Květa na Zelňáku Brno - módní přehlídka Ivety Nedomové
- Podrobnosti
- Kategorie: umění a výstavy Brno
- Zobrazeno: 5532
Květa na Zelňáku - módní přehlídka Ivety Nedomové v Brně
Jak vypadá odění do přírody, přesněji pletené módy přírodních vláken, jste se na vlastní oči mohli přesvědčit na říjnové módní přehlídce v Dietrichsteinském paláci na Zelném Trhu v Brně. „Je-li život hra, pak má tato pravidla“, znělo motto návrhářky Ing. Ivety Nedomové, která již dlouhá léta utváří kolekci své značky Tik. Podívejme se, jak to na přehlídce probíhalo.
Sál paláce na Zelňáku je zcela zaplněn. Přítomné dámy svým humorem baví energická návrhářka, která je oděna do šatů v tématu středověku, letos módní fialové barvy. O překvapení také není nouze. Přichází operní pěvkyně v jednom z modelů Nedomové a za doprovodu klavíru všechny návštěvníky ohromuje silným hlasem.
Do sálu vchází první modelka - Květa Fialová se svou kačátkovou šou. Po ní přichází další. Žádné vyhublé supermodelky, ale obyčejné ženy s fantazií, kterým je tato móda určena především. Manekýny se procházejí mezi sedícími návštěvnicemi a ty si mohou oblečení nejenže zblízka prohlédnout, ale také omakat. Modely jsou z přírodních vláken, různě vrstvené, které Nedomová navrhuje a s pomocí ostatních švadlen vyrábí. Je tak zaručeno, že na ulici nebudou jiné dámy v tomtéž obleku. Modely jsou ozvláštněny výraznými a atypickými galanterními doplňky. Vedou obrovské dřevěné knoflíky, které pocházejí ze dřeva spadlého do Třeboňského rybníku, jak prozrazuje návrhářka. K ní se již dostávají surové knoflíky, které po večerech vlastnoručně lakuje lakem na nehty.
Na přehlídce vede proužkované oblečení, úzké sukně, velmi rozšířené kalhoty, dlouhé pletené kabáty a klokaní kapsy. „Nebojte se nosit oblečení s kapucí“, vyzývá přítomné dámy paní Iveta. Kapuce omladí a dodá oblečení větší šmrnc. Modely vypadají velmi pohodlně a dámy se v nich cítí volnější a sebevědomější. Ani baculky nemusí být smutné. U paní Nedomové se najde ošacení pro každou postavu.
A jaké mají modely přednosti? Pyšní se především svou originalitou, životností, snadnou údržbou a příznivou cenou. Dámy jistě ocení jejich kombinovatelnost. Sortiment je navrhován tak, aby barevně ladil. Sladěné doplňky, jako šály, nákrčníky, tuniky a dlouhé rukavice ohřejí v chladném počasí a pak se v teple jednoduše sundají.
Zatímco modelky předvádí, návrhářka dává přítomným rady, co nosit a jak kombinovat. Dámám je na očích vidět, že jsou modely velmi nadšeny a z modelek oblečení málem strhávají, jak si chtějí každý model pořádně omakat.
Celou módní přehlídku zpestřuje čerstvá osmdesátnice Květa Fialová, která je stále pozitivní a usměvavá, tak jak ji všichni známe. Humorem sobě vlastním nešetří a jako ostatní modelky i ona s nadšením pózuje v narozeninovém modelu od návrhářky.
Po pár hodinách přehlídky přichází občerstvovací pauza v podobě krabiček ukrývajících pokrmy zdravé výživy. Nedomová myslí i na štíhlou linii.
Dnešní módní přehlídka v Dietrichsteinském paláci se úspěšně zařadila mezi mnoho dalších, které úspěšná brněnská módní návrhářka, zvaná Nedomka, pro své zákaznice uspořádala.
Jaké materiály na sobě rády nosíte vy? Sledujete módní trendy?
text Síma, foto Marián K.
Kategorie: umění a výstavy Brno
Květa na Zelňáku - módní přehlídka Ivety Nedomové v Brně
Jak vypadá odění do přírody, přesněji pletené módy přírodních vláken, jste se na vlastní oči mohli přesvědčit na říjnové módní přehlídce v Dietrichsteinském paláci na Zelném Trhu v Brně. „Je-li život hra, pak má tato pravidla“, znělo motto návrhářky Ing. Ivety Nedomové, která již dlouhá léta utváří kolekci své značky Tik. Podívejme se, jak to na přehlídce probíhalo.
Sál paláce na Zelňáku je zcela zaplněn. Přítomné dámy svým humorem baví energická návrhářka, která je oděna do šatů v tématu středověku, letos módní fialové barvy. O překvapení také není nouze. Přichází operní pěvkyně v jednom z modelů Nedomové a za doprovodu klavíru všechny návštěvníky ohromuje silným hlasem.
Do sálu vchází první modelka - Květa Fialová se svou kačátkovou šou. Po ní přichází další. Žádné vyhublé supermodelky, ale obyčejné ženy s fantazií, kterým je tato móda určena především. Manekýny se procházejí mezi sedícími návštěvnicemi a ty si mohou oblečení nejenže zblízka prohlédnout, ale také omakat. Modely jsou z přírodních vláken, různě vrstvené, které Nedomová navrhuje a s pomocí ostatních švadlen vyrábí. Je tak zaručeno, že na ulici nebudou jiné dámy v tomtéž obleku. Modely jsou ozvláštněny výraznými a atypickými galanterními doplňky. Vedou obrovské dřevěné knoflíky, které pocházejí ze dřeva spadlého do Třeboňského rybníku, jak prozrazuje návrhářka. K ní se již dostávají surové knoflíky, které po večerech vlastnoručně lakuje lakem na nehty.
