Nemám rád mdlé věci, říká Jiří Babica. V Brně představil Babicovy dobroty 2

Kategorie: knižní tipy Zveřejněno 13. 12. 2010 0:53 Zobrazeno: 4519

Babicovy dobroty čtou velcí i malí.

Poslední listopadový den zavítal do knihkupectví KNIHY DOBROVSKÝ v Brně Jiří Babica, aby svým příznivcům představil svoji druhou kuchařskou knihu Babicovy dobroty. brnovinky se mistra kuchaře zeptaly na několik otázek.

Na co se čtenáři vaší druhé knihy Babicovy dobroty mohou těšit?

Na více receptů. Je udělaná tak, aby byla ještě více srozumitelnější. U každého receptu jsou okénka, kde je názorně vyfoceno, co receptem autor myslel, nejen co si má člověk koupit. Zároveň se čtenář může podívat od receptu doleva, aby v situaci, kdy neví, tušil zhruba výrobu. Na konci je jídlo celkově vyfotografované.

Knihkupectví pojímá autogramiády stylově.

Jaká je vaše nejoblíbenější dobrota?

Řízek na tisíc způsobů. Mám ho moc rád. Zkoumám, aby byl co nejkřupavější, protože na řízku je křupavost správná. Neustále si dělám různé panády. Mám velice rád asijskou kuchyni z čerstvé zeleniny a masa. Mám rád barevné a veselé věci a ne smutnou kuchyni.

Babicovy dobroty s pořadovým číslem dva.

Odkud čerpáte inspiraci pro vaření?

Hodně jsem cestoval a cestuji a u toho mě napadá, co by se dalo nebo nedalo dělat. Některé recepty si převedu do češtiny, tak aby byly podobné původní receptuře. Máme úplně jiné suroviny. Hlavně je to zkušenost, kterou jsem získal během 15 let v Německu, kdy jsem si od rána do večera psal jídelníček. K obědu zhruba 20 jídel a k večeři 40. Každý den znovu a znovu a to už je po takové době dost velké množství. Tím pádem to tam nějak zůstalo a mám představivost.

Při cestování jste poznal hodně cizokrajných kuchyní. Která vám nejvíce imponovala?

Osobně si myslím, že každá země má něco svého. Pak jsou jídla, která jsou všude ve světě stejná, akorát do nich dávají to, co jim tam roste. Například v Indii mají také guláš, ale ne z hovězího. Dají do něj kari a je to v podstatě na jedno brdo. Imponuje mi asijská kuchyně, japonská kuchyně je snad nejvíce překvapující. Když pojedete do Argentiny, tak si místní hodí na gril to, co my si dáváme do polévky a vaříme hodinu a půl. Všechno má něco a proto je to takové docela zajímavé povolání.

Tým knihkupectví se obléká podle svých hostů.

Řídíte se nějakým kuchařským mottem?

Aby jídlo za něco stálo. Když přijedu do Itálie a budu jíst jejich rajčata, nebudu je solit. Budu je jíst taková, jaká jsou. Když přijedu v době sklizně rajčat do Brna, tak je také nebudu solit. Když si koupím rajčata tady během roku, musím je nějakým způsobem dochutit, ať už solí nebo citrónem. Musí nějak chutnat, protože nemám rád mdlé věci.

Máte nějaký kuchařský vzor?

Kuchařský vzor jsem míval už v době učení. V poslední době bych řekl, že jsou to lidé z trhu, například z Bangkoku, kteří tam stojí od rána do večera. Z kuchyní se mi líbí Jamie Oliver, který tomu dává šťávu a myslím, že kuchyni jako takovou zpopularizoval nejvíc. Dělá to perfektně. Má obrovskou výhodu v tom, že v Anglii jsou indické obchody a lidé si mohou nakoupit pořádné suroviny. Nekoukají, jestli jehněčí stojí dvacet nebo deset liber. U nás je to problém, protože tady jehněčí člověk v podstatě nesežene.

Bude ze mě kuchař?

Co říkáte na razanci Zdeňka Pohlreicha?

Několikrát jsem řekl, že mě ten člověk nějakým způsobem nezajímá. Pokud někdo nechápe, že existují rozdíly v tom, že se něco jiného vaří doma než ve špičkových restauracích, tak je mi to líto. Pravda je, že jsou lidé, kteří vaří doma a někdo chodí do restaurace, někdo do lepší restaurace nebo speciální restaurace. U špičkových restaurací ale očekávám za tu cenu naprosto perfektní servis a kvalitu. Myslím, že ve spoustě restaurací dostanete studené jídlo jako vedle za normální peníze, akorát vám k tomu udělají, jak se říká, cirkusový stan, aby to bylo nádherné. A stojí to o 500 nebo 600 korun víc. To se mi nelíbí.

Jaký máte názor na polotovary?

Osobně si myslím, že co usnadní práci a co neudělám lépe, je v pořádku. Proč bych se zdržoval s něčím, co si mohu koupit a je to stejné, jako když to připravím já. Dokonce si myslím, že spousta restaurací by ani nefungovala, kdyby nějaký polotovar nebyl, protože bez nich kuchař není schopen zvládnout tolik jídel. To už se bavíme i o strouhance, že je polotovar. Takže buď si začneme strouhat zase rohlíky nebo si koupíme strouhanku. Nic se nesmí přehánět. Když si koupím polotovar - již obalený smažený sýr, tak to je už špatně.

Jiří Babica na autogramiádě v Brně.

Chystáte na Vánoce nějakou kuchařskou specialitu?

Letos jsem docela hodně připravoval vánoční recepty. Uznávám českou tradici – smaženého kapra, bramborový salát, bílou rybí polévku, chlebíčky. Kapra si smažíme přímo na stole, je to hezké a neměnil bych.

Prozradíte nějakou veselou příhodu z kuchařského prostředí?

Pracoval jsem v Německu v jedné staré restauraci nedaleko hřbitova. Chodili tam i lidé z pohřbu. Přišla tam jednou skupina asi 50 lidí z pohřbu a do toho také svatba, kterou si svatebčané nějakým způsobem zapomněli objednat. Svatebčané tam začali mlátit talíři a házet po sobě rýži. My jsme o tom vůbec nevěděli a dali jsme obě skupiny do jedné místnosti. Obě party říkaly, že větší srandu, lepší pohřeb ani svatbu nezažily. Pohřební hosté se se svatebčany tak spřátelili, že se dodnes navštěvují.

Jak relaxujete?

Nejlépe sportem - běháním. Když jsem makal jako kuchař, bylo těžší si najít nějaký kolektivní sport, protože nikdo neměl čas, když ho máte zrovna vy. Jinak je ideální, jak se říká, čumět do zdi, jakože jen koukáte a nic a klid a pohoda.

Jiří Babica uvaří i kalendář.

Chcete na závěr něco sdělit čtenářům brnovinek?

Určitě je základem, aby byla v životě sranda, bavili jsme se, a aby se nebralo všechno moc vážně. Člověk se má vnitřně také uklidnit a myslet na sebe. Pořád je lepší nedělat nic, než něco blbě a jít se raději projít, nadýchat se čerstvého vzduchu, než třeba poslouchat zprávy.

text Síma, foto Marián K., brnovinky

{linkr:related;keywords:autogrami%C3%83%C2%A1da;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}