Jízda historickou fešandou Brnem – tramvaj číslo 99
- Podrobnosti
- Kategorie: zprávy Brno
- Zobrazeno: 4462
Poslední jízda historickou fešandou Brnem – tramvaj číslo 99
Vyrazila z výrobny v roce 1941 a brněnské koleje brázdila po celých 28 let. Řeč je o historické tramvaji s označením 99, se kterou jsme se mohli pravidelně potkávat v Brně na víkendových a svátečních provětrávacích jízdách z Nových Sadů na Stránskou Skálu a zpět. BrNovinky se připojily 28. října k její poslední letošní jízdě a zjistily pro vás pár zajímavých informací.
Spolu s dalšími cestujícími nasedáme na hlavním nádraží do tramvaje číslo 99. Dvojité cinknutí oznamuje odjezd. Vstupní dveře zůstávají dokořán a už si to šineme směr Stránská Skála. Uvnitř na nás dýchá starobylá atmosféra podpořená vůní dřeva, laku a kůže, ze které jsou vyrobená držátka pro stojící cestující. Nové tramvaje mají před stařenkou respekt a rádi jí dávají při křížení přednost. Zastavujeme i mimo tramvajové zastávky, neboť je třeba ručně přehazovat výhybky stavěcí pákou známou mezi tramvajáky jako vařecha.
Dáváme se do řeči s řidičem Pavlem Kašparem a mladým průvodčím Martinem Buchtou. Ochotně odpovídají na naše zvíd
avé dotazy. Překvapuje nás, jakými znalostmi o tramvajích mladík disponuje. Dělá průvodčího i na parní tramvaji Karolínka, kterou v Brně můžeme spatřit jen při slavnostních příležitostech. Dovídáme se, že devadesátdevítka vyjela opět na trať po více jak 35-ti letech díky bývalému primátorovi města Brna, který pomohl zafinancovat její nutnou rekonstrukci. Jeho přáním bylo, aby Brno mělo stejně jako Praha pravidelnou historickou tramvajovou linku. Rekonstrukce proběhla před čtyřmi roky a týkala se hlavně dřevěné karoserie, která už byla v havarijním stavu. Motory a podvozek však zůstaly originální. Výrobcem tramvaje jsou Královopolské strojírny a o elektrickou výbavu se postarala Škoda.
Jelikož dveře tramvaje se nikdy nezavíraly a v zimním období by cestující mrzli, byla tramvaj vybavena kamny. K dispozici byly ještě další posuvné vstupní dveře. Dnes se z důvodu absence kamen poslední jízdy konají na podzim a poté se stařenka odebírá k zimnímu odpočinku. V Brně parkuje i sestra 99-ky, která posuvné dveře do salonu neměla vůbec, proto se jí říkalo chlaďárna.
Napětí troleje činí standardně 600 voltů. Někdy je tam ale až 700 voltů a to díky novým tramvajím s rekuperací. Při brz
dění elektromotory fungují opačně - jako dynamo a novější šaliny vzniklou energii vracejí zpět do troleje. Proto se v ní krátkodobě napětí navýší až na zmíněných 700. „Když vedle brzdí tramvaj s rekuperací, na naší 99-ce to je pořádně znát“, dodává Kašpar.
Už víme, že novější tramvaje elektřinu vzniklou brzděním vracejí zpět, ale co ty starší? Jak je na tom 99-ka? U ni je to vyřešeno tak, že při brzdění odvádí přebytečnou energii do odporových spirál na střeše a tam se energie přemění v teplo.
Zvědavě nahlížíme do kabiny řidiče, který řídí vstoje a k ovládání tramvaje mu stačí jen dvě páky. Může řadit celkem deset rychlostí. Některé spojí dva přítomné motory paralelně, to je potřeba hlavně při rozjezdech, mají větší tah. Přepojením motorů do série pak tramvaj dosahuje vyšší rychlosti. Jedna rychlost slouží pro jízdu vzad.
Žárovky jsou propojeny jako na vánočním stromku do série. Ale kdyby jedna praskla, nesvítila by žádná. Proto jsou zapojeny do více okruhů, aby se cestující neoctli v úplné tmě.
Blížíme se k ostré zatáčce na Životského ulici, kde průvodčí bere do ruky červený praporek a upozorňuje jím spolujedoucí automobily na zúžený profil. Řidiči totiž nedbají dopravního značení a za zatáčkou by narazili na vysoký obrubník. Vedle tramvaje se prostě nevejdou.
