Spadli jsme se Šlitrem na diváky, vzpomíná Naďa Urbánková v Brně
- Podrobnosti
- Kategorie: umění a výstavy Brno
- Zobrazeno: 4480
Pětinásobná zlatá slavice, herečka, zpěvačka a také spisovatelka Naďa Urbánková přijela ve středu 23. února do Brna. Čtenářům v knihkupectví Knihy Dobrovský podepisovala nejen svoji novou knihu A příště bude lépe. Ještě předtím známou paní s velkými brýlemi měly brnovinky možnost vyzpovídat.
Jak vzpomínáte na semaforová léta?
Jen jako na jednu z nejkrásnějších etap mého života.
Na začátku vaší kariéry vás vybrali do filmu Kdyby tisíc klarinetů, ale jen jako křoví. Jak jste tu roli přijala?
Když jsem se dozvěděla, že budu dělat křoví, byla jsem nadšená, protože jsem si v sobě nedělala ambice, že bych měla hrát nějakou roli. Byla jsem neznámá venkovská buchta, která se najednou dostala do filmu a do Semaforu, tak jsem to vůbec neřešila.
Když jsme u toho filmu, jaká role vás nejvíce bavila?
Bylo jich dost. Většinou byly bohužel zakázané, ale jmenujme ty zásadní – Ostře sledované vlaky, potom jako Kopečkářka ve Skřiváncích na niti, Na samotě u lesa jsem hrála Martu – manželku pana Smoljaka a další role. Ale tyto byly ty nejzásadnější.
Režisér Ostře sledovaných vlaků Jiří Menzel přijede do Brna na filmový festival Cinema Mundi. Budete u toho?
Ano, budu.
A příště bude lépe – vaše nová knížka odhalující mnohé. Co vás vedlo k jejímu napsání?
Mě nevedlo nic, byla jsem oslovena panem nakladatelem Štefanem. Chvilku jsem váhala a přemýšlela, zda do toho mám jít. Pak jsem si ale řekla, že už jsem toho prožila ve svém 71letém životě dost, a dokud si to pamatuji, měla bych to někomu sdělit.
Na co se čtenáři nové knihy mohou těšit?
Myslím, že na ledacos, protože jsou tam věci, které jsem ještě nikdy nezveřejnila. Myslím, že si čtenář docela počte. Jsou tam i katastrofické věci, ale také krásné, láskyplné, spousta fotek, moje povídky, bonmoty, básničky. Je to knížka, která by neměla nudit.
Jste pověstná svými perfektními brýlemi. Viděla jste je na začátku na někom jiném nebo vás jen tak napadlo nosit velké brýle?
V době, kdy jsem začala nosit brýle, to byl nápad pana Suchého. Viděl, že na zkoušky nosím brýle a na představení je sundávám. Řekl mi: „Tobě ty brýle sluší, budeš se lišit ode všech, zpíváš normálně, jsi normální, žádná extra krasavice ani zpěvačka, ale když budeš mít brýle, odlišíš se. Když budeš zpívat, všichni budou vědět, jo to je ta brejlatá Urbánková.“, a měl pravdu. Ta image je úplně super. Když sundám brýle, tak jako když odejdu.
Na samotě u lesa to bylo ale trošku jinak. Tam jste brýle neměla.
Ale lidé mě nepoznávali. Ani mé dobré kamarádky dodnes netušily, že jsem to já. Měla jsem černou paruku a byla jsem bez brýlí.
Co říkáte, coby někdejší zdravotní sestřička, na současný stav zdravotnictví v České republice?
Já bych řekla, že je to smutné. Je mi strašně líto, že se dávají peníze na zbrojení a na resort, jako je zdravotnictví a péče o nemocné lidi, peníze nejsou.
Připravujete také knížky o zdravé výživě, poradíte našim čtenářům, jak uvařit třeba zdravou svíčkovou?
No, já jsem teď v pozici, kdy se zabývám Ájurvédou. Dáma, která mě na tuto cestu navedla, zjistila, že bych neměla maso. Už ho nějaký čas nejím, nemám na něj chuť, takže recept na zdravou svíčkovou vám asi neřeknu.
Mám informaci, že něco připravujete i pro dětské čtenáře o vitamínech.
Mám texty pro děti připravené a říkám si, že jednou k tomu třeba dojde, protože na vitamínech jako takových, se nic nezmění. Dokonce jsem měla v úmyslu je nechat i zhudebnit, aby si děti zpívaly například Šla Nanynka do zelí. Jednoduchý text, jednoduchá melodie. Uvidíme, čas běží, ale třeba to ještě stihnu.
