V etiketě budeme znalejší - Ladislav Špaček představil v Brně novou knihu
- Podrobnosti
- Kategorie: umění a výstavy Brno
- Zobrazeno: 5116
V etiketě budeme znalejší - Ladislav Špaček představil v Brně novou knihu
Ve čtvrtek 18. března navštívil brněnské knihkupectví Barvič a Novotný Ladislav Špaček - znalec etikety a bývalý poradce prezidenta Václava Havla. Představil zde svoji nejnovější knihu s názvem Nová velká kniha etikety. Čím je kniha nová a co vlastně etiketa znamená se BrNovinky zeptaly přímo autora.
V čem je Nová velká kniha etikety nová?
Je to především svým rozsahem, protože ta první, která se jmenovala Velká kniha etikety, rozhodně ještě nebyla tak velká, jak jsem si dal časem za úkol. První kniha etikety byla prvním příspěvkem ke společenskému zájmu o etiketu. Sám jsem byl nejvíce překvapen tím, že česká společnost, jakkoliv o ní máme přezíravé představy, na tom rozhodně není tak špatně a má daleko větší zájem o témata etikety než jsme tušili.
V knize jsem se hodně zaměřil na rodinu, podnikatelskou vrstvu, dostihy, golf, jachtu, dovolenou, garden party, na organizaci větších rodinných slavností a další témata.
Dnes je společenský život daleko bohatší. Pořádají se firemní večírky, denně se ve velkých městech konají společenské akce a lidé na ně musí být připraveni. Manažeři musí vědět, jak se správně obléct, jak správně držet skleničku, jak správně stolovat, navazovat konverzaci a představit se.
Kniha je, jak se dnes říká, updatovaná. Je přizpůsobena současným potřebám, zejména vrstvám, které etiketu potřebují ke svému životu a práci.
Odkdy se zajímáte o etiketu a co Vás k tomu přivedlo?
Od malička. Měl jsem ji v krvi už když jsem byl velmi mlád. Před několika lety jsme měli sraz z gymnázia a jedna bývalá spolužačka mi povídala: „Ty už jsi měl etiketu v krvi odjakživa. Odpadla nám hodina a šli jsme celá třída do parku a najednou mi letící ptáček udělal něco na rameni. Ty jsi přiskočil, vytáhl z kapsy kapesník a setřel jsi mi to. Na otázku, co budeš s tím kapesníkem dělat, jsi mi odpověděl, že ho vyhodíš a že správný gentleman vždy nosí kapesníky dva.“.
Bylo to dáno hlavně rodinnou výchovou v ranném dětství. Stolovali jsme v jídelně a na stole jsme měli multon a otec dbal vždy na to, abych u stolu neseděl v tom, v čem jsem přiběhl z venku. Když si šel v sobotu otec koupit noviny, vzal si sako a uvázal kravatu a než si je doma začal číst, oblečení si zase sundal.
Etiketa ve mně někde dřímala a když jsem přišel na hrad jako mediální poradce prezidenta Havla, všímal jsem si na večeřích s britskou královnou a v Elysejském paláci Fines. Zajímalo mě to. Nějak jsem to střádal do sebe a když jsem potom odešel z hradu a už jsem se nemusel starat o prezidenta a mohl se věnovat jiným věcem, tak jsem si na společenských akcích všímal, jak jsou lidé bezradní, stojí před rautovým stolem a neví, jak si nabrat jídlo, jak se drží ta vidlička se lžící, jak se to vlastně jí. Připravil jsem televizní seriál a potom jsem začal psát knihy.
Kdo určil, aby se některé chování předepsalo a jiné bylo nevhodné?
Neurčil to nikdo. Až v poslední době to určuji já. Etiketa se vyvíjela postupem času již od doby, kdy v tlupě muselo být jasné, kdo bude společensky významnější a kdo méně. Ti významnější sedávali blíže ohni a tak dále. Důležitá byla ochrana žen a dětí, protože oni byli nejcennější, co kmen měl, neboť ženy zaručovaly kontinuitu rodu. Některá pravidla byla již od nepaměti pevná a potom se začala etiketa rozvíjet zejména v oblastech stolování, oblékání na dvoře Ludvíka XIV. na přelomu 17. a 18. století jako pravidla pro dvorskou šlechtu, která obklopovala krále slunce ve Versailles. Pravidla byla složitá a nikdo je nepsal. Vyvíjela se postupem času jako určité kurtoazní zvyky, které se tradovaly. Teprve kodifikací vzniká určitý soubor pravidel, podle kterých se už řídíme. První v tomto oboru byl Jiří Guth Jarkovský – první ceremoniář prezidenta Masaryka na začátku 20. století, ale je to legenda a ta patří do historie. My se dnes řídíme podle Špačka.
