Primátor města Brna Roman Onderka udělil jedenácti nominovaným osobnostem Cenu města Brna pro rok 2009. Slavnostní ceremoniál proběhl v podvečer 26. ledna ve Sněmovním sálu Nové radnice.
Ocenění lidé byli mimořádným přínosem v jednotlivých oblastech lidské činnosti a dosáhli významných úspěchů.
Před samotným udílením cen zahrála několik skladeb kapela Moravské žestě. Moderátor představil jednotlivé osobnosti a ty si postupně chodily pro ocenění.
Ceny města Brna pro rok 2009 v jednotlivých oblastech obdržely tyto osobnosti:
Objevil novou metodu chromatografické analýzy plynů, která se uplatnila především v petrolejářském průmyslu.
S jeho jménem je spjato založení a rozvoj Ústavu analytické chemie Akademie věd ČR, jenž se stal pod jeho vedením v evropském měřítku prestižním střediskem výzkumu a vědecké výchovy.
V roce 1992 se zasloužil o obnovení Fakulty chemické na Vysokém učení technickém v Brně. Je autorem nebo spoluautorem více než 300 vědeckých publikací a držitelem několika patentů.
Stál u zrodu celosvětově uznávaných odborných časopisů a za své celoživotní dílo obdržel řadu medailí a poct, mimo jiné pamětní medaili M. S. Cveta za výzkum v chromatografii (1978), zlatou plaketu Jaroslava Heyrovského (1984) nebo medaile několika univerzit.
Svou uznávanou metodu plynové chromatografie začal Jaroslav Janák rozvíjet v Brně a přispěl tak k jeho zviditelnění po celém světě.
Jejím hlavním profesním zájmem se stalo historické a současné sklo. Působila jako ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea, kde byla též kurátorkou sbírky skla.
V 60. letech po vzniku Moravské galerie byla pověřena vedením Ústavu užitého umění a stala se zástupkyní ředitele. V této funkci položila základy nové akviziční politiky ústavu, rozběhla intenzivní výstavní činnost a podílela se na otevření nové stálé expozice.
Předsedala komisi pro výkup starožitností pro sbírkotvorné instituce v Brně.
Jako kurátorka iniciovala významné akce – Trienále řezaného a rytého skla, přehlídky skleněné plastiky Metamorfózy skla či Skleněná plastika. Bohatá byla také její publikační a přednášková činnost. Jiřina Medková se výrazně zapsala do brněnské kulturní historie zejména v 60. a 70. letech 20. století. V její osobě se spojila vědecká erudice se schopností prezentovat výsledky své práce laické i odborné veřejnosti.
Celou svou profesní dráhu věnoval výstavbě a rozvoji rodného města Brna. Výrazně přispěl k jeho soudobému pozitivnímu obrazu zejména realizací areálu společnosti Jihomoravská plynárenská a kampusu Masarykovy univerzity v Bohunicích. Oba tyto soubory svou velkorysostí i výrazným architektonickým pojetím patří k tomu nejvýznamnějšímu, co se podařilo v Brně za posledních dvacet let postavit.
Architekt Petr Uhlíř je vedoucí tvůrčí osobností projekční kanceláře A Plus Brno, která řídila a řídí výstavbu obou těchto areálů. Kancelář založil již v roce 1992 spolu s architekty Jaromírem Černým a Karlem Tuzou.
Již svou první realizací, adaptací nájemního domu v České ulici pro Agrobanku, zaujala vyhraněným pojetím ve stylu high-tech. V jeho rozvíjení nemají architekti A Plus Brno v České republice konkurenci a využívají tuto koncepci s úspěchem i v dalších svých dílech. Za své stavby kancelář získala řadu národních i mezinárodních ocenění, mimo jiné několikrát uspěla v soutěži Stavba roku České republiky.
Petr Uhlíř patří nesporně k předním českých architektům a profiluje výjimečným způsobem současnou architekturu města Brna.
Mimořádný a nepřehlédnutelný scénograf, architekt a výtvarník se stal kmenovým scénografem Divadla Husa na provázku, kde spolupracoval mimo jiné s Bolkem Polívkou, Zdeňkem Pospíšilem, Petrem Scherhauferem či Evou Tálskou.
Je tvůrcem výtvarné tváře nejslavnější éry tohoto divadla. Byl také autorem několika filmových a televizních scénografií a velmi úspěšně se zabýval interiérovou architekturou a grafikou.
Za svoji mimořádnou tvorbu zejména v oblasti plakátu se mu dostalo významných ocenění i v mezinárodním měřítku – v 70. letech se stal třikrát nositelem první ceny Brněnský plakát, dvakrát po sobě získal také čestné uznání Mezinárodního bienále plakátu ve Varšavě.
