Salva z děl, uctění památky obětí bitvy u Slavkova. Brno si připomíná 205. výročí

Kategorie: zprávy Brno Zveřejněno 3. 12. 2010 1:50 Zobrazeno: 3552

 Salva z děl připomněla Brňanům 205. výročí bitvy u Slavkova.

Brňané si pochodem vojska městem a následnou salvou z děl a položením věnce k obelisku na Denisových sadech připomněli 205. výročí bitvy u Slavkova, známé také jako Bitva tří císařů. Historické události a jejich následky připomíná historik Jaromír Hanák:

Vojáci rakouské a ruské armády nastoupeni.

Své životy položili vojáci na straně vítězů i na straně poražených, ale své životy položili také ti, kteří žili v našem městě před námi.

Historické události připomíná Jaromír Hanák.

Před dvaceti lety si veřejnost poprvé svobodně připomněla výročí bitvy, která znamenala v dějinách Evropy v počátku 19. století hodně. Je tomu 205 let, co z těchto míst vyhlíželi Brňané, co se děje někde v dáli za olomouckou silnicí – v dobu, kdy ještě nikdo nevěděl, že se tam během dne odehrála jedna z nejslavnějších bitev novodobé evropské historie.

Vojáci čekají na pokyn k salvě z děla.

Už od 19. listopadu roku 1805 se museli Brňané smířit s francouzskou okupací. Paláce brněnské šlechty a domy zdejších měšťanů se zaplnily vysokými důstojníky, kasárna a kláštery tisíci řadových vojáků. Sám Napoleon se ubytoval v sídle nejvyšších Moravských úřadů v Místodržitelském paláci u kostela svatého Tomáše. Vystřídal v něm krátce předtím uprchnuvšího rakouského císaře Františka.

Obelisk na Denisových sadech v Brně.

Obyvatele města sužovaly neustálé přesuny vojsk. Po bitvě se problémy okupovaného Brna značně vystupňovaly. Město zaplavily tisíce raněných a zajatých vojáků. Vypukla a šířila se epidemie tyfu. Kvůli ní byla mírová jednání přenesena do Bratislavy. Hned po bitvě přišlo do města až 8 tisíc Rusů a Rakušanů a přes 15 tisíc Francouzů. Zajatí Rusové v kostele, kde byli ubytovaní, rozsekali kostelní lavice, strhli anděly a svaté a udělali si oheň, aby se zahřáli. Poté byli nahnáni do městského příkopu, kde mnozí zemřeli.

Zástupci vojsk pokládají k obelisku pamětní věnec.

Všechny medikamenty v apotékách byly vyčerpány. Všechny krávy byly poraženy, všechen oves a seno odvezeny a spotřebovány. Koně bylo nutno krmit ječmenem a hrachem. Všechno víno bylo vypito. Obyvatele čekal velký hlad a bída, neboť i na venkově je všechno spotřebováno. Okolo 30 tisíc mrtvých a těžce raněných hnilo pár mil okolo města a morové výpary se rozšiřovaly. Přes vytrvalou péči doktorů a zdravotníků umíraly ve dnech a týdnech po bitvě desítky raněných v přeplněných špitálech a lazaretech. Obětí byly stovky a to i mezi civilisty. Lékaři často umírali se svými pacienty.

Slavnostní připomínky se zúčastňují i jezdci na koni.

Brno skýtalo obraz bídy a utrpení, v ulicích panovala dusivá atmosféra a strach. Vršil se nepořádek a hromady odpadků, neuklízelo se ani přes hrozbu sankcemi. O tehdejších poměrech vypovídá i jedno zdánlivě kuriózní nařízení: „Je zakázáno zvonit umíráčkem.“ Úmrtnost byla tak vysoká, že by zvonil neustále. Utrpení města trvalo několik týdnů. Teprve v druhé polovině ledna 1805 se po odchodu Francouzů začala situace dostávat do normálních kolejí. Až 20. ledna se mohla zajištění klidu a bezpečnosti ve městě ujmout stálá vojenská posádka.

text a foto Marián K., brnovinky, zdroj Jaromír Hanák

{linkr:related;keywords:slavkov;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}