlomové okamžiky života hrdinů v čase Vánoc. Méně zkušený divák může být dezorientován nepřehledným dějem a kontrastující smírnou závěrečnou pointou.
Divadelní studio V reprízuje (28. I.) bestseller viktoriánské Anglie, Alenku v říši divů Lewise Carolla. Autor reagoval na dětské vnímání i absurdnost světa průmyslové revoluce, jež autora i jeho malou posluchačku Alici Liddellovou obklopovala. Vzniklo tak nosné dílo pro všechny budoucí generace.
Divadlo Polárka reprízuje (19. I.) v rámci své vzdělávací linie pro středoškoláky a vysokoškoláky Nezvalovu Manon Lescaut. Toto jedno z nejlepších Nezvalových děl je považováno za lepší než originál z pera Abbé Prévosta.
Divadlo Radost uvádí (27. I.) Rychlé šípy z Oltecu s podtitulem Kam se poděli gentlemani. Jaroslava Foglara pro divadlo přepsal, režíruje i hudbu napsal Vlastimil Peška. Jde o jedno z klasických děl dětské literatury podané s humorným odstupem.
Studio Marta scéna Divadelní fakulty JAMU uvádí (19. 20. I.) Prince Homburského Heinricha von Kleista k výročí úmrtí autora, který před 200 lety skončil sebevraždou. Drama postihuje konflikt mezi jedincem a společností. Povodeň (25. 26. I.) nobelisty Guntera Grasse je jednou z jeho tří divadelních her z roku 1963. Kdo by tehdy tušil, že břitký společenský kritik a propagátor německého antimilitarizmu, se o půl století později přihlásí ke svému mládí v jednotkách SS.
Brněnská Filharmonie uvede (25. 26. I.) v Janáčkově divadle pod taktovkou Alexandera Markoviče, Dvořákovu Píseň bohatýrskou a symfonickou báseň Richarda Strausse ovlivněnou Nietzcheho filosofií Život hrdinův. Šostakovičův Houslový koncert přednese izraelský houslista vycházející z ruské interpretační školy Vadim Gluzman. Spolek přátel hudby uvádí (31. I.) v Besedním domě Večer dechového kvinteta, kde zazní Kvintet Es dur Antonína Rejchy, profesora pařížské konzervatoře, mezi jehož žáky patřili Liszt, Gounod, Berlioz a Franck.
Janáčkova akademie múzických umění uvede (16. I.) v koncertním sále Hudební fakulty v rámci absolventských koncertů pěvecký recitál Evy Štěrbové a Romana Hozy a fagotový koncert Pavla Horáka s programem kde zazní slavné koncerty pro fagot starých mistrů Antonia Vivaldiho a Johanna Nepomuka Hummela.
Obtížný Koncert pro lesní roh Richarda Strausse zahraje (30. I.) jako absolventský výkon Tomáš Kolář. Posluchač má tak příležitost poslechnout si skladby dechového repertoáru a pokračování tradice brněnské hornové školy. V 70. letech 20. století byla brněnská JAMU jedním z evropských center hry na lesní roh.
Kino Art se po prosincové digitalizaci zaměřuje na společenské skupiny dětí a seniorů. Těm druhým bude určen (14.-18. I.) kultovní film Františka Vláčila Markéta Lazarová. Kůže kterou nosím (19.-22. I.) Pedro Almodóvara nastoluje otázky hranic vědy a lékařské etiky. Poslední film české režisérky Alice Nellis Perfekt Days (19.-24. I.) řeší problém příslušnice exkluzivní společenské skupiny- úspěšné televizní moderátorky v podání Ivany Chýlkové, toužící po dítěti.
Lovci hlav (23.-24. I) je příběh z loňské norsko-dánské produkce o úspěšném lovci talentů, který si ke svému vysokému životnímu standartu přivydělává krádežemi obrazů. Zdá se i malé evropské filmové produkce napodobují Hollywood.
Kino Lucerna po prosincové digitalizaci uvádí v lednu filmový debut Miroslava Ondruše Vendeta. Obsahem je příběh běžně u nás medializovaný v rubrice kriminálních činů-vražda dítěte, náctiletí pachatelé a úplatní policisté, v podání hlavních protagonistů Oldřicha Kaisera a Ondřeje Vetchého.
