Kam na podzim v Brně: do muzea, galerie, na výstavu

Kategorie: umění a výstavy Brno Zveřejněno 11. 9. 2013 9:33 Zobrazeno: 6624

Jak se zabavit v Brně během chladného podzimu? Zajděte na výstavu, do galerie či muzea. Inspirujte se podzimním kaleidoskopem brněnských muzeí a výstavních síní.

Moravská galerie nese dědictví po svém bývalém řediteli Marku Pokorném. Není to pouze finanční dluh z těžko definovatelné výstavy Obrazy mysli, mysl v obrazech, který před rokem v době odchodu Marka Pokorného dosahoval dle kuloárových informací několika milionů korun, ale jde o dědictví týkající se dramaturgie.

Po rozehnání velmi kvalitní sestavy odborných pracovníků Moravské galerie předchůdkyní Marka Pokorného Kaliopi Chamonikolou obsah depozitářů přetékajících starým uměním stále zůstává skryt návštěvníkům a pokračuje dramaturgická linie prezentace soudobého umění.

Je otázka zda současné umění má být náplní instituce máme li v Brně Dům umění, nehledě k tomu, že jde o nejlacinější dramaturgickou cestu jak naplnit výstavní síně. Pod tuto hlavičku lze zařadit v Uměleckoprůmyslovém muzeu letní výstavu Číňana He Jinweie a Tomáše Císařovského nazvanou Odstup a jsi blíž. Na tiskové konferenci k výstavě ji Marek Pokorný označil jako výsledek své cesty do Číny v době svého působení v Moravské galerii.

Velkoplošná plátna s realistickými postavami vystupujícími z šerosvitu stavěla diváka před rébus interpretace a těžce v nich hledal náznak politické opozice, již naznačoval text k výstavě. Něco jiného byla letní výstava fotografa Rudolfa Koppitze v Pražákově paláci. Významný rakouský fotograf, autor dobově ceněných aktů stylizovaných na způsob starých mistrů, zobrazoval fotogenicky i 1. světovou válku, dobovými technikami gumotisku a olejotisku.

V impresivních pohledech informovaný divák pouze tušil těžký úděl domobranců včetně nezbytných vší a fotografovi nelze upřít osobní statečnost při pohledu na havarované letadlo s nímž létal jako pozorovatel a fotograf. Opisoval však dějiny Rakouska, kde žil i německé Opavy, odkud pocházel včetně adorace nacizmu. Prezentované fotografie nahých sportovců z německých sportovních škol v popiscích cudně utajovaly, že se jedná o příslušníky zbraní SS.

Současná výstava laureáta ceny Michala Ranného Daniela Balabána v Pražákově paláci trvající do 27. X. patří do dramaturgické linie současného umění a postihuje vývojové fáze umělce od 80. let 20. století s citacemi art déco a středověku po abstraktní stylizace. Bez výhrad lze doporučit ve stejné budově říjnovou výstavu Nejkrásnější kniha trvající do 12. I. 2014.

Je přenesena z pražského Památníku písemnictví a její vysoká úroveň je neměnná. Závisí pouze na vydavatelské produkci, jež doufejme stále pokračuje v dědictví vysoké úrovně československé krásné knihy. Na rozdíl od výstav soudobého umění bude mít zajištěnu vysokou návštěvnost umístěním v knihovně Moravské galerie.

Moravské zemské muzeum je v nejednoduché situaci. Na jedné straně je vysoká úroveň jeho odborníků z nichž někteří jsou nejméně na evropské úrovni. Na druhé straně management, který přišel do našeho druhého nejstaršího muzea bez výběrového řízení. Na jedné straně odborná oddělení, jež musí maximálně šetřit a expozice,jež mají proti minulosti omezenou dobu otevření, na druhé straně početně narostlý management, který nikdy v dějinách této instituce tak početný nebyl a jeho platy.

