brnovinky

Rytmy našich předků i Maska rozezvučely výstavu Šangri-la v Brně

Kategorie: umění a výstavy Brno Zveřejněno 21. 12. 2010 2:13 Zobrazeno: 3970

Vůní dálek okořeněné prostory výstavy Šangri-la v brněnské Olympia Show Hall byly v pondělí 20. prosince místem netradičního předvánočního večera. Návštěvníky postupně hudebně i vjemově naladily koledy Rock´ Christmas´ Roll na něž navázal uvedením vernisáže výstavy Jiřího Šorma cestovatel Rudolf Švaříček. Šormovu výstavu doplnil Lubomír Holzer hrou na nástroje našich předků. Silnou tečkou na závěr byla hra Maska.

 

Návštěvníci výstavy Šangri-la v Brně měli během pondělního večera možnost, kromě poutavé expozice z Indie, Bhútánu, Tibetu a Nepálu, zažít exotiku naživo. Již obsazení večera slibovalo netradiční zážitek. Startu v poměrně chladných prostorách podobným podhůří Himálaje se ujala skupina Rock´ Christmas´ Roll. Ta posluchačům podala vánoční koledy v drsnějším hávu. Nemohla proto chybět elektrická basová kytara, klasická španělka, bicí či keyboard. Jemnost koledám dodaly žensko-mužské vokály. Celé vystoupení ocenil i Yetti, který díky svému objemu zasedl více místa, než ostatní diváci. Po čase se přemístil do hor a sledoval dění z výšky.

 

Když během jednoho přídavku zazněla poslední koleda, publikum se odebralo do vedlejších prostor - do čajovny, kde se slova ujal autor celé expozice, cestovatel a majitel společnosti Livingstone Rudolf Švaříček. Představil rovněž cestovatele do dalekých zemí, malíře, umělce a šamana Jiřího Šorma. Ten je proslulý svojí živočišností na vernisážích, kdy za divokého tance vychutnává nahý rytmy mýtických nástrojů. Možná ale chladnější klima nedodalo akademickému malíři, jehož chtěli sníst i kanibalové z Nové Guinei, dostatek odvahy či chuť na pikantnější zpestření večera.

 

Rytmus udal specialista na původní hudební nástroje Lubomír Holzer. Život vdechl fujaře, bubnu jambe, píšťale, australské trubce didgeridoo i šamanskému bubnu. Některé z diváků rytmické tóny a dunivé vlny bubnů uváděly do lehkého pohybu. Na závěr doktor Holzer své nástroje představil a vysvětlil jejich funkčnost. Návštěvníci večera se tak mohli například dozvědět, že didgeridoo se mezi domorodci nazývá yidaki nebo že hru na buben, který ke starým českým národům bezesporu patřil, zakázal v 11. století kníže Břetislav I. Břetislavova dekreta, jak se onen právní předpis nazýval, směřovala k tomu, aby v zemi zmizely všechny pohanské zvyky, které se mezi křesťanským obyvatelstvem udržely z pohanských dob. Mezi ně se řadila i hra na buben. Zajímavým nástrojem je i takzvaná koncovka - trubka různých rozměrů z jedné strany uzavřená, jejíž tóninu určují hráčovy prsty.

 

Po ukončení hudební plejády a degustaci Vinařství Gotberg se návštěvníci happeningu přesunuli opět do podhůří místních hor a stínu tibetské stúpy. Zde už se na svoji cestu za šamanem vydávali Dagmara Bára Milotová, Vladan Tomáš Sýkora a David Lubomír Stárek. V režii Pavla Strašáka odehráli emotivní hru divadla Odjinud Maska. Těžko říci, jaké pocity v divácích vyvolalo spojení tvrdého byznysmena, nestarostlivosti cestovatele a jazýčku na vahách mezi nimi v roli Dagmary. Bujarý potlesk nikterak objemného publika však Masce vyjádřil úspěch.

 

Diváci se po děkovačce a odchodu herců z pódia opět přesunuli do čajovny, kde se dál zahřívali svařeným vínem, punčem nebo kořeněným čajem s mlékem - masalou. Yetti se možná na expozici Šangri-la zahřívá doposud, ostatní se pomalu odebírali skrze metráky autentických exponátů do svých domovů.

 

Předvánoční večer splnil očekávání a svojí náplní i dějištěm jistě utkvěl v paměti návštěvníků. Ty, jež se večera zúčastnit nemohli, možná potěší informace, že tajemný svět čtyřech asijských zemí zůstává v Brně stát až do konce ledna 2011.

 

text a foto Marián K., brnovinky

 

{linkr:related;keywords:v%C3%83%C2%BDstava%2C+%C3%85%C2%A0angri-la;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}