Rozšiřuje se stále etiketa o nová pravidla a nepřípustnosti?
Ano, protože se rozšiřují obory lidské činnosti. Zhruba před patnácti lety jsme netušili, jak se má člověk chovat na jachtě. Nesmí se tam třeba hvízdat, tím se přivolává bouře. Na jachtě se připíjí na zdraví vsedě a to i když se připíjí na zdraví krále. Na souši zůstat vsedě, to by byla hrubá urážka majestátu. Na jachtě se to ale smí.
Etiketa ale není jen soubor pravidel. Moje kniha neobsahuje pravidla pro všechny životní situace. Pravidel je relativně málo, ale záleží na nás, jak je tvůrčím způsobem dokážeme uplatňovat. Základní pravidla o společenské významnosti, o přednosti jsou jednoduchá, ale jak to vypadá konkrétně? Každá situace je jiná. Záleží na denní době, jednajících postavách, prostředí, kulturním okruhu. Kniha Nová velká kniha etikety rozvádí pravidla do nejrůznějších situací, ale rozhodně nemůže pojmout všechny. Nejdůležitějším pravidlem etikety je ohleduplnost. Nedostatek ohleduplnosti - tím, že pohrdám jinými lidmi, dělám něco, co je jim nemilé, je největším prohřeškem v etiketě. Musím dělat to, co je lidem milé, sympatické, příjemné a pak budu příjemný i já a to je cílem našeho setkávání v lidské společnosti – vytvářet si přátelské vazby, konat dobro. Etiketa není soubor pravidel, etiketa je životní styl.
Jak moc se liší etiketa v jiných zemích? Jakým způsobem se řeší její porušení?
V každé zemi jsou jiná pravidla daná například tím, že je tam jiné postavení ženy. Kdykoliv navštívíme jiný kulturní okruh, musíme být informováni o tom, jaká pravidla tam platí, abychom neudělali faux pas. Porušení pravidel je citová věc, protože zatímco u nás jde o soubor pravidel, jinde může jít o příkaz koránu a porušení se trestá trestem nejvyšším. Měli bychom se v cizí zemi chovat jako hosté tak, aby nás vnímali jako příjemné společníky a ne abychom se tam chovali podle našich kulturních zvyklostí, které mohou urážet. Nová velká kniha etikety je také o interkulturních rozdílech mezi jednotlivými civilizačními okruhy, aby manažeři, obchodníci, ale i turisté byli připraveni, když jedou do nějaké specifické země.
Řídíte se stále etiketou nebo má někdy „volno“?
Je třeba vyloučit představu, že etiketa je něco, co můžeme pověsit na hřebík. Etiketa má různé žánry a úrovně a musí respektovat různé situace. Například jít si sednout k táboráku v obleku je stejná pitomost, jako jít do Národního divadla na premiéru v džínách. Jak táborák, tak i divadlo má svoji etiketu. Ohleduplnost je každodenní příkaz. Jak říká Guth Jarkovský: “Slušnost je člověku vrozená, zdvořilosti se musíme učit.“
Myslíte, že by se etiketa měla povinně vyučovat na školách?
To je vážně problém, protože je otázka, jestli by etiketa neměla spíše prolínat všemi předměty a veškerým chováním. Udělat z ní jediný specifický předmět by znamenalo, že se ho studenti budou šprtat a stalo by se to něčím nepříjemným. Daleko lepší je, když etiketa prakticky prolíná celým životem. Když si učitelé všímají chování u dětí vzájemně vůči sobě a to i o přestávkách. Myslím si, že hlavní těžiště výchovy je v rodinách.
Chystáte do budoucna vydat další knihu?
Ano, letos vyjde série pěti knih, které se budou jmenovat Malé knihy etikety. V dubnu vychází první z nich. Knihy jsou věnovány jednotlivým oblastem, takže to bude Malá kniha etikety u stolu, Malá kniha etikety pro manažery, pro celou rodinu či všední den.
Jak moc se vyznáte v etiketě? Dodržujete ji?
text Síma, foto Marián K., BrNovinky
V etiketě budeme znalejší - Ladislav Špaček představil v Brně novou knihu
Kategorie: umění a výstavy Brno Zobrazeno: 5116
V etiketě budeme znalejší - Ladislav Špaček představil v Brně novou knihu
Ve čtvrtek 18. března navštívil brněnské knihkupectví Barvič a Novotný Ladislav Špaček - znalec etikety a bývalý poradce prezidenta Václava Havla. Představil zde svoji nejnovější knihu s názvem Nová velká kniha etikety. Čím je kniha nová a co vlastně etiketa znamená se BrNovinky zeptaly přímo autora.
V čem je Nová velká kniha etikety nová?
Je to především svým rozsahem, protože ta první, která se jmenovala Velká kniha etikety, rozhodně ještě nebyla tak velká, jak jsem si dal časem za úkol. První kniha etikety byla prvním příspěvkem ke společenskému zájmu o etiketu. Sám jsem byl nejvíce překvapen tím, že česká společnost, jakkoliv o ní máme přezíravé představy, na tom rozhodně není tak špatně a má daleko větší zájem o témata etikety než jsme tušili.
V knize jsem se hodně zaměřil na rodinu, podnikatelskou vrstvu, dostihy, golf, jachtu, dovolenou, garden party, na organizaci větších rodinných slavností a další témata.
Dnes je společenský život daleko bohatší. Pořádají se firemní večírky, denně se ve velkých městech konají společenské akce a lidé na ně musí být připraveni. Manažeři musí vědět, jak se správně obléct, jak správně držet skleničku, jak správně stolovat, navazovat konverzaci a představit se.
Kniha je, jak se dnes říká, updatovaná. Je přizpůsobena současným potřebám, zejména vrstvám, které etiketu potřebují ke svému životu a práci.
Odkdy se zajímáte o etiketu a co Vás k tomu přivedlo?
Od malička. Měl jsem ji v krvi už když jsem byl velmi mlád. Před několika lety jsme měli sraz z gymnázia a jedna bývalá spolužačka mi povídala: „Ty už jsi měl etiketu v krvi odjakživa. Odpadla nám hodina a šli jsme celá třída do parku a najednou mi letící ptáček udělal něco na rameni. Ty jsi přiskočil, vytáhl z kapsy kapesník a setřel jsi mi to. Na otázku, co budeš s tím kapesníkem dělat, jsi mi odpověděl, že ho vyhodíš a že správný gentleman vždy nosí kapesníky dva.“.
Bylo to dáno hlavně rodinnou výchovou v ranném dětství. Stolovali jsme v jídelně a na stole jsme měli multon a otec dbal vždy na to, abych u stolu neseděl v tom, v čem jsem přiběhl z venku. Když si šel v sobotu otec koupit noviny, vzal si sako a uvázal kravatu a než si je doma začal číst, oblečení si zase sundal.
Etiketa ve mně někde dřímala a když jsem přišel na hrad jako mediální poradce prezidenta Havla, všímal jsem si na večeřích s britskou královnou a v Elysejském paláci Fines. Zajímalo mě to. Nějak jsem to střádal do sebe a když jsem potom odešel z hradu a už jsem se nemusel starat o prezidenta a mohl se věnovat jiným věcem, tak jsem si na společenských akcích všímal, jak jsou lidé bezradní, stojí před rautovým stolem a neví, jak si nabrat jídlo, jak se drží ta vidlička se lžící, jak se to vlastně jí. Připravil jsem televizní seriál a potom jsem začal psát knihy.
Kdo určil, aby se některé chování předepsalo a jiné bylo nevhodné?
Neurčil to nikdo. Až v poslední době to určuji já. Etiketa se vyvíjela postupem času již od doby, kdy v tlupě muselo být jasné, kdo bude společensky významnější a kdo méně. Ti významnější sedávali blíže ohni a tak dále. Důležitá byla ochrana žen a dětí, protože oni byli nejcennější, co kmen měl, neboť ženy zaručovaly kontinuitu rodu. Některá pravidla byla již od nepaměti pevná a potom se začala etiketa rozvíjet zejména v oblastech stolování, oblékání na dvoře Ludvíka XIV. na přelomu 17. a 18. století jako pravidla pro dvorskou šlechtu, která obklopovala krále slunce ve Versailles. Pravidla byla složitá a nikdo je nepsal. Vyvíjela se postupem času jako určité kurtoazní zvyky, které se tradovaly. Teprve kodifikací vzniká určitý soubor pravidel, podle kterých se už řídíme. První v tomto oboru byl Jiří Guth Jarkovský – první ceremoniář prezidenta Masaryka na začátku 20. století, ale je to legenda a ta patří do historie. My se dnes řídíme podle Špačka.
