Vilu Tugendhat znovu obývá rodina Tugendhatových – na fotografiích Dirka Brömmela
- Podrobnosti
- Kategorie: umění a výstavy Brno
- Zobrazeno: 6844
Památka UNESCO – Vila Tugendhat v Brně emociálně zapůsobí asi na každého návštěníka. Nejinak tomu bylo i u fotografa Dirka Brömmela, který do ní zavítal v roce 2002. Moderní stavba a osud jejích židovských obyvatel – rodiny Tugendhatových, mu učaroval natolik, že se rozhodl propojit její minulost se současností. Výsledek autorovy snahy můžete zhlédnout od 16. listopadu do 29. ledna na fotografické výstavě v Domě umění města Brna.
Dirk Brömmel se rozhodl najít fotografie ze třicátých let, kdy rodina Tugendhatových obývala brněnskou vilu. Za pomoci techniky sendvičové montáže integroval snímky z rodinných alb do současných záběrů z interiéru budovy.Výsledkem je série fotografických obrazů, v nichž se prolínají dvě časové roviny – momentky zachycující děti, rodinu, dobovou výzdobu interiéru a současné záběry vily.
Vzpomínky opět ožívají
Autor pro tyto fotografie upravil interiér vily tak, aby autenticky odpovídal době, kdy rodina dům obývala. Starým snímkům přizpůsoboval osvětlení a rekonstruoval i místa, odkud kamera záběry snímala. Lehký posun starých a nových snímků upozorňuje na manipulaci s fotografiemi i na skutečnost, že neexistuje harmonické propojení minulosti a přítomnosti.
Muzeální prázdnota a opuštěnost prostor, dříve obývaných rodinou, je o to výmluvnější. Neostré snímky rodiny působí jako obrazová sonda do paměti, jako snové sekvence, které autor zasadil do konkrétního prostředí.
Pracoval při tom se záběry pocházejícími z ruky jiného fotografa. Způsobem jejich použití je však oprostil od původního časového rámce, takže se staly součástí jeho pohledu na vilu.
Privátní minulost a muzeální přítomnost se navzájem dotýkají, splývají v jedno, výsledkem je iritující zviditelnění vzpomínek. Fotografie nelze vnímat jako rodinná fota ani jako fotografie architektury, jsou časově nezařaditelné, a tím je i těžko definovatelná jejich reálná souvislost. Nejsou fotografickou dokumentací vily jako ikony moderní architektury.
Odhalení autentických stop života
Brömmel využívá specifických možností média fotografie k její odlišné vizuální interpretaci. Vidí ji především jako obytný dům, spojený s životem jedné konkrétní rodiny. Dirk Brömmel se s historií vily podrobně seznámil. Vzhledem k proměnám, kterými prošla, i k jejímu aktuálnímu stavu, na něj působila tak autenticky jako inscenovaná fotografie, jako interpretace sebe samotné. Jeho série o vile může být vnímána jako pokus o fotografické fixování autentických stop života, který se v ní odehrával.
text Síma, foto MaK, zdroj Dům umění města Brna
{linkr:related;keywords:tugendhat;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}
Vilu Tugendhat znovu obývá rodina Tugendhatových – na fotografiích Dirka Brömmela
Kategorie: umění a výstavy Brno Zobrazeno: 6844
Památka UNESCO – Vila Tugendhat v Brně emociálně zapůsobí asi na každého návštěníka. Nejinak tomu bylo i u fotografa Dirka Brömmela, který do ní zavítal v roce 2002. Moderní stavba a osud jejích židovských obyvatel – rodiny Tugendhatových, mu učaroval natolik, že se rozhodl propojit její minulost se současností. Výsledek autorovy snahy můžete zhlédnout od 16. listopadu do 29. ledna na fotografické výstavě v Domě umění města Brna.
Dirk Brömmel se rozhodl najít fotografie ze třicátých let, kdy rodina Tugendhatových obývala brněnskou vilu. Za pomoci techniky sendvičové montáže integroval snímky z rodinných alb do současných záběrů z interiéru budovy.Výsledkem je série fotografických obrazů, v nichž se prolínají dvě časové roviny – momentky zachycující děti, rodinu, dobovou výzdobu interiéru a současné záběry vily.
Vzpomínky opět ožívají
Autor pro tyto fotografie upravil interiér vily tak, aby autenticky odpovídal době, kdy rodina dům obývala. Starým snímkům přizpůsoboval osvětlení a rekonstruoval i místa, odkud kamera záběry snímala. Lehký posun starých a nových snímků upozorňuje na manipulaci s fotografiemi i na skutečnost, že neexistuje harmonické propojení minulosti a přítomnosti.
Muzeální prázdnota a opuštěnost prostor, dříve obývaných rodinou, je o to výmluvnější. Neostré snímky rodiny působí jako obrazová sonda do paměti, jako snové sekvence, které autor zasadil do konkrétního prostředí.
Pracoval při tom se záběry pocházejícími z ruky jiného fotografa. Způsobem jejich použití je však oprostil od původního časového rámce, takže se staly součástí jeho pohledu na vilu.
Privátní minulost a muzeální přítomnost se navzájem dotýkají, splývají v jedno, výsledkem je iritující zviditelnění vzpomínek. Fotografie nelze vnímat jako rodinná fota ani jako fotografie architektury, jsou časově nezařaditelné, a tím je i těžko definovatelná jejich reálná souvislost. Nejsou fotografickou dokumentací vily jako ikony moderní architektury.
Odhalení autentických stop života
Brömmel využívá specifických možností média fotografie k její odlišné vizuální interpretaci. Vidí ji především jako obytný dům, spojený s životem jedné konkrétní rodiny. Dirk Brömmel se s historií vily podrobně seznámil. Vzhledem k proměnám, kterými prošla, i k jejímu aktuálnímu stavu, na něj působila tak autenticky jako inscenovaná fotografie, jako interpretace sebe samotné. Jeho série o vile může být vnímána jako pokus o fotografické fixování autentických stop života, který se v ní odehrával.
text Síma, foto MaK, zdroj Dům umění města Brna
{linkr:related;keywords:tugendhat;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}