Jak se vám líbí v dnešním slunečném Brně?
Brno znám, vždyť Lubošek Javůrek je odsud /frontman kapely Bokomara, se kterou Naďa Urbánková vystupuje, je rozhovoru přítomen – pozn. red./. I když musím říct, že kdykoliv sem přijedu, bloudím, pokud mě někdo nezaveze. Jsou tu samé jednosměrky a nahoru, dolů, doprava. Nevyznala bych se tu, ale Brno je moc pěkné město.
Vystupujete v kapele Bokomara, jak vám to spolu hraje?
Myslím si, že je to bezvadné a že jsme to dali fajn dohromady. Kdekoliv a kdykoliv vystupujeme, lidé jsou nadšení, tleskají, mají radost a my máme také radost. Navzájem si to užíváme.
Máte v plánu další společné album?
Do rozhovoru vstupuje Luboš Javůrek: Natočil jsem několik živých koncertů, které bych možná udělal část na část. Oslovil jsem různé muzikanty, jako je třeba Jarda Samson Lenk, Slávek Janoušek, Luboš Nohavica. Každý udělal nějakou písničku, takže bychom chtěli udělat takový kompilát. Na to je ale spoustu času. Není to tak dlouho, co jsme desku vydali.
Co máte v plánu do budoucna? Ještě nějakou filmovou roli?
Naďa Urbánková: To nevím. V každém případě teď budu točit pro Českou televizi s režisérem Otakáro Maria Schmidtem pořad Neobyčejné životy. Připravuje se i něco dalšího, ale pokud to nemám smluvně podepsané, nerada o tom hovořím - ze své pověrčivosti, abych to nezakřikla. Teď hraji v muzikálu Hello, Dolly! s Ivanou Chýlkovou v hlavní roli. Já tam hraji takovou stárnoucí prostitutku Ernestinu Zámožnou, která tam má dvacetiminutový výstup. Řekla bych, že stojí za to. Mělo to vlastně být jen takové letní herecké konání, ale protože lidé to chtějí, tak už nyní hrajeme v Hybernii. Předtím jsme byli ve Švandově divadle, repertoár už máme až do prosince.
V Hybernii mi manažer nabídl, abych si udělala svůj vlastní koncert s hosty, což uskutečníme. Tímto srdečně všechny zvu na 20. dubna do Divadla Hybernia, kde budou úžasní hosté jako Pavel Bobek, Yvonne Přenosilová, Miluška Voborníková, Ivana Chýlková, má dcera Jana Fabiánová, Karel Kahovec, Milan Drobný a bude mě doprovázet Bokomara.
Je vám bližší zpěv nebo divadlo, dá se to takhle vůbec dělit?
Ne, to se nedá, vzájemně se to prolíná. Řekla bych, že je to od dětství, kdy jsem si přála, abych mohla dělat všechno - abych mohla zpívat, hrát i tancovat. Tenkrát v Krkonoších ve 40. roce ještě nikdo netušil, že existuje muzikál.
Chcete něco vzkázat čtenářům brnovinek? Třeba nějakou vtipnou historku?
Mám historku z divadla Semafor - z doby, kdy byl ještě naživu pan Šlitr. Hráli jsme představení, které se myslím jmenovalo Poslední štace. Jirka Šlitr hrál primáře a já vrchní sestru. Po představení za námi holkami přišel pan Šlitr do šatny a říkal: „Holky, představte si, Suchý přišel do šatny a povídá. „Člověče, já jsem měl tak velký úspěch, že lidé volali Bravo mistře.“ Já jsem to zjišťoval, oni volali: Krávo vystřel.“
Potom jsme hráli v Dobře placené procházce, kde jsem hrála tetu z Liverpoolu a on hrál pana doktora právníka. Je tam i tanec, Semafor má malé jeviště. Tančili jsme a Jirka Šlitr říká: „Tady dělám tango, musíš mít zavřené oči, jako že jsi ze mě úplně hotová.“ Já jsem říkala: „ Ale Jirko, uděláš dva kroky a jsme v první řadě. A on na to: „Neboj, já se koukám, povedu tě.“ Zavřela jsem oči, on mě vedl a samozřejmě krok do prázdna. A už jsme se váleli na divácích v první řadě, kteří se tím hodně bavili. Mysleli si, že to tak má být. Já měla naražená záda a Jirka Šlitr byl děsně naštvaný, protože to nebyl vtip, který vymyslel. A to on neměl rád.
text a foto MaK., brnovinky
Spadli jsme se Šlitrem na diváky, vzpomíná Naďa Urbánková v Brně
Pětinásobná zlatá slavice, herečka, zpěvačka a také spisovatelka Naďa Urbánková přijela ve středu 23. února do Brna. Čtenářům v knihkupectví Knihy Dobrovský podepisovala nejen svoji novou knihu A příště bude lépe. Ještě předtím známou paní s velkými brýlemi měly brnovinky možnost vyzpovídat.