K jeho pozoruhodným vlastnostem patřila také věrnost městu Brnu. Celá tvorba Dušana Ždímala, která patří k nesporným vrcholům českého výtvarného a užitého umění, je spjata s kulturním životem města Brna, zejména s jeho divadly.
Celá jeho umělecká i pedagogická činnost je neodmyslitelně spjata s městem Brnem.
Jako učitel v oboru malby působil na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, kde vedl ateliér Malířství I. Nyní je vedoucím oboru malba na Střední škole umění a designu v Brně.
Uspořádal přes třicet samostatných výstav doma i v zahraničí a jeho díla jsou zastoupena ve významných českých i zahraničních sbírkách, např. v Moravské galerii a ve Wannieck gallery v Brně, v Národní galerii v Praze, ve Francii, Anglii, Německu i Japonsku.
Jeho tvorba, charakteristická jednoduchými výrazovými prostředky a minimalistickou formou, zaujímá již řadu let přední místo v oblasti současného výtvarného umění.
Umělecký profil řadí Petra Veselého k nejvýraznějším osobnostem soudobé české malby.
Trumpetistu, hudebního aranžéra a skladatele si už při studiích na bratislavské konzervatoři všiml Gustav Brom a nabídl mu spolupráci.
V jeho orchestru začal Jaromír Hnilička působit v roce 1955 a je členem této legendární kapely dodnes, tedy celých čtyřiapadesát let.
V době vrcholné slávy Big Bandu Gustava Broma v šedesátých letech patřil k oporám orchestru; tehdy se také setkal s proslulými americkými jazzmany Woody Hermannem či Milesem Davisem. Stejně věrný jako Bromovu orchestru je také městu Brnu, kde žije od padesátých let.
Jako skladatel na sebe upozornil řadou kompozic, které dodnes patří do pokladnice české jazzové hudby, např. Příležitostné blues nebo Kyrie Eleison. Opomenout nelze ani uznávaný opus Missa Jazz – Jazzovou mši, kterou zkomponoval v roce 1969, ale u nás mohla vyjít až v roce 1990. Neutuchající aktivity Jaromíra Hniličky daly vzniknout řadě nových muzikantských uskupení, v nichž spolupracoval s mladými hudebníky – v devadesátých letech k nim patřilo např. Trio moderního jazzu.
Jaromír Hnilička dlouhá léta organizoval a obohacoval brněnský hudební život a stal se jedinečnou osobností jazzového světa, jejíž věhlas a uznání jsou mezinárodní.
Básník Jiří Kuběna (vlastním jménem doktor Jiří Paukert) vystudoval v Brně dějiny umění a působil jako vedoucí historik umění v Národním památkovém ústavu.
Vedl řadu obnov jihomoravských hradů a zámků. Místem jeho srdce se stal hrad Bítov, kde působil dvanáct let jako kastelán.
Literárně od 50. let spoluvytvářel s Václavem Havlem generaci tzv. Šestatřicátníků.
Poezie Jiřího Kuběny, spjatá bytostně s Moravou, je fenoménem naší novodobé literatury. Jeho dramatické, bohatě metaforické dílo je typické svým rapsodicky vzrušeným, orálním veršem, jímž se v poezii znovu dostává ke slovu rodný zpěv. Propojuje se v něm inspirace antická s tradicí křesťanskou.
Je básníkem Boha křesťanského i bohů olympských, pěvcem svatodušní Krásy. V samizdatu vydal přes 20 titulů, v éře polistopadové mimojiné monumentální výbor Krev Ve Víno, eseje Paní Na Duze a knihu vzpomínek Paměť Básníka.
V Brně vydával svou one-man revue BOX, v roce 1990 spoluzaložil časopis Proglas, stál u vzniku nakladatelství Votobia a Vetus Via.
Jako dramaturg realizoval před Listopadem 89 s J. A. Pitínským cyklus Výběrových příbuzností.
Od 90. let vystoupil v Brně na bezpočtu večerů poezie.
Jeho hlas také nepřehlédnutelně dominoval legendárním setkáním básníků na hradě Bítov.
Herec a režisér František Derfler je absolventem studia herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
Po desetiletém působení v Divadle Jiřího Wolkera byl v angažmá výlučně v brněnských divadlech – nejprve v Divadle Husa na provázku a poté v činohře Národního divadla Brno, kde působil i jako umělecký šéf.
Vytvořil více než 90 rolí, z velké části stěžejních. Jeho herecká interpretace postavy vychází vždy z důkladné analýzy, vyznačuje se kultivovaností a vysokou kulturou slova.
V roce 1988 založil Divadlo u stolu, které dodnes umělecky vede jako součást Centra experimentálního divadla.
