Specialista na nástroje našich předků Lubomír Holzer na výstavě Šangri-la v Brně.
Vůní dálek okořeněné prostory výstavy Šangri-la v brněnské Olympia Show Hall byly v pondělí 20. prosince místem netradičního předvánočního večera. Návštěvníky postupně hudebně i vjemově naladily koledy Rock´ Christmas´ Roll na něž navázal uvedením vernisáže výstavy Jiřího Šorma cestovatel Rudolf Švaříček. Šormovu výstavu doplnil Lubomír Holzer hrou na nástroje našich předků. Silnou tečkou na závěr byla hra Maska.
Rock´ Christmas´ Roll hrají koledy po svém.
Návštěvníci výstavy Šangri-la v Brně měli během pondělního večera možnost, kromě poutavé expozice z Indie, Bhútánu, Tibetu a Nepálu, zažít exotiku naživo. Již obsazení večera slibovalo netradiční zážitek. Startu v poměrně chladných prostorách podobným podhůří Himálaje se ujala skupina Rock´ Christmas´ Roll. Ta posluchačům podala vánoční koledy v drsnějším hávu. Nemohla proto chybět elektrická basová kytara, klasická španělka, bicí či keyboard. Jemnost koledám dodaly žensko-mužské vokály. Celé vystoupení ocenil i Yetti, který díky svému objemu zasedl více místa, než ostatní diváci. Po čase se přemístil do hor a sledoval dění z výšky.
Yetti si užívá pohody hor v Brně.
Když během jednoho přídavku zazněla poslední koleda, publikum se odebralo do vedlejších prostor - do čajovny, kde se slova ujal autor celé expozice, cestovatel a majitel společnosti Livingstone Rudolf Švaříček. Představil rovněž cestovatele do dalekých zemí, malíře, umělce a šamana Jiřího Šorma. Ten je proslulý svojí živočišností na vernisážích, kdy za divokého tance vychutnává nahý rytmy mýtických nástrojů. Možná ale chladnější klima nedodalo akademickému malíři, jehož chtěli sníst i kanibalové z Nové Guinei, dostatek odvahy či chuť na pikantnější zpestření večera.
Malíř Jiří Šorm a cestovatel Rudolf Švaříček.
Rytmus udal specialista na původní hudební nástroje Lubomír Holzer. Život vdechl fujaře, bubnu jambe, píšťale, australské trubce didgeridoo i šamanskému bubnu. Některé z diváků rytmické tóny a dunivé vlny bubnů uváděly do lehkého pohybu. Na závěr doktor Holzer své nástroje představil a vysvětlil jejich funkčnost. Návštěvníci večera se tak mohli například dozvědět, že didgeridoo se mezi domorodci nazývá yidaki nebo že hru na buben, který ke starým českým národům bezesporu patřil, zakázal v 11. století kníže Břetislav I. Břetislavova dekreta, jak se onen právní předpis nazýval, směřovala k tomu, aby v zemi zmizely všechny pohanské zvyky, které se mezi křesťanským obyvatelstvem udržely z pohanských dob. Mezi ně se řadila i hra na buben. Zajímavým nástrojem je i takzvaná koncovka - trubka různých rozměrů z jedné strany uzavřená, jejíž tóninu určují hráčovy prsty.
Bára Milotová zastává ve hře Maska roli Dagmary.
Po ukončení hudební plejády a degustaci Vinařství Gotberg se návštěvníci happeningu přesunuli opět do podhůří místních hor a stínu tibetské stúpy. Zde už se na svoji cestu za šamanem vydávali Dagmara Bára Milotová, Vladan Tomáš Sýkora a David Lubomír Stárek. V režii Pavla Strašáka odehráli emotivní hru divadla Odjinud Maska. Těžko říci, jaké pocity v divácích vyvolalo spojení tvrdého byznysmena, nestarostlivosti cestovatele a jazýčku na vahách mezi nimi v roli Dagmary. Bujarý potlesk nikterak objemného publika však Masce vyjádřil úspěch.
Lubomír Stárek coby pohodový cestovatel světem.
Diváci se po děkovačce a odchodu herců z pódia opět přesunuli do čajovny, kde se dál zahřívali svařeným vínem, punčem nebo kořeněným čajem s mlékem - masalou. Yetti se možná na expozici Šangri-la zahřívá doposud, ostatní se pomalu odebírali skrze metráky autentických exponátů do svých domovů.
Předvánoční večer splnil očekávání a svojí náplní i dějištěm jistě utkvěl v paměti návštěvníků. Ty, jež se večera zúčastnit nemohli, možná potěší informace, že tajemný svět čtyřech asijských zemí zůstává v Brně stát až do konce ledna 2011.
text a foto Marián K., brnovinky
{linkr:related;keywords:v%C3%83%C2%BDstava%2C+%C3%85%C2%A0angri-la;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}
Kategorie: umění a výstavy Brno Zobrazeno: 5764
Specialista na nástroje našich předků Lubomír Holzer na výstavě Šangri-la v Brně.