Pomalu se blížíme ke konečné zastávce. Řidič nám prozrazuje, že jedeme po bývalé železniční dráze, která vedla až na Líšeň a nesla název Místní Líšeňská dráha. To, že tudy kdysi skutečně vlaky jezdily, prozrazuje zavěšení troleje, které je provazové a tím pádem odlišné od běžného tramvajového ve městě. Jako pomník minulosti zde zůstala opuštěná vlaková stanice.
Pro zajímavost – rozchod tramvajových kolejí 1435 mm je stejný jako u vlakových, profil kolejí se však liší a tak vozidla nelze zaměnit. Vypadla by hned v první zatáčce.
Na Stránské Skále cestující vystupují a tramvaj jede udělat otočku přes konečnou smyčku, aby cestující zase nabrala na zpáteční jízdu. Před nástupem lidí řidič ukazuje, jak funguje ruční shazovací koš, který je umístěn před koly tramvaje a má zabránit nehodě, kdy by se někdo mohl ocitnout pod koly vozidla. Při nárazu na překážku vodící tyč spustí koš, který je tlačen po kolejích před koly a vše po cestě posbírá.
Při cestě na Nové Sady se dovídáme, že v 99-ce chybí GPS zařízení. Pohyb tramvaje tak nemůže být monitorován dispečinkem jako je tomu u ostatních tramvají. Mohou tam jen doufat, že se řidič nevydal někam jinam, než je jeho předepsaná trasa.
Kontrolu jízdenek provádí průvodčí, revizoři zde nechodí. Pokud pojedete načerno, pokuta vám nehrozí, pouze vás průvodčí vyloučí z tramvaje, což se podle sdělení již stalo. Jednou jela skupinka osob bez jízdenky a tak řidič zastavil přímo uprostřed ulice. Černí pasažéři si museli vystoupit.
Jediné, co kazí historický vzhled tramvaje, jsou klasické žlutooranžové označovače jízdenek, které jsou prý daní za to, aby tramvaj mohla jezdit v režimu IDS. Chtělo by to alespoň jejich dřevěnou imitaci, aby žlutá tolik nepoutala pozornost. To ale vedení DPMB zamítlo, prý by nebyly vidět.
Průvodčí Martin nám ukazuje svoji povinnou historickou výbavu. Ta obsahuje brašnu, signální povelku, píšťalku, originální cvakací kleště, baterku MYDAY s červenou slídou a staré tarifní předpisy.
Martin má na sobě historický oblek průvodčího, který ovšem nepochází z doby, kdy dřevěná fešanda pravidelně jezdila Brnem. Jelikož v té době byly pouze černobílé fotografie, není známa ani přesná barva obleku. Uvádí se černá, antracitová, šedomodrá a další. Na uniformách bývalo také osobní číslo sloužící k přesné identifikaci průvodčího. Později byla čísla zrušena, aby si cestující nemohli stěžovat na konkrétního zaměstnance dráhy.
Blížíme se ke smyčce na Nových Sadech. Průvodčí vytahuje zpod sedaček na ukázku redukci, která slouží k propojení s novým přípojným systémem. Původní spřáhlo je talířové. Běžně 99-ka tahala i tři vozy. Stařenka před sebou dokonce tlačila i novou 30-ti metrovou tramvaj.
Na závěr nám řidič Kašpar povídá jednu historku. Cedule ukazující směr jízdy někdo zhruba před dvaceti lety z tramvaje ukradl. Původní památka musela být nahrazena novou plastovou cedulí, která bila do očí. Pachatel se však po nějaké době 99-kou opět svezl a všiml si nové cedule, která do originálního provedení rozhodně nezapadala. Svědomí mu nedalo, přiznal se ke svému činu a ceduli vrátil. Byl to jeden z případů, kdy zloděj nebyl potrestán, ale pochválen. Znovuobjevená cedule byla pouze poopravena, přelakována a původní název konečné zastávky Fučíkova Čtvrť, byl přelepen na Štefánikovu.
Jelikož smlouva stařenky s městem končí, necháme se překvapit, zda bude brněnské koleje brázdit i následující rok. Šťastnou cestu a příjemný zimní odpočinek!
Už jste se 99-kou svezli? A parní Karolínkou? Prozraďte nám své zážitky.
text Síma, foto Marián K.