Na přehlídce vede proužkované oblečení, úzké sukně, velmi rozšířené kalhoty, dlouhé pletené kabáty a klokaní kapsy. „Nebojte se nosit oblečení s kapucí“, vyzývá přítomné dámy paní Iveta. Kapuce omladí a dodá oblečení větší šmrnc. Modely vypadají velmi pohodlně a dámy se v nich cítí volnější a sebevědomější. Ani baculky nemusí být smutné. U paní Nedomové se najde ošacení pro každou postavu.
A jaké mají modely přednosti? Pyšní se především svou originalitou, životností, snadnou údržbou a příznivou cenou. Dámy jistě ocení jejich kombinovatelnost. Sortiment je navrhován tak, aby barevně ladil. Sladěné doplňky, jako šály, nákrčníky, tuniky a dlouhé rukavice ohřejí v chladném počasí a pak se v teple jednoduše sundají.
Zatímco modelky předvádí, návrhářka dává přítomným rady, co nosit a jak kombinovat. Dámám je na očích vidět, že jsou modely velmi nadšeny a z modelek oblečení málem strhávají, jak si chtějí každý model pořádně omakat.
Celou módní přehlídku zpestřuje čerstvá osmdesátnice Květa Fialová, která je stále pozitivní a usměvavá, tak jak ji všichni známe. Humorem sobě vlastním nešetří a jako ostatní modelky i ona s nadšením pózuje v narozeninovém modelu od návrhářky.
Po pár hodinách přehlídky přichází občerstvovací pauza v podobě krabiček ukrývajících pokrmy zdravé výživy. Nedomová myslí i na štíhlou linii.
Dnešní módní přehlídka v Dietrichsteinském paláci se úspěšně zařadila mezi mnoho dalších, které úspěšná brněnská módní návrhářka, zvaná Nedomka, pro své zákaznice uspořádala.
Jaké materiály na sobě rády nosíte vy? Sledujete módní trendy?
text Síma, foto Marián K.
Zobrazeno: 5532
Tak blízko, tak daleko - fotograf Jindřich Štreit v Čečně
- Podrobnosti
- Kategorie: umění a výstavy Brno
- Zobrazeno: 4136
Tak blízko, tak daleko - fotograf Jindřich Štreit v Čečně
„Kdyby mi někdo před roky řekl, že v roce 2009 tady budu mít Cestovatelskou arabsko-indickou restauraci a v ní bude vystavovat Doc. Mgr. Jindřich Štreit, řekl bych mu, že hodně pil a ať se z toho jde vyspat. A je to tady!“, zvolává majitel restaurace Jiří Tashi Vondráček.
Vystavovaná kolekce fotografií Jindřicha Štreita nese název Tak blízko, tak daleko a ke shlédnutí je do konce října v již jmenované Cestovatelské restauraci v Brně. Vernisáže se zúčastňuje také Martin Zavazal z Charity České republiky, která má spoustu humanitárních projektů po celém světě a jednou ze zemí je i Čečensko.
Po pár úvodních slovech předává majitel restaurace slovo Jindřichu Štreitovi.
Dokumentarista v úvodu předesílá, že není cestovatel, ale fotograf, který jezdí hodně do zahraničí. „Jsem fotograf lidských duší a lidských osudů“, říká. Na pozvání, v té době ještě České katolické charity, Štreit odjel v roce 2003 do Čečny a Ingušska, aby zachytil život a aktivity České charity. Ta měla na starost asi tisíc čečenských dětí. „Když jsem viděl celou práci charity, tak mohu říci, že jsem byl nesmírně hrdý na to, že jsem Čech“ jsou další slova Štreita.
V táborech žil fotograf asi měsíc a měl možnost podrobně poznat tamější způsob života. „Nebylo to jednoduché. Musel jsem dodržovat různé předpisy, abych tam přežil. Nesměl jsem odejít bez doprovodu jednoho až tří lidí, kteří mě hlídali se samopaly. Na denním pořádku bylo unášení lidí, přepadávalo se a šlo i o život, pokud někdo nedodržoval stanovená pravidla.“ Štreit podotýká, že kdyby jel bez zázemí Charity, nebylo by možné takový soubor fotografií vytvořit. Nedostal by se do tábora, který byl hlídán. Charita mu vytvořila podmínky pro dokumentování.
Štreit vydal i knihu, která nese stejný název jako vystavovaná kolekce - Tak blízko, tak daleko. A co tento název znamená? Dokumentarista popisuje, že stanové tábory byly na hranici mezi Čečnou a Ingušskem a jednou k večeru s ostatními slyšel ostrou střelbu z tanku. Čečenci, kteří byli v azylu v Ingušsku, vyběhli ze stanů a viděli, jak se na čečenské straně válčí. Nemohli však jít přes hranice na pomoc.
Fotograf se dostal i do města Groznyj, kde navštívil v ruinách vznikající školky. U domorodců fotografoval jejich obyčejný život a také život táborů. Zaujalo jej, že lidé chodili velmi čistí i na tak těžké podmínky. Byli velmi pohostinní a rozdělili se i s tím málem, které měli k dispozici. Celá oblast je muslimská a tím jsou dána nekompromisní pravidla. „Nikdy jsem tam nepotkal člověka, který by nebyl střízlivý a všichni se poctivě modlili a dodržovali pravidla.“, podotkl Štreit. Fotografování žen v muslimské zemi byl velký problém. Stálo ho to hodně přesvědčování a ubezpečování. Vzpomíná také na to, že i přes stálou zlou situaci tam byli muži, kteří se starali, aby děti měli svůj taneční nebo pěvecký soubor.
Štreit fotografoval také na muslimském pohřbu a zúčastnil se i noční modlitby - slavnosti za zemřelého. „Celou noc muži tancovali neuvěřitelné tance až do padnutí.“, sdělil. Dokumentarista podotýká, že pokud život přinese jakoukoliv tragickou situaci a je ta situace přirozená, má právo být nafotografována, jako svědectví nějaké události. „Otázkou je, jestli má být zveřejněna. Zveřejnění může napomoci třeba uspíšení války“, pokračuje fotograf.
Všechny vystavované fotografie vznikly analogovou technikou. Dovídáme se, jak v takových podmínkách probíhá zpracování filmů. Štreit fotografie vozí na zpracování domů. V Čečně nafotil asi 200 filmů. Problém byl, jak je dovézt zpět do České republiky. Situace se ještě zkomplikovala tím, že odlet byl z letiště, které bylo ostře sledované ruskými vojáky. Dokumentarista nakonec odletěl bez filmů. Asi za 14 dni pracovníci Charity filmy dovezli do České republiky. „Trnul jsem, zda měsíc fotografické práce nepřijde nazmar, nechtěl jsem riskovat, aby mi filmy na letišti zabavili“, sděluje fotograf.
Ještě jedna složitá situace se přihodila, když musel spolu s pracovníkem charity Martinem Zavazalem přepravit velkou sumu finančních prostředků do postižených zemí. Přes banku to bylo složité a dosti nejisté, zda peníze dorazí na správné místo. Hotovost tak vezli rozdělenu a ukrytu na různých místech u sebe. Situace byla o to riskantnější, když v Moskvě při čekání na letadlo museli strávit dva dny. „Byl to velký risk, zda peníze i sebe dovezeme.“, vzpomíná Štreit.
Vernisáž dokumentarista ukončuje pozvánkou na jeho velkou výstavu zhruba od poloviny listopadu v divadle Husa na provázku. Budou v něm vyklizeny všechny prostory včetně kanceláří, ředitelen, chodby, sklepů a všude budou viset fotografie. Herci budou diváky speciálně provázet po divadle. Plánovaná výstava potrvá do konce roku 2009. Ke shlédnutí bude několik realizovaných projektů fotografa a nebudou chybět ani čečenské fotky - tentokrát v rozměrech 1 x 1,5 metru.
Láká vás tato výstava? Máte rádi fotografickou tvorbu Jindřicha Štreita?
text Síma, foto Marián K.
Kategorie: umění a výstavy Brno
Tak blízko, tak daleko - fotograf Jindřich Štreit v Čečně
„Kdyby mi někdo před roky řekl, že v roce 2009 tady budu mít Cestovatelskou arabsko-indickou restauraci a v ní bude vystavovat Doc. Mgr. Jindřich Štreit, řekl bych mu, že hodně pil a ať se z toho jde vyspat. A je to tady!“, zvolává majitel restaurace Jiří Tashi Vondráček.
Vystavovaná kolekce fotografií Jindřicha Štreita nese název Tak blízko, tak daleko a ke shlédnutí je do konce října v již jmenované Cestovatelské restauraci v Brně. Vernisáže se zúčastňuje také Martin Zavazal z Charity České republiky, která má spoustu humanitárních projektů po celém světě a jednou ze zemí je i Čečensko.
Po pár úvodních slovech předává majitel restaurace slovo Jindřichu Štreitovi.
Dokumentarista v úvodu předesílá, že není cestovatel, ale fotograf, který jezdí hodně do zahraničí. „Jsem fotograf lidských duší a lidských osudů“, říká. Na pozvání, v té době ještě České katolické charity, Štreit odjel v roce 2003 do Čečny a Ingušska, aby zachytil život a aktivity České charity. Ta měla na starost asi tisíc čečenských dětí. „Když jsem viděl celou práci charity, tak mohu říci, že jsem byl nesmírně hrdý na to, že jsem Čech“ jsou další slova Štreita.
V táborech žil fotograf asi měsíc a měl možnost podrobně poznat tamější způsob života. „Nebylo to jednoduché. Musel jsem dodržovat různé předpisy, abych tam přežil. Nesměl jsem odejít bez doprovodu jednoho až tří lidí, kteří mě hlídali se samopaly. Na denním pořádku bylo unášení lidí, přepadávalo se a šlo i o život, pokud někdo nedodržoval stanovená pravidla.“ Štreit podotýká, že kdyby jel bez zázemí Charity, nebylo by možné takový soubor fotografií vytvořit. Nedostal by se do tábora, který byl hlídán. Charita mu vytvořila podmínky pro dokumentování.
Štreit vydal i knihu, která nese stejný název jako vystavovaná kolekce - Tak blízko, tak daleko. A co tento název znamená? Dokumentarista popisuje, že stanové tábory byly na hranici mezi Čečnou a Ingušskem a jednou k večeru s ostatními slyšel ostrou střelbu z tanku. Čečenci, kteří byli v azylu v Ingušsku, vyběhli ze stanů a viděli, jak se na čečenské straně válčí. Nemohli však jít přes hranice na pomoc.