V této souvislosti je pozoruhodná informace z Mf Dnes z 28. VIII. o tajném materiálu pořízeném na Ministerstvu kultury týkající se spojení pěti velkých moravských muzejních institucí rozesetých od Brna po hranice se SR pod vedeni Moravského zemského muzea. Dle bývalé ministryně kultury Aleny Hanákové byl materiál vytvořen za jejími zády a iniciativa k němu vyšla z vedení Moravského zemského muzea, jehož ředitel se měl stát generálním ředitelem.

Podstata návrhu, pokud by se uskutečnil, by byla kontrola finančních toků do těchto muzejních institucí i jejich personální sféry Moravským zemským muzeem. Tajný návrh spojení muzejních institucí, zaměřením naprosto odlišných, měl ušetřit dvacet milionů a sklidil bouři odporu ze strany ředitelů těchto institucí, k níž se připojil i ředitel Moravského zemského muzea Jiří Reisner s tvrzením - o ničem nevěděl, s návrhem nesouhlasí a ani mu nepřísluší ministerské návrhy posuzovat.

Dramaturgie Moravského zemského muzea téměř rezignovala na odborné přednášky pro veřejnost a její činnost je spíše zábavního charakteru. Jsou to např. letní představení na nádvoří Biskupského dvora a Festival Divadla Husa na provázku v Anthroposu a přilehlém parku. Je otázka efektivity těchto povrchních snah dovést návštěvníky do muzejních expozic, pokud u návštěvníka nevznikne vážný zájem o obor.

Neznamená to však, že odborní pracovníci rezignovali na svoje poslání popularizace vědy. V Dietrichsteinském paláci lze doporučit velmi kvalitní výstavu archeologie středověku nazvanou Bystřec, založení, život a zánik středověké vsi. Jde o tématiku před několika desítkami let zcela neznámou - jak žil středověký zemědělec. Poučení z výstavy trvající do 31. XII. je poznání, že lidé ve  13. století se dopouštěli stejných chyb jakých se dopouštíme dnes – ves zanikla povodní.

Výstava ve stejné budově nazvaná Normalizaci navzdory mapuje občanský odpor v 70. letech 20. století včetně neuralgických let 1968 a 1969 i obětí těchto let. Je příznačné pro vývoj po roce 1989 – střelec co zastřelil dvě brněnské oběti demonstrací v srpnu 1969 se nikdy nenašel a je opět příznačné, že tato informace na výstavě chybí.

Výstavu trvající do 10. XI. doprovází brožura, vydaná v rámci projektu Příběhy bezpráví společnosti Člověk v tísni, porovnávající konjunkturu 70. let 20. století s dnešním stavem. Je otázka jak na některé patrně dobře míněné argumenty by reagovala matka samoživitelka nebo bezdomovec. Zlatým hřebem v nejlepší historické tradici instituce je vystavení originálu Bible kralické rovněž ve stejné budově od 28. IX. do 10. X. k 400. výročí posledního vydání Bible kralické.

V této souvislosti je nutné upozornit na skvělou expozici, v instituci patřící Moravskému zemskému muzeu, v Památníku Bible kralické v Kralicích. Moderní čeština má za základ jazyk Bible kralické a jak napsal Karel Čapek – když mluvíme česky konáme velmi starou práci.

Muzeum města Brna na Špilberku prezentuje prohlídku rekonstruovaného Jižního křídla. Na tiskové konferenci autor rekonstrukce Špilberku architekt Zdeněk Chudárek označil nacistickou rekonstrukci Špilberku na reprezentativní kasárna wehrmachtu a svatyni nacizmu, ve tzv. staroněmeckém stylu, za umělecky nejkvalitnější.

Můžete se tak „pokochat“ zachovalou umývárnou ve stylu něco mezi art déco a novou věcností, výčepem a zábavní místností pro poddůstojníky s tmavým staroněmeckým dřevěným obložením a kachlovými kamny v prostoru pozdější hradní vinárny i důstojnickým salonkem s kachlovými kamny se znaky moravských německých měst například Jihlavy, ale i Brna a Olomouce, jež se měli stát německými městy po konečném vítězství. V jednom se architekt Zdeněk Chudárek od svých nacistických předchůdců v rekonstrukci Špilberku liší.

