Kraví hora v Brně je protkána chodbami. Protiletecký kryt budovali studenti
- Podrobnosti
- Kategorie: Brno známé neznámé
- Zobrazeno: 24164
Pod Kraví horou v Brně je Protiletecký kryt z dob války.
Kraví hora v Brně ukrývá několik do skály ražených chodeb. Za druhé světové války sloužily jako protiletecké kryty, nebyly však dokončeny. Později je hlavně děti využívaly coby bunkry a badatelé doufali v objevení artefaktů. brnovinky s odborníkem na brněnské podzemí Alešem Svobodou část spletitých chodeb navštívily.
Vybaveni svítilnami, vydáváme se s Alešem Svobodou objevovat temné prostory pod Kraví horou, jež střeží bytelná mříž. Při cestě labyrintem nás odborník seznamuje s historií protileteckého krytu. Počátky jeho budování sahají do roku 1944.
Na stavbě krytu se podílely dvě německé firmy - Luftschutz a Technische Nothilfe s českými pracovníky. Za války místo sloužilo Němcům jako sídlo jejich proviantu a také muniční sklad. V nedaleké Grohově ulici a v okolí bydleli občané německé národnosti a kryt jim poskytoval ochranu před leteckým bombardováním spojeneckých vojsk.
Kraví hora je protkána chodbami
„Z dokumentace uložené v archivu města Brna lze vyčíst, že měli stavitelé s místem značné úmysly,“ prozrazuje Svoboda a pokračuje: „V plánu bylo vybudování obrovského komplexu podzemních krytů, dosahujících vzdálenosti několika kilometrů, které byly navzájem propojeny.
Nechyběly ani únikové cesty. Aby se v krytech dalo přežít, počítalo se také s odvětráním, sociálním zařízením, elektrocentrálou a zařízením na čerpání vody. Úkryty měly odolat tříštivým pumám, o atomových se v té době ještě nemluvilo.“
„Spousta pamětníků, kteří navštíví tyto prostory, mě informují, že pod Kraví horou je těchto krytů více. Jsou to prý daleko větší prostory obsahující sály,“ připomíná odborník na brněnské podzemí Svoboda, ale zároveň podotýká, že jejich oči rostou s nimi. To, co se zdálo dětskému pohledu veliké, už nemusí být pravda, ale pravděpodobnost dalších dosud neobjevených prostor nezavrhuje. V současnosti se ví o dvou prostorách, z nichž je veřejnosti přístupný pouze námi navštívený kryt.
Chodby museli z donucení budovat studenti
Průvodce nás upozorňuje na dutiny po stranách vstupní chodby ve tvarech elka a účka a vysvětluje: „Tato přerušení měla zabránit tlakovým vlnám, kdyby něco bouchlo před vchodem do krytu.“
Kryt pod Kraví horou neposkytoval ochranu před radioaktivním zářením. K tomuto účelu sloužily kryty pod Špilberkem s názvem „Deset Z“ nebo kryt „Denis“ pod Denisovými sady.
Jedni z nedobrovolných účastníků stavby krytu se stali studenti ročníku 1927. Studenti odvolaní ze školních lavic museli jít do protileteckých krytů nuceně pracovat. „Mluvil jsem s několika lidmi tohoto ročníku a opravdu mi to potvrdili,“ doplňuje Svoboda.
V Brně byly v roce 1944 nálety spojeneckých vojsk dosti četné. „Pracovníci při náletu využívali nedokončených chodeb,“ podotýká odborník. Stavaři chodby razili pouze ve skalním masivu temene Kraví hory.
Narazili i na sprašné vrstvy. Postupovalo se tak, že skálu navrtali, odstřelili a dále upravovali. Vznikl tak komplex chodeb dlouhých 330 metrů.
O krytu věděli jen svědkové
Po skončení války zůstala jen soustava chodeb vysekaná ve skále. S místem se dlouho nic nedělo. „Na začátku padesátých let se zřejmě Rada civilní ochrany rozhodla tento kryt dokončit. Pracovníci začali chodby vyzdívat betonovými tvárnicemi. Po pár měsících ale práce skončily, neboť kryt dostal negativní vyjádření a v zimě se začaly budovat kryty jiné. Kryt pod Kraví horou pracovníci zazdili a v podstatě o něm věděli jen svědkové,“ vypráví Svoboda.
Nezdolná lidská zvídavost
Lidská zvídavost je nekonečná. Do krytu si našly cestu hlavně děti a sloužil jim jako bunkr a prolézačka. V roce 2003 bylo místo více navštěvované a tento fakt začal vzbuzovat obavy u veřejných činitelů. „V krytu probíhaly ohňové rituály. Jednou někdo zapálil pneumatiku a kouř se valil z průduchů ven.
Pachatelům se podařilo tak tak utéct ručně vybudovaným úzkým tunýlkem v hlíně, takzvanou plazivkou. Město poté otvor nechalo zalít betonem,“ vypráví průvodce.
Lidská zvídavost však přetrvala a vznikla nová plazivka hned vedle zabetonovaného otvoru. „Byla o něco delší, složitější a také nebezpečnější,“ zdůrazňuje Svoboda. Situaci město Brno ve spolupráci s Alešem Svobodou vyřešilo tak, že vybudovali jeden vstup do kterého vsadili pevnou mříž, aby se dal prostor celý kontrolovat. Ostatní vstupní otvory město nechalo zazdít cihlami. „Jednou určitě bude možnost nějak toto místo využít,“ věří Svoboda.
Nika jako památníček badatelům
Se svítilnami procházíme komplexem s několika zastaveními a výkladem. Výška skalního masivu nad námi dosahuje dvou až tří metrů a postupně narůstá. Dostáváme se až k nejvzdálenějšímu východu z celkových tří a proti nám se tyčí protitlaková stěna.
Obcházíme ji a rázem se ocitáme ve skalním prostoru. Odborník nás upozorňuje na niku vyraženou v betonu a ve skále a vysvětluje její vznik: „Nadšenci si mysleli, že jsou tam ukryté dokumenty nebo zbraně. Vynaložili obrovské usilí, aby se prokopali betonem. Nakonec zjistili, že je za ním skála. Je to takový památníček badatelům.“
V plazivