Zlatá slavice Hana Zagorová: Prožila jsem v Brně krásná léta
- Podrobnosti
- Kategorie: umění a výstavy Brno
- Zobrazeno: 5243
Devět zlatých slavíků za sebou. Hana Zagorová je získala v letech 1977 až 1985. Třetí březnový den 2011 zavítala do Brna, kde v knihkupectví KNIHY DOBROVSKÝ podepisovala čtenářům nejen svoji poslední knihu Legenda – málokdo ví. Při té příležitosti známou zpěvačku, textařku, herečku a moderátoku brnovinky vyzpovídaly.
Poprvé na sebe Hana Zagorová pěvecky upozornila v roce 1963 v ostravské soutěži Hledáme nové talenty. Doprovázel ji Orchestr Gustava Broma. Od roku 1964 v Brně studovala herectví na JAMU. Když studium v roce 1968 zakončila, vydala svůj první singl a tím odstartovala svoji hvězdnou kariéru.
Jak vzpomínáte na své začátky v ostravské soutěži v roce 1963?
Nejsem moc vzpomínací typ. Když srovnávám soutěž Hledáme nové talenty, která byla kdysi obdobou dnešní Superstar, mám pocit, že jsme to měli jednodušší.
Myslíte, že dnes je mezi mladými zpěváky větší konkurence, nebo více zájemců o to, dostat se na slavná pódia před televizní kamery?
Možná, že tehdy bylo období, kdy si tak moc lidí netroufalo a když si člověk nebyl jistý, možná se do takové soutěže vůbec nehlásil. Kdežto teď si myslím, že čtyři pětiny lidí jde do soutěže buď z hecu, nebo jsou naprosto nesoudní. Ale potom těch pár, kteří se z toho vyloupnou, stojí za to. To bylo však i za naší doby.
Máte mezi těmi mladými své favority, kterým fandíte?
Každý rok pořádám Vánoční Lucernu. Poslední léta si tam zvu mladé zpěváky, kteří mě něčím zaujmou. Před dvěma lety to byl Ondra Ruml, je báječný zpěvák, loni Honza Bendig.
Jak jste se dali do kupy s Kotvaldem a Hložkem?
Pracovala jsem s Petrem Rezkem a napadlo mě, že by to chtělo změnu. Petra jsem měla vždy ráda a vždycky ráda ho mít budu. Vymyslela jsem si dva kluky. Jednoho jsem si dokonce našla sama – Standu Hložka. Viděla jsem ho na soutěži mladých vojáčků. Říkala jsem mu, že když budu svůj plán realizovat, určitě bude jeden z nich. Petra Kotvalda slyšel Karel Vágner.
Takže jste byla ta, která je dala dohromady.
Ano, mám z toho velkou radost, protože se to osvědčilo. Kluci, kteří byli angažováni jako křoví, se chopili příležitosti a dostali šanci zpívat i několik písniček sólově. Ve dvojici, kdy zpívali duety, se jim to podařilo tak, že měli opravdu raketový vzestup. To jsem jim moc přála. Byli nesmírně pracovití a moc fajn.
Říkala jste sice, že nejste vzpomínací typ, měla byste přesto někdy chuť si to s nimi zopakovat?
Ne, opravdu ne, ta voda už šla. Myslím, že už jsme každý někde jinde. Občas jsme pro radio Blaník dělali vystoupení, kde byli mými hosty, ale ta voda už je jinde.
Obsadila jste několik známých rolí. Oslovil vás poslední dobou někdo s nabídkou role ve filmu?
Co stojí za řeč, je Trhák. Byla to legrace. V poslední době jsem dostala nabídku na jeden seriál, dokonce jako ředitelka jedné televize, ale nepřijala jsem ji.
Že byste byla ředitelkou skutečné televize nebo to byla taková role?
Role, ale ani bych si na to netroufla. Z časových důvodů by to nebylo reálné.
Příští rok oslavíte se svým manželem velké jubileum, plánujete spolu něco speciálního?
Večírek. Ale ještě nevíme. Trochu jsme o tom už spolu začali diskutovat, určitě to nebude společný koncert. Myslím, že by to ani nebylo dobře. Nedovedu si představit to publikum. Nevím, jak by snesli příznivci opery můj repertoár a nevím, jak by moje publikum vydrželo hodinu poslouchat Štefana. Třeba ano, ale ani to nechceme.
Vybavujete si ze své dlouhé kariéry nějakou veselou historku, na níž ráda vzpomínáte?
Nejsem si jista, že bych měl nějaké obr veselé historky, ale určitě jich byla spousta. Já vůbec neumím vyprávět vtipy, a veselé historky, to už vůbec není mojí doménou.
Když to otočíme, co nějaká smutná příhoda?