Vedle své herecké tvorby zrežíroval více než 30 inscenací; převážnou většinu z nich právě v Divadle u stolu. Tyto inscenace, z nichž k nejvýznamnějším patří Durychova Boží duha, Calderónův Život je sen či Demlovo Zapomenuté světlo, byly několikrát nominovány a oceněny v prestižních soutěžích.
Důslednou dramaturgií a promýšlením všech inscenačních složek se Františku Derflerovi podařilo realizovat koncepci studiového divadla, které se soustředí k existenciálním otázkám, duchovním hodnotám a obnovuje důvěru v moc básnického slova.
Díky mimořádným uměleckým počinům patří k nejvýznamnějším osobnostem dnešního kulturního Brna a českého divadla vůbec.
Publicistka Eva Šlapanská se narodila v Brně a s moravskou metropolí spojila celý svůj osobní i profesní život. V září roku 2010 oslaví 75. narozeniny.
Od roku 1956 do roku 1985 působila na Janáčkově akademii múzických umění, kde dramaturgicky a organizačně zajistila více než 2500 koncertů a 3000 hudebně-literárních pásem a vystoupení. Ohromující je také její činnost publicistická. S prací zejména mladých brněnských umělců seznamovala veřejnost v rozhlasových relacích a televizních pořadech, ale také na besedách a autorských čteních a v bezpočtu recenzí, fejetonů a článků v tisku.
Pozornost si zaslouží i její tvorba literární – napsala například monografii významného brněnského herce Karla Högera nebo ceněnou publikaci Jak jsem je znala o osobnostech brněnského divadla, hudby, literatury i výtvarného umění 2. poloviny 20. století. V bohaté popularizační činnosti pokračuje s neutuchajícím entuziasmem dodnes.
Práce Evy Šlapanské se vždy vyznačovaly hlubokými znalostmi o literárním i divadelním světě. Za svůj přínos v oblasti kultury a publicistiky obdržela řadu ocenění, např. stříbrnou medaili k 50. výročí JAMU.
Udělení Ceny města Brna je poděkováním za její více než padesátiletou kulturní a uměleckou činnost, jíž významně obohacuje veřejný život v Brně a přispívá k posílení jeho dobrého jména.
Klavíristka Anna Kučerová se po celý život obětavě věnovala výchově mladých talentovaných pianistů na úrovni základních uměleckých škol.
Od patnácti let studovala hru na klavír ve třídě proslulého Františka Schäffra a Emila Šotoly a brzy začala sama vyučovat.
V roce 1964 přesídlila do Brna, kde působila na Základní umělecké škole v Žabovřeskách, na Veveří a na Osvětové besedě v Masarykově čtvrti.
Její aktivita neutichla ani ve vyšším věku, naopak ještě vzrostla v soukromé Základní umělecké škole A. R. K. Music, která veřejně prezentovala výkony talentovaných žáků na četných koncertech. Anna Kučerová měla zvláštní cit pro objevování talentů mezi nejmenšími dětmi. Z jejích četných žáků se řada uplatňuje jako pedagogové konzervatoří či uměleckých vysokých škol i jako koncertní mistři.
Z klavírní školy Anny Kučerové vyšlo téměř 70 profesionálů, z nichž připomeňme alespoň Martu Toaderovou, Šárku Královou, Danu Drápelovou nebo Michala Kocourka.
Během šedesáti let své pedagogické činnosti Anna Kučerová důstojně reprezentovala město Brno ve výchově a hudebním vzdělávání a energie, kterou svým žákům předávala, nadále ovlivňuje generace dalších hudebníků.
Edmond Hervé se narodil v La Bouillie (region Bretaň). Vystudoval práva v Rennes a od roku 1966 se aktivně věnuje politice jako člen sociálně demokratické strany. Několikrát byl zvolen poslancem, působil jako ministr zdravotnictví a ministr zodpovědný za energetiku. V září 2008 se stal senátorem za department Ille-et-Vilaine.
Pro město Brno má mimořádný význam působení Edmonda Hervé ve funkci starosty města Rennes v letech 1977 –2008. Ve svém funkčním období zahájil novátorskou urbanistickou politiku, podporoval ekologii, kulturu i mezinárodní spolupráci. Pod přímou patronací Edmonda Hervé se od roku 1965 významně rozvíjelo partnerství měst Rennes a Brna, které v totalitní době zdaleka nebylo samozřejmostí.
Díky pohostinnosti Rennes poznalo mnoho našich občanů, zejména dětí a mládeže, život ve svobodné zemi, jejíž kultura, vzdělání a především občanský život jim byly velkou inspirací. Osobní přínos pana Hervé pro Brno je zřetelný v mnoha oblastech, od kultury až po spolupráci na úrovni vysokého školství.
Pod jeho vedením Brno také načerpalo mnoho podnětných zkušeností z veřejné správy, mimojiné v oblasti sanace podzemí a odpadového hospodářství.
