Obrem mezi vlaky - trenažér pro vlaky - AŽD Brno
- Podrobnosti
- Kategorie: zprávy Brno
- Zobrazeno: 6026
Obrem mezi vlaky – areál AŽD, 25. 6. 2009
Je čtvrteční horké odpoledne a já se vydávám na den otevřených dveří společnosti, jejíž název málokomu něco řekne. Signal Projekt sídlící poblíž Kociánky v areálu AŽD v Brně. Co se pod tím skrývá? Jedná se o vzdělávací středisko, kde mají trenažér pro výuku obsluhy zabezpečovacího zařízení prostřednictvím jednotného obslužného pracoviště. Zkráceně – školí se zde výpravčí a mnoho dalších pracovníků, kteří mají v reálu na starost ovládání návěstidel, stavění vlakových cest a mnoho dalších činností, jenž slouží k naší bezpečné jízdě vlakem. Modelové kolejiště je vybaveno i několikrát medializovanými zabezpečeními ESA11. Provoz trenažéru přišlo shlédnout, jak pořadatelé sami zmínili, celkem dost zájemců a to malých i velkých a to přesto, že akce nebyla, pokud vím, nijak moc prezentována.
Nahlédněme blíže. Je zde několik nádraží a zastávek, mezi nimi například Vrátno, Brno – Signal projekt či Trnkovany (ředitelem je Ing. Trnka). K vidění je i věrná kopie brněnského hlavního nádraží. Celé kolejiště je do detailu malou napodobeninou ostrého provozu. 
Na první pohled se vše zdá jako hračka, ale při delším bádání kolem profičí „pára“ za identického zvuku, přes most, pod kterým se rozlévá klidná hladina jezera se řítí svítící „Brejlovec“ táhnoucí kontejnery Hornbach. O kus dál se potká na dvoukolejce s rychlovlakem SNCF – TGV. U výtopny čekají naložené nákladní vozy s cívkami a kusy sloupů na další výstavbu troleje, která tu samozřejmě nechybí. Raději si dávám pozor, abych se troleje nedotkl, člověk tady nikdy neví, kam až ta propracovanost a napodobení zašlo :-)
Jaaaj, vykolejil nám vagón, který táhla parní lokomotiva. A proto je někdy nezbytná ruka obsluhy, jenž, v ruce držící dálkové ovládání, napravuje škodu během pár chvil a simuluje silné rameno jeřábu. Zpět na koleji je i jídelní vůz. 
Snad se lidem nevylily skleničky stojící na stolech, které jsou samozřejmě osvíceny. Pokud by, nedejbože, došlo k povolení šroubů pražců, nevadí. Přijede žlutá podbíječka a hezky je dotáhne.
Na další zastávce smutně čekají prázdné vozíky na zavazadla a vyhlížejí příjezd cestujících. Příchozí cestující z ulice jsou asi v nádražní hale. Někteří si možná odskočili na nádražní záchodky nebo si čtou plakáty. Z tunelu se náhle vyřítí „Žehlička“. Hezky pomalu, máš červenou! Tak šup šup, obsluha staví vlakovou cestu, ihned cvakají výhybky a návěstidlo se rozsvítí jako jarní tráva. Zelená, jede se dál.
Meziměstský dvoupatrák nabírá další cestující a šine si to krajinou dál. Na obzoru se tyčí věže Petrova a silueta Špilberku. Náhle se okolo prožene motorák. V kabině strojvedoucího je asi nějaký malý kameraman! Přenáší obraz on-line na veliké plátno v místnosti. Vlaky se pohybují svojí přirozenou rychlostí a i když se z výšky jeví, jako dosti pomalé, při pohledu na plátno se bojím, že někde vyletí ze zatáčky. Takový to je v tom malém světě fofr!
ESA11 zde funguje spolehlivě a tak má malý náklaďák co dělat, aby včas zastavil před přejezdem a neprorazil závory. Zřejmě spoléhal na to, že se jedná jen o modelové kolejiště a závory nefungují. Proto se snažil asi projet na červenou. Joooo, panáčku, dej si pozor, aby Tě nesnímala nějaká kamera policie. Tady funguje opravdu všechno. A tak teď musí čekat, až projede vlak. Cesta, po které náklaďák přijel, se vine do dáli a mistrná ruka malíře ji protáhla z horizontální roviny do vertikály a tak silnice pokračuje dál do ztracena, lemujíce keře a stromy, kterých je tu celkem zhruba celý tisíc.