Cinema City ve Velkém Špalíčku uvádí v lednu filmový debut Zdeňka Jiráského Poupata. Jde o drama rozpadu rodiny žijící na malém městě. Podle ohlasů v médiích jde o ještě drsnější obraz naší reality než známe ze sociálně laděných filmů Bohdana Slámy. Zdá se těchto ohlasů na soudobou společenskou situaci přibývá.
Dalším novým filmem je americký film Mission: Impossible – Ghost Protocol. Jde o pokračování filmů Mission a téma v hollywoodské produkci nikoliv ojedinělé- jde o nebezpečí bombového útoku na Kreml.
Dr. Vít Pospíšil, ilustrační foto MaK., brnovinky
{linkr:related;keywords:kultura;limit:8;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}
Novoroční kulturní kaleidoskop, aneb co přináší kultura v Brně
Kategorie: festivaly a koncerty Zobrazeno: 5438
Co nevidět budeme vítat Nový rok. S ním na brněnskou hudební, divadelní i filmovou scénu vstupuje nespočet kulturních pořadů. brnovinky jsou zde s dalším kaleidoskopem. Jaký program přinese leden 2012 do brněnské kultury?
Mahenovo divadlo uvede v premiéře (27. I.) hru Zdenka Plachého Černá madona. Jde o zpracování příběhu obléhání Brna Švédy roku 1645. Hra je určena vedle provádění v kamenném divadle, k provádění v plenéru. S tímto záměrem vznikla, na přání primátora města Brna Romana Onderky.
Je zajímavé, jak se téma pravidelně opakované v Den Brna 15. VIII. na Zelném trhu, v podobě bojové inscenace, za účasti početného ansámblu skupin historického šermu, dostává na divadelní prkna. Podobné představení, z pera a v režii Emanuela Schikanedera bylo provedeno roku 1807 na louce v Komárově za účasti 300 ozbrojených statistů. Schikaneder byl, jako autor libreta k Mozartově Kouzelné flétně zkušený divadelník a určitě sledoval nejen kasovní úspěch. Bylo potřeba povznést sebevědomí Brňanů zbídačelých pobytem napoleonských vojsk před necelými dvěma roky po Bitvě u Slavkova.
Každoroční provádění bojové inscenace na Zelném trhu i historické srovnání, tak vyvolává otázky po smyslu současné divadelní inscenace. Odpověď je jak na objednavateli, tak na autorovi, současně režisérovi a definitivní odpověď dá divák.
Reduta uvede (3. II.) premiéru baletu určeného dětem, nazvaného Čertovské pohádky. Inscenaci vytváří mladí choreografové Aki Nishio a Marek Svobodník, kteří získávali své první zkušenosti v tvůrčích dílnách uváděných brněnským Baletním souborem pod názvem Debut – Choreografický ateliér. Mladí tvůrci jsou choreografy, libretisty i režiséry krátkých příběhů, jejichž předlohou budou známé i méně známé pohádky s čertovskou tématikou.
Městské divadlo na Činoherní scéně premiéruje jako druhé na světě (4. II.) muzikál Papežka Jana podle světového literárního bestselleru americké spisovatelky Donny W. Grossové nazvaného Papežka. Vyšel ve více než třiceti jazycích a byly podle něho natočeny dva celovečerní filmy. První, britský v roce 1972, pod stejnojmenným názvem, v režii Michaela Andersona, v hlavní roli s Liv Ullmanovou. Autorem muzikálu je mladý německý skladatel a textař Dennis Martin, z jehož dílny vyšly muzikály Elizabeth a Bonifatius.
Muzikál Papežka Jana vypráví příběh, církví z pochopitelných důvodů považovaný za legendu, o ženě, která v letech 855-857 v mládí usedla na papežský stolec. Historická realita, jak je v raném středověku běžné, se opírá jen o několik zmínek. První z roku 875 v kronice Chronografia Tripartita sepsané neúspěšným kandidátem na papeže Anastasiem Bibliothecariem a proto může být pravdivá.
Jde však o poznámku patrně z 13. století snad psanou rukou Martina z Opavy, autora kroniky Chronicon Pontificum et Imperatorum, kde příběh papežky uvádí. Odlišná verze je citována ve spise Sedm darů ducha svatého, který ve 13. století sepsal dominikán Etienne de Bourbon. Co by pravdivosti příběhu odpovídalo, je stolička s otvory na níž budoucí papež před uvedením do úřadu musel dokazovat své mužství, dnes k vidění ve Vatikánském muzeu.
Dle nejbarvitější verze měla papežka porodit během procesí a rozezlení věřící ji roztrhali. Jak si s muzikálovým příběhem poradí režisér Stanislav Moša, divák uvidí a historická i literární předloha dovoluje volnou interpretaci. Městské divadlo, tak pokračuje v mnohaleté linii svého šéfa a režiséra inscenace bavit publikum.
V Divadle Bolka Polívky uvádí (26. I.) Divadlo A. Dvořáka Příbram Drobečky z perníku Neila Simona. Několik běžných životních situací musí řešit alkoholička právě propuštěná z léčení, její nedospělá dcera a stále neúspěšný herec, čekající na příležitost, která nepřichází. Simona Stašová získala cena Thálie 2007 za mimořádný ženský jevištní v hlavní roli.
Divadlo Komedie uvede (8. II.) poslední hru rakouského skandalisty Petera Handkeho Podzemní blues. Jde o kritickou úvahu o bezmocném hněvu, který se člověka zmocňuje při pohledu na nekultivovanost a lhostejnost současné společnosti. Autor tak zůstává věren své tradici nemilosrdného společenského kritika a generační souboj ztělesňují Martin Finger a Boleslav Polívka.
Divadlo Husa na provázku reprízuje (28. 30. I., 20. 21. II.) hru Milana Uhdeho s hudbou Miloše Štědroně Leoš aneb Tvá nejvěrnější o Janáčkovi. Autor, který v minulosti v době vrcholné slávy Provázku odmýtizoval Mrštíkovu Pohádku máje, v duchu své autorské tradice stejně přistoupil k Janáčkovi. Zůstal jen skladatel jako člověk a jeho lásky pro neinformovaného diváka s jistou dávkou senzačnosti. Hudba Miloše Štědroně přesahuje do opery v duchu Nové hudby, psané však pro činoherce.
Divadlo u stolu reprízuje (21. I.) v režii Ivo Krobota Dostojevského povídku Něžná. Jde o jednu z nejmistrnějších povídek Dostojevského z roku 1876. Základ příběhu tvoří tragický milostný vztah dvou lidí s odlišnou životní zkušeností, staršího muže a mladé dívky, který dává jednomu z partnerů příležitost k sebezpytování. Ne náhodou byla v roce 1969 filmově zpracována režisérem francouzské Nové vlny Robertem Bressonem.
HaDivadlo reprízuje (24. II.) komedií předního současného německého dramatika Davida Gieselmanna Holubi. Hra v režii Mariana Amslera využívá postupů klasické francouzské frašky, ale ve skutečnosti je společensko kritická. Majitel prosperující firmy se jednoho dne rozhodne zmizet a nebýt dál součástkou v soukolí ekonomických a rodinných vazeb a výsledkem je dokonalý chaos.
Porucha (31. I.) Falka Richtera opět v režii Mariana Amslera je sledem scén vybírajících si ty nejkrutější zlomové okamžiky života hrdinů v čase Vánoc. Méně zkušený divák může být dezorientován nepřehledným dějem a kontrastující smírnou závěrečnou pointou.
Divadelní studio V reprízuje (28. I.) bestseller viktoriánské Anglie, Alenku v říši divů Lewise Carolla. Autor reagoval na dětské vnímání i absurdnost světa průmyslové revoluce, jež autora i jeho malou posluchačku Alici Liddellovou obklopovala. Vzniklo tak nosné dílo pro všechny budoucí generace.
Divadlo Polárka reprízuje (19. I.) v rámci své vzdělávací linie pro středoškoláky a vysokoškoláky Nezvalovu Manon Lescaut. Toto jedno z nejlepších Nezvalových děl je považováno za lepší než originál z pera Abbé Prévosta.
Divadlo Radost uvádí (27. I.) Rychlé šípy z Oltecu s podtitulem Kam se poděli gentlemani. Jaroslava Foglara pro divadlo přepsal, režíruje i hudbu napsal Vlastimil Peška. Jde o jedno z klasických děl dětské literatury podané s humorným odstupem.
Studio Marta scéna Divadelní fakulty JAMU uvádí (19. 20. I.) Prince Homburského Heinricha von Kleista k výročí úmrtí autora, který před 200 lety skončil sebevraždou. Drama postihuje konflikt mezi jedincem a společností. Povodeň (25. 26. I.) nobelisty Guntera Grasse je jednou z jeho tří divadelních her z roku 1963. Kdo by tehdy tušil, že břitký společenský kritik a propagátor německého antimilitarizmu, se o půl století později přihlásí ke svému mládí v jednotkách SS.
Brněnská Filharmonie uvede (25. 26. I.) v Janáčkově divadle pod taktovkou Alexandera Markoviče, Dvořákovu Píseň bohatýrskou a symfonickou báseň Richarda Strausse ovlivněnou Nietzcheho filosofií Život hrdinův. Šostakovičův Houslový koncert přednese izraelský houslista vycházející z ruské interpretační školy Vadim Gluzman. Spolek přátel hudby uvádí (31. I.) v Besedním domě Večer dechového kvinteta, kde zazní Kvintet Es dur Antonína Rejchy, profesora pařížské konzervatoře, mezi jehož žáky patřili Liszt, Gounod, Berlioz a Franck.
Janáčkova akademie múzických umění uvede (16. I.) v koncertním sále Hudební fakulty v rámci absolventských koncertů pěvecký recitál Evy Štěrbové a Romana Hozy a fagotový koncert Pavla Horáka s programem kde zazní slavné koncerty pro fagot starých mistrů Antonia Vivaldiho a Johanna Nepomuka Hummela.
Obtížný Koncert pro lesní roh Richarda Strausse zahraje (30. I.) jako absolventský výkon Tomáš Kolář. Posluchač má tak příležitost poslechnout si skladby dechového repertoáru a pokračování tradice brněnské hornové školy. V 70. letech 20. století byla brněnská JAMU jedním z evropských center hry na lesní roh.
Kino Art se po prosincové digitalizaci zaměřuje na společenské skupiny dětí a seniorů. Těm druhým bude určen (14.-18. I.) kultovní film Františka Vláčila Markéta Lazarová. Kůže kterou nosím (19.-22. I.) Pedro Almodóvara nastoluje otázky hranic vědy a lékařské etiky. Poslední film české režisérky Alice Nellis Perfekt Days (19.-24. I.) řeší problém příslušnice exkluzivní společenské skupiny- úspěšné televizní moderátorky v podání Ivany Chýlkové, toužící po dítěti.
Lovci hlav (23.-24. I) je příběh z loňské norsko-dánské produkce o úspěšném lovci talentů, který si ke svému vysokému životnímu standartu přivydělává krádežemi obrazů. Zdá se i malé evropské filmové produkce napodobují Hollywood.
Kino Lucerna po prosincové digitalizaci uvádí v lednu filmový debut Miroslava Ondruše Vendeta. Obsahem je příběh běžně u nás medializovaný v rubrice kriminálních činů-vražda dítěte, náctiletí pachatelé a úplatní policisté, v podání hlavních protagonistů Oldřicha Kaisera a Ondřeje Vetchého.
Cinema City ve Velkém Špalíčku uvádí v lednu filmový debut Zdeňka Jiráského Poupata. Jde o drama rozpadu rodiny žijící na malém městě. Podle ohlasů v médiích jde o ještě drsnější obraz naší reality než známe ze sociálně laděných filmů Bohdana Slámy. Zdá se těchto ohlasů na soudobou společenskou situaci přibývá.
Dalším novým filmem je americký film Mission: Impossible – Ghost Protocol. Jde o pokračování filmů Mission a téma v hollywoodské produkci nikoliv ojedinělé- jde o nebezpečí bombového útoku na Kreml.
Dr. Vít Pospíšil, ilustrační foto MaK., brnovinky
{linkr:related;keywords:kultura;limit:8;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}