V osobnosti Edmonda Hervé našlo Brno nejen partnera, ale i upřímného přítele, jemuž po zásluze náleží ocenění v podobě Ceny města Brna.
Udělením Cen města Brna skončila první půlka slavnostního večera. Pro zpestření opět zahrála kapela Moravské žestě a pan Ladislav Lakomý přednesl esej Jana Skácela s názvem Návrat.
V druhé půlce slavnostního večera bylo uděleno opět primátorem města Brna ocenění v kategorii „čestné občanství“.
Toto ocenění se uděluje pouze jednou za čtyři roky.
Oceněnými se staly dvě osobnosti:
Po mladistvé podpoře politického vývoje brzy po únoru 1948 vystřízlivěl a začal se stále více veřejně i ve své tvorbě stavět kriticky ke komunistickému režimu.Jeho projev na 4. sjezdu Svazu spisovatelů v roce 1967 bývá považován za úvod k Pražskému jaru.
Od rané poezie přešel k próze a po třech sešitech Směšných lásek, jejichž děj je situován i do Brna, vydal stěžejní dílo české literatury 20. století – román Žert, který přispěl k demaskování totalitních praktik 50. let.
Za angažovanost v Pražském jaru mu bylo znemožněno publikovat i jakkoli veřejně působit, a proto odchází v roce 1975 do Paříže. Československý režim ho zbavil proti jeho vůli občanství, aby mu znemožnil návrat.
V Paříži vyučoval na nejprestižnějších vysokých školách a získal francouzské občanství. Ve francouzských překladech vydal několik románů napsaných ještě česky – Život je jinde, Valčík na rozloučenou či Nesnesitelná lehkost bytí, které mu přinesly světovou proslulost a byly přeloženy do řady jazyků. Posledním románem napsaným česky byla Nesmrtelnost (1990). Jí přechází Milan Kundera do svého nejzralejšího tvůrčího období a zároveň do francouzštiny, která se stala jeho literárním jazykem.
Následujícími tituly jako Identita, Pomalost, Ignorance, Umění románu či Opona se Kundera stává předním evropským esejistou. V těchto knihách filozoficky fabuluje a glosuje velké postavy evropské kultury – mj. také Leoše Janáčka, k němuž Kundera celý život s úctou vzhlíží a svým dílem významně přispívá ke zvyšování jeho známosti ve světě.
Milan Kundera je dnes nejslavnějším a nejúspěšnějším žijícím českým spisovatelem, jedním z nejuznávanějších světových autorů.
Světově proslulý kardiochirurg v Brně absolvoval gymnázium a lékařskou fakultu, s níž spojil značnou část svého života.
Jako přednosta II. chirurgické kliniky provedl v roce 1953 svou první srdeční operaci tzv. zavřenou cestou, tedy při bijícím srdci. Po důkladném tréninku uskutečnil profesor Navrátil v roce 1956 jako první v Československu operaci na otevřeném, tedy zastaveném srdci v hlubokém podchlazení.
Jako první v zemi také operoval s využitím mimotělního krevního oběhu. Přístroj si tehdy se spolupracovníky sám vyvinul a vyrobil. Tým profesora Navrátila také poprvé v Československu a jako jeden z prvních v Evropě voperoval pacientovi umělou srdeční chlopeň – i tuto náhradu museli lékaři v Brně nejdříve vyvinout.
Výsledky práce profesora Navrátila oceňoval a dodnes oceňuje celý odborný svět. V konkurenci nejlepších kardiochirurgů z celé Evropy získal v roce 1966 post řádného profesora lékařské fakulty a přednosty II. chirurgické kliniky ve Vídni.Ve Vídni pokračoval v programu srdečních operací a zdejší kliniku dovedl na světovou špičku.
Kardiochirurg Jan Navrátil by se letos dožil sta let. Ve světovém měřítku se po celý život úspěšně a nenahraditelně podílel na dynamickém rozvoji kardiochirurgie jako oboru.
Město Brno katapultoval mezi špičku světové kardiochirurgie a uskutečnil na jeho půdě na 3000 operací srdce. Pacienti, kterým umění profesora Navrátila zachránilo život, žijí v České republice dodnes.
Nominace schválili brněnští zastupitelé na zasedání ZMB konaném 8. prosince 2009. Celkem zaznělo 73 návrhů, z nichž rada obsadila 11 oblastí.
Celý ceremoniál bylo možné sledovat i on-line přenosem na www.brno.cz.
