Brněnská Zoo v říjnu otevře Beringii. Zatím ji nahradí výstava v Urban centru
- Podrobnosti
- Kategorie: zprávy Brno
- Zobrazeno: 3879
Stavba Beringie v Zoo Brno pokračuje svižným tempem.
Jediný pár medvěda kamčatského ve střední Evropě zanedlouho uvidí návštěvníci brněnské Zoo. Medvědy pracovníci přepraví do Brna z Rostova na Donu. Budou tak jedním z hlavních lákadel nové expozice brněnské Zoo nazvané Beringie. Ta se má návštěvníkům otevřít letos 9. října. Do té doby zájemci mohou zavítat na výstavu do Urban centra na Staré radnici s názvem Do Beringie za poučením i dobrodružstvím. Vernisáž výstavy je plánována na 14. července od 15 hodin.
Projekt Beringie v ceně 76 milionů korun odstartoval v roce 2008. Evropský rozvojový fond hradí 45 milionů, zbytek město Brno. Soubor expozic přiblíží přírodu Kamčatky a východní Sibiře. Návštěvníci uvidí nejen 68 druhů zvířat, ale i jejich prostředí.
Největší z hnědých medvědů, medvěd kamčatský, dosahuje hmotnosti až tisíc kilogramů. Brněnský samec může být vysoký 4 metry a medvědí párek dostane jezírko s vodopádem. Zaslouží si jej. Jedná se o jediný pár ve střední Evropě. Další atrakcí bude napodobení kamčatského Údolí gejzírů neméně atraktivního, jako známější gejzíry v USA. Kamčatské chalupy přiblíží život člověka a dobrodružná naučná stezka bude vypovídat o tradičních způsobech lovu medvědů po jejich současnou ochranu.
Z lesa brněnské Mniší hory, sídla Zoo Brno, se tak stane severský les a z návštěvník lovec se promění v ochranáře. V centru Beringie bude lovecký dvůr s expozicí loveckého náčiní a návštěvnické zázemí. Bude protipólem srubu Indiánů Tlinkit a Kvakiutl ze západního pobřeží Kanady, který dotváří expozici Beringie.
Od října 2010 by zde měli bydlet medvědi.
Pokud zní Beringie čtenáři povědomě, má proč. Opravdu souvisí se jménem Beringovy úžiny dělící dva kontinenty. Byla pojmenována po Dánovi Vitusi Beringovi, který ji jako zástupce Ruska 1728 proplul. Historie tohoto vzdáleného území souvisí i s naší zemí. Americký Čech Aleš Hrdlička na začátku 20. století přišel s dodnes uznávanou teorií osídlení Ameriky z Asie přes Beringovu úžinu. Geologie mu dala za pravdu. Beringova úžina byla dvakrát pevninským mostem naposledy před 20 tisíci lety. Indiáni jsou tak potomci sibiřských lovců. Naše kontakty mají však kořeny mnohem starší.
Šaman, jehož hrob byl nalezen na konci 19. století na Francouzské ulici, měl stejné vybavení jako sibiřští šamani, pouze s jediným rozdílem. Brněnský šaman je starý 25 až 30 tisíc let a patří starší době kamenné k lovcům pod Pálavou. Znamená to, že sibiřské domorodé kultury jsou velmi staré.
Na asijské straně Kamčatky žijí Korjaci - lovci velké mořské zvěře. Ti dodnes tančí tanec tichomořského tuleně něrpy i tanec medvěda kamčatského. V minulosti si tímto magickým způsobem zajišťovali kořist. Žili v konických chýších, které měly vcod ve stropě. V zimě při vysoké sněhové pokrývce ani jiná cesta nebyla možná.
Na obou stranách Beringovy úžiny žijí Eskymáci. K prestižním úlovkům patřil v minulosti kopím ulovený lední medvěd. Tradice mužných lovců přetrvávala do 20. století.
Autor těchto řádků se v 70. letech 20. století setkal po představení Moskevské komorní opery s jejím sólistou - dříve vojenským pilotem vrtulníku. Létal za polárním kruhem. Potkával tam lovce sázející se o láhev vodky, že ledního medvěda uloví sekyrou. Beringie je i výrazem v zoologii a značí most, po kterém přecházela zvířata. Na obou stranách úžiny jsou vlci, polární lišky, losi, rosomáci, bobři, sobi polární, orli, sovice sněžné, medvěd kamčatský a medvěd lední.