Jak vzpomínáte na semaforová léta?
Jen jako na jednu z nejkrásnějších etap mého života.
Na začátku vaší kariéry vás vybrali do filmu Kdyby tisíc klarinetů, ale jen jako křoví. Jak jste tu roli přijala?
Když jsem se dozvěděla, že budu dělat křoví, byla jsem nadšená, protože jsem si v sobě nedělala ambice, že bych měla hrát nějakou roli. Byla jsem neznámá venkovská buchta, která se najednou dostala do filmu a do Semaforu, tak jsem to vůbec neřešila.
Když jsme u toho filmu, jaká role vás nejvíce bavila?
Bylo jich dost. Většinou byly bohužel zakázané, ale jmenujme ty zásadní – Ostře sledované vlaky, potom jako Kopečkářka ve Skřiváncích na niti, Na samotě u lesa jsem hrála Martu – manželku pana Smoljaka a další role. Ale tyto byly ty nejzásadnější.
Režisér Ostře sledovaných vlaků Jiří Menzel přijede do Brna na filmový festival Cinema Mundi. Budete u toho?
Ano, budu.
A příště bude lépe – vaše nová knížka odhalující mnohé. Co vás vedlo k jejímu napsání?
Mě nevedlo nic, byla jsem oslovena panem nakladatelem Štefanem. Chvilku jsem váhala a přemýšlela, zda do toho mám jít. Pak jsem si ale řekla, že už jsem toho prožila ve svém 71letém životě dost, a dokud si to pamatuji, měla bych to někomu sdělit.
Na co se čtenáři nové knihy mohou těšit?
Myslím, že na ledacos, protože jsou tam věci, které jsem ještě nikdy nezveřejnila. Myslím, že si čtenář docela počte. Jsou tam i katastrofické věci, ale také krásné, láskyplné, spousta fotek, moje povídky, bonmoty, básničky. Je to knížka, která by neměla nudit.
Jste pověstná svými perfektními brýlemi. Viděla jste je na začátku na někom jiném nebo vás jen tak napadlo nosit velké brýle?
V době, kdy jsem začala nosit brýle, to byl nápad pana Suchého. Viděl, že na zkoušky nosím brýle a na představení je sundávám. Řekl mi: „Tobě ty brýle sluší, budeš se lišit ode všech, zpíváš normálně, jsi normální, žádná extra krasavice ani zpěvačka, ale když budeš mít brýle, odlišíš se. Když budeš zpívat, všichni budou vědět, jo to je ta brejlatá Urbánková.“, a měl pravdu. Ta image je úplně super. Když sundám brýle, tak jako když odejdu.
Na samotě u lesa to bylo ale trošku jinak. Tam jste brýle neměla.
Ale lidé mě nepoznávali. Ani mé dobré kamarádky dodnes netušily, že jsem to já. Měla jsem černou paruku a byla jsem bez brýlí.
Co říkáte, coby někdejší zdravotní sestřička, na současný stav zdravotnictví v České republice?
Já bych řekla, že je to smutné. Je mi strašně líto, že se dávají peníze na zbrojení a na resort, jako je zdravotnictví a péče o nemocné lidi, peníze nejsou.
Připravujete také knížky o zdravé výživě, poradíte našim čtenářům, jak uvařit třeba zdravou svíčkovou?
No, já jsem teď v pozici, kdy se zabývám Ájurvédou. Dáma, která mě na tuto cestu navedla, zjistila, že bych neměla maso. Už ho nějaký čas nejím, nemám na něj chuť, takže recept na zdravou svíčkovou vám asi neřeknu.
Mám informaci, že něco připravujete i pro dětské čtenáře o vitamínech.
Mám texty pro děti připravené a říkám si, že jednou k tomu třeba dojde, protože na vitamínech jako takových, se nic nezmění. Dokonce jsem měla v úmyslu je nechat i zhudebnit, aby si děti zpívaly například Šla Nanynka do zelí. Jednoduchý text, jednoduchá melodie. Uvidíme, čas běží, ale třeba to ještě stihnu.