Znáte všechny oceněné osobnosti?
text Síma, zdroj Město Brno, foto Marián K., BrNovinky
Oceněným osobnostem fandí i Lama Rek, výrobce diplomů a pamětních listů - www.LamaRek.cz
Kategorie: zprávy Brno Zobrazeno: 4581
Primátor města Brna Roman Onderka udělil jedenácti nominovaným osobnostem Cenu města Brna pro rok 2009. Slavnostní ceremoniál proběhl v podvečer 26. ledna ve Sněmovním sálu Nové radnice.
Ocenění lidé byli mimořádným přínosem v jednotlivých oblastech lidské činnosti a dosáhli významných úspěchů.
Před samotným udílením cen zahrála několik skladeb kapela Moravské žestě. Moderátor představil jednotlivé osobnosti a ty si postupně chodily pro ocenění.
Ceny města Brna pro rok 2009 v jednotlivých oblastech obdržely tyto osobnosti:
Objevil novou metodu chromatografické analýzy plynů, která se uplatnila především v petrolejářském průmyslu.
S jeho jménem je spjato založení a rozvoj Ústavu analytické chemie Akademie věd ČR, jenž se stal pod jeho vedením v evropském měřítku prestižním střediskem výzkumu a vědecké výchovy.
V roce 1992 se zasloužil o obnovení Fakulty chemické na Vysokém učení technickém v Brně. Je autorem nebo spoluautorem více než 300 vědeckých publikací a držitelem několika patentů.
Stál u zrodu celosvětově uznávaných odborných časopisů a za své celoživotní dílo obdržel řadu medailí a poct, mimo jiné pamětní medaili M. S. Cveta za výzkum v chromatografii (1978), zlatou plaketu Jaroslava Heyrovského (1984) nebo medaile několika univerzit.
Svou uznávanou metodu plynové chromatografie začal Jaroslav Janák rozvíjet v Brně a přispěl tak k jeho zviditelnění po celém světě.
Jejím hlavním profesním zájmem se stalo historické a současné sklo. Působila jako ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea, kde byla též kurátorkou sbírky skla.
V 60. letech po vzniku Moravské galerie byla pověřena vedením Ústavu užitého umění a stala se zástupkyní ředitele. V této funkci položila základy nové akviziční politiky ústavu, rozběhla intenzivní výstavní činnost a podílela se na otevření nové stálé expozice.
Předsedala komisi pro výkup starožitností pro sbírkotvorné instituce v Brně.
Jako kurátorka iniciovala významné akce – Trienále řezaného a rytého skla, přehlídky skleněné plastiky Metamorfózy skla či Skleněná plastika. Bohatá byla také její publikační a přednášková činnost. Jiřina Medková se výrazně zapsala do brněnské kulturní historie zejména v 60. a 70. letech 20. století. V její osobě se spojila vědecká erudice se schopností prezentovat výsledky své práce laické i odborné veřejnosti.
Celou svou profesní dráhu věnoval výstavbě a rozvoji rodného města Brna. Výrazně přispěl k jeho soudobému pozitivnímu obrazu zejména realizací areálu společnosti Jihomoravská plynárenská a kampusu Masarykovy univerzity v Bohunicích. Oba tyto soubory svou velkorysostí i výrazným architektonickým pojetím patří k tomu nejvýznamnějšímu, co se podařilo v Brně za posledních dvacet let postavit.
Architekt Petr Uhlíř je vedoucí tvůrčí osobností projekční kanceláře A Plus Brno, která řídila a řídí výstavbu obou těchto areálů. Kancelář založil již v roce 1992 spolu s architekty Jaromírem Černým a Karlem Tuzou.
Již svou první realizací, adaptací nájemního domu v České ulici pro Agrobanku, zaujala vyhraněným pojetím ve stylu high-tech. V jeho rozvíjení nemají architekti A Plus Brno v České republice konkurenci a využívají tuto koncepci s úspěchem i v dalších svých dílech. Za své stavby kancelář získala řadu národních i mezinárodních ocenění, mimo jiné několikrát uspěla v soutěži Stavba roku České republiky.
Petr Uhlíř patří nesporně k předním českých architektům a profiluje výjimečným způsobem současnou architekturu města Brna.
Mimořádný a nepřehlédnutelný scénograf, architekt a výtvarník se stal kmenovým scénografem Divadla Husa na provázku, kde spolupracoval mimo jiné s Bolkem Polívkou, Zdeňkem Pospíšilem, Petrem Scherhauferem či Evou Tálskou.
Je tvůrcem výtvarné tváře nejslavnější éry tohoto divadla. Byl také autorem několika filmových a televizních scénografií a velmi úspěšně se zabýval interiérovou architekturou a grafikou.
Za svoji mimořádnou tvorbu zejména v oblasti plakátu se mu dostalo významných ocenění i v mezinárodním měřítku – v 70. letech se stal třikrát nositelem první ceny Brněnský plakát, dvakrát po sobě získal také čestné uznání Mezinárodního bienále plakátu ve Varšavě.