Medvěda v Česku volně potkáte už stěží
Medvěd býval v našich lesích jako doma. Svědčí o tom nejen místní názvy jako Nedvědice, ale i pomníčky v našich lesích na místech, kde byl zastřelen poslední medvěd. Zatímco název Nedvědice je velmi starý, z doby kdy ve staročeštině jméno zvířete znělo nedvěd, pomníčky jsou z první poloviny 19. století.
Medvědi do Beringie přijedou z Rostova na Donu.
Podle názoru ředitele brněnské Zoo Martina Hovorky jde o zvíře natolik plaché, že by zasloužilo, aby se do našich lesů vrátilo. Lesní komplexy, jako Jeseníky a Beskydy, by uživily čtyři až šest párů medvědů. Do Beskyd se občas některý zatoulá z přemnožené populace na Slovensku. Medvěd není pouze masožravec, ale je všežravec živící se lesním ovocem a trávou. Dokonce jeden z druhů trav na podzim vyhledává, aby pro přezimování nabral tuk. V zimě přežívá v doupěti v letargickém stavu a občas vyleze. Od jara do podzimu obchází svůj velký rajon a během říje se setkává s medvědicí. Ta svá medvíďata pečlivě chrání i před jejich otcem. Pokud je potká osamocené, může je i roztrhat. V podstatě jde o regulaci druhu, který obývá velké území.
Návštěvník v lesích obývaných medvědy se nemusí vyzbrojovat velkorážní kulovnicí, ale stačí mu obyčejný pepřový sprej. Je nutné ho použít třeba i na dálku. Zvědavý medvěd, který je výjimkou, uteče.
Lov na medvěda byl v minulosti velmi nebezpečný a lovec tak dokazoval své kvality. Medvěd zaměstnaný smečkou psů a zahnaný do úzkých se vztyčil na zadní a pokoušel se lovce obejmout. S nakloněnou hlavou, typickým pohybem, který čtenář zná u cvičených medvědů, se pokoušel lovci prokousnout vaz nebo lebku. Ve chvíli objetí musel lovec medvěda bodnout do srdce. V Polsku, Bělorusku a na Ukrajině užívali lovci masivní vidlici na silném ratišti. U nás to byl oštěp ve staročeštině zvaný kančí píro. Měl listovitý dlouhý hrot podobný ptačímu peru, koženými proužky navázaný na masivní ratiště a za hrotem krátkou příčku. Ta byla nesmírně důležitá a umožňovala jeho rychlé vytažení. Používal se nejen na medvědy, ale hlavně na divoká prasata. Bez příčky by ve velmi rychlém, nebezpečném zvířeti uvízl a lovci by hrozila smrt. Tento způsob lovu na medvěda znali už lovci ve starší době kamenné. Kostra jeskynního medvěda nalezeného v Moravském krasu měla v žebru zalomený pazourkový hrot. Soumrak medvědům v Česku nastal během 18. a 19. století, kdy se zvýšila účinnost palných zbraní Po nich zůstaly jen výše zmiňované pomníčky.
Náš medvěd hnědý je jeden z menších medvědů s váhou do 200 kilogramů a výškou do dvou a půl metru. Jeho příbuzní jsou podstatně větší. Ve filmech medializovaný medvěd grizzly, obývající Skalisté hory, dosahuje váhy 400 kilogramů. Největší je medvěd kamčatský dosahujíci i tuny. V minulosti ho na Kamčatce lovil domorodý národ Korjaků. Lovec umisťoval jeho hlavu před svou chýši jako ochranný totem. Medvědovi ale zašil oční víčka, aby neviděl svého vraha. Jde o velmi starý medvědí kult. Neandrtálci ve starší době kamenné ve švýcarských jeskyních pietně pochovávali hlavu medvěda jeskynního do kamenných skříněk.