Ani oni se neodvážili porušit siluetu Brna přestavbou Špilberku, jak to udělal proti jakýmkoliv památkářským zvyklostem navíc v památkářské funkci, architekt Chudárek, když popustil uzdu své fantazii a postavil na Špilberku stavby, které tam nikdy nebyly. Útěchou budiž, že rekonstrukcí Jižního křídla byly získány další výstavní prostory. Nová stálá expozice hradní obrazárny postihuje výtvarné umění do konce 20. století a začátkem 21. století. Je otázka zda něco řekne divákovi, který na Špilberk přišel za obrazy, jež visely ve funkcionalistických interiérech Brna, tehdy hlavního města československého funkcionalizmu.

Dramaturgie střídajících se výstav má svůj kvalitní standart bez výkyvů. Uvádí zapomenuté modernisty s francouzským školením jako byl Ludvík Voneš i ojedinělou linii exkluzivních výstav skla z nichž poslední byl sklářský výtvarník Pavel Werner.

V současnosti je k vidění do 20. X. výstava architektky Růženy Žertové autorky obchodních domů v Košicích, Pardubicích a Ústí nad Labem věnovaná její méně známé tvorbě šperků a interiérových doplňků. Dá se říci, že Špilberk tak atraktivností výstav nahradil Dům umění, jehož dramaturgie v 90. letech 20. století a po roce 2000 přetékala postmodernizmem a minimalizmem, ale nikoliv zájmem návštěvníků.

Dům umění po období kdy ho navštěvovali převážně pouze studenti uměleckých škol, už díky předchozímu vedení do jisté míry opustil linii sterilních izmů a zatraktivnil svou dramaturgii výstavami jako byla Baťova města. Do 10. XI. uvidí návštěvník výstavu expresionistického židovského sochaře Wilhelma Lehmbrucka představitele německé klasické moderny.

Jde o senzaci. Jeho plastika dívčí torzo byla jediné výtvarné dílo, jež vybral tvůrce vily Tugendhat architekt Ludwig Mies van der Rohe pro interiér vily. Projevila o ni zájem rodina Tugendhatů a dostala ji v restituci. Nebyla památkově chráněna byl tak umožněn její vývoz.

Jednou z rozhodujících osob byl tehdejší ředitel Moravské galerie Marek Pokorný, který vývoz schválil. Vzápětí se plastika ocitla v londýnské aukční síni Sotheby's, byla prodána za pět minut za závratnou částku 1 milion liber. Život sochaře nebyl dlouhý, o to méně zůstalo děl a o to jsou vzácnější. Bude zajímavé zda se návštěvník dozví, kdo je dnešním majitelem plastiky.

Galerie pod Petrovem dříve Galerie pod Skálou má jeden z nejatraktivnějších interiérů vytvořený autorem přestavby domu na Kopečné architektem Kotasem, rovněž autorem Novotného lávky v Praze. V době, z krize pramenícího nezájmu o umění, hájí svou existenci výstavami z nichž některé byly atrakcí, jako výstava Miroslava Netíka.

Úroveň výstav je kolísavá od insitního amatérizmu po profesionalitu. Do 19. IX. vystavuje skupina malířů a fotografů pod názvem Slunce a Duše z nichž nejznámější je jméno malíře Vladimíra Kiseljova. Od 23. do 27. IX. bude vystavovat fotografie Aleš Zeman a od 30. IX. do 18. X. lze uvidět obrazy Jitky Tylové. Galerie pod Petrovem vytváří platformu pro umělecké snažení různých skupin a sdružení a v tom je její přínos.

Dr. Vít Pospíšil, ilustrace Moravská galerie Brno, Daniel Balabán, Tsunami, 2006, akryl, sprej na plátně, 150x200