K jeho pozoruhodným vlastnostem patřila také věrnost městu Brnu. Celá tvorba Dušana Ždímala, která patří k nesporným vrcholům českého výtvarného a užitého umění, je spjata s kulturním životem města Brna, zejména s jeho divadly.
Celá jeho umělecká i pedagogická činnost je neodmyslitelně spjata s městem Brnem.
Jako učitel v oboru malby působil na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, kde vedl ateliér Malířství I. Nyní je vedoucím oboru malba na Střední škole umění a designu v Brně.
Uspořádal přes třicet samostatných výstav doma i v zahraničí a jeho díla jsou zastoupena ve významných českých i zahraničních sbírkách, např. v Moravské galerii a ve Wannieck gallery v Brně, v Národní galerii v Praze, ve Francii, Anglii, Německu i Japonsku.
Jeho tvorba, charakteristická jednoduchými výrazovými prostředky a minimalistickou formou, zaujímá již řadu let přední místo v oblasti současného výtvarného umění.
Umělecký profil řadí Petra Veselého k nejvýraznějším osobnostem soudobé české malby.
Trumpetistu, hudebního aranžéra a skladatele si už při studiích na bratislavské konzervatoři všiml Gustav Brom a nabídl mu spolupráci.
V jeho orchestru začal Jaromír Hnilička působit v roce 1955 a je členem této legendární kapely dodnes, tedy celých čtyřiapadesát let.
V době vrcholné slávy Big Bandu Gustava Broma v šedesátých letech patřil k oporám orchestru; tehdy se také setkal s proslulými americkými jazzmany Woody Hermannem či Milesem Davisem. Stejně věrný jako Bromovu orchestru je také městu Brnu, kde žije od padesátých let.
Jako skladatel na sebe upozornil řadou kompozic, které dodnes patří do pokladnice české jazzové hudby, např. Příležitostné blues nebo Kyrie Eleison. Opomenout nelze ani uznávaný opus Missa Jazz – Jazzovou mši, kterou zkomponoval v roce 1969, ale u nás mohla vyjít až v roce 1990. Neutuchající aktivity Jaromíra Hniličky daly vzniknout řadě nových muzikantských uskupení, v nichž spolupracoval s mladými hudebníky – v devadesátých letech k nim patřilo např. Trio moderního jazzu.
Jaromír Hnilička dlouhá léta organizoval a obohacoval brněnský hudební život a stal se jedinečnou osobností jazzového světa, jejíž věhlas a uznání jsou mezinárodní.
Básník Jiří Kuběna (vlastním jménem doktor Jiří Paukert) vystudoval v Brně dějiny umění a působil jako vedoucí historik umění v Národním památkovém ústavu.
Vedl řadu obnov jihomoravských hradů a zámků. Místem jeho srdce se stal hrad Bítov, kde působil dvanáct let jako kastelán.
Literárně od 50. let spoluvytvářel s Václavem Havlem generaci tzv. Šestatřicátníků.
Poezie Jiřího Kuběny, spjatá bytostně s Moravou, je fenoménem naší novodobé literatury. Jeho dramatické, bohatě metaforické dílo je typické svým rapsodicky vzrušeným, orálním veršem, jímž se v poezii znovu dostává ke slovu rodný zpěv. Propojuje se v něm inspirace antická s tradicí křesťanskou.
Je básníkem Boha křesťanského i bohů olympských, pěvcem svatodušní Krásy. V samizdatu vydal přes 20 titulů, v éře polistopadové mimojiné monumentální výbor Krev Ve Víno, eseje Paní Na Duze a knihu vzpomínek Paměť Básníka.
V Brně vydával svou one-man revue BOX, v roce 1990 spoluzaložil časopis Proglas, stál u vzniku nakladatelství Votobia a Vetus Via.
Jako dramaturg realizoval před Listopadem 89 s J. A. Pitínským cyklus Výběrových příbuzností.
Od 90. let vystoupil v Brně na bezpočtu večerů poezie.
Jeho hlas také nepřehlédnutelně dominoval legendárním setkáním básníků na hradě Bítov.
Herec a režisér František Derfler je absolventem studia herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
Po desetiletém působení v Divadle Jiřího Wolkera byl v angažmá výlučně v brněnských divadlech – nejprve v Divadle Husa na provázku a poté v činohře Národního divadla Brno, kde působil i jako umělecký šéf.
Vytvořil více než 90 rolí, z velké části stěžejních. Jeho herecká interpretace postavy vychází vždy z důkladné analýzy, vyznačuje se kultivovaností a vysokou kulturou slova.
V roce 1988 založil Divadlo u stolu, které dodnes umělecky vede jako součást Centra experimentálního divadla.