Jak se vám líbí v dnešním slunečném Brně?
Brno znám, vždyť Lubošek Javůrek je odsud /frontman kapely Bokomara, se kterou Naďa Urbánková vystupuje, je rozhovoru přítomen – pozn. red./. I když musím říct, že kdykoliv sem přijedu, bloudím, pokud mě někdo nezaveze. Jsou tu samé jednosměrky a nahoru, dolů, doprava. Nevyznala bych se tu, ale Brno je moc pěkné město.
Vystupujete v kapele Bokomara, jak vám to spolu hraje?
Myslím si, že je to bezvadné a že jsme to dali fajn dohromady. Kdekoliv a kdykoliv vystupujeme, lidé jsou nadšení, tleskají, mají radost a my máme také radost. Navzájem si to užíváme.
Máte v plánu další společné album?
Do rozhovoru vstupuje Luboš Javůrek: Natočil jsem několik živých koncertů, které bych možná udělal část na část. Oslovil jsem různé muzikanty, jako je třeba Jarda Samson Lenk, Slávek Janoušek, Luboš Nohavica. Každý udělal nějakou písničku, takže bychom chtěli udělat takový kompilát. Na to je ale spoustu času. Není to tak dlouho, co jsme desku vydali.
Co máte v plánu do budoucna? Ještě nějakou filmovou roli?
Naďa Urbánková: To nevím. V každém případě teď budu točit pro Českou televizi s režisérem Otakáro Maria Schmidtem pořad Neobyčejné životy. Připravuje se i něco dalšího, ale pokud to nemám smluvně podepsané, nerada o tom hovořím - ze své pověrčivosti, abych to nezakřikla. Teď hraji v muzikálu Hello, Dolly! s Ivanou Chýlkovou v hlavní roli. Já tam hraji takovou stárnoucí prostitutku Ernestinu Zámožnou, která tam má dvacetiminutový výstup. Řekla bych, že stojí za to. Mělo to vlastně být jen takové letní herecké konání, ale protože lidé to chtějí, tak už nyní hrajeme v Hybernii. Předtím jsme byli ve Švandově divadle, repertoár už máme až do prosince.
V Hybernii mi manažer nabídl, abych si udělala svůj vlastní koncert s hosty, což uskutečníme. Tímto srdečně všechny zvu na 20. dubna do Divadla Hybernia, kde budou úžasní hosté jako Pavel Bobek, Yvonne Přenosilová, Miluška Voborníková, Ivana Chýlková, má dcera Jana Fabiánová, Karel Kahovec, Milan Drobný a bude mě doprovázet Bokomara.
Je vám bližší zpěv nebo divadlo, dá se to takhle vůbec dělit?
Ne, to se nedá, vzájemně se to prolíná. Řekla bych, že je to od dětství, kdy jsem si přála, abych mohla dělat všechno - abych mohla zpívat, hrát i tancovat. Tenkrát v Krkonoších ve 40. roce ještě nikdo netušil, že existuje muzikál.
Chcete něco vzkázat čtenářům brnovinek? Třeba nějakou vtipnou historku?
Mám historku z divadla Semafor - z doby, kdy byl ještě naživu pan Šlitr. Hráli jsme představení, které se myslím jmenovalo Poslední štace. Jirka Šlitr hrál primáře a já vrchní sestru. Po představení za námi holkami přišel pan Šlitr do šatny a říkal: „Holky, představte si, Suchý přišel do šatny a povídá. „Člověče, já jsem měl tak velký úspěch, že lidé volali Bravo mistře.“ Já jsem to zjišťoval, oni volali: Krávo vystřel.“
Potom jsme hráli v Dobře placené procházce, kde jsem hrála tetu z Liverpoolu a on hrál pana doktora právníka. Je tam i tanec, Semafor má malé jeviště. Tančili jsme a Jirka Šlitr říká: „Tady dělám tango, musíš mít zavřené oči, jako že jsi ze mě úplně hotová.“ Já jsem říkala: „ Ale Jirko, uděláš dva kroky a jsme v první řadě. A on na to: „Neboj, já se koukám, povedu tě.“ Zavřela jsem oči, on mě vedl a samozřejmě krok do prázdna. A už jsme se váleli na divácích v první řadě, kteří se tím hodně bavili. Mysleli si, že to tak má být. Já měla naražená záda a Jirka Šlitr byl děsně naštvaný, protože to nebyl vtip, který vymyslel. A to on neměl rád.
