brnovinky

Přepnout do PC verze

Tipy na podzimní divadlo a hudbu v Brně - kulturní kaleidoskop

608-divadlo-IMG 0410-MaKSychravý podzim směruje příznivce kultury do uzavřených prostor. Kam v Brně za divadlem a hudbou vyrazit? Zhlédněte tipy brnovinek - kulturní kaleidoskop, aneb co přináší brněnská divadelní a hudební sezóna v říjnu a listopadu.



Janáčkovo divadlo premiéruje (19. X.) balet Lucidor a Arabela. Pokud vám jméno Arabela zní povědomě, nemýlíte se. Jedná se o literární předlohu Hugo von Hofmannstahla pro operu Richarda Strausse Arabella. Původní Hofmannstahlovu povídku zhudebnil jako balet Alexander Glazunov, žák Rimského-Korsakova a současník Čajkovského. Ten na přelomu 19. a 20. století Glazunova zastínil, což nic neubírá na kvalitě jeho hudby. Glazunov není v divadle tak často hrán jako jeho konkurent Čajkovský a jedná se tak o významný dramaturgický počin. O evropské úrovni brněnského baletu svědčí choreograf inscenace Youri Vàmos věhlasný svými díly v západní Evropě.


Mahenovo divadlo uvádí v premiéře (26. X.) Mandragoru Niccolò Machiavelliho. Jeho jméno je spojováno s filozofickou koncepcí oddělující politiku od etiky. V pejorativní podobě - machiavellizmus rovná se účel světí prostředky. Méně je znám nelehký život autora. Medičejští dali v roce 1513 Machiavelliho zatknout, vyslýchat a mučit pro podezření ze spiknutí proti jejich vládě. Nebylo mu nic prokázáno, ale musel opustit Florencii. Ve vyhnanství napsal Mandragoru. Inspiroval se antickou veselohrou, Commedií dell´arte a položil tak základy moderní veselohře.


Městské divadlo na Činoherní scéně premiéruje (27. X.) melancholickou komedii Milana Kundery Jakub a jeho pán. Světoznámý český prozaik ji napsal v roce 1972 a popisuje příhody šlechtického Pána a jeho plebejsky moudrého sluhy Jakuba. Má podtitul „pocta Denisi Diderotovi“. Je i výpovědí o době, proměnách této země a autora. V roce 1963 obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda za drama Majitelé klíčů, v 1968 Cenu Svazu československých spisovatelů, v roce 1973 francouzskou cenu Prix Médicis za nejlepší zahraniční román Život je jinde, v roce 1975 emigruje do Francie, která se stává jeho novou vlastí.

Jako francouzsky píšící spisovatel dostává v roce 1990 Řád Čestné legie a v roce 2001 Velkou cena Francouzské akademie za celoživotní dílo. „Reviduje překlady svých děl napsaných ve francouzštině do jiných jazyků, ale jejich české překlady téměř nevydává a odmítá práci na nich svěřit jiným překladatelům.“ Tolik citát o autorovi z Wikipedie.


Divadlo Bolka Polívky uvádí (22. X.) Plešatou zpěvačku Eugèna Ionesca. Autor hru napsal v roce 1948, jako absurdní obraz doby, tehdy se rozvíjející propasti bipolárního světa. Inspirací mu byla učebnice angličtiny, jejíž nesmyslný text použil. Herci mluví podle této učebnice a nejedná se o běžnou konverzaci. Hra bývá hrána jako komedie i jako fraška. Původní pocit, jak tvrdí autor, bylo spíše tragično než komično. Nezbývá než se nechat překvapit jak se s inscenací vyrovná divadelní spolek Kašpar v režii Jakuba Špalka. 


Divadlo Husa na provázku reprízuje (17., 18. X.) Doktora Fausta Thomase Manna v úpravě režiséra Jana Mikuláška. Hra vzniklá z románu má anotaci: „Divadelní dramatizace se opírá především o hudebnost až symfoničnost románové předlohy, která umožňuje zkoncentrovat Mannovu geniální výpověď o pocitech apolitického umělce, který skrze jednotlivé postavy svádí boj se zlem rodícím v kterékoliv době.“


HaDivadlo uvádí (26. X.) v premiéře inscenaci Pohodlný život složenou z textů básníka Oldřicha Wenzla v režii Jana Lepšíka. Autor pocházející z rodiny advokáta, povoláním úředník na ředitelství Škodových závodů v Praze se v letech Protektorátu sblížil s  představiteli první české surrealistické vlny, s  Jindřichem Štýrským a Toyen. V roce 1945 se stává členem surrealistické skupiny Ra.