Vedle své herecké tvorby zrežíroval více než 30 inscenací; převážnou většinu z nich právě v Divadle u stolu. Tyto inscenace, z nichž k nejvýznamnějším patří Durychova Boží duha, Calderónův Život je sen či Demlovo Zapomenuté světlo, byly několikrát nominovány a oceněny v prestižních soutěžích.
Důslednou dramaturgií a promýšlením všech inscenačních složek se Františku Derflerovi podařilo realizovat koncepci studiového divadla, které se soustředí k existenciálním otázkám, duchovním hodnotám a obnovuje důvěru v moc básnického slova.
Díky mimořádným uměleckým počinům patří k nejvýznamnějším osobnostem dnešního kulturního Brna a českého divadla vůbec.
Publicistka Eva Šlapanská se narodila v Brně a s moravskou metropolí spojila celý svůj osobní i profesní život. V září roku 2010 oslaví 75. narozeniny.
Od roku 1956 do roku 1985 působila na Janáčkově akademii múzických umění, kde dramaturgicky a organizačně zajistila více než 2500 koncertů a 3000 hudebně-literárních pásem a vystoupení. Ohromující je také její činnost publicistická. S prací zejména mladých brněnských umělců seznamovala veřejnost v rozhlasových relacích a televizních pořadech, ale také na besedách a autorských čteních a v bezpočtu recenzí, fejetonů a článků v tisku.
Pozornost si zaslouží i její tvorba literární – napsala například monografii významného brněnského herce Karla Högera nebo ceněnou publikaci Jak jsem je znala o osobnostech brněnského divadla, hudby, literatury i výtvarného umění 2. poloviny 20. století. V bohaté popularizační činnosti pokračuje s neutuchajícím entuziasmem dodnes.
Práce Evy Šlapanské se vždy vyznačovaly hlubokými znalostmi o literárním i divadelním světě. Za svůj přínos v oblasti kultury a publicistiky obdržela řadu ocenění, např. stříbrnou medaili k 50. výročí JAMU.
Udělení Ceny města Brna je poděkováním za její více než padesátiletou kulturní a uměleckou činnost, jíž významně obohacuje veřejný život v Brně a přispívá k posílení jeho dobrého jména.
Klavíristka Anna Kučerová se po celý život obětavě věnovala výchově mladých talentovaných pianistů na úrovni základních uměleckých škol.
Od patnácti let studovala hru na klavír ve třídě proslulého Františka Schäffra a Emila Šotoly a brzy začala sama vyučovat.
V roce 1964 přesídlila do Brna, kde působila na Základní umělecké škole v Žabovřeskách, na Veveří a na Osvětové besedě v Masarykově čtvrti.
Její aktivita neutichla ani ve vyšším věku, naopak ještě vzrostla v soukromé Základní umělecké škole A. R. K. Music, která veřejně prezentovala výkony talentovaných žáků na četných koncertech. Anna Kučerová měla zvláštní cit pro objevování talentů mezi nejmenšími dětmi. Z jejích četných žáků se řada uplatňuje jako pedagogové konzervatoří či uměleckých vysokých škol i jako koncertní mistři.
Z klavírní školy Anny Kučerové vyšlo téměř 70 profesionálů, z nichž připomeňme alespoň Martu Toaderovou, Šárku Královou, Danu Drápelovou nebo Michala Kocourka.
Během šedesáti let své pedagogické činnosti Anna Kučerová důstojně reprezentovala město Brno ve výchově a hudebním vzdělávání a energie, kterou svým žákům předávala, nadále ovlivňuje generace dalších hudebníků.
Edmond Hervé se narodil v La Bouillie (region Bretaň). Vystudoval práva v Rennes a od roku 1966 se aktivně věnuje politice jako člen sociálně demokratické strany. Několikrát byl zvolen poslancem, působil jako ministr zdravotnictví a ministr zodpovědný za energetiku. V září 2008 se stal senátorem za department Ille-et-Vilaine.
Pro město Brno má mimořádný význam působení Edmonda Hervé ve funkci starosty města Rennes v letech 1977 –2008. Ve svém funkčním období zahájil novátorskou urbanistickou politiku, podporoval ekologii, kulturu i mezinárodní spolupráci. Pod přímou patronací Edmonda Hervé se od roku 1965 významně rozvíjelo partnerství měst Rennes a Brna, které v totalitní době zdaleka nebylo samozřejmostí.
Díky pohostinnosti Rennes poznalo mnoho našich občanů, zejména dětí a mládeže, život ve svobodné zemi, jejíž kultura, vzdělání a především občanský život jim byly velkou inspirací. Osobní přínos pana Hervé pro Brno je zřetelný v mnoha oblastech, od kultury až po spolupráci na úrovni vysokého školství.
Pod jeho vedením Brno také načerpalo mnoho podnětných zkušeností z veřejné správy, mimojiné v oblasti sanace podzemí a odpadového hospodářství.