Fotograf se dostal i do města Groznyj, kde navštívil v ruinách vznikající školky. U domorodců fotografoval jejich obyčejný život a také život táborů. Zaujalo jej, že lidé chodili velmi čistí i na tak těžké podmínky. Byli velmi pohostinní a rozdělili se i s tím málem, které měli k dispozici. Celá oblast je muslimská a tím jsou dána nekompromisní pravidla. „Nikdy jsem tam nepotkal člověka, který by nebyl střízlivý a všichni se poctivě modlili a dodržovali pravidla.“, podotkl Štreit. Fotografování žen v muslimské zemi byl velký problém. Stálo ho to hodně přesvědčování a ubezpečování. Vzpomíná také na to, že i přes stálou zlou situaci tam byli muži, kteří se starali, aby děti měli svůj taneční nebo pěvecký soubor.
Štreit fotografoval také na muslimském pohřbu a zúčastnil se i noční modlitby - slavnosti za zemřelého. „Celou noc muži tancovali neuvěřitelné tance až do padnutí.“, sdělil. Dokumentarista podotýká, že pokud život přinese jakoukoliv tragickou situaci a je ta situace přirozená, má právo být nafotografována, jako svědectví nějaké události. „Otázkou je, jestli má být zveřejněna. Zveřejnění může napomoci třeba uspíšení války“, pokračuje fotograf.
Všechny vystavované fotografie vznikly analogovou technikou. Dovídáme se, jak v takových podmínkách probíhá zpracování filmů. Štreit fotografie vozí na zpracování domů. V Čečně nafotil asi 200 filmů. Problém byl, jak je dovézt zpět do České republiky. Situace se ještě zkomplikovala tím, že odlet byl z letiště, které bylo ostře sledované ruskými vojáky. Dokumentarista nakonec odletěl bez filmů. Asi za 14 dni pracovníci Charity filmy dovezli do České republiky. „Trnul jsem, zda měsíc fotografické práce nepřijde nazmar, nechtěl jsem riskovat, aby mi filmy na letišti zabavili“, sděluje fotograf.
Ještě jedna složitá situace se přihodila, když musel spolu s pracovníkem charity Martinem Zavazalem přepravit velkou sumu finančních prostředků do postižených zemí. Přes banku to bylo složité a dosti nejisté, zda peníze dorazí na správné místo. Hotovost tak vezli rozdělenu a ukrytu na různých místech u sebe. Situace byla o to riskantnější, když v Moskvě při čekání na letadlo museli strávit dva dny. „Byl to velký risk, zda peníze i sebe dovezeme.“, vzpomíná Štreit.
Vernisáž dokumentarista ukončuje pozvánkou na jeho velkou výstavu zhruba od poloviny listopadu v divadle Husa na provázku. Budou v něm vyklizeny všechny prostory včetně kanceláří, ředitelen, chodby, sklepů a všude budou viset fotografie. Herci budou diváky speciálně provázet po divadle. Plánovaná výstava potrvá do konce roku 2009. Ke shlédnutí bude několik realizovaných projektů fotografa a nebudou chybět ani čečenské fotky - tentokrát v rozměrech 1 x 1,5 metru.
Láká vás tato výstava? Máte rádi fotografickou tvorbu Jindřicha Štreita?
text Síma, foto Marián K.
Zobrazeno: 4136
Vinné sklepy se opět otevírají, nyní na Mikulovsku
- Podrobnosti
- Kategorie: festivaly a koncerty
- Zobrazeno: 2880
Otevřené sklepy pokračují - v říjnu na Mikulovsku
Již třetí letošní festival seriálu Otevřené sklepy vás pod heslem „Víno a zážitky ve sklepech jižní Moravy" zve tentokrát na Mikulovsko. V atmosféře posledních slunečných dní a pozdních sběrů vás přivítají vinaři v historickém Mikulově a dvou malebných obcích na úpatí Pálavských vrchů, Bavorech a Perné.
Většina vinařů a vinařství v této jedinečné lokalitě otevře své sklepy vůbec poprvé. Se vstupenkou a skleničkou festivalu budete mít neopakovatelnou příležitost navštívit jak malé vinaře, tak známá a velká vinařství. Můžete tak porovnat poklady pálavského terroire přímo z rukou vinařů v jejich sklepech.
Podzimní festival začíná oficiálně v sobotu 17. října, kdy budou sklepy otevřeny od 10 do 21 hodin. V neděli pak pokračuje od 11 do 13 hodin a po oba dva dny budete moci vybírat a nakupovat vína do svých archivů. V programu festivalu opět nebude chybět delikátní gurmánské menu s místními víny podávané v Hotelu
Marcinčák v Mikulově.
Přímo v Mikulově, Bavorech a Perné je dostatek ubytovacích kapacit, ze kterých jsou ty nejlepší vybrány přímo na webu pořadatele, kde jsou k nalezení i další informace o tomto festivale.
Mikulovská vinařská podoblast
První vinice pod Pavlovskými vrchy založily římské legie již ve 3. století našeho letopočtu, k velkému rozšíření pěstování vinné révy v kraji došlo v době Velkomoravské říše. V polovině 13. století, kdy se Mikulovsko a Valticko staly součástí panství Lichtenštejnů, patřil již obchod s vínem k největším zdrojům příjmů šlechty i měšťanů.