Taky asi ne. A kdyby ano, nechám si ji pro sebe. Jsou to takové věci, které má člověk uloženy v hlavě. Celé období – více než 40 let kariéry – bylo krásné. Samozřejmě ale nebyl každý den stejně veselý. Když děláte něco, co děláte rád, myslím si, že každý koncert může být veselý – alespoň pro vaši duši.
Studovala jste v Brně, jak se vám líbí Brno dnes?
To je právě taková řehole našeho povolání. Známe hotely, známe cestu do nějaké restaurace, kde se rychle najíme. Nejsem zrovna typ, který by po koncertu ještě někam chodil. Jsem ráda, že se můžu trochu vyspat, protože koncertuju docela často. V době, kdy jsem v Česku a nejsem se svým mužem, mám to hodně našlapané. Musím se hodně hlídat, abych to vydržela, především životosprávu. Kdyby to bylo před těmi 40 lety, tak bych si šla po koncertě určitě ještě někam sednout.
Jak relaxujete?
Čtu si, poslouchám muziku, když na ni mám chuť. Pro mě je velký relax i psaní textů.
Co plánujete do budoucna, na čem teď pracujete?
Česká televize natočila 14. prosince můj Vánoční koncert. Teď se připravuje obal. Z koncertu vyjde DVD a vyjde i CD. To bude k mým narozeninám. Ještě k mým narozeninám vyjde také troj-CD Supraphonu, s mými největšími hity - třikrát žánrově odlišenými. Budou tam tři novinky. Na desky je toho až až.
Na co mohou čtenáři těšit ve vaší poslední knížce Legenda – málokdo ví?
Určitě na přílohy. Například na DVD, které v ní je, protože jsou na něm nikdy nevyšlé věci. Pak na básničky, které jsem napsala, recituje je pan Vinklář. Těšit se mohou také na fotografie, z nichž mnohé rovněž nevyšly, i na to, jak píše Scarlett Wilková. Píše opravdu dobře. Je tam také protokol z mého výslechu.
Co byste závěrem sdělila čtenářům brnovinek?
V prosinci jsem měla krásný koncert v Boby centru v Brně, které bylo plné k prasknutí. Bylo to moc pěkné. V prosinci bude na stejném místě koncert další. Loni jsem byla v Brně třikrát. Jeden koncert byl dokonce nahoře na hradě. Jezdím sem ráda. Město, kde člověk studuje, částečně bere jako svoje domovské. Prožila jsem v Brně krásná léta.
text a foto MaK., brnovinky
{linkr:related;keywords:koncert;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}
Zlatá slavice Hana Zagorová: Prožila jsem v Brně krásná léta
Kategorie: umění a výstavy Brno Zobrazeno: 5243
Devět zlatých slavíků za sebou. Hana Zagorová je získala v letech 1977 až 1985. Třetí březnový den 2011 zavítala do Brna, kde v knihkupectví KNIHY DOBROVSKÝ podepisovala čtenářům nejen svoji poslední knihu Legenda – málokdo ví. Při té příležitosti známou zpěvačku, textařku, herečku a moderátoku brnovinky vyzpovídaly.
Poprvé na sebe Hana Zagorová pěvecky upozornila v roce 1963 v ostravské soutěži Hledáme nové talenty. Doprovázel ji Orchestr Gustava Broma. Od roku 1964 v Brně studovala herectví na JAMU. Když studium v roce 1968 zakončila, vydala svůj první singl a tím odstartovala svoji hvězdnou kariéru.
Jak vzpomínáte na své začátky v ostravské soutěži v roce 1963?
Nejsem moc vzpomínací typ. Když srovnávám soutěž Hledáme nové talenty, která byla kdysi obdobou dnešní Superstar, mám pocit, že jsme to měli jednodušší.
Myslíte, že dnes je mezi mladými zpěváky větší konkurence, nebo více zájemců o to, dostat se na slavná pódia před televizní kamery?Možná, že tehdy bylo období, kdy si tak moc lidí netroufalo a když si člověk nebyl jistý, možná se do takové soutěže vůbec nehlásil. Kdežto teď si myslím, že čtyři pětiny lidí jde do soutěže buď z hecu, nebo jsou naprosto nesoudní. Ale potom těch pár, kteří se z toho vyloupnou, stojí za to. To bylo však i za naší doby.
Máte mezi těmi mladými své favority, kterým fandíte?
Každý rok pořádám Vánoční Lucernu. Poslední léta si tam zvu mladé zpěváky, kteří mě něčím zaujmou. Před dvěma lety to byl Ondra Ruml, je báječný zpěvák, loni Honza Bendig.
Jak jste se dali do kupy s Kotvaldem a Hložkem?
Pracovala jsem s Petrem Rezkem a napadlo mě, že by to chtělo změnu. Petra jsem měla vždy ráda a vždycky ráda ho mít budu. Vymyslela jsem si dva kluky. Jednoho jsem si dokonce našla sama – Standu Hložka. Viděla jsem ho na soutěži mladých vojáčků. Říkala jsem mu, že když budu svůj plán realizovat, určitě bude jeden z nich. Petra Kotvalda slyšel Karel Vágner.
Takže jste byla ta, která je dala dohromady.
Ano, mám z toho velkou radost, protože se to osvědčilo. Kluci, kteří byli angažováni jako křoví, se chopili příležitosti a dostali šanci zpívat i několik písniček sólově. Ve dvojici, kdy zpívali duety, se jim to podařilo tak, že měli opravdu raketový vzestup. To jsem jim moc přála. Byli nesmírně pracovití a moc fajn.
Říkala jste sice, že nejste vzpomínací typ, měla byste přesto někdy chuť si to s nimi zopakovat?
Ne, opravdu ne, ta voda už šla. Myslím, že už jsme každý někde jinde. Občas jsme pro radio Blaník dělali vystoupení, kde byli mými hosty, ale ta voda už je jinde.
Obsadila jste několik známých rolí. Oslovil vás poslední dobou někdo s nabídkou role ve filmu?
Co stojí za řeč, je Trhák. Byla to legrace. V poslední době jsem dostala nabídku na jeden seriál, dokonce jako ředitelka jedné televize, ale nepřijala jsem ji.
Že byste byla ředitelkou skutečné televize nebo to byla taková role?
Role, ale ani bych si na to netroufla. Z časových důvodů by to nebylo reálné.
Příští rok oslavíte se svým manželem velké jubileum, plánujete spolu něco speciálního?
Večírek. Ale ještě nevíme. Trochu jsme o tom už spolu začali diskutovat, určitě to nebude společný koncert. Myslím, že by to ani nebylo dobře. Nedovedu si představit to publikum. Nevím, jak by snesli příznivci opery můj repertoár a nevím, jak by moje publikum vydrželo hodinu poslouchat Štefana. Třeba ano, ale ani to nechceme.
Vybavujete si ze své dlouhé kariéry nějakou veselou historku, na níž ráda vzpomínáte?
Nejsem si jista, že bych měl nějaké obr veselé historky, ale určitě jich byla spousta. Já vůbec neumím vyprávět vtipy, a veselé historky, to už vůbec není mojí doménou.
Když to otočíme, co nějaká smutná příhoda?
Taky asi ne. A kdyby ano, nechám si ji pro sebe. Jsou to takové věci, které má člověk uloženy v hlavě. Celé období – více než 40 let kariéry – bylo krásné. Samozřejmě ale nebyl každý den stejně veselý. Když děláte něco, co děláte rád, myslím si, že každý koncert může být veselý – alespoň pro vaši duši.
Studovala jste v Brně, jak se vám líbí Brno dnes?
To je právě taková řehole našeho povolání. Známe hotely, známe cestu do nějaké restaurace, kde se rychle najíme. Nejsem zrovna typ, který by po koncertu ještě někam chodil. Jsem ráda, že se můžu trochu vyspat, protože koncertuju docela často. V době, kdy jsem v Česku a nejsem se svým mužem, mám to hodně našlapané. Musím se hodně hlídat, abych to vydržela, především životosprávu. Kdyby to bylo před těmi 40 lety, tak bych si šla po koncertě určitě ještě někam sednout.
Jak relaxujete?
Čtu si, poslouchám muziku, když na ni mám chuť. Pro mě je velký relax i psaní textů.
Co plánujete do budoucna, na čem teď pracujete?
Česká televize natočila 14. prosince můj Vánoční koncert. Teď se připravuje obal. Z koncertu vyjde DVD a vyjde i CD. To bude k mým narozeninám. Ještě k mým narozeninám vyjde také troj-CD Supraphonu, s mými největšími hity - třikrát žánrově odlišenými. Budou tam tři novinky. Na desky je toho až až.
Na co mohou čtenáři těšit ve vaší poslední knížce Legenda – málokdo ví?Určitě na přílohy. Například na DVD, které v ní je, protože jsou na něm nikdy nevyšlé věci. Pak na básničky, které jsem napsala, recituje je pan Vinklář. Těšit se mohou také na fotografie, z nichž mnohé rovněž nevyšly, i na to, jak píše Scarlett Wilková. Píše opravdu dobře. Je tam také protokol z mého výslechu.
Co byste závěrem sdělila čtenářům brnovinek?
V prosinci jsem měla krásný koncert v Boby centru v Brně, které bylo plné k prasknutí. Bylo to moc pěkné. V prosinci bude na stejném místě koncert další. Loni jsem byla v Brně třikrát. Jeden koncert byl dokonce nahoře na hradě. Jezdím sem ráda. Město, kde člověk studuje, částečně bere jako svoje domovské. Prožila jsem v Brně krásná léta.
text a foto MaK., brnovinky
{linkr:related;keywords:koncert;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}