Po studiu práv pracuje do roku 1958 jako právník a od léta 1960 až do své smrti v roce 1969 je pro vážné onemocnění míchy trvale hospitalizován v mělnické nemocnici. Tam napsal většinu svých básní. Název představení je odvozen z inscenace básníkových textů Pohodlný život Oldřicha Wenzla aneb několik básní k dennímu použití z roku 1989 v olomouckém Divadle hudby.


Divadlo u stolu uvádí (23., 30. X.) verše Francoise Villona pod názvem Teď na krk oprátku ti věší. Představení má anotaci: „Pokus o jevištní tvar spojující slovo, zpěv a tanec ve svého druhu jevištní báseň, která chce být jakýmsi tancem života a smrti, v němž se fragmentárně zrcadlí jednak Villonův osud, jednak jistá obecnější témata, jež se objevují v jeho poezii.“ Životopis autora, poskytuje k inscenaci bohatý materiál.

Narodil se v rozmezí 1429-31 do přelomové doby, kdy praskala pouta středověku v jakékoliv podobě. Řím se musel smířit s českým utrakvismem, pro široké vrstvy předjímajícím svobodu myšlení. V Itálii se rodí se renesance. Villon používá ve verších renesanční prvky v kontrastu proti středověkým, kontrast cynismu proti upřímnému citu. Vzděláním profesor, v dobové terminologii, mistr pařížské Sorbonny z roku 1452, byl zapojen do různých rebelujících spolků a souzen za souboje a šarvátky.

V roce 1455 byl obviněn z vraždy kněze a odsouzen k trestu smrti. Byl amnestován, ale následuje vyhnanství, kde stopa po něm mizí. Je označován za prvního prokletého básníka. Tento fenomén je znakem rozhraní epoch, proto dnes tím více aktuální.


Buranteatr uvádí (21. X.) na Stadionu na Kounicově Amazonii Michala Walczaka. Třiatřicetiletý polský autor má na domácích scénách na třicet dramatických textů. Velice přesně analyzuje současné postavení umění na osudech mladých herců. Pro polské autory je příznačné přesně pojmenovat dobové krize a to v kterékoliv době. Stačí vzpomenout nejpopulárnější poválečný polský román Popel a démant Jerzyho Andrzejewského, geniálně zfilmovaný Andrzejem Wajdou.


Divadlo Polárka uvádí (23. X.) scénické čtení z  knihy italské novinářky Oriany Fallaci Hněv a hrdost. Autorka, válečná zpravodajka od roku 1967, střídající bojiště od Vietnamu po Střední Východ. Italka v katolické Itálii, jako ateistka nekompromisně kritizující Vatikán i striktně odmítající Islám jako středověkou krvežíznivou doktrínu a její kniha stále budící pozornost šest let po její smrti. 


Divadlo Radost uvádí (23. X.) Erbenovu Kytici. Jde o záslužný čin přiblížit mladému publiku nejslavnější Erbenovo dílo, které ovlivnilo básnické generace 19. a 20. století počínaje Nerudou, konče Bezručem a Wolkerem, ještě na konci milénia zfilmované Františkem A. Brabcem.


Divadelní studio V uvádí (27. X.) Černou komedii Petera Shaffera. Nejslavnějším autorovým dílem je Amadeus zfilmovaný Milošem Formanem. Černá komedie uvedená roku 1965 je dílem o 14 let mladším, už renomovaného dramatika.


Brněnská Filharmonie uvádí (8., 9. XI.) v Besedním domě málo hraný Mozartův Koncert pro flétnu a harfu v interpretaci sólistů Filharmonie harfistky Ivany Dohnalové a flétnisty Petra Pomkly za řízení Alexandra Markoviče.


Janáčkova akademie uvádí (29. X.) v Koncertní sále Hudební fakulty kytarový koncert Dua Siempre Nuevo. Čeští interpreti dua stojí za španělským názvem souboru – Vždy nové a pro posluchače zahrají pět sonát Domenica Scarlattiho v přepisu pro kytaru, což bude nový zážitek.


Kino Lucerna uvádí (25.-29. X.) film Davida Ondříčka Ve stínu. Anotace filmu zní: „V bývalém Československu 50. let se odehrává kriminální příběh, kdy z běžné vloupačky se vlivem zákulisních intrik tajné policie začíná stávat politická kauza. Film nabízí napínavý detektivní příběh, který se však díky skutečným dobovým souvislostem stává nadčasovou úvahou o tom, do jaké míry může jedinec vzdorovat organizované síle zla prorostlé do státních struktur.“ Téma nikoliv pouze historické, ale dnes ještě aktuálnější, v době afér politiků, nezdaněného lihu a metanolové kauzy, kdy umírají desítky lidí.

Příjemnou zábavu!


Dr. Vít Pospíšil, foto MaK., brnovinky

Joomla SEF URLs by Artio

(c) MaK., 2008-2099, všechna práva vyhrazena, kopírování obsahu jen se svolením redakce

Nahoru PC verze