Rozšiřuje se stále etiketa o nová pravidla a nepřípustnosti?
Ano, protože se rozšiřují obory lidské činnosti. Zhruba před patnácti lety jsme netušili, jak se má člověk chovat na jachtě. Nesmí se tam třeba hvízdat, tím se přivolává bouře. Na jachtě se připíjí na zdraví vsedě a to i když se připíjí na zdraví krále. Na souši zůstat vsedě, to by byla hrubá urážka majestátu. Na jachtě se to ale smí.
Etiketa ale není jen soubor pravidel. Moje kniha neobsahuje pravidla pro všechny životní situace. Pravidel je relativně málo, ale záleží na nás, jak je tvůrčím způsobem dokážeme uplatňovat. Základní pravidla o společenské významnosti, o přednosti jsou jednoduchá, ale jak to vypadá konkrétně? Každá situace je jiná. Záleží na denní době, jednajících postavách, prostředí, kulturním okruhu. Kniha Nová velká kniha etikety rozvádí pravidla do nejrůznějších situací, ale rozhodně nemůže pojmout všechny. Nejdůležitějším pravidlem etikety je ohleduplnost. Nedostatek ohleduplnosti - tím, že pohrdám jinými lidmi, dělám něco, co je jim nemilé, je největším prohřeškem v etiketě. Musím dělat to, co je lidem milé, sympatické, příjemné a pak budu příjemný i já a to je cílem našeho setkávání v lidské společnosti – vytvářet si přátelské vazby, konat dobro. Etiketa není soubor pravidel, etiketa je životní styl.
Jak moc se liší etiketa v jiných zemích? Jakým způsobem se řeší její porušení?
V každé zemi jsou jiná pravidla daná například tím, že je tam jiné postavení ženy. Kdykoliv navštívíme jiný kulturní okruh, musíme být informováni o tom, jaká pravidla tam platí, abychom neudělali faux pas. Porušení pravidel je citová věc, protože zatímco u nás jde o soubor pravidel, jinde může jít o příkaz koránu a porušení se trestá trestem nejvyšším. Měli bychom se v cizí zemi chovat jako hosté tak, aby nás vnímali jako příjemné společníky a ne abychom se tam chovali podle našich kulturních zvyklostí, které mohou urážet. Nová velká kniha etikety je také o interkulturních rozdílech mezi jednotlivými civilizačními okruhy, aby manažeři, obchodníci, ale i turisté byli připraveni, když jedou do nějaké specifické země.
Řídíte se stále etiketou nebo má někdy „volno“?
Je třeba vyloučit představu, že etiketa je něco, co můžeme pověsit na hřebík. Etiketa má různé žánry a úrovně a musí respektovat různé situace. Například jít si sednout k táboráku v obleku je stejná pitomost, jako jít do Národního divadla na premiéru v džínách. Jak táborák, tak i divadlo má svoji etiketu. Ohleduplnost je každodenní příkaz. Jak říká Guth Jarkovský: “Slušnost je člověku vrozená, zdvořilosti se musíme učit.“
Myslíte, že by se etiketa měla povinně vyučovat na školách?
To je vážně problém, protože je otázka, jestli by etiketa neměla spíše prolínat všemi předměty a veškerým chováním. Udělat z ní jediný specifický předmět by znamenalo, že se ho studenti budou šprtat a stalo by se to něčím nepříjemným. Daleko lepší je, když etiketa prakticky prolíná celým životem. Když si učitelé všímají chování u dětí vzájemně vůči sobě a to i o přestávkách. Myslím si, že hlavní těžiště výchovy je v rodinách.
Chystáte do budoucna vydat další knihu?
Ano, letos vyjde série pěti knih, které se budou jmenovat Malé knihy etikety. V dubnu vychází první z nich. Knihy jsou věnovány jednotlivým oblastem, takže to bude Malá kniha etikety u stolu, Malá kniha etikety pro manažery, pro celou rodinu či všední den.
Jak moc se vyznáte v etiketě? Dodržujete ji?
text Síma, foto Marián K., BrNovinky