Jiří Kolbaba přivezl na Novou radnici v Brně svůj Svět
- Podrobnosti
- Kategorie: umění a výstavy Brno
- Zobrazeno: 6244
Fotografie z dalekých míst jsou k vidění na Nové radnici v Brně.
Brněnský cestovatel, fotograf a nezávislý publicista Jiří Kolbaba zahájil ve středu 29. září rozsáhlou fotovýstavu ze svých cest Svět v Brně. Vernisáž výstavy se konala za přítomnosti primátora města Brna Romana Onderky a českého etnologa Miloslava Stingla. Fotografie z cest Kolbaby budou k vidění v Křížové chodbě Nové radnice do 29. listopadu 2010. brnovinky cestovatele lehce vyzpovídaly.
Jiří Kolbaba přiváží do Brna svůj Svět.
Kam se nejraději vracíte?
Člověk se vždy rád vrací domů. Já to mám nastaveno trošku jinak. Rád se vracím na některá místa po světě. Moje velká touha je třeba ostrov Bali v Indonésii - místo, které považuji skoro za druhý domov. Byl jsem tam jedenáctkrát. I v Česku mám nějaké adresy, kam se rád vracím. Znovu jsem objevil Krušné hory, které jsou dnes krásně čisté a upravené a méně zdevastované exhalacemi, jako byly v minulosti. Nesmírně rád se vracím do Austrálie, na Hawai, různé pacifické ostrovy a také do Mexika, kam teď odlétám. Rád se vracím do New Yorku, San Francisca. Nejenže mám rád přírodu, ale i města. Rád se potkávám s lidmi, zajímavými etniky, například v Etiopii. Doufám, že se jednou vrátím i do Antarktidy, což považuji za jedničku na planetě.
Cestovatel, primátor Brna a etnolog Miloslav Stingl.
Děláte rozdíly mezi teplým a studeným klimatem?
Rád cestuji všude, protože je co objevovat a fotografovat. Nemám až tak favorizované místo.
Jiří Kolbaba vybízí k dotazům.
Narážíte na svých cestách na to, že místní lidé nechtějí být fotografováni? Jak se s tím vypořádáváte?
Já si myslím, že Evropané nechtějí být fotografováni. S nimi máme největší problémy, když je chceme fotit. Domorodé lidi fotím poměrně lehce a v klidu. Někdy je to kontrakt se vším všudy, kdy to musím zaplatit a jindy je to zase trošku napjaté. Většinou je to o legraci, úsměvu, jiskření očí a fantastickém kontaktu s jinou kulturou a člověkem. Fotografovaný se baví, že jsem si ho vybral jako svůj model a já se bavím tím, že je tak exotický a exoticky se chová. Oba máme dobrý pocit a můžeme si předat něco z naší kultury. Nemívám s tím problémy. Mám i celou velkou výstavní kolekci nazvanou People – Lidé, kde mám vyfocené obličeje lidí a chodím s tím po celé planetě. Je to velmi příjemné, když jsou lidé na fotografiích přirození a uvolnění. Fotit lidi na cestách je jedna velká radost.
Svět Jiřího Kolbaby v Brně visí na Křížové chodbě.
Posíláte fotografovaným lidem své snímky?
Když mi fotografovaný řekne, že mu to mám poslat a já mu to slíbím, tak mu to vždycky pošlu. V momentě, kdy to neudělám, tak je to velmi špatně. Špatně jste reprezentoval svoji zemi, protože on si zařadí Evropa – na bílého nebo Čecha do škatulky, že lžeme, nedodržujeme slovo a jsme nefér. Jestliže mu to neslíbím, tak mu to většinou nepošlu, protože s tím mívám velké problémy. Vysvětlím jim, že fotím analogově, nikoliv digitálně a proces je příliš zdlouhavý kvůli skenování. Zeptám se ho, jestli má e-mail a můžeme poslat třeba digitální fotku, když je to možné. Poslal jsem mnoha lidem fotografie elektronicky i papírově a někdy jsem jim je dokonce dovezl. Jednomu obyvateli na Bali, který bydlel na ulici, jsem přivezl fotografii. On ji přijal a za pár hodin jsem ho našel, jak leží na chodníku, má fotografii opřenou ze silnice o chodník a u ní má cenovku dva a půl tisíce rupií.
Divoká šelma možná čeká na svoji oběť.
Jste více fotografem nebo cestovatelem?