{linkr:related;keywords:autogrami%C3%83%C2%A1da;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}
Spadli jsme se Šlitrem na diváky, vzpomíná Naďa Urbánková v Brně
Kategorie: umění a výstavy Brno Zobrazeno: 4480
Pětinásobná zlatá slavice, herečka, zpěvačka a také spisovatelka Naďa Urbánková přijela ve středu 23. února do Brna. Čtenářům v knihkupectví Knihy Dobrovský podepisovala nejen svoji novou knihu A příště bude lépe. Ještě předtím známou paní s velkými brýlemi měly brnovinky možnost vyzpovídat.
Jak vzpomínáte na semaforová léta?
Jen jako na jednu z nejkrásnějších etap mého života.
Na začátku vaší kariéry vás vybrali do filmu Kdyby tisíc klarinetů, ale jen jako křoví. Jak jste tu roli přijala?
Když jsem se dozvěděla, že budu dělat křoví, byla jsem nadšená, protože jsem si v sobě nedělala ambice, že bych měla hrát nějakou roli. Byla jsem neznámá venkovská buchta, která se najednou dostala do filmu a do Semaforu, tak jsem to vůbec neřešila.
Když jsme u toho filmu, jaká role vás nejvíce bavila?
Bylo jich dost. Většinou byly bohužel zakázané, ale jmenujme ty zásadní – Ostře sledované vlaky, potom jako Kopečkářka ve Skřiváncích na niti, Na samotě u lesa jsem hrála Martu – manželku pana Smoljaka a další role. Ale tyto byly ty nejzásadnější.
Režisér Ostře sledovaných vlaků Jiří Menzel přijede do Brna na filmový festival Cinema Mundi. Budete u toho?
Ano, budu.
A příště bude lépe – vaše nová knížka odhalující mnohé. Co vás vedlo k jejímu napsání?
Mě nevedlo nic, byla jsem oslovena panem nakladatelem Štefanem. Chvilku jsem váhala a přemýšlela, zda do toho mám jít. Pak jsem si ale řekla, že už jsem toho prožila ve svém 71letém životě dost, a dokud si to pamatuji, měla bych to někomu sdělit.
Na co se čtenáři nové knihy mohou těšit?
Myslím, že na ledacos, protože jsou tam věci, které jsem ještě nikdy nezveřejnila. Myslím, že si čtenář docela počte. Jsou tam i katastrofické věci, ale také krásné, láskyplné, spousta fotek, moje povídky, bonmoty, básničky. Je to knížka, která by neměla nudit.
Jste pověstná svými perfektními brýlemi. Viděla jste je na začátku na někom jiném nebo vás jen tak napadlo nosit velké brýle?
V době, kdy jsem začala nosit brýle, to byl nápad pana Suchého. Viděl, že na zkoušky nosím brýle a na představení je sundávám. Řekl mi: „Tobě ty brýle sluší, budeš se lišit ode všech, zpíváš normálně, jsi normální, žádná extra krasavice ani zpěvačka, ale když budeš mít brýle, odlišíš se. Když budeš zpívat, všichni budou vědět, jo to je ta brejlatá Urbánková.“, a měl pravdu. Ta image je úplně super. Když sundám brýle, tak jako když odejdu.
Na samotě u lesa to bylo ale trošku jinak. Tam jste brýle neměla.
Ale lidé mě nepoznávali. Ani mé dobré kamarádky dodnes netušily, že jsem to já. Měla jsem černou paruku a byla jsem bez brýlí.
Co říkáte, coby někdejší zdravotní sestřička, na současný stav zdravotnictví v České republice?
Já bych řekla, že je to smutné. Je mi strašně líto, že se dávají peníze na zbrojení a na resort, jako je zdravotnictví a péče o nemocné lidi, peníze nejsou.
Připravujete také knížky o zdravé výživě, poradíte našim čtenářům, jak uvařit třeba zdravou svíčkovou?
No, já jsem teď v pozici, kdy se zabývám Ájurvédou. Dáma, která mě na tuto cestu navedla, zjistila, že bych neměla maso. Už ho nějaký čas nejím, nemám na něj chuť, takže recept na zdravou svíčkovou vám asi neřeknu.
Mám informaci, že něco připravujete i pro dětské čtenáře o vitamínech.
Mám texty pro děti připravené a říkám si, že jednou k tomu třeba dojde, protože na vitamínech jako takových, se nic nezmění. Dokonce jsem měla v úmyslu je nechat i zhudebnit, aby si děti zpívaly například Šla Nanynka do zelí. Jednoduchý text, jednoduchá melodie. Uvidíme, čas běží, ale třeba to ještě stihnu.
