Obrazy pouště v hotelu Voroněž Brno. Chodby zdobí výstava děl Antonína Čalkovského
- Podrobnosti
- Kategorie: umění a výstavy Brno
- Zobrazeno: 4755
Návrat tažných ptáků (1989).
Orea hotel Voroněž II na Křížkovského ulici v Brně vystavuje obrazy pouště. Na jeho chodbách visí do 28. srpna 2010 díla nedávno zesnulého renesančního umělce Antonína Čalkovského.
Inženýři strojaři mají nezapomenutelnou vzpomínku na obtížnou zkoušku se záhadného předmětu zvaného Pružnost a pevnost těles. Za určitých okolností se hroutí stavby, padají letadla, havarují auta, neboť některý použitý materiál nevydržel extrémní podmínky. Pak nastupují z pohledu laika velcí mágové odborníci, kteří na most zatížený plně naloženými náklaďáky nebo na věž na Ještědu umístí tryskové motory a spustí je. Most se vertikálně houpe, špička věže opisuje horizontální osmičku. Po této zkoušce, pokud vydrží, jsou stavby provozuschopné. Tento technický obor dokáže zaplnit celý lidský život. Jsou však výjimky. Musíme ale začít popořadě.
Antonín Čalkovský.
Antonín Čalkovský se narodil 1933 ve Vítovicích u Rousínova - vesničce na rozhraní úrodného Vyškovska a Moravského krasu. Absolvoval reálné gymnázium v Brně, tehdy nejlepší průpravu pro budoucího technika. Setkal se tam však i s výborným pedagogem malířem Otakarem Zeminou. Jako pedagog brněnské Školy uměleckých řemesel Zemina později odchoval celou plejádu předních osobností naší výtvarné scény.
Antonín Čalkovský šel cestou technika a vystudoval Vojenskou technickou akademii obor konstrukce letadel. Na školu nastoupil jako odborný asistent a jeho specializací byla pružnost a pevnost těles. Více než osm let působil v Káhiře na Military Technical College, kde vedle svého oboru učil i letový provoz. Psal skripta, překládal je do angličtiny a pedagogicky působil na brněnské Vojenské akademii i ve funkci proděkana. Roku 2003 ze zdravotních důvodů odešel a o dva roky později po těžké nemoci zemřel.
Věčný vztah (2001).
To je však pouze polovina života Antonína Čalkovského. Po návratu ze školy odložil blůzu, odešel do ateliéru a maloval. I tady prodělal odbornou průpravu večerním studiem na Škole uměleckých řemesel u profesora Otakara Zeminy. V první fázi jeho tvorby byly jeho vzory Filla, Kubišta, Kupka, Kandinsky a Chirico. Zlom v tvorbě bylo setkání s památkami a přírodou Egypta. Není divu.
Ludvík Kundera označuje Antonína Čalkovského jako jediného českého umělce, který je malířem pouště. Do abstraktních pláten promítá pohled technika i filozofii, jíž se intenzivně zabýval. Poslední čtvrt století života spolu s přítelem malířem Jánušem Kubíčkem znovu objevovali malířskou techniku 15. století bratří van Eycků.
Zlatý kruh (2000).
Jde o staromistrovskou techniku postupného kladení vrstev laků náročnou časově i manuálně. Vrstvy dlouho zasychají a hrozí nebezpečí popraskání. Výsledek, jak vidíme na Čalkovského obrazech, je velmi působivý.
Malování je poslání a zaplní celý jeden život. Kombinovat vědu a umění bylo možné v renesanci, kdy suma odborných vědomostí nebyla příliš rozsáhlá. V současnosti lidé, jež špičkově zvládnou oba obory, jsou vzácnou výjimkou. Čalkovského díla vlastní Moravská galerie a Muzeum města Brna. Byl členem skupin Blok, sdružení KV a Parabola.
Bez názvu (1979).
"Jednu dobu Antonín Čalkovský maloval fascinantní obrazy, na nichž jakoby byla jen ležatá osmička, tedy symbol nekonečna,“ píše Ludvík Kundera. Stejný obrazec opisuje špička věže při zatěžkávacích zkouškách rozkývaná tryskovým motorem, pak stojí a trvá jako Čalkovského dílo plně doceňované budoucími generacemi.
Soubor jeho obrazů mohou zájemci vidět do 28. srpna v galerii v chodbě Orea hotelu Voroněž II na Křížkovského ulici 49. Jsou na první pohled abstraktní. Malíř však o nich tvrdil, že jsou realistické. Jsou to obrazy pouště.
text Dr. Vít Pospíšil, foto a reprodukce web Antonína Čalkovského
Obrazy pouště v hotelu Voroněž Brno. Chodby zdobí výstava děl Antonína Čalkovského
Kategorie: umění a výstavy Brno Zobrazeno: 4755
Návrat tažných ptáků (1989).