Na vápenitých půdách Pálavy se od středověku rodí svěží a extraktivní vína, která díky výborným polohám získávají nezaměnitelný charakter. Sluncem prohřáté jižní svahy jsou domovem především aromatických bílých vín. Mimořádné kvality a zvláštní minerálnosti zde dosahuje Ryzlink vlašský. Další typickou odrůdou Mikulovska je Veltlínské zelené, širokou škálou chutí vynikají zdejší Rulandské bílé a Chardonnay.
Na Valticku dominuje zlatistý a voňavý mok odrůdy Neuburské. Severní obce podoblasti, Strachotín, Pouzdřany a Popice jsou známy víny Ryzlinkem rýnským, Tramínem a Pálavou.
Jak to na takovém vinném festivalu vypadá? Stačí se podívat na naši reportáž z minulé části Otevřených sklepů.
Zúčastníte se říjnové části festivalu také? Máte raději bílé nebo červené víno?
text přejat od pořadatele, foto Marián K.
Kategorie: festivaly a koncerty
Otevřené sklepy pokračují - v říjnu na Mikulovsku
Již třetí letošní festival seriálu Otevřené sklepy vás pod heslem „Víno a zážitky ve sklepech jižní Moravy" zve tentokrát na Mikulovsko. V atmosféře posledních slunečných dní a pozdních sběrů vás přivítají vinaři v historickém Mikulově a dvou malebných obcích na úpatí Pálavských vrchů, Bavorech a Perné.
Většina vinařů a vinařství v této jedinečné lokalitě otevře své sklepy vůbec poprvé. Se vstupenkou a skleničkou festivalu budete mít neopakovatelnou příležitost navštívit jak malé vinaře, tak známá a velká vinařství. Můžete tak porovnat poklady pálavského terroire přímo z rukou vinařů v jejich sklepech.
Podzimní festival začíná oficiálně v sobotu 17. října, kdy budou sklepy otevřeny od 10 do 21 hodin. V neděli pak pokračuje od 11 do 13 hodin a po oba dva dny budete moci vybírat a nakupovat vína do svých archivů. V programu festivalu opět nebude chybět delikátní gurmánské menu s místními víny podávané v Hotelu
Marcinčák v Mikulově.
Přímo v Mikulově, Bavorech a Perné je dostatek ubytovacích kapacit, ze kterých jsou ty nejlepší vybrány přímo na webu pořadatele, kde jsou k nalezení i další informace o tomto festivale.
Mikulovská vinařská podoblast
První vinice pod Pavlovskými vrchy založily římské legie již ve 3. století našeho letopočtu, k velkému rozšíření pěstování vinné révy v kraji došlo v době Velkomoravské říše. V polovině 13. století, kdy se Mikulovsko a Valticko staly součástí panství Lichtenštejnů, patřil již obchod s vínem k největším zdrojům příjmů šlechty i měšťanů.
Na vápenitých půdách Pálavy se od středověku rodí svěží a extraktivní vína, která díky výborným polohám získávají nezaměnitelný charakter. Sluncem prohřáté jižní svahy jsou domovem především aromatických bílých vín. Mimořádné kvality a zvláštní minerálnosti zde dosahuje Ryzlink vlašský. Další typickou odrůdou Mikulovska je Veltlínské zelené, širokou škálou chutí vynikají zdejší Rulandské bílé a Chardonnay.
Na Valticku dominuje zlatistý a voňavý mok odrůdy Neuburské. Severní obce podoblasti, Strachotín, Pouzdřany a Popice jsou známy víny Ryzlinkem rýnským, Tramínem a Pálavou.
Jak to na takovém vinném festivalu vypadá? Stačí se podívat na naši reportáž z minulé části Otevřených sklepů.
Zúčastníte se říjnové části festivalu také? Máte raději bílé nebo červené víno?
text přejat od pořadatele, foto Marián K.
Zobrazeno: 2880
Klenot v Semilassu - Vypsaná fiXa na turné v Brně
- Podrobnosti
- Kategorie: festivaly a koncerty
- Zobrazeno: 3708
Klenot v Semilassu - Vypsaná fiXa na turné v Brně
Klenot. Tak se jmenuje nové album Vypsané Fixy, která s ním vyrazila na turné po Čechách i Moravě. fiXa zvolila zajímavý způsob distribuce - možnost stažení alba na portále t-music.cz. To není ani tak revoluční jako cena, za kterou desku mohou fanoušcci získat. Volí si ji totiž sami podle toho, co si kapela zaslouží.
Od 9. září 2009 tak Klenot ve svém mobilním telefonu může mít každý a to o měsíc dřív, než se objevil na pultech obchodů, navíc bez čekání a za cenu, jenž si sami určí.
"Jsem rád, že náš počin se skupinou Wohnout neupadl v zapomnění a můžeme všem fandům nabídnout další album české kapely unikátním způsobem 'Sám rozhodni, kolik zaplatíš'," říká Michal Němec, ředitel portálových služeb T-Mobile, a dodává: "Vzhledem k nelehké situaci hudebního průmyslu je třeba hledat nové cesty, jak dostat hudbu k jejím fanouškům a motivovat je k platbě, která umožní kapelám další hudební tvorbu."
