brnovinky

Přepnout do PC verze

Brněnský Bronx

Je dlouhá, leží v centru, studenti tam nechtějí bydlet a v noci je prý celkem fajn brát si s sebou pepřák, říkali poznamenaní. Pokud ještě stále netušíte, napovím ještě jednou. 1. 5. chtěla DSSS projít právě brněnským „Bronxem“ a tím demonstrovat svůj extrémně pravicový program. Teď už je asi vše jasné – jde o Cejl a přilehlé oblasti.


Romská menšina má v Brně velké zastoupení – dokonce se někdy zdá být spíše většinou a o Cejlu to platí dvojnásob. Spousta lidí není příliš nadšená z nějakých procházek po ní, obzvláště pak v noci. Tak ale proč? Jsme přece multikulturní a nediskriminujeme!


Odpovědi typu „Celj je plný cikánů“ nám přece z objektivního hlediska nic neřeknou. Plný sice je, ale tato samotná skutečnost nic nevysvětlí, pokud se nedovtípíme k tomu, proč jsou Romové na Cejlu automatiky vnímáni negativně.
 

Jeden šel v noci Cejlem a skupina romských mladíků ho napadla, zmlátila a okradla. Druhý šel k ránu stejnou ulicí a klacek ho trefil přímo do hlavy. Další šla po chodníku za bílého dne a sotva patnáctiletí jí mačkali zadek, přičemž ulice byla plná lidí. To jenom pár historek z posledních týdnů.


Většinou nevznikají tím způsobem, že se šíří mezi lidmi a populace se nad nimi pak podivuje. Mohl by jimi naopak odpovědět každý člověk, který se do konfrontace s Cejlem dostal. Pokud vás rovnou neokradli nebo vám nesahali na zadek, měli jste alespoň šanci zahlédnou lehce deviantní chování této komunity při míjení Cejlu.
 

Děti jsou nehodné, občas pustí maminčinu ručičku a rozutíkají se pár metrů od ní. Jak efektivně a co nejpohotověji nakázat dítěti, aby se vrátilo zpět a nevlétlo po jedoucí šalinu? No přece výkřikem: „Co děláš, ty p**o jedna malá!“ Ale opravdu co nejvíc nahlas, protože je třeba, aby celá ulice slyšela, jak jste temperamentní.


Potom za pár let, když děti vyrostou, budou postávat ve velkých grupách u Národního divadla, přičemž dívky svojí krásou připomínají hvězdy R&B a chlapci drsné hopery. Jdete kolem a ptáte se, co je na tom tak divného – vždyť jen stojí, jsou trochu hlasitější, sprostější a sexy. Pak vám to dojde – měly by být ve škole.
 

Je samozřejmé, že celé to není jenom otázka Cejlu, ale celé romské komunity. Není zde prostor rozebírat příčiny a jejich možná řešení, tím se sociologové a podobní zabývají už dlouho. Jenom pro ilustraci a možné rozvíření vlastních polemik si ukažme jeden příklad.
 

Sedím na Cejlu na zastávce, čekám na šalinu, když v tom se ozve pobouřený hlahol romské dívky spolu s partou dvou dalších a jednoho chlapce. Dívka reaguje na mladou paní, stojící kousek ode mě. Co se stalo? Paní při zjištění, že se k zastávce blíží skupinka Romů, přitiskla k tělu více svoji kabelku a přisunula si ji více dopředu. Mladá Romka si toho všimla a hrozně se naštvala. „Vidíš cigánku a hned si myslíš, že bude krást?! Co si o sobě myslíš?“ křičí.
 

Mladá dáma nijak nereaguje, nasedne na první tramvaj, co přijede. Zůstanu na zastávce sama s partou rozladěných cigánů. Dívka pořád nadává, sedne si ke mně, skupinka ji obstoupí. Následně začne celou situaci řešit se mnou. Ptá se, jestli si myslím, že je to normální. Mluví spisovně, je hezky oblečená a vypadá sympaticky.


Pak se mně ptá kam jedu, prý mám krásné vlasy a boty. Když mi přijede šalina, rozloučíme se a já odjedu bez újmy. Pak mi bylo té holky líto – byla krásná, milá, ale taky Romka. Taky by mě urazilo, kdyby nějaká upjatá ženská přede mnou k sobě tiskla kabelku. Pak se nemůžeme ani tak divit, proč se občas chovají, jak se chovají.
 

Za pár minut mě napadlo, že kdyby tou dobou byla ve škole, nic by se nestalo…
 

text Mirka Pavlíková, ilustrační foto MaK., brnovinky

Joomla SEF URLs by Artio

(c) MaK., 2008-2099, všechna práva vyhrazena, kopírování obsahu jen se svolením redakce

Nahoru PC verze