Plesová sezóna zatím neskončila a tak se podívejme na jedno hudební seskupení, které na některých plesech občas vystupuje a to dost živě. Kapela Jane Country Brno byla hostem Mourů, kteří vystoupili v lednu na Leitnerce. Jak to tam vypadalo prozradí reportáž BrNovinek.
Že country hudba má několik podob se mohli 13. ledna přesvědčit na vlastní uši návštěvníci Klubu Leitnerova v Brně. Kapela Jane Country Brno, která zanedlouho oslaví pět let působnosti na hudební scéně to umí pořádně rozjet.
Leitnerka, jak většina lidí klub nazývá, nás překvapuje domácím klubovým prostředím. K tomu pohodovou a pozitivní náladu dodávají Mour – folková kapela s nádechem jazzu.
Po hodině na pódiu probíhá výměna kapel. Jane Country se nejprve rozehrává a kytarista Roman Orel dodává: „Inspirovali jsme se Mour a trochu jsme to zjazzovali“.
Šestičlenná parta je oblečena v country stylu a mourovatě. Petra Guthová trochu bojuje s odposlechovým zařízením a mikrofonem a vzkazuje zvukaři: „Mě to netočí, mě točí, že se mikrofon točí!“ Kapela hraje prvně v klubu a Roman s humorem vzvolává: „Možná vypadáme, že jsme tady poprvé, ale je to pravda“.
Po chvíli se podaří vše uspořádat a jde se na to! Svižnou úvodní skladbu na úvod střídá anglicky zpívaná píseň, jejíž název v překladu znamená Pohřební. Kapela prý zpočátku netušila, že jde o pohřební skladbu a hrála ji jako svižnou svazáckou píseň. Partičce to stejně nedá a konec skladby zrychlují, tak jak byli zvyklí.
Tak se mi zdá, je další - tentokrát pozitivní song. Tempo nabírá na obrátkách a vybízí k tancování. Dovídáme se, že optimální tempo je 130. Křehké zpěvačky překvapují hlasy jako zvon a klasické country nástroje – kytaru, mandolínu či bubny zpestřuje surová rocková kytara, která dodává hudbě ještě větší šmrnc a zajímavost.
Publikum je zahalené do tmy a dává o sobě vědět potleskem a občasnými komentáři. Následuje táhlejší skladba v angličtině a po ní nová píseň Malá Jane, která prý byla zkoušena celou jednu zkoušku.
Nepochopíš je skladbou opět ve svižnějším tempu a po ní následuje procítěná píseň Od té chvíle. Roman sděluje přítomným, že bubeník s nimi hraje poprvé a je velmi snaživý a také hrdina, protože bydlí v paneláku.
Veselou až rozvernou skladbu Pojď sem, brouku střídá song v pomalejším tempu, kdy kytaristé klečí zpěvačkám u nohou.
Bubeníka střídá textař Květoslav Nikl a zní vítězná skladba mezinárodní autorské Porty 2009 s názvem Don Quijote .
Blíží se 22. hodina a s ní i povinný noční klid. Na závěr kapela vypaluje diskotékovou píseň ve stylu Michala Davida, děkuje přítomným za přízeň a odchází z pódia.
Posloucháte raději folk, rock nebou country?
text Síma, foto Marián K., BrNovinky
Kategorie: festivaly a koncerty Zobrazeno: 4021
Plesová sezóna zatím neskončila a tak se podívejme na jedno hudební seskupení, které na některých plesech občas vystupuje a to dost živě. Kapela Jane Country Brno byla hostem Mourů, kteří vystoupili v lednu na Leitnerce. Jak to tam vypadalo prozradí reportáž BrNovinek.
Že country hudba má několik podob se mohli 13. ledna přesvědčit na vlastní uši návštěvníci Klubu Leitnerova v Brně. Kapela Jane Country Brno, která zanedlouho oslaví pět let působnosti na hudební scéně to umí pořádně rozjet.
Leitnerka, jak většina lidí klub nazývá, nás překvapuje domácím klubovým prostředím. K tomu pohodovou a pozitivní náladu dodávají Mour – folková kapela s nádechem jazzu.
Po hodině na pódiu probíhá výměna kapel. Jane Country se nejprve rozehrává a kytarista Roman Orel dodává: „Inspirovali jsme se Mour a trochu jsme to zjazzovali“.
Šestičlenná parta je oblečena v country stylu a mourovatě. Petra Guthová trochu bojuje s odposlechovým zařízením a mikrofonem a vzkazuje zvukaři: „Mě to netočí, mě točí, že se mikrofon točí!“ Kapela hraje prvně v klubu a Roman s humorem vzvolává: „Možná vypadáme, že jsme tady poprvé, ale je to pravda“.
Po chvíli se podaří vše uspořádat a jde se na to! Svižnou úvodní skladbu na úvod střídá anglicky zpívaná píseň, jejíž název v překladu znamená Pohřební. Kapela prý zpočátku netušila, že jde o pohřební skladbu a hrála ji jako svižnou svazáckou píseň. Partičce to stejně nedá a konec skladby zrychlují, tak jak byli zvyklí.
Tak se mi zdá, je další - tentokrát pozitivní song. Tempo nabírá na obrátkách a vybízí k tancování. Dovídáme se, že optimální tempo je 130. Křehké zpěvačky překvapují hlasy jako zvon a klasické country nástroje – kytaru, mandolínu či bubny zpestřuje surová rocková kytara, která dodává hudbě ještě větší šmrnc a zajímavost.
Publikum je zahalené do tmy a dává o sobě vědět potleskem a občasnými komentáři. Následuje táhlejší skladba v angličtině a po ní nová píseň Malá Jane, která prý byla zkoušena celou jednu zkoušku.
Nepochopíš je skladbou opět ve svižnějším tempu a po ní následuje procítěná píseň Od té chvíle. Roman sděluje přítomným, že bubeník s nimi hraje poprvé a je velmi snaživý a také hrdina, protože bydlí v paneláku.
Veselou až rozvernou skladbu Pojď sem, brouku střídá song v pomalejším tempu, kdy kytaristé klečí zpěvačkám u nohou.
Bubeníka střídá textař Květoslav Nikl a zní vítězná skladba mezinárodní autorské Porty 2009 s názvem Don Quijote .
Blíží se 22. hodina a s ní i povinný noční klid. Na závěr kapela vypaluje diskotékovou píseň ve stylu Michala Davida, děkuje přítomným za přízeň a odchází z pódia.
Posloucháte raději folk, rock nebou country?
text Síma, foto Marián K., BrNovinky