Asi nejsem úplně fotograf. Jsem amatér, který rozvinul koníčka trošku více, než je zvykem. Snažím se tím i živit a dělám také mezinárodní projekty. Mám radost, že to jde, je to takový marketingový pokus, kam až to půjde prosadit. Necítím se až tak být fotografem, raději bych napsal více knížek, než udělal fotek. Uvidíme do budoucna. Více se cítím cestovatelem a pak teprve novinářem a fotografem.
Návštěvníci si připravují dotazy.
Je nějaká země, kterou chcete navštívit a ještě se vám to nepovedlo?
Severní pól - to je moje touha. Pak bych chtěl navštívit pár afrických zemí, některé ostrovní formace v pacifiku a další místa. Je jedno kam jedu, hlavně že mohu někam jet.
Fotografie z mnoha kontinentů přibližují lidem svět.
Co říkáte na uspěchanou evropskou dobu?
Hojně se jí tady účastním, protože jsem workoholik. Baví mě vyjet ven, kde si odpočinu, shodím kilogramy a udělám si kondici. Po všech stránkách je to ozdravný proces, proto také cestuji, abych unikl od té reality, která je tady šílená tím, jak nás limituje čas, povinnosti, závazky a peníze. Ve světě, kde často jsem, je to daleko volnější, takový balzám na nervy a také dobrý podíl pro to, aby další lidé, kteří třeba nemají odvahu vyrazit mezi jiné civilizace, udělali něco pro sebe.
Tučňák se loučí máváním a zároveň vítá u vstupu.
Chcete na závěr něco vzkázat budoucím cestovatelům?
Rád přijímám inspirace od velikánů, kteří cestovali v minulosti. Inspirace si beru například od Miloslava Stingla a velice rád inspirace předávám dál. Buďme vnímaví, učme se a splňme si své sny, to je základ všeho. Cestování není o penězích ani o ničem jiném. Je to o velkém srdci, o tom, splnit si sen, nahodit ruksak a vyjet. Na to není třeba žádná kvalifikace, jen se rozhodnout a nebát se toho. Je potřeba se korektně chovat v zahraničí k danému kulturnímu prostředí a pak si to každý užije. Někdo se vrátí z první cesty a nechytlo ho to, ale drtivá většina lidí z této planety je prostě chycena definitivně a pak už musí celý život někam jezdit.
text Síma, foto Marián K., brnovinky
{linkr:related;keywords:cestovatel;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}
Jiří Kolbaba přivezl na Novou radnici v Brně svůj Svět
Kategorie: umění a výstavy Brno Zobrazeno: 6244
Fotografie z dalekých míst jsou k vidění na Nové radnici v Brně.
Brněnský cestovatel, fotograf a nezávislý publicista Jiří Kolbaba zahájil ve středu 29. září rozsáhlou fotovýstavu ze svých cest Svět v Brně. Vernisáž výstavy se konala za přítomnosti primátora města Brna Romana Onderky a českého etnologa Miloslava Stingla. Fotografie z cest Kolbaby budou k vidění v Křížové chodbě Nové radnice do 29. listopadu 2010. brnovinky cestovatele lehce vyzpovídaly.
Jiří Kolbaba přiváží do Brna svůj Svět.
Kam se nejraději vracíte?
Člověk se vždy rád vrací domů. Já to mám nastaveno trošku jinak. Rád se vracím na některá místa po světě. Moje velká touha je třeba ostrov Bali v Indonésii - místo, které považuji skoro za druhý domov. Byl jsem tam jedenáctkrát. I v Česku mám nějaké adresy, kam se rád vracím. Znovu jsem objevil Krušné hory, které jsou dnes krásně čisté a upravené a méně zdevastované exhalacemi, jako byly v minulosti. Nesmírně rád se vracím do Austrálie, na Hawai, různé pacifické ostrovy a také do Mexika, kam teď odlétám. Rád se vracím do New Yorku, San Francisca. Nejenže mám rád přírodu, ale i města. Rád se potkávám s lidmi, zajímavými etniky, například v Etiopii. Doufám, že se jednou vrátím i do Antarktidy, což považuji za jedničku na planetě.
Cestovatel, primátor Brna a etnolog Miloslav Stingl.
Děláte rozdíly mezi teplým a studeným klimatem?
Rád cestuji všude, protože je co objevovat a fotografovat. Nemám až tak favorizované místo.
Jiří Kolbaba vybízí k dotazům.
Narážíte na svých cestách na to, že místní lidé nechtějí být fotografováni? Jak se s tím vypořádáváte?