Jaký druh medvědů máte nejaději?
text Dr. Vít Pospíšil, ilustrativní foto Marián K., brnovinky
Brněnská Zoo v říjnu otevře Beringii. Zatím ji nahradí výstava v Urban centru
Kategorie: zprávy Brno Zobrazeno: 3879
Stavba Beringie v Zoo Brno pokračuje svižným tempem.
Jediný pár medvěda kamčatského ve střední Evropě zanedlouho uvidí návštěvníci brněnské Zoo. Medvědy pracovníci přepraví do Brna z Rostova na Donu. Budou tak jedním z hlavních lákadel nové expozice brněnské Zoo nazvané Beringie. Ta se má návštěvníkům otevřít letos 9. října. Do té doby zájemci mohou zavítat na výstavu do Urban centra na Staré radnici s názvem Do Beringie za poučením i dobrodružstvím. Vernisáž výstavy je plánována na 14. července od 15 hodin.
Projekt Beringie v ceně 76 milionů korun odstartoval v roce 2008. Evropský rozvojový fond hradí 45 milionů, zbytek město Brno. Soubor expozic přiblíží přírodu Kamčatky a východní Sibiře. Návštěvníci uvidí nejen 68 druhů zvířat, ale i jejich prostředí.
Největší z hnědých medvědů, medvěd kamčatský, dosahuje hmotnosti až tisíc kilogramů. Brněnský samec může být vysoký 4 metry a medvědí párek dostane jezírko s vodopádem. Zaslouží si jej. Jedná se o jediný pár ve střední Evropě. Další atrakcí bude napodobení kamčatského Údolí gejzírů neméně atraktivního, jako známější gejzíry v USA. Kamčatské chalupy přiblíží život člověka a dobrodružná naučná stezka bude vypovídat o tradičních způsobech lovu medvědů po jejich současnou ochranu.
Z lesa brněnské Mniší hory, sídla Zoo Brno, se tak stane severský les a z návštěvník lovec se promění v ochranáře. V centru Beringie bude lovecký dvůr s expozicí loveckého náčiní a návštěvnické zázemí. Bude protipólem srubu Indiánů Tlinkit a Kvakiutl ze západního pobřeží Kanady, který dotváří expozici Beringie.
Od října 2010 by zde měli bydlet medvědi.
Pokud zní Beringie čtenáři povědomě, má proč. Opravdu souvisí se jménem Beringovy úžiny dělící dva kontinenty. Byla pojmenována po Dánovi Vitusi Beringovi, který ji jako zástupce Ruska 1728 proplul. Historie tohoto vzdáleného území souvisí i s naší zemí. Americký Čech Aleš Hrdlička na začátku 20. století přišel s dodnes uznávanou teorií osídlení Ameriky z Asie přes Beringovu úžinu. Geologie mu dala za pravdu. Beringova úžina byla dvakrát pevninským mostem naposledy před 20 tisíci lety. Indiáni jsou tak potomci sibiřských lovců. Naše kontakty mají však kořeny mnohem starší.
Šaman, jehož hrob byl nalezen na konci 19. století na Francouzské ulici, měl stejné vybavení jako sibiřští šamani, pouze s jediným rozdílem. Brněnský šaman je starý 25 až 30 tisíc let a patří starší době kamenné k lovcům pod Pálavou. Znamená to, že sibiřské domorodé kultury jsou velmi staré.
Na asijské straně Kamčatky žijí Korjaci - lovci velké mořské zvěře. Ti dodnes tančí tanec tichomořského tuleně něrpy i tanec medvěda kamčatského. V minulosti si tímto magickým způsobem zajišťovali kořist. Žili v konických chýších, které měly vcod ve stropě. V zimě při vysoké sněhové pokrývce ani jiná cesta nebyla možná.
Na obou stranách Beringovy úžiny žijí Eskymáci. K prestižním úlovkům patřil v minulosti kopím ulovený lední medvěd. Tradice mužných lovců přetrvávala do 20. století.
Autor těchto řádků se v 70. letech 20. století setkal po představení Moskevské komorní opery s jejím sólistou - dříve vojenským pilotem vrtulníku. Létal za polárním kruhem. Potkával tam lovce sázející se o láhev vodky, že ledního medvěda uloví sekyrou. Beringie je i výrazem v zoologii a značí most, po kterém přecházela zvířata. Na obou stranách úžiny jsou vlci, polární lišky, losi, rosomáci, bobři, sobi polární, orli, sovice sněžné, medvěd kamčatský a medvěd lední.