Orea hotel Voroněž II na Křížkovského ulici v Brně vystavuje obrazy pouště. Na jeho chodbách visí do 28. srpna 2010 díla nedávno zesnulého renesančního umělce Antonína Čalkovského.
Inženýři strojaři mají nezapomenutelnou vzpomínku na obtížnou zkoušku se záhadného předmětu zvaného Pružnost a pevnost těles. Za určitých okolností se hroutí stavby, padají letadla, havarují auta, neboť některý použitý materiál nevydržel extrémní podmínky. Pak nastupují z pohledu laika velcí mágové odborníci, kteří na most zatížený plně naloženými náklaďáky nebo na věž na Ještědu umístí tryskové motory a spustí je. Most se vertikálně houpe, špička věže opisuje horizontální osmičku. Po této zkoušce, pokud vydrží, jsou stavby provozuschopné. Tento technický obor dokáže zaplnit celý lidský život. Jsou však výjimky. Musíme ale začít popořadě.
Antonín Čalkovský.
Antonín Čalkovský se narodil 1933 ve Vítovicích u Rousínova - vesničce na rozhraní úrodného Vyškovska a Moravského krasu. Absolvoval reálné gymnázium v Brně, tehdy nejlepší průpravu pro budoucího technika. Setkal se tam však i s výborným pedagogem malířem Otakarem Zeminou. Jako pedagog brněnské Školy uměleckých řemesel Zemina později odchoval celou plejádu předních osobností naší výtvarné scény.
Antonín Čalkovský šel cestou technika a vystudoval Vojenskou technickou akademii obor konstrukce letadel. Na školu nastoupil jako odborný asistent a jeho specializací byla pružnost a pevnost těles. Více než osm let působil v Káhiře na Military Technical College, kde vedle svého oboru učil i letový provoz. Psal skripta, překládal je do angličtiny a pedagogicky působil na brněnské Vojenské akademii i ve funkci proděkana. Roku 2003 ze zdravotních důvodů odešel a o dva roky později po těžké nemoci zemřel.
Věčný vztah (2001).
To je však pouze polovina života Antonína Čalkovského. Po návratu ze školy odložil blůzu, odešel do ateliéru a maloval. I tady prodělal odbornou průpravu večerním studiem na Škole uměleckých řemesel u profesora Otakara Zeminy. V první fázi jeho tvorby byly jeho vzory Filla, Kubišta, Kupka, Kandinsky a Chirico. Zlom v tvorbě bylo setkání s památkami a přírodou Egypta. Není divu.
Ludvík Kundera označuje Antonína Čalkovského jako jediného českého umělce, který je malířem pouště. Do abstraktních pláten promítá pohled technika i filozofii, jíž se intenzivně zabýval. Poslední čtvrt století života spolu s přítelem malířem Jánušem Kubíčkem znovu objevovali malířskou techniku 15. století bratří van Eycků.
Zlatý kruh (2000).
Jde o staromistrovskou techniku postupného kladení vrstev laků náročnou časově i manuálně. Vrstvy dlouho zasychají a hrozí nebezpečí popraskání. Výsledek, jak vidíme na Čalkovského obrazech, je velmi působivý.
Malování je poslání a zaplní celý jeden život. Kombinovat vědu a umění bylo možné v renesanci, kdy suma odborných vědomostí nebyla příliš rozsáhlá. V současnosti lidé, jež špičkově zvládnou oba obory, jsou vzácnou výjimkou. Čalkovského díla vlastní Moravská galerie a Muzeum města Brna. Byl členem skupin Blok, sdružení KV a Parabola.
Bez názvu (1979).
"Jednu dobu Antonín Čalkovský maloval fascinantní obrazy, na nichž jakoby byla jen ležatá osmička, tedy symbol nekonečna,“ píše Ludvík Kundera. Stejný obrazec opisuje špička věže při zatěžkávacích zkouškách rozkývaná tryskovým motorem, pak stojí a trvá jako Čalkovského dílo plně doceňované budoucími generacemi.
Soubor jeho obrazů mohou zájemci vidět do 28. srpna v galerii v chodbě Orea hotelu Voroněž II na Křížkovského ulici 49. Jsou na první pohled abstraktní. Malíř však o nich tvrdil, že jsou realistické. Jsou to obrazy pouště.
text Dr. Vít Pospíšil, foto a reprodukce web Antonína Čalkovského