„Žijeme v dnešní době, tak používejme dnešní materiály,“ říká umělec Ivan Kříž

Kategorie: umění a výstavy Brno Zveřejněno 14. 6. 2010 23:02 Zobrazeno: 5722

Žijeme v dnešní době, používejme dnešní materiály, říká Ivan Kříž.

Brno je protkáno mnoha umělci. Veřejnost o nich mnohdy nemá ani tušení. Jednu z možností jejich poznání nabízí tradiční akce Atelier open. Po dobu dvou dnů se zájemcům otevírají dveře ateliérů. Naskytuje se tak možnost je navštívit a osobně s umělci setkat. Přímo v místě tvorby představují svá rozpracovaná i dokončená díla. Jedním z umělců působících v Brně je také Ivan Kříž. Svoji tvorbu zaměřil na malby a objekty. K výrobě používá netradiční předměty, se kterými se dennodenně můžeme setkávat. brnovinky Ivanovi položily několik otázek.

Zvonek nefunguje, lepší je zatelefonovat.

Kdy vás napadlo přejít od obrazů do jiné sféry?

Studoval jsem malířství v Bratislavě v roce 1962 až 1968. Byl jsem v ateliéru profesora Jána Mudrocha po takzvané dvouleté přípravce. U mě to bylo takové dvojmocné. Jednak jsem dělal doma, kde už jsem tvořil takové novější věci. Ve škole jsme plnili úkoly jako figura, portrét a další. Já jsem se pořád snažil o vystupňování plastičnosti v obraze. Nakonec jsem se radikálně rozhodl, že tu plastičnost budu dělat fakticky. Dám tam nějaký materiál a budu to realizovat opravdu jako reliéf nebo sochu. U mě to takhle oscilovalo. Měl jsem profesora na sochařinu Alexandera Trizuljaka a ten mi říkal: „Ivánku, pojď k nám. Ty jsi sochan.“ Takže jsem byl pořád v takovém ne doslova rozporu. Dnes už to řeším tak, že dělám to i ono.

Ivan Kříž tvoří z toho, co kde najde.

Takže stále malujete?

Ano, maluji. Dělám i velké sakrální obrazy. To byl můj věčný námět. Někdy jsou to takové skoky. Nenudím se. Na co mám najednou chuť, to udělám. Učím na základní umělecké škole pár hodin figuru. Když vidím, jak to tam ta děcka mastí, tak mám chuť si ji namalovat. Jsem Slovák, nějak mě ta figura Madony vyšla jako taková slovenská. Je to zpívající Madona, ale ještě má jeden název - slovenská.

Z elektrikářských trubek a krytek vznikne leccos.

Má kosočtverec na obrazu vaší Madony nějakou symboliku?

Nemá žádnou symboliku. Je to skoro takové, jako měly Madony slovenské čepce. Mně to tak  výtvarně vyšlo. Nedržím se nějakého regionalismu. Napřed jsem měl Madonu bez rukou. Teď jsem byl v Itálii a najednou jsem si říkal, že by to její dítě mělo být nějak drženo. Tak jsem tam domodeloval ruce. Mám ještě velkou sadu takových figurín.

Puška na zajíce nebo kmen stromu?

Jak sháníte materiál k tvorbě trojrozměrných modelů?

Něco kupuji, ale obyčejně je to nález něčeho. Nález věci mě inspiruje na nějakou desku na ulici. Už ta deska mě evokuje. Třeba tohle jsou kryty na nějaké elektrické vedení, které mi dal kolega. Hned se mi to líbilo a udělal jsem z toho takový fragment dekoru. Jednou zase dělníci plamenem vyřezávali elektrorozvod. Fragmenty jsem posbíral a udělal z toho kompozici. Takže tímto způsobem já pracuji. Tedy různým způsobem. Je to nález, který mě k něčemu inspiruje.

Kde jste potkal zámek na volant automobilu?

Můj syn byl v Itálii a v Bratislavě měl odložené auto. Zapomněl si klíče doma, tak mu to museli odvrtat. Dovezl to sem a já jsem to použil na korpus. To bude jako Kristus.

Dráty jsou také vhodným materiálem k tvorbě.

Některé věci vypadají jako hlavolamy? Je to schválně?

Ne, to není záměr. Rozhodně to bude čitelné, až tam přidělám ty ruce a nohy. Některé věci odložím, protože je nemám v sobě. Nejsem s tím ještě vyrovnaný.

Kdybychom nevěděli, jak s nějakými věcmi naložit, tak vám je doneseme a možná z toho něco vznikne.

Je to hezké, ale já už jich mám tolik, že mi to přerůstá přes hlavu. Říkám jednu věc: „Žijeme v dnešní době, tak používejme dnešní materiály.“ I když jsou takzvaně pokleslé, tak si myslím, že tím, jak je přijmu, je zvednu zase na nějakou vyšší platformu. Jak se říká z bláta ke hvězdám.

Malujete si díla nejprve na skicu?

Já dělám věci přímo. Třeba i hřebíkové. Když se mi něco nepovede, hřebíky vytrhám a pokračuji dál. Těší mě spontánní situace, kdy na to jdu z jedné vody. Prostě se nepřipravuji nějak zdlouhavě. Člověk pracuje na ploše a najednou tady položí to, teď to musí dát tady. Takže takto pracuji.

Slovenská zpívající Madona.

Jak dlouho trvá výroba jednoho díla?

Je to různé. Tvořím třeba v týdnu. Rozdělám si různé věci, které postupně potom dokončuji. Prostě si odskočím. Já tomu říkám, že si odpočívám v jedné věci od druhé.

Nehrozí pak, že je do sebe nějakým způsobem začleníte?

Ne. Je zajímavé, že ty věci jsou tak odlišné. Někoho moc svazuje, že udělá jednu věc, která se mu povede. Má pocit, že se mu povedla a že na ni navazuje. Já klidně odbočím někam zase jinam a udělám jinou věc. V některých případech udělám cyklus. Říkám si, to je škoda, tato věc by se měla rozvinout. Tak třeba udělám triptych nebo liniové věci. Soused mi nechal skříň, tak jsem ji rozřezal a použil k tvorbě. Líbila se mi její barva a lak.

Zajímá vás tvorba brněnských výtvarníků?

text Marián K., Síma, foto Marián K., brnovinky