Jak se vám líbí v dnešním slunečném Brně?
Brno znám, vždyť Lubošek Javůrek je odsud /frontman kapely Bokomara, se kterou Naďa Urbánková vystupuje, je rozhovoru přítomen – pozn. red./. I když musím říct, že kdykoliv sem přijedu, bloudím, pokud mě někdo nezaveze. Jsou tu samé jednosměrky a nahoru, dolů, doprava. Nevyznala bych se tu, ale Brno je moc pěkné město.
Vystupujete v kapele Bokomara, jak vám to spolu hraje?
Myslím si, že je to bezvadné a že jsme to dali fajn dohromady. Kdekoliv a kdykoliv vystupujeme, lidé jsou nadšení, tleskají, mají radost a my máme také radost. Navzájem si to užíváme.
Máte v plánu další společné album?
Do rozhovoru vstupuje Luboš Javůrek: Natočil jsem několik živých koncertů, které bych možná udělal část na část. Oslovil jsem různé muzikanty, jako je třeba Jarda Samson Lenk, Slávek Janoušek, Luboš Nohavica. Každý udělal nějakou písničku, takže bychom chtěli udělat takový kompilát. Na to je ale spoustu času. Není to tak dlouho, co jsme desku vydali.
Co máte v plánu do budoucna? Ještě nějakou filmovou roli?
Naďa Urbánková: To nevím. V každém případě teď budu točit pro Českou televizi s režisérem Otakáro Maria Schmidtem pořad Neobyčejné životy. Připravuje se i něco dalšího, ale pokud to nemám smluvně podepsané, nerada o tom hovořím - ze své pověrčivosti, abych to nezakřikla. Teď hraji v muzikálu Hello, Dolly! s Ivanou Chýlkovou v hlavní roli. Já tam hraji takovou stárnoucí prostitutku Ernestinu Zámožnou, která tam má dvacetiminutový výstup. Řekla bych, že stojí za to. Mělo to vlastně být jen takové letní herecké konání, ale protože lidé to chtějí, tak už nyní hrajeme v Hybernii. Předtím jsme byli ve Švandově divadle, repertoár už máme až do prosince.
V Hybernii mi manažer nabídl, abych si udělala svůj vlastní koncert s hosty, což uskutečníme. Tímto srdečně všechny zvu na 20. dubna do Divadla Hybernia, kde budou úžasní hosté jako Pavel Bobek, Yvonne Přenosilová, Miluška Voborníková, Ivana Chýlková, má dcera Jana Fabiánová, Karel Kahovec, Milan Drobný a bude mě doprovázet Bokomara.
Je vám bližší zpěv nebo divadlo, dá se to takhle vůbec dělit?
Ne, to se nedá, vzájemně se to prolíná. Řekla bych, že je to od dětství, kdy jsem si přála, abych mohla dělat všechno - abych mohla zpívat, hrát i tancovat. Tenkrát v Krkonoších ve 40. roce ještě nikdo netušil, že existuje muzikál.
Chcete něco vzkázat čtenářům brnovinek? Třeba nějakou vtipnou historku?
Mám historku z divadla Semafor - z doby, kdy byl ještě naživu pan Šlitr. Hráli jsme představení, které se myslím jmenovalo Poslední štace. Jirka Šlitr hrál primáře a já vrchní sestru. Po představení za námi holkami přišel pan Šlitr do šatny a říkal: „Holky, představte si, Suchý přišel do šatny a povídá. „Člověče, já jsem měl tak velký úspěch, že lidé volali Bravo mistře.“ Já jsem to zjišťoval, oni volali: Krávo vystřel.“
Potom jsme hráli v Dobře placené procházce, kde jsem hrála tetu z Liverpoolu a on hrál pana doktora právníka. Je tam i tanec, Semafor má malé jeviště. Tančili jsme a Jirka Šlitr říká: „Tady dělám tango, musíš mít zavřené oči, jako že jsi ze mě úplně hotová.“ Já jsem říkala: „ Ale Jirko, uděláš dva kroky a jsme v první řadě. A on na to: „Neboj, já se koukám, povedu tě.“ Zavřela jsem oči, on mě vedl a samozřejmě krok do prázdna. A už jsme se váleli na divácích v první řadě, kteří se tím hodně bavili. Mysleli si, že to tak má být. Já měla naražená záda a Jirka Šlitr byl děsně naštvaný, protože to nebyl vtip, který vymyslel. A to on neměl rád.
text a foto MaK., brnovinky
Spadli jsme se Šlitrem na diváky, vzpomíná Naďa Urbánková v Brně
Pětinásobná zlatá slavice, herečka, zpěvačka a také spisovatelka Naďa Urbánková přijela ve středu 23. února do Brna. Čtenářům v knihkupectví Knihy Dobrovský podepisovala nejen svoji novou knihu A příště bude lépe. Ještě předtím známou paní s velkými brýlemi měly brnovinky možnost vyzpovídat.
Jak vzpomínáte na semaforová léta?
Jen jako na jednu z nejkrásnějších etap mého života.
Na začátku vaší kariéry vás vybrali do filmu Kdyby tisíc klarinetů, ale jen jako křoví. Jak jste tu roli přijala?
Když jsem se dozvěděla, že budu dělat křoví, byla jsem nadšená, protože jsem si v sobě nedělala ambice, že bych měla hrát nějakou roli. Byla jsem neznámá venkovská buchta, která se najednou dostala do filmu a do Semaforu, tak jsem to vůbec neřešila.
Když jsme u toho filmu, jaká role vás nejvíce bavila?
Bylo jich dost. Většinou byly bohužel zakázané, ale jmenujme ty zásadní – Ostře sledované vlaky, potom jako Kopečkářka ve Skřiváncích na niti, Na samotě u lesa jsem hrála Martu – manželku pana Smoljaka a další role. Ale tyto byly ty nejzásadnější.
Režisér Ostře sledovaných vlaků Jiří Menzel přijede do Brna na filmový festival Cinema Mundi. Budete u toho?
Ano, budu.
A příště bude lépe – vaše nová knížka odhalující mnohé. Co vás vedlo k jejímu napsání?
Mě nevedlo nic, byla jsem oslovena panem nakladatelem Štefanem. Chvilku jsem váhala a přemýšlela, zda do toho mám jít. Pak jsem si ale řekla, že už jsem toho prožila ve svém 71letém životě dost, a dokud si to pamatuji, měla bych to někomu sdělit.
Na co se čtenáři nové knihy mohou těšit?
Myslím, že na ledacos, protože jsou tam věci, které jsem ještě nikdy nezveřejnila. Myslím, že si čtenář docela počte. Jsou tam i katastrofické věci, ale také krásné, láskyplné, spousta fotek, moje povídky, bonmoty, básničky. Je to knížka, která by neměla nudit.
Jste pověstná svými perfektními brýlemi. Viděla jste je na začátku na někom jiném nebo vás jen tak napadlo nosit velké brýle?
V době, kdy jsem začala nosit brýle, to byl nápad pana Suchého. Viděl, že na zkoušky nosím brýle a na představení je sundávám. Řekl mi: „Tobě ty brýle sluší, budeš se lišit ode všech, zpíváš normálně, jsi normální, žádná extra krasavice ani zpěvačka, ale když budeš mít brýle, odlišíš se. Když budeš zpívat, všichni budou vědět, jo to je ta brejlatá Urbánková.“, a měl pravdu. Ta image je úplně super. Když sundám brýle, tak jako když odejdu.
Na samotě u lesa to bylo ale trošku jinak. Tam jste brýle neměla.
Ale lidé mě nepoznávali. Ani mé dobré kamarádky dodnes netušily, že jsem to já. Měla jsem černou paruku a byla jsem bez brýlí.
Co říkáte, coby někdejší zdravotní sestřička, na současný stav zdravotnictví v České republice?
Já bych řekla, že je to smutné. Je mi strašně líto, že se dávají peníze na zbrojení a na resort, jako je zdravotnictví a péče o nemocné lidi, peníze nejsou.
Připravujete také knížky o zdravé výživě, poradíte našim čtenářům, jak uvařit třeba zdravou svíčkovou?
No, já jsem teď v pozici, kdy se zabývám Ájurvédou. Dáma, která mě na tuto cestu navedla, zjistila, že bych neměla maso. Už ho nějaký čas nejím, nemám na něj chuť, takže recept na zdravou svíčkovou vám asi neřeknu.
Mám informaci, že něco připravujete i pro dětské čtenáře o vitamínech.
Mám texty pro děti připravené a říkám si, že jednou k tomu třeba dojde, protože na vitamínech jako takových, se nic nezmění. Dokonce jsem měla v úmyslu je nechat i zhudebnit, aby si děti zpívaly například Šla Nanynka do zelí. Jednoduchý text, jednoduchá melodie. Uvidíme, čas běží, ale třeba to ještě stihnu.