Jak toto všechno funguje? 
Celý systém řídí výkonný počítač, jenž je schován za bezpečnostním sklem, jak jinak. A tak pohledem na monitor můžeme nahlédnout do mnoha čísel a písmenek, které po něm hbitě lítají.
Vše je opravdu dokonalé a je fajn, že se toto modelové kolejiště přináší veliký užitek mnoha lidem, jenž se zde zdokonalují v obsluze systému.
Na závěr pár technických dat. Celková plocha kolejiště je 47 m2, délka kolejí 260 m, z toho 200 metrů pod trolejí. Jezdí zde 126 kolejových vozidel, ze kterých je 18 hnacích. Nalezneme tu jednu funící parní lokomotivu, 2 výkonné elektrické ÖBB, 10 elektrických a 4 motorové lokomotivy ČD, 1 automatickou strojní podbíječku řady ASP09, 21 osobních a 87 nákladních vozů s automatickými spřáhly.
Na kolejišti je 5 železničních stanic, z nichž je jedna dálkově řízená, 103 výhybek, z toho 16 křižovatkových a 2 samovratné, 6 plně funkčních výkolejek. Provoz řídí 180 jedno- až pětisvětlových návěstidel s indikátory rychlosti, 6 přejezdových zabezpečovacích světelných zařízení typu AŽD 71, z toho 2 dvoukolejné se závorami, 1 jednokolejné se závorami, 3 jednokolejné bez závor. 3 přejezdová zařízení mají zapracovanou vazbu na staniční zabezpečovací zařízení, další 3 jsou na širé trati. Na dvoukolejné trati je instalováno napínané trolejové vedení.
Po cestě z trenažéru míjím na chodbě skutečný semafor a venku na zdi kovové logo AŽD. Cítil jsem se opravdu jako obr mezi vlaky, kde všechno bliká a svítí, cvaká, funí, vrčí...
Kdo jste den otevřených dveří v Signal Projektu nestihl, nahlédněte alespoň formou fotografií níže.
text & foto Marián K.
Obrem mezi vlaky - trenažér pro vlaky - AŽD Brno
Kategorie: zprávy Brno Zobrazeno: 6026
Obrem mezi vlaky – areál AŽD, 25. 6. 2009
Je čtvrteční horké odpoledne a já se vydávám na den otevřených dveří společnosti, jejíž název málokomu něco řekne. Signal Projekt sídlící poblíž Kociánky v areálu AŽD v Brně. Co se pod tím skrývá? Jedná se o vzdělávací středisko, kde mají trenažér pro výuku obsluhy zabezpečovacího zařízení prostřednictvím jednotného obslužného pracoviště. Zkráceně – školí se zde výpravčí a mnoho dalších pracovníků, kteří mají v reálu na starost ovládání návěstidel, stavění vlakových cest a mnoho dalších činností, jenž slouží k naší bezpečné jízdě vlakem. Modelové kolejiště je vybaveno i několikrát medializovanými zabezpečeními ESA11. Provoz trenažéru přišlo shlédnout, jak pořadatelé sami zmínili, celkem dost zájemců a to malých i velkých a to přesto, že akce nebyla, pokud vím, nijak moc prezentována.
Nahlédněme blíže. Je zde několik nádraží a zastávek, mezi nimi například Vrátno, Brno – Signal projekt či Trnkovany (ředitelem je Ing. Trnka). K vidění je i věrná kopie brněnského hlavního nádraží. Celé kolejiště je do detailu malou napodobeninou ostrého provozu. Na první pohled se vše zdá jako hračka, ale při delším bádání kolem profičí „pára“ za identického zvuku, přes most, pod kterým se rozlévá klidná hladina jezera se řítí svítící „Brejlovec“ táhnoucí kontejnery Hornbach. O kus dál se potká na dvoukolejce s rychlovlakem SNCF – TGV. U výtopny čekají naložené nákladní vozy s cívkami a kusy sloupů na další výstavbu troleje, která tu samozřejmě nechybí. Raději si dávám pozor, abych se troleje nedotkl, člověk tady nikdy neví, kam až ta propracovanost a napodobení zašlo :-)
Jaaaj, vykolejil nám vagón, který táhla parní lokomotiva. A proto je někdy nezbytná ruka obsluhy, jenž, v ruce držící dálkové ovládání, napravuje škodu během pár chvil a simuluje silné rameno jeřábu. Zpět na koleji je i jídelní vůz. Snad se lidem nevylily skleničky stojící na stolech, které jsou samozřejmě osvíceny. Pokud by, nedejbože, došlo k povolení šroubů pražců, nevadí. Přijede žlutá podbíječka a hezky je dotáhne.