Pardubická partička natočila své album Klenot během letošního února a března v Londýně. O zvukovou stránku se postaral Guy Fixsen (mj. Pixies, My Bloody Valentine nebo Slowdive), producentského žezla se chopila osvědčená jména Jan P. Muchow a Dušan Neuwerth a mastering proběhl v londýnském studiu Metropolis pod dohledem Fixsena a Tonyho Cousinse.
Album vyšlo 9. 9. 2009 přesně v 9:09 na portále t-music.cz. Nyní je již v distribuci i fyzická verze Klenotu - od 10. října.
Vyvrcholení šňůry je naplánováno na 13. listopadu do Jindřichova Hradce.
fiXa navštíví s Klenotem tato města:
16.10. Hradec Králové, KD Střelnice
20.10. Ostrava, Garage
21.10. Brno, Semilasso 20.00 hod.
22.10. Opava, KD Na rybníčku
23.10. Zlín, Masters of Rock Café
27.10. Olomouc, U-klub
28.10. Olomouc, U-klub
31.10. Ústí nad Labem, KD Národní dům
05.11. Plzeň, Šeříkovka
06.11. Pardubice, ABC
12.11. České Budějovice, KD Vltava
13.11. Jindřichův Hradec, Kulturní centrum
O skupině Vypsaná fiXa
Vypsaná fiXa je oblíbená česká hudební skupina hrající punk, respektive punk-pop. Kapela vzešla v roce 1994 v Pardubicích z rozpadající se skupiny K.R.K. Její tvorba je proslulá zajímavými básnickými - často surrealistickými texty, jejichž autorem je frontman Michal Mareda známý jako Márdi. V jeho písních je patrná inspirace například Williamem Saroyanem nebo Gabrielem Garcíou Márquezem. Největším vzorem Vypsané fiXy byli a jsou Pixies. Pardubická parta je především koncertní kapelou, hraje po celé republice, je jedním z nejvytěžovanějších hostů letních festivalů a vyjíždí za hranice (Polsko, Německo, Holandsko, Itálie). Drží si stovku koncertů ročně.
Máte rádi Vypsanou fiXu? Dorazíte do Semilassa zapařit také?
text Marián K., zdroj a foto Vypsaná fiXa, t-press
Kategorie: festivaly a koncerty
Klenot v Semilassu - Vypsaná fiXa na turné v Brně
Klenot. Tak se jmenuje nové album Vypsané Fixy, která s ním vyrazila na turné po Čechách i Moravě. fiXa zvolila zajímavý způsob distribuce - možnost stažení alba na portále t-music.cz. To není ani tak revoluční jako cena, za kterou desku mohou fanoušcci získat. Volí si ji totiž sami podle toho, co si kapela zaslouží.
Od 9. září 2009 tak Klenot ve svém mobilním telefonu může mít každý a to o měsíc dřív, než se objevil na pultech obchodů, navíc bez čekání a za cenu, jenž si sami určí.
"Jsem rád, že náš počin se skupinou Wohnout neupadl v zapomnění a můžeme všem fandům nabídnout další album české kapely unikátním způsobem 'Sám rozhodni, kolik zaplatíš'," říká Michal Němec, ředitel portálových služeb T-Mobile, a dodává: "Vzhledem k nelehké situaci hudebního průmyslu je třeba hledat nové cesty, jak dostat hudbu k jejím fanouškům a motivovat je k platbě, která umožní kapelám další hudební tvorbu."
Pardubická partička natočila své album Klenot během letošního února a března v Londýně. O zvukovou stránku se postaral Guy Fixsen (mj. Pixies, My Bloody Valentine nebo Slowdive), producentského žezla se chopila osvědčená jména Jan P. Muchow a Dušan Neuwerth a mastering proběhl v londýnském studiu Metropolis pod dohledem Fixsena a Tonyho Cousinse.
Album vyšlo 9. 9. 2009 přesně v 9:09 na portále t-music.cz. Nyní je již v distribuci i fyzická verze Klenotu - od 10. října.
Vyvrcholení šňůry je naplánováno na 13. listopadu do Jindřichova Hradce.
fiXa navštíví s Klenotem tato města:
16.10. Hradec Králové, KD Střelnice
20.10. Ostrava, Garage
21.10. Brno, Semilasso 20.00 hod.
22.10. Opava, KD Na rybníčku
23.10. Zlín, Masters of Rock Café
27.10. Olomouc, U-klub
28.10. Olomouc, U-klub
31.10. Ústí nad Labem, KD Národní dům
05.11. Plzeň, Šeříkovka
06.11. Pardubice, ABC
12.11. České Budějovice, KD Vltava
13.11. Jindřichův Hradec, Kulturní centrum
O skupině Vypsaná fiXa
Vypsaná fiXa je oblíbená česká hudební skupina hrající punk, respektive punk-pop. Kapela vzešla v roce 1994 v Pardubicích z rozpadající se skupiny K.R.K. Její tvorba je proslulá zajímavými básnickými - často surrealistickými texty, jejichž autorem je frontman Michal Mareda známý jako Márdi. V jeho písních je patrná inspirace například Williamem Saroyanem nebo Gabrielem Garcíou Márquezem. Největším vzorem Vypsané fiXy byli a jsou Pixies. Pardubická parta je především koncertní kapelou, hraje po celé republice, je jedním z nejvytěžovanějších hostů letních festivalů a vyjíždí za hranice (Polsko, Německo, Holandsko, Itálie). Drží si stovku koncertů ročně.
Máte rádi Vypsanou fiXu? Dorazíte do Semilassa zapařit také?
text Marián K., zdroj a foto Vypsaná fiXa, t-press
Zobrazeno: 3708
Opět po schodoch nahoru? - Richard Müller ožil v Brně
- Podrobnosti
- Kategorie: festivaly a koncerty
- Zobrazeno: 3973
Opět po schodoch nahoru? - Richard Müller zase ožil - v Brně
Většina fanoušků Richarda Müllera těžce nesla zprávy o tom, že tento slovenský zpěvák ukončuje po tolika letech svoji pěveckou kariéru. Richard Müller však své příznivce nezklamal a po několikaleté odmlce v brněnské hale Vodova všem dokázal, že jej jen tak něco nepoloží. Město Brno mělo čtvrtý říjnový den tu čest být prvním místem začátku konání zpěvákova turné s názvem Best of tour 2009.
Zbývá asi půl hodiny do začátku koncertu Richarda Müllera a my se připojujeme k davu lidí proudícímu k hale Vodova v Brně. Za hudební reprodukce se začíná naplňovat kapacita haly fanoušky. Vše probíhá bez větších tlačenic a bojů o ta „nejlepší“ místa. Fanoušci ještě narychlo kupují nezbytné občerstvení a na pódiu již začíná rozehřívat přítomný dav slovenská předkapela Mukatado, poprvé koncertující v České republice.
Po závěrečné písni s názvem Slovakia probíhá úprava pódia, zatímco fanoušci nedočkavě vyvolávají hvězdu večera Richarda Müllera. Pódiové osvětlení získává na intenzitě a za zvuku bubnů na plac vstupuje v tradičním dlouhém saku Richard Müller se svojí novou kapelou a třemi sboristky. Po úvodním plesovém marši okořeněném originálním textem a slovy „Dobrý večer Brno“, svým jedinečným hlasem zpívá první hitovou píseň „Nina Ricci“. Za ní následuje „V tom istom meste“ z alba Nočná optika v doprovodném dialogu se sboristkou Lucií Šoralovou. Poslední zahřívací rockovější písni je „Tajné milovanie“ v doprovodu sboristky Martiny Pártlové, známé z finále Česko hledá superstar. „Sa těším, že sa těšíte. Je to velmi dobrý pocit.“ vzkazuje Richard Müller nadšenému publiku.
Při hitu „Srdce jako kníže Rohan“, kdy i sám Müller přiznává, že textu moc nerozumí, začíná stoupat atmosféra koncertu. Diváci tleskají, zpívají a vlní se do rytmu hudby. „Ste báječný, ďakujem vám“ jsou neustálá zpěvákova slova. Nad pódiem se začínají odhalovat doposud skryté křišťálové lustry jako ze zámku, aby zintenzivnily vzpomínku na hit od Hany Hegerové „Stín stíhá stín“. Zpěvák lituje, že tu dnes není sama zpěvačka, aby si s ním tuto píseň zazpívala. Zastoupení je tedy na Lucii Šoralové. Po písni Richard Müller vzkazuje fanouškům, že má pro ně překvapení.
Na pódíum přichází říct „ahoj“ a pár vět samotná Hana Hegerová, kt
erá celé dění předchozí písně sledovala z publika. Všichni zpěvačce, která je stále vitální a usměvavá skládají poklonu. Za aplausu fanoušků a rozloučení Hana Hegerová odchází z pódia. Richard Müller nastupuje s méně známou písní “24 hodín denne“ a první polovinu koncertu završuje hitem „ Baroko“, kdy nechává zpívat i samotné fanoušky.
Po dvaceti avizovaných minutách pauzy se zpěvák na pódiu objevuje v novém saku, což komentuje slovy: „Zpěvák si potřebuje vyměnit jen sako“. Opět rozehřívá fanoušky hity „Nebude to také ľahké“ a „Milovanie v daždi“,. Publikum opět ožívá, lidé aplaudují, zatímco se jim nad hlavami prohání zelené lasery umocňující ještě více celkovou atmosféru koncertu. Při „Tlakové níži“ sbíhá kytarista pod pódium, aby zahrál několik tónů publiku pěkně zblízka.
Po hitech „Cigaretka na dva ťahy“, „Nahý II“ a „Po schodoch“, která je podaná v trošku jiné verzi než ji známe, začíná druhá polovina koncertu nabírat opět na obrátkách. Po těchto hitech Richard Müller představuje jednotlivé členy kapely, což značí, že je čas, aby si fanoušci vytleskali přídavky. Zpěvák nezklame a přidává mimo další dobře známý hit „Štěstí je krásná věc“, který fanoušky ještě více rozpumpuje. Poté s velkými díky opouští s ostatními pódium.
Publikum se však s jeho odchod
em nechce smířit a dále hlasitě aplauduje, až si vyslouží poslední přídavek. Všichni se tedy již podruhé vrací na pódium, aby první koncert v Brně završili předválečným tangem „Prečo sa máme rozísť“. Atmosféra koncertu je již tak moc uvolněná, že i někteří členové ochranky u pódia ve žlutozelených vestách začnou tancovat ruskou kalinku, ve kterou tango přechází.
A je tu skutečný závěr koncertu. Richard Müller, členové kapely a sboristky se naposled loučí s velkými díky s fanoušky a odchází do zákulisí.
Jak bylo vidět, fanoušci na zpěváka nezanevřeli a město Brno se stalo výborným odrazovým můstkem začínajícího turné.