V osobnosti Edmonda Hervé našlo Brno nejen partnera, ale i upřímného přítele, jemuž po zásluze náleží ocenění v podobě Ceny města Brna.
Udělením Cen města Brna skončila první půlka slavnostního večera. Pro zpestření opět zahrála kapela Moravské žestě a pan Ladislav Lakomý přednesl esej Jana Skácela s názvem Návrat.
V druhé půlce slavnostního večera bylo uděleno opět primátorem města Brna ocenění v kategorii „čestné občanství“.
Toto ocenění se uděluje pouze jednou za čtyři roky.
Oceněnými se staly dvě osobnosti:
Po mladistvé podpoře politického vývoje brzy po únoru 1948 vystřízlivěl a začal se stále více veřejně i ve své tvorbě stavět kriticky ke komunistickému režimu.Jeho projev na 4. sjezdu Svazu spisovatelů v roce 1967 bývá považován za úvod k Pražskému jaru.
Od rané poezie přešel k próze a po třech sešitech Směšných lásek, jejichž děj je situován i do Brna, vydal stěžejní dílo české literatury 20. století – román Žert, který přispěl k demaskování totalitních praktik 50. let.
Za angažovanost v Pražském jaru mu bylo znemožněno publikovat i jakkoli veřejně působit, a proto odchází v roce 1975 do Paříže. Československý režim ho zbavil proti jeho vůli občanství, aby mu znemožnil návrat.
V Paříži vyučoval na nejprestižnějších vysokých školách a získal francouzské občanství. Ve francouzských překladech vydal několik románů napsaných ještě česky – Život je jinde, Valčík na rozloučenou či Nesnesitelná lehkost bytí, které mu přinesly světovou proslulost a byly přeloženy do řady jazyků. Posledním románem napsaným česky byla Nesmrtelnost (1990). Jí přechází Milan Kundera do svého nejzralejšího tvůrčího období a zároveň do francouzštiny, která se stala jeho literárním jazykem.
Následujícími tituly jako Identita, Pomalost, Ignorance, Umění románu či Opona se Kundera stává předním evropským esejistou. V těchto knihách filozoficky fabuluje a glosuje velké postavy evropské kultury – mj. také Leoše Janáčka, k němuž Kundera celý život s úctou vzhlíží a svým dílem významně přispívá ke zvyšování jeho známosti ve světě.
Milan Kundera je dnes nejslavnějším a nejúspěšnějším žijícím českým spisovatelem, jedním z nejuznávanějších světových autorů.
Světově proslulý kardiochirurg v Brně absolvoval gymnázium a lékařskou fakultu, s níž spojil značnou část svého života.
Jako přednosta II. chirurgické kliniky provedl v roce 1953 svou první srdeční operaci tzv. zavřenou cestou, tedy při bijícím srdci. Po důkladném tréninku uskutečnil profesor Navrátil v roce 1956 jako první v Československu operaci na otevřeném, tedy zastaveném srdci v hlubokém podchlazení.
Jako první v zemi také operoval s využitím mimotělního krevního oběhu. Přístroj si tehdy se spolupracovníky sám vyvinul a vyrobil. Tým profesora Navrátila také poprvé v Československu a jako jeden z prvních v Evropě voperoval pacientovi umělou srdeční chlopeň – i tuto náhradu museli lékaři v Brně nejdříve vyvinout.
Výsledky práce profesora Navrátila oceňoval a dodnes oceňuje celý odborný svět. V konkurenci nejlepších kardiochirurgů z celé Evropy získal v roce 1966 post řádného profesora lékařské fakulty a přednosty II. chirurgické kliniky ve Vídni.Ve Vídni pokračoval v programu srdečních operací a zdejší kliniku dovedl na světovou špičku.
Kardiochirurg Jan Navrátil by se letos dožil sta let. Ve světovém měřítku se po celý život úspěšně a nenahraditelně podílel na dynamickém rozvoji kardiochirurgie jako oboru.
Město Brno katapultoval mezi špičku světové kardiochirurgie a uskutečnil na jeho půdě na 3000 operací srdce. Pacienti, kterým umění profesora Navrátila zachránilo život, žijí v České republice dodnes.
Nominace schválili brněnští zastupitelé na zasedání ZMB konaném 8. prosince 2009. Celkem zaznělo 73 návrhů, z nichž rada obsadila 11 oblastí.
Celý ceremoniál bylo možné sledovat i on-line přenosem na www.brno.cz.
Znáte všechny oceněné osobnosti?
text Síma, zdroj Město Brno, foto Marián K., BrNovinky
Oceněným osobnostem fandí i Lama Rek, výrobce diplomů a pamětních listů - www.LamaRek.cz