Markéta Hrubešová: Láska prochází žaludkem!
- Podrobnosti
- Kategorie: knižní tipy
- Zobrazeno: 4657
V půli června se čtenářům v Brně podepsala Markéta Hrubešová – česká herečka, modelka a nyní i kuchařka. Vydala vlastní kuchařku Tak vařím já, kterou brněnskému publiku představila v knihkupectví KNIHY DOBROVSKÝ. Snímky pokrmů české a středomořské kuchyně fotografoval David Kraus – Markétin manžel.
Markéta Hrubešová je česká herečka, modelka a nyní i kuchařka. Jako dítě působila v Dismanově dětském rozhlasovém sboru. Herectví se dále věnovala na pražské konzervatoři, po absolutoriu působila ve Východočeském divadle v Pardubicích. Objevila se i v několika filmech, například ve dvou dílech Básníků nebo Golet v údolí a jiných. Jako seriálová herečka účinkovala ve Zdivočelé zemi nebo seriálu Ulice. S televizí Nova spolupracovala na pořadu o vaření ve Snídani s Novou.
Na tlak okolí vydala v letošním roce vlastní kuchařku Tak vařím já. Snaží se vnést do domácností středomořskou a českou kuchyni tak, aby ji mohly vařit i vytížené české ženy. Recepty, které Markéta sama vyzkoušela a otestovala na své rodině, jsou doplněny více než 300 barevnými fotografiemi. Jejich autorem je hereččin manžel fotograf David Kraus. Autogramiáda knihy proběhla 16. června v knihkupectví KNIHY DOBROVSKÝ. Při té příležitosti se brnovinky Markéty zeptaly:
Kdy jste začala poprvé s vařením? Co vás přimělo se mu věnovat víc?
Nepočítám dětské pokusy, kdy jsem se občas motala v kuchyni a psala si nějaké receptíky. Hodně intenzivně jsem začala vařit, když jsem se odstěhovala od rodičů. Najednou jsem zjistila, že na mě doma nečeká žádná teplá večeře, jen studená plotna. Začala jsem to s vařením zkoušet. Navíc jsem často jedla po restauracích a to mě samozřejmě po nějaké době přestalo bavit. Najednou jsem zjistila, že vařit jde a že to chutná vlastně stejně jako v těch restauracích, v mnoha případech i lépe.
Měla jsem partnera, teď už současného muže, který mě chválil a strašně mu to chutnalo... No a láska prochází žaludkem, co si budeme povídat. Začali k nám jezdit lidi na návštěvy a já jsem je chtěla pohostit. Tak jsem vařila a zjistila, že mi nedělá problém vařit pro větší počet strávníků. Známí se k nám začali vracet na jídlo a už to jelo. Kamarádi pak říkali: „Už to napiš, už to napiš!“ Tak jsem sedla, napsala a je to tady.
Když vám manžel odjede, vaříte si i sama pro sebe?
Jistě, vařím si sama, ale nechutná mi to tolik, jako když jím s někým. Prostě já strašně ráda vařím pro někoho a zbožňuji ten pocit, když si sednete a dáte si vínko, máte k tomu něco. To se vůbec nedá srovnat. Já si uvařím, ale raději jím s někým druhým.
Na kom své recepty nejvíc testujete?
Většinou na mém muži. On už je hodně rozmlsaný, toho jen tak něčím neobalamutím. Těch negativních připomínek má ale minimálně. Je schopen mi říct, že tohle už by tam příště nedával, nebo tohle že mu moc nejede. Ale to je zřídkakdy. V tom řezu normálního vaření - z deseti případů je to jedno, maximálně dvě jídla, která se mu nezdají.
Kde berete inspiraci?
Neustále se sebevzdělávám. Neberu, že jsem dostala nějaký talent a nechávám to být. Naopak. Každý měsíc si kupuji tři až čtyři nové časopisy o vaření a kuchařky. Ty nakupuji i v zahraničí. Studuji menu v restauracích, následně ho doma zkouším, s čím by se jídlo hodilo, co by bylo zajímavé. Pořád v tom ležím, zkouším a vymýšlím.
Čím se vaše kuchařka liší oproti ostatním na trhu?
Vždycky říkám s takovou nadsázkou, že všechno už bylo jednou uvařeno. Moje kuchařka se možná liší v tom, že jsem se snažila o jednoduchost, o srozumitelnost. Jak má sama kniha podtitul - Pro vytížené ženy. Když má žena rodinu, svoje povolání, nezvládá k tomu všemu vymýšlet strašně složité jídlo. Důležité navíc je, aby to všem chutnalo.
Jak se vaření změnilo za posledních několik desítek let?
Trošku se posunula doba. Dřív se vařilo jiným stylem, možná se to ještě někde traduje. Taky mám ráda klasická jídla, ale je to hrozně časově náročné. Ženy si to můžou dovolit o víkendu, kdy nepracují, ale v běžném provozu si neumím představit vařit denně knedlo-vepřo-zelo, guláš nebo svíčkovou. To prostě nejde.