Já si myslím, že Evropané nechtějí být fotografováni. S nimi máme největší problémy, když je chceme fotit. Domorodé lidi fotím poměrně lehce a v klidu. Někdy je to kontrakt se vším všudy, kdy to musím zaplatit a jindy je to zase trošku napjaté. Většinou je to o legraci, úsměvu, jiskření očí a fantastickém kontaktu s jinou kulturou a člověkem. Fotografovaný se baví, že jsem si ho vybral jako svůj model a já se bavím tím, že je tak exotický a exoticky se chová. Oba máme dobrý pocit a můžeme si předat něco z naší kultury. Nemívám s tím problémy. Mám i celou velkou výstavní kolekci nazvanou People – Lidé, kde mám vyfocené obličeje lidí a chodím s tím po celé planetě. Je to velmi příjemné, když jsou lidé na fotografiích přirození a uvolnění. Fotit lidi na cestách je jedna velká radost.
Svět Jiřího Kolbaby v Brně visí na Křížové chodbě.
Posíláte fotografovaným lidem své snímky?
Když mi fotografovaný řekne, že mu to mám poslat a já mu to slíbím, tak mu to vždycky pošlu. V momentě, kdy to neudělám, tak je to velmi špatně. Špatně jste reprezentoval svoji zemi, protože on si zařadí Evropa – na bílého nebo Čecha do škatulky, že lžeme, nedodržujeme slovo a jsme nefér. Jestliže mu to neslíbím, tak mu to většinou nepošlu, protože s tím mívám velké problémy. Vysvětlím jim, že fotím analogově, nikoliv digitálně a proces je příliš zdlouhavý kvůli skenování. Zeptám se ho, jestli má e-mail a můžeme poslat třeba digitální fotku, když je to možné. Poslal jsem mnoha lidem fotografie elektronicky i papírově a někdy jsem jim je dokonce dovezl. Jednomu obyvateli na Bali, který bydlel na ulici, jsem přivezl fotografii. On ji přijal a za pár hodin jsem ho našel, jak leží na chodníku, má fotografii opřenou ze silnice o chodník a u ní má cenovku dva a půl tisíce rupií.
Divoká šelma možná čeká na svoji oběť.
Jste více fotografem nebo cestovatelem?
Asi nejsem úplně fotograf. Jsem amatér, který rozvinul koníčka trošku více, než je zvykem. Snažím se tím i živit a dělám také mezinárodní projekty. Mám radost, že to jde, je to takový marketingový pokus, kam až to půjde prosadit. Necítím se až tak být fotografem, raději bych napsal více knížek, než udělal fotek. Uvidíme do budoucna. Více se cítím cestovatelem a pak teprve novinářem a fotografem.
Návštěvníci si připravují dotazy.
Je nějaká země, kterou chcete navštívit a ještě se vám to nepovedlo?
Severní pól - to je moje touha. Pak bych chtěl navštívit pár afrických zemí, některé ostrovní formace v pacifiku a další místa. Je jedno kam jedu, hlavně že mohu někam jet.
Fotografie z mnoha kontinentů přibližují lidem svět.
Co říkáte na uspěchanou evropskou dobu?
Hojně se jí tady účastním, protože jsem workoholik. Baví mě vyjet ven, kde si odpočinu, shodím kilogramy a udělám si kondici. Po všech stránkách je to ozdravný proces, proto také cestuji, abych unikl od té reality, která je tady šílená tím, jak nás limituje čas, povinnosti, závazky a peníze. Ve světě, kde často jsem, je to daleko volnější, takový balzám na nervy a také dobrý podíl pro to, aby další lidé, kteří třeba nemají odvahu vyrazit mezi jiné civilizace, udělali něco pro sebe.
Tučňák se loučí máváním a zároveň vítá u vstupu.
Chcete na závěr něco vzkázat budoucím cestovatelům?
Rád přijímám inspirace od velikánů, kteří cestovali v minulosti. Inspirace si beru například od Miloslava Stingla a velice rád inspirace předávám dál. Buďme vnímaví, učme se a splňme si své sny, to je základ všeho. Cestování není o penězích ani o ničem jiném. Je to o velkém srdci, o tom, splnit si sen, nahodit ruksak a vyjet. Na to není třeba žádná kvalifikace, jen se rozhodnout a nebát se toho. Je potřeba se korektně chovat v zahraničí k danému kulturnímu prostředí a pak si to každý užije. Někdo se vrátí z první cesty a nechytlo ho to, ale drtivá většina lidí z této planety je prostě chycena definitivně a pak už musí celý život někam jezdit.
text Síma, foto Marián K., brnovinky
{linkr:related;keywords:cestovatel;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}