Vůní dálek okořeněné prostory výstavy Šangri-la v brněnské Olympia Show Hall byly v pondělí 20. prosince místem netradičního předvánočního večera. Návštěvníky postupně hudebně i vjemově naladily koledy Rock´ Christmas´ Roll na něž navázal uvedením vernisáže výstavy Jiřího Šorma cestovatel Rudolf Švaříček. Šormovu výstavu doplnil Lubomír Holzer hrou na nástroje našich předků. Silnou tečkou na závěr byla hra Maska.
Rock´ Christmas´ Roll hrají koledy po svém.
Návštěvníci výstavy Šangri-la v Brně měli během pondělního večera možnost, kromě poutavé expozice z Indie, Bhútánu, Tibetu a Nepálu, zažít exotiku naživo. Již obsazení večera slibovalo netradiční zážitek. Startu v poměrně chladných prostorách podobným podhůří Himálaje se ujala skupina Rock´ Christmas´ Roll. Ta posluchačům podala vánoční koledy v drsnějším hávu. Nemohla proto chybět elektrická basová kytara, klasická španělka, bicí či keyboard. Jemnost koledám dodaly žensko-mužské vokály. Celé vystoupení ocenil i Yetti, který díky svému objemu zasedl více místa, než ostatní diváci. Po čase se přemístil do hor a sledoval dění z výšky.
Yetti si užívá pohody hor v Brně.
Když během jednoho přídavku zazněla poslední koleda, publikum se odebralo do vedlejších prostor - do čajovny, kde se slova ujal autor celé expozice, cestovatel a majitel společnosti Livingstone Rudolf Švaříček. Představil rovněž cestovatele do dalekých zemí, malíře, umělce a šamana Jiřího Šorma. Ten je proslulý svojí živočišností na vernisážích, kdy za divokého tance vychutnává nahý rytmy mýtických nástrojů. Možná ale chladnější klima nedodalo akademickému malíři, jehož chtěli sníst i kanibalové z Nové Guinei, dostatek odvahy či chuť na pikantnější zpestření večera.
Malíř Jiří Šorm a cestovatel Rudolf Švaříček.
Rytmus udal specialista na původní hudební nástroje Lubomír Holzer. Život vdechl fujaře, bubnu jambe, píšťale, australské trubce didgeridoo i šamanskému bubnu. Některé z diváků rytmické tóny a dunivé vlny bubnů uváděly do lehkého pohybu. Na závěr doktor Holzer své nástroje představil a vysvětlil jejich funkčnost. Návštěvníci večera se tak mohli například dozvědět, že didgeridoo se mezi domorodci nazývá yidaki nebo že hru na buben, který ke starým českým národům bezesporu patřil, zakázal v 11. století kníže Břetislav I. Břetislavova dekreta, jak se onen právní předpis nazýval, směřovala k tomu, aby v zemi zmizely všechny pohanské zvyky, které se mezi křesťanským obyvatelstvem udržely z pohanských dob. Mezi ně se řadila i hra na buben. Zajímavým nástrojem je i takzvaná koncovka - trubka různých rozměrů z jedné strany uzavřená, jejíž tóninu určují hráčovy prsty.
Bára Milotová zastává ve hře Maska roli Dagmary.
Po ukončení hudební plejády a degustaci Vinařství Gotberg se návštěvníci happeningu přesunuli opět do podhůří místních hor a stínu tibetské stúpy. Zde už se na svoji cestu za šamanem vydávali Dagmara Bára Milotová, Vladan Tomáš Sýkora a David Lubomír Stárek. V režii Pavla Strašáka odehráli emotivní hru divadla Odjinud Maska. Těžko říci, jaké pocity v divácích vyvolalo spojení tvrdého byznysmena, nestarostlivosti cestovatele a jazýčku na vahách mezi nimi v roli Dagmary. Bujarý potlesk nikterak objemného publika však Masce vyjádřil úspěch.
Lubomír Stárek coby pohodový cestovatel světem.
Diváci se po děkovačce a odchodu herců z pódia opět přesunuli do čajovny, kde se dál zahřívali svařeným vínem, punčem nebo kořeněným čajem s mlékem - masalou. Yetti se možná na expozici Šangri-la zahřívá doposud, ostatní se pomalu odebírali skrze metráky autentických exponátů do svých domovů.
Předvánoční večer splnil očekávání a svojí náplní i dějištěm jistě utkvěl v paměti návštěvníků. Ty, jež se večera zúčastnit nemohli, možná potěší informace, že tajemný svět čtyřech asijských zemí zůstává v Brně stát až do konce ledna 2011.
text a foto Marián K., brnovinky
{linkr:related;keywords:v%C3%83%C2%BDstava%2C+%C3%85%C2%A0angri-la;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}