Na další zastávce smutně čekají prázdné vozíky na zavazadla a vyhlížejí příjezd cestujících. Příchozí cestující z ulice jsou asi v nádražní hale. Někteří si možná odskočili na nádražní záchodky nebo si čtou plakáty. Z tunelu se náhle vyřítí „Žehlička“. Hezky pomalu, máš červenou! Tak šup šup, obsluha staví vlakovou cestu, ihned cvakají výhybky a návěstidlo se rozsvítí jako jarní tráva. Zelená, jede se dál.
Meziměstský dvoupatrák nabírá další cestující a šine si to krajinou dál. Na obzoru se tyčí věže Petrova a silueta Špilberku. Náhle se okolo prožene motorák. V kabině strojvedoucího je asi nějaký malý kameraman! Přenáší obraz on-line na veliké plátno v místnosti. Vlaky se pohybují svojí přirozenou rychlostí a i když se z výšky jeví, jako dosti pomalé, při pohledu na plátno se bojím, že někde vyletí ze zatáčky. Takový to je v tom malém světě fofr!
ESA11 zde funguje spolehlivě a tak má malý náklaďák co dělat, aby včas zastavil před přejezdem a neprorazil závory. Zřejmě spoléhal na to, že se jedná jen o modelové kolejiště a závory nefungují. Proto se snažil asi projet na červenou. Joooo, panáčku, dej si pozor, aby Tě nesnímala nějaká kamera policie. Tady funguje opravdu všechno. A tak teď musí čekat, až projede vlak. Cesta, po které náklaďák přijel, se vine do dáli a mistrná ruka malíře ji protáhla z horizontální roviny do vertikály a tak silnice pokračuje dál do ztracena, lemujíce keře a stromy, kterých je tu celkem zhruba celý tisíc.
Jak toto všechno funguje? Celý systém řídí výkonný počítač, jenž je schován za bezpečnostním sklem, jak jinak. A tak pohledem na monitor můžeme nahlédnout do mnoha čísel a písmenek, které po něm hbitě lítají.
Vše je opravdu dokonalé a je fajn, že se toto modelové kolejiště přináší veliký užitek mnoha lidem, jenž se zde zdokonalují v obsluze systému.
Na závěr pár technických dat. Celková plocha kolejiště je 47 m2, délka kolejí 260 m, z toho 200 metrů pod trolejí. Jezdí zde 126 kolejových vozidel, ze kterých je 18 hnacích. Nalezneme tu jednu funící parní lokomotivu, 2 výkonné elektrické ÖBB, 10 elektrických a 4 motorové lokomotivy ČD, 1 automatickou strojní podbíječku řady ASP09, 21 osobních a 87 nákladních vozů s automatickými spřáhly.
Na kolejišti je 5 železničních stanic, z nichž je jedna dálkově řízená, 103 výhybek, z toho 16 křižovatkových a 2 samovratné, 6 plně funkčních výkolejek. Provoz řídí 180 jedno- až pětisvětlových návěstidel s indikátory rychlosti, 6 přejezdových zabezpečovacích světelných zařízení typu AŽD 71, z toho 2 dvoukolejné se závorami, 1 jednokolejné se závorami, 3 jednokolejné bez závor. 3 přejezdová zařízení mají zapracovanou vazbu na staniční zabezpečovací zařízení, další 3 jsou na širé trati. Na dvoukolejné trati je instalováno napínané trolejové vedení.
Po cestě z trenažéru míjím na chodbě skutečný semafor a venku na zdi kovové logo AŽD. Cítil jsem se opravdu jako obr mezi vlaky, kde všechno bliká a svítí, cvaká, funí, vrčí...
Kdo jste den otevřených dveří v Signal Projektu nestihl, nahlédněte alespoň formou fotografií níže.
text & foto Marián K.