Reportáž sponzoroval Lama Rek, výrobce reklamních retro předmětů podle vašeho přání – www.LamaRek.cz
Jízda historickou fešandou Brnem – tramvaj číslo 99
Kategorie: zprávy Brno Zobrazeno: 4462
Poslední jízda historickou fešandou Brnem – tramvaj číslo 99
Vyrazila z výrobny v roce 1941 a brněnské koleje brázdila po celých 28 let. Řeč je o historické tramvaji s označením 99, se kterou jsme se mohli pravidelně potkávat v Brně na víkendových a svátečních provětrávacích jízdách z Nových Sadů na Stránskou Skálu a zpět. BrNovinky se připojily 28. října k její poslední letošní jízdě a zjistily pro vás pár zajímavých informací.
Spolu s dalšími cestujícími nasedáme na hlavním nádraží do tramvaje číslo 99. Dvojité cinknutí oznamuje odjezd. Vstupní dveře zůstávají dokořán a už si to šineme směr Stránská Skála. Uvnitř na nás dýchá starobylá atmosféra podpořená vůní dřeva, laku a kůže, ze které jsou vyrobená držátka pro stojící cestující. Nové tramvaje mají před stařenkou respekt a rádi jí dávají při křížení přednost. Zastavujeme i mimo tramvajové zastávky, neboť je třeba ručně přehazovat výhybky stavěcí pákou známou mezi tramvajáky jako vařecha.
Dáváme se do řeči s řidičem Pavlem Kašparem a mladým průvodčím Martinem Buchtou. Ochotně odpovídají na naše zvídavé dotazy. Překvapuje nás, jakými znalostmi o tramvajích mladík disponuje. Dělá průvodčího i na parní tramvaji Karolínka, kterou v Brně můžeme spatřit jen při slavnostních příležitostech. Dovídáme se, že devadesátdevítka vyjela opět na trať po více jak 35-ti letech díky bývalému primátorovi města Brna, který pomohl zafinancovat její nutnou rekonstrukci. Jeho přáním bylo, aby Brno mělo stejně jako Praha pravidelnou historickou tramvajovou linku. Rekonstrukce proběhla před čtyřmi roky a týkala se hlavně dřevěné karoserie, která už byla v havarijním stavu. Motory a podvozek však zůstaly originální. Výrobcem tramvaje jsou Královopolské strojírny a o elektrickou výbavu se postarala Škoda.
Jelikož dveře tramvaje se nikdy nezavíraly a v zimním období by cestující mrzli, byla tramvaj vybavena kamny. K dispozici byly ještě další posuvné vstupní dveře. Dnes se z důvodu absence kamen poslední jízdy konají na podzim a poté se stařenka odebírá k zimnímu odpočinku. V Brně parkuje i sestra 99-ky, která posuvné dveře do salonu neměla vůbec, proto se jí říkalo chlaďárna.
Napětí troleje činí standardně 600 voltů. Někdy je tam ale až 700 voltů a to díky novým tramvajím s rekuperací. Při brzdění elektromotory fungují opačně - jako dynamo a novější šaliny vzniklou energii vracejí zpět do troleje. Proto se v ní krátkodobě napětí navýší až na zmíněných 700. „Když vedle brzdí tramvaj s rekuperací, na naší 99-ce to je pořádně znát“, dodává Kašpar.
Už víme, že novější tramvaje elektřinu vzniklou brzděním vracejí zpět, ale co ty starší? Jak je na tom 99-ka? U ni je to vyřešeno tak, že při brzdění odvádí přebytečnou energii do odporových spirál na střeše a tam se energie přemění v teplo.
Zvědavě nahlížíme do kabiny řidiče, který řídí vstoje a k ovládání tramvaje mu stačí jen dvě páky. Může řadit celkem deset rychlostí. Některé spojí dva přítomné motory paralelně, to je potřeba hlavně při rozjezdech, mají větší tah. Přepojením motorů do série pak tramvaj dosahuje vyšší rychlosti. Jedna rychlost slouží pro jízdu vzad.
Žárovky jsou propojeny jako na vánočním stromku do série. Ale kdyby jedna praskla, nesvítila by žádná. Proto jsou zapojeny do více okruhů, aby se cestující neoctli v úplné tmě.
Blížíme se k ostré zatáčce na Životského ulici, kde průvodčí bere do ruky červený praporek a upozorňuje jím spolujedoucí automobily na zúžený profil. Řidiči totiž nedbají dopravního značení a za zatáčkou by narazili na vysoký obrubník. Vedle tramvaje se prostě nevejdou.