Která pecka od Richarda se vám líbí najviac? A nedělejte, že zase nemáte názor ;-)
text Síma, foto Marián K.
Kategorie: festivaly a koncerty
Opět po schodoch nahoru? - Richard Müller zase ožil - v Brně
Většina fanoušků Richarda Müllera těžce nesla zprávy o tom, že tento slovenský zpěvák ukončuje po tolika letech svoji pěveckou kariéru. Richard Müller však své příznivce nezklamal a po několikaleté odmlce v brněnské hale Vodova všem dokázal, že jej jen tak něco nepoloží. Město Brno mělo čtvrtý říjnový den tu čest být prvním místem začátku konání zpěvákova turné s názvem Best of tour 2009.
Zbývá asi půl hodiny do začátku koncertu Richarda Müllera a my se připojujeme k davu lidí proudícímu k hale Vodova v Brně. Za hudební reprodukce se začíná naplňovat kapacita haly fanoušky. Vše probíhá bez větších tlačenic a bojů o ta „nejlepší“ místa. Fanoušci ještě narychlo kupují nezbytné občerstvení a na pódiu již začíná rozehřívat přítomný dav slovenská předkapela Mukatado, poprvé koncertující v České republice.
Po závěrečné písni s názvem Slovakia probíhá úprava pódia, zatímco fanoušci nedočkavě vyvolávají hvězdu večera Richarda Müllera. Pódiové osvětlení získává na intenzitě a za zvuku bubnů na plac vstupuje v tradičním dlouhém saku Richard Müller se svojí novou kapelou a třemi sboristky. Po úvodním plesovém marši okořeněném originálním textem a slovy „Dobrý večer Brno“, svým jedinečným hlasem zpívá první hitovou píseň „Nina Ricci“. Za ní následuje „V tom istom meste“ z alba Nočná optika v doprovodném dialogu se sboristkou Lucií Šoralovou. Poslední zahřívací rockovější písni je „Tajné milovanie“ v doprovodu sboristky Martiny Pártlové, známé z finále Česko hledá superstar. „Sa těším, že sa těšíte. Je to velmi dobrý pocit.“ vzkazuje Richard Müller nadšenému publiku.
Při hitu „Srdce jako kníže Rohan“, kdy i sám Müller přiznává, že textu moc nerozumí, začíná stoupat atmosféra koncertu. Diváci tleskají, zpívají a vlní se do rytmu hudby. „Ste báječný, ďakujem vám“ jsou neustálá zpěvákova slova. Nad pódiem se začínají odhalovat doposud skryté křišťálové lustry jako ze zámku, aby zintenzivnily vzpomínku na hit od Hany Hegerové „Stín stíhá stín“. Zpěvák lituje, že tu dnes není sama zpěvačka, aby si s ním tuto píseň zazpívala. Zastoupení je tedy na Lucii Šoralové. Po písni Richard Müller vzkazuje fanouškům, že má pro ně překvapení.
Na pódíum přichází říct „ahoj“ a pár vět samotná Hana Hegerová, která celé dění předchozí písně sledovala z publika. Všichni zpěvačce, která je stále vitální a usměvavá skládají poklonu. Za aplausu fanoušků a rozloučení Hana Hegerová odchází z pódia. Richard Müller nastupuje s méně známou písní “24 hodín denne“ a první polovinu koncertu završuje hitem „ Baroko“, kdy nechává zpívat i samotné fanoušky.
Po dvaceti avizovaných minutách pauzy se zpěvák na pódiu objevuje v novém saku, což komentuje slovy: „Zpěvák si potřebuje vyměnit jen sako“. Opět rozehřívá fanoušky hity „Nebude to také ľahké“ a „Milovanie v daždi“,. Publikum opět ožívá, lidé aplaudují, zatímco se jim nad hlavami prohání zelené lasery umocňující ještě více celkovou atmosféru koncertu. Při „Tlakové níži“ sbíhá kytarista pod pódium, aby zahrál několik tónů publiku pěkně zblízka.
Po hitech „Cigaretka na dva ťahy“, „Nahý II“ a „Po schodoch“, která je podaná v trošku jiné verzi než ji známe, začíná druhá polovina koncertu nabírat opět na obrátkách. Po těchto hitech Richard Müller představuje jednotlivé členy kapely, což značí, že je čas, aby si fanoušci vytleskali přídavky. Zpěvák nezklame a přidává mimo další dobře známý hit „Štěstí je krásná věc“, který fanoušky ještě více rozpumpuje. Poté s velkými díky opouští s ostatními pódium.
Publikum se však s jeho odchodem nechce smířit a dále hlasitě aplauduje, až si vyslouží poslední přídavek. Všichni se tedy již podruhé vrací na pódium, aby první koncert v Brně završili předválečným tangem „Prečo sa máme rozísť“. Atmosféra koncertu je již tak moc uvolněná, že i někteří členové ochranky u pódia ve žlutozelených vestách začnou tancovat ruskou kalinku, ve kterou tango přechází.
A je tu skutečný závěr koncertu. Richard Müller, členové kapely a sboristky se naposled loučí s velkými díky s fanoušky a odchází do zákulisí.
Jak bylo vidět, fanoušci na zpěváka nezanevřeli a město Brno se stalo výborným odrazovým můstkem začínajícího turné.
Která pecka od Richarda se vám líbí najviac? A nedělejte, že zase nemáte názor ;-)
text Síma, foto Marián K.
Zobrazeno: 3973