Jak se vám líbí v dnešním slunečném Brně?
Brno znám, vždyť Lubošek Javůrek je odsud /frontman kapely Bokomara, se kterou Naďa Urbánková vystupuje, je rozhovoru přítomen – pozn. red./. I když musím říct, že kdykoliv sem přijedu, bloudím, pokud mě někdo nezaveze. Jsou tu samé jednosměrky a nahoru, dolů, doprava. Nevyznala bych se tu, ale Brno je moc pěkné město.
Vystupujete v kapele Bokomara, jak vám to spolu hraje?
Myslím si, že je to bezvadné a že jsme to dali fajn dohromady. Kdekoliv a kdykoliv vystupujeme, lidé jsou nadšení, tleskají, mají radost a my máme také radost. Navzájem si to užíváme.
Máte v plánu další společné album?
Do rozhovoru vstupuje Luboš Javůrek: Natočil jsem několik živých koncertů, které bych možná udělal část na část. Oslovil jsem různé muzikanty, jako je třeba Jarda Samson Lenk, Slávek Janoušek, Luboš Nohavica. Každý udělal nějakou písničku, takže bychom chtěli udělat takový kompilát. Na to je ale spoustu času. Není to tak dlouho, co jsme desku vydali.
Co máte v plánu do budoucna? Ještě nějakou filmovou roli?
Naďa Urbánková: To nevím. V každém případě teď budu točit pro Českou televizi s režisérem Otakáro Maria Schmidtem pořad Neobyčejné životy. Připravuje se i něco dalšího, ale pokud to nemám smluvně podepsané, nerada o tom hovořím - ze své pověrčivosti, abych to nezakřikla. Teď hraji v muzikálu Hello, Dolly! s Ivanou Chýlkovou v hlavní roli. Já tam hraji takovou stárnoucí prostitutku Ernestinu Zámožnou, která tam má dvacetiminutový výstup. Řekla bych, že stojí za to. Mělo to vlastně být jen takové letní herecké konání, ale protože lidé to chtějí, tak už nyní hrajeme v Hybernii. Předtím jsme byli ve Švandově divadle, repertoár už máme až do prosince.
V Hybernii mi manažer nabídl, abych si udělala svůj vlastní koncert s hosty, což uskutečníme. Tímto srdečně všechny zvu na 20. dubna do Divadla Hybernia, kde budou úžasní hosté jako Pavel Bobek, Yvonne Přenosilová, Miluška Voborníková, Ivana Chýlková, má dcera Jana Fabiánová, Karel Kahovec, Milan Drobný a bude mě doprovázet Bokomara.
Je vám bližší zpěv nebo divadlo, dá se to takhle vůbec dělit?
Ne, to se nedá, vzájemně se to prolíná. Řekla bych, že je to od dětství, kdy jsem si přála, abych mohla dělat všechno - abych mohla zpívat, hrát i tancovat. Tenkrát v Krkonoších ve 40. roce ještě nikdo netušil, že existuje muzikál.
Chcete něco vzkázat čtenářům brnovinek? Třeba nějakou vtipnou historku?
Mám historku z divadla Semafor - z doby, kdy byl ještě naživu pan Šlitr. Hráli jsme představení, které se myslím jmenovalo Poslední štace. Jirka Šlitr hrál primáře a já vrchní sestru. Po představení za námi holkami přišel pan Šlitr do šatny a říkal: „Holky, představte si, Suchý přišel do šatny a povídá. „Člověče, já jsem měl tak velký úspěch, že lidé volali Bravo mistře.“ Já jsem to zjišťoval, oni volali: Krávo vystřel.“
Potom jsme hráli v Dobře placené procházce, kde jsem hrála tetu z Liverpoolu a on hrál pana doktora právníka. Je tam i tanec, Semafor má malé jeviště. Tančili jsme a Jirka Šlitr říká: „Tady dělám tango, musíš mít zavřené oči, jako že jsi ze mě úplně hotová.“ Já jsem říkala: „ Ale Jirko, uděláš dva kroky a jsme v první řadě. A on na to: „Neboj, já se koukám, povedu tě.“ Zavřela jsem oči, on mě vedl a samozřejmě krok do prázdna. A už jsme se váleli na divácích v první řadě, kteří se tím hodně bavili. Mysleli si, že to tak má být. Já měla naražená záda a Jirka Šlitr byl děsně naštvaný, protože to nebyl vtip, který vymyslel. A to on neměl rád.
{linkr:related;keywords:autogrami%C3%83%C2%A1da;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}