Pomalu se blížíme ke konečné zastávce. Řidič nám prozrazuje, že jedeme po bývalé železniční dráze, která vedla až na Líšeň a nesla název Místní Líšeňská dráha. To, že tudy kdysi skutečně vlaky jezdily, prozrazuje zavěšení troleje, které je provazové a tím pádem odlišné od běžného tramvajového ve městě. Jako pomník minulosti zde zůstala opuštěná vlaková stanice.
Pro zajímavost – rozchod tramvajových kolejí 1435 mm je stejný jako u vlakových, profil kolejí se však liší a tak vozidla nelze zaměnit. Vypadla by hned v první zatáčce.
Na Stránské Skále cestující vystupují a tramvaj jede udělat otočku přes konečnou smyčku, aby cestující zase nabrala na zpáteční jízdu. Před nástupem lidí řidič ukazuje, jak funguje ruční shazovací koš, který je umístěn před koly tramvaje a má zabránit nehodě, kdy by se někdo mohl ocitnout pod koly vozidla. Při nárazu na překážku vodící tyč spustí koš, který je tlačen po kolejích před koly a vše po cestě posbírá.
Při cestě na Nové Sady se dovídáme, že v 99-ce chybí GPS zařízení. Pohyb tramvaje tak nemůže být monitorován dispečinkem jako je tomu u ostatních tramvají. Mohou tam jen doufat, že se řidič nevydal někam jinam, než je jeho předepsaná trasa.
Kontrolu jízdenek provádí průvodčí, revizoři zde nechodí. Pokud pojedete načerno, pokuta vám nehrozí, pouze vás průvodčí vyloučí z tramvaje, což se podle sdělení již stalo. Jednou jela skupinka osob bez jízdenky a tak řidič zastavil přímo uprostřed ulice. Černí pasažéři si museli vystoupit.
Jediné, co kazí historický vzhled tramvaje, jsou klasické žlutooranžové označovače jízdenek, které jsou prý daní za to, aby tramvaj mohla jezdit v režimu IDS. Chtělo by to alespoň jejich dřevěnou imitaci, aby žlutá tolik nepoutala pozornost. To ale vedení DPMB zamítlo, prý by nebyly vidět.
Průvodčí Martin nám ukazuje svoji povinnou historickou výbavu. Ta obsahuje brašnu, signální povelku, píšťalku, originální cvakací kleště, baterku MYDAY s červenou slídou a staré tarifní předpisy.
Martin má na sobě historický oblek průvodčího, který ovšem nepochází z doby, kdy dřevěná fešanda pravidelně jezdila Brnem. Jelikož v té době byly pouze černobílé fotografie, není známa ani přesná barva obleku. Uvádí se černá, antracitová, šedomodrá a další. Na uniformách bývalo také osobní číslo sloužící k přesné identifikaci průvodčího. Později byla čísla zrušena, aby si cestující nemohli stěžovat na konkrétního zaměstnance dráhy.
Blížíme se ke smyčce na Nových Sadech. Průvodčí vytahuje zpod sedaček na ukázku redukci, která slouží k propojení s novým přípojným systémem. Původní spřáhlo je talířové. Běžně 99-ka tahala i tři vozy. Stařenka před sebou dokonce tlačila i novou 30-ti metrovou tramvaj.
Na závěr nám řidič Kašpar povídá jednu historku. Cedule ukazující směr jízdy někdo zhruba před dvaceti lety z tramvaje ukradl. Původní památka musela být nahrazena novou plastovou cedulí, která bila do očí. Pachatel se však po nějaké době 99-kou opět svezl a všiml si nové cedule, která do originálního provedení rozhodně nezapadala. Svědomí mu nedalo, přiznal se ke svému činu a ceduli vrátil. Byl to jeden z případů, kdy zloděj nebyl potrestán, ale pochválen. Znovuobjevená cedule byla pouze poopravena, přelakována a původní název konečné zastávky Fučíkova Čtvrť, byl přelepen na Štefánikovu.
Jelikož smlouva stařenky s městem končí, necháme se překvapit, zda bude brněnské koleje brázdit i následující rok. Šťastnou cestu a příjemný zimní odpočinek!
Už jste se 99-kou svezli? A parní Karolínkou? Prozraďte nám své zážitky.
text Síma, foto Marián K.
Reportáž sponzoroval Lama Rek, výrobce reklamních retro předmětů podle vašeho přání – www.LamaRek.cz