Medvěda v Česku volně potkáte už stěží
Medvěd býval v našich lesích jako doma. Svědčí o tom nejen místní názvy jako Nedvědice, ale i pomníčky v našich lesích na místech, kde byl zastřelen poslední medvěd. Zatímco název Nedvědice je velmi starý, z doby kdy ve staročeštině jméno zvířete znělo nedvěd, pomníčky jsou z první poloviny 19. století.
Medvědi do Beringie přijedou z Rostova na Donu.
Podle názoru ředitele brněnské Zoo Martina Hovorky jde o zvíře natolik plaché, že by zasloužilo, aby se do našich lesů vrátilo. Lesní komplexy, jako Jeseníky a Beskydy, by uživily čtyři až šest párů medvědů. Do Beskyd se občas některý zatoulá z přemnožené populace na Slovensku. Medvěd není pouze masožravec, ale je všežravec živící se lesním ovocem a trávou. Dokonce jeden z druhů trav na podzim vyhledává, aby pro přezimování nabral tuk. V zimě přežívá v doupěti v letargickém stavu a občas vyleze. Od jara do podzimu obchází svůj velký rajon a během říje se setkává s medvědicí. Ta svá medvíďata pečlivě chrání i před jejich otcem. Pokud je potká osamocené, může je i roztrhat. V podstatě jde o regulaci druhu, který obývá velké území.
Návštěvník v lesích obývaných medvědy se nemusí vyzbrojovat velkorážní kulovnicí, ale stačí mu obyčejný pepřový sprej. Je nutné ho použít třeba i na dálku. Zvědavý medvěd, který je výjimkou, uteče.
Lov na medvěda byl v minulosti velmi nebezpečný a lovec tak dokazoval své kvality. Medvěd zaměstnaný smečkou psů a zahnaný do úzkých se vztyčil na zadní a pokoušel se lovce obejmout. S nakloněnou hlavou, typickým pohybem, který čtenář zná u cvičených medvědů, se pokoušel lovci prokousnout vaz nebo lebku. Ve chvíli objetí musel lovec medvěda bodnout do srdce. V Polsku, Bělorusku a na Ukrajině užívali lovci masivní vidlici na silném ratišti. U nás to byl oštěp ve staročeštině zvaný kančí píro. Měl listovitý dlouhý hrot podobný ptačímu peru, koženými proužky navázaný na masivní ratiště a za hrotem krátkou příčku. Ta byla nesmírně důležitá a umožňovala jeho rychlé vytažení. Používal se nejen na medvědy, ale hlavně na divoká prasata. Bez příčky by ve velmi rychlém, nebezpečném zvířeti uvízl a lovci by hrozila smrt. Tento způsob lovu na medvěda znali už lovci ve starší době kamenné. Kostra jeskynního medvěda nalezeného v Moravském krasu měla v žebru zalomený pazourkový hrot. Soumrak medvědům v Česku nastal během 18. a 19. století, kdy se zvýšila účinnost palných zbraní Po nich zůstaly jen výše zmiňované pomníčky.
Náš medvěd hnědý je jeden z menších medvědů s váhou do 200 kilogramů a výškou do dvou a půl metru. Jeho příbuzní jsou podstatně větší. Ve filmech medializovaný medvěd grizzly, obývající Skalisté hory, dosahuje váhy 400 kilogramů. Největší je medvěd kamčatský dosahujíci i tuny. V minulosti ho na Kamčatce lovil domorodý národ Korjaků. Lovec umisťoval jeho hlavu před svou chýši jako ochranný totem. Medvědovi ale zašil oční víčka, aby neviděl svého vraha. Jde o velmi starý medvědí kult. Neandrtálci ve starší době kamenné ve švýcarských jeskyních pietně pochovávali hlavu medvěda jeskynního do kamenných skříněk.
Jaký druh medvědů máte nejaději?
text Dr. Vít Pospíšil, ilustrativní foto Marián K., brnovinky