Ženy vaří, ale musí to být jinak než vařily naše babičky a maminky. Není to o splnění povinnosti, odkřížkovat si, že jsem dnes uvařila, ale o tom, že vaření je jako dávat dárek, podělit se o společnou radost. Pro mě je vaření nejenom, že musím, ale hlavně, že také chci. Drží to rodinu pohromadě. Není nad to, když se lidi sejdou u stolu a povídají si.
Které jídlo vaří české ženy nejčastěji? Jaký recept z vaší knížky jim nejvíce „sedne“?
Já jsem masová, moje recepty jsou hodně zaměřené na úpravu masa. Ale vařím i zeleninu. Mnoho lidí zeleninu nejí. Sice ji znají, ale nepoužívají, protože jim ji někdo zošklivil, nebo ji jedli třeba ve školní jídelně. Já se toho nebojím. Mám ve své knížce například recept na grilovanou červenou řepu, kterou zná málokdo. Ale kdo ji pak ochutnal upravenou podle mého receptu, nedá na ni dopustit. Zamiluje si ji, stejně jako celá naše rodina. Je to o tom to zkusit, neříkat si apriori, že to nebudu jíst.
Dají se vaše recepty upravit podle chuti každé rodiny?
Určitě, není to problém. Já nejím papriku, takže v kuchařce není ani jeden recept s paprikou. Když někdo nebude mít rád rajčata, tak je tam prostě nedá. Nic se nestane, každý může vařit podle svého gusta.
Jak již bylo zmíněno, vaše kuchařka má podtitul Pro vytížené ženy. Mohou podle ní vařit i muži?
No jistě! Já si myslím, že takové to tradiční rozdělení rodin je fajn, ale dnes musí všichni dělat tak trochu všechno. Spousta mužů vaří, nebojí se a nestydí se za to. Neříkám, že mají stát u plotny každý večer se zástěrou. Když si tam jednou za čas stoupnou, je to jedině dobře, manželce to udělá radost, dítě vidí dobrý vzor. Všichni si udělají radost, že se jim něco podařilo.
Vařila jste i v televizi, konkrétně ve Snídani s Novou. Plánujete nějaké další pořady o vaření pro televizní diváky?
Zatím se nic nechystá. Uvidíme. Třeba to v souvislosti s touto knihou nějak dopadne. Rozhodně bych se tam chtěla jednou vrátit. Když se tomu věnuji takto aktivně, šlo by to pěkně dohromady ruku v ruce s mojí kuchařkou
text Vanda Bukovská, brnovinky, foto KNIHY DOBROVSKÝ
{linkr:related;keywords:autogrami%C3%83%C2%A1da;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}
Markéta Hrubešová: Láska prochází žaludkem!
Kategorie: knižní tipy Zobrazeno: 4657
V půli června se čtenářům v Brně podepsala Markéta Hrubešová – česká herečka, modelka a nyní i kuchařka. Vydala vlastní kuchařku Tak vařím já, kterou brněnskému publiku představila v knihkupectví KNIHY DOBROVSKÝ. Snímky pokrmů české a středomořské kuchyně fotografoval David Kraus – Markétin manžel.
Markéta Hrubešová je česká herečka, modelka a nyní i kuchařka. Jako dítě působila v Dismanově dětském rozhlasovém sboru. Herectví se dále věnovala na pražské konzervatoři, po absolutoriu působila ve Východočeském divadle v Pardubicích. Objevila se i v několika filmech, například ve dvou dílech Básníků nebo Golet v údolí a jiných. Jako seriálová herečka účinkovala ve Zdivočelé zemi nebo seriálu Ulice. S televizí Nova spolupracovala na pořadu o vaření ve Snídani s Novou.
Na tlak okolí vydala v letošním roce vlastní kuchařku Tak vařím já. Snaží se vnést do domácností středomořskou a českou kuchyni tak, aby ji mohly vařit i vytížené české ženy. Recepty, které Markéta sama vyzkoušela a otestovala na své rodině, jsou doplněny více než 300 barevnými fotografiemi. Jejich autorem je hereččin manžel fotograf David Kraus. Autogramiáda knihy proběhla 16. června v knihkupectví KNIHY DOBROVSKÝ. Při té příležitosti se brnovinky Markéty zeptaly:
Kdy jste začala poprvé s vařením? Co vás přimělo se mu věnovat víc?
Nepočítám dětské pokusy, kdy jsem se občas motala v kuchyni a psala si nějaké receptíky. Hodně intenzivně jsem začala vařit, když jsem se odstěhovala od rodičů. Najednou jsem zjistila, že na mě doma nečeká žádná teplá večeře, jen studená plotna. Začala jsem to s vařením zkoušet. Navíc jsem často jedla po restauracích a to mě samozřejmě po nějaké době přestalo bavit. Najednou jsem zjistila, že vařit jde a že to chutná vlastně stejně jako v těch restauracích, v mnoha případech i lépe.
Měla jsem partnera, teď už současného muže, který mě chválil a strašně mu to chutnalo... No a láska prochází žaludkem, co si budeme povídat. Začali k nám jezdit lidi na návštěvy a já jsem je chtěla pohostit. Tak jsem vařila a zjistila, že mi nedělá problém vařit pro větší počet strávníků. Známí se k nám začali vracet na jídlo a už to jelo. Kamarádi pak říkali: „Už to napiš, už to napiš!“ Tak jsem sedla, napsala a je to tady.
Když vám manžel odjede, vaříte si i sama pro sebe?
Jistě, vařím si sama, ale nechutná mi to tolik, jako když jím s někým. Prostě já strašně ráda vařím pro někoho a zbožňuji ten pocit, když si sednete a dáte si vínko, máte k tomu něco. To se vůbec nedá srovnat. Já si uvařím, ale raději jím s někým druhým.
Na kom své recepty nejvíc testujete?
Většinou na mém muži. On už je hodně rozmlsaný, toho jen tak něčím neobalamutím. Těch negativních připomínek má ale minimálně. Je schopen mi říct, že tohle už by tam příště nedával, nebo tohle že mu moc nejede. Ale to je zřídkakdy. V tom řezu normálního vaření - z deseti případů je to jedno, maximálně dvě jídla, která se mu nezdají.
Kde berete inspiraci?Neustále se sebevzdělávám. Neberu, že jsem dostala nějaký talent a nechávám to být. Naopak. Každý měsíc si kupuji tři až čtyři nové časopisy o vaření a kuchařky. Ty nakupuji i v zahraničí. Studuji menu v restauracích, následně ho doma zkouším, s čím by se jídlo hodilo, co by bylo zajímavé. Pořád v tom ležím, zkouším a vymýšlím.
Čím se vaše kuchařka liší oproti ostatním na trhu?
Vždycky říkám s takovou nadsázkou, že všechno už bylo jednou uvařeno. Moje kuchařka se možná liší v tom, že jsem se snažila o jednoduchost, o srozumitelnost. Jak má sama kniha podtitul - Pro vytížené ženy. Když má žena rodinu, svoje povolání, nezvládá k tomu všemu vymýšlet strašně složité jídlo. Důležité navíc je, aby to všem chutnalo.
Jak se vaření změnilo za posledních několik desítek let?
Trošku se posunula doba. Dřív se vařilo jiným stylem, možná se to ještě někde traduje. Taky mám ráda klasická jídla, ale je to hrozně časově náročné. Ženy si to můžou dovolit o víkendu, kdy nepracují, ale v běžném provozu si neumím představit vařit denně knedlo-vepřo-zelo, guláš nebo svíčkovou. To prostě nejde.
Ženy vaří, ale musí to být jinak než vařily naše babičky a maminky. Není to o splnění povinnosti, odkřížkovat si, že jsem dnes uvařila, ale o tom, že vaření je jako dávat dárek, podělit se o společnou radost. Pro mě je vaření nejenom, že musím, ale hlavně, že také chci. Drží to rodinu pohromadě. Není nad to, když se lidi sejdou u stolu a povídají si.
Které jídlo vaří české ženy nejčastěji? Jaký recept z vaší knížky jim nejvíce „sedne“?Já jsem masová, moje recepty jsou hodně zaměřené na úpravu masa. Ale vařím i zeleninu. Mnoho lidí zeleninu nejí. Sice ji znají, ale nepoužívají, protože jim ji někdo zošklivil, nebo ji jedli třeba ve školní jídelně. Já se toho nebojím. Mám ve své knížce například recept na grilovanou červenou řepu, kterou zná málokdo. Ale kdo ji pak ochutnal upravenou podle mého receptu, nedá na ni dopustit. Zamiluje si ji, stejně jako celá naše rodina. Je to o tom to zkusit, neříkat si apriori, že to nebudu jíst.
Dají se vaše recepty upravit podle chuti každé rodiny?
Určitě, není to problém. Já nejím papriku, takže v kuchařce není ani jeden recept s paprikou. Když někdo nebude mít rád rajčata, tak je tam prostě nedá. Nic se nestane, každý může vařit podle svého gusta.
Jak již bylo zmíněno, vaše kuchařka má podtitul Pro vytížené ženy. Mohou podle ní vařit i muži?
No jistě! Já si myslím, že takové to tradiční rozdělení rodin je fajn, ale dnes musí všichni dělat tak trochu všechno. Spousta mužů vaří, nebojí se a nestydí se za to. Neříkám, že mají stát u plotny každý večer se zástěrou. Když si tam jednou za čas stoupnou, je to jedině dobře, manželce to udělá radost, dítě vidí dobrý vzor. Všichni si udělají radost, že se jim něco podařilo.
Vařila jste i v televizi, konkrétně ve Snídani s Novou. Plánujete nějaké další pořady o vaření pro televizní diváky?
Zatím se nic nechystá. Uvidíme. Třeba to v souvislosti s touto knihou nějak dopadne. Rozhodně bych se tam chtěla jednou vrátit. Když se tomu věnuji takto aktivně, šlo by to pěkně dohromady ruku v ruce s mojí kuchařkou
text Vanda Bukovská, brnovinky, foto KNIHY DOBROVSKÝ
{linkr:related;keywords:autogrami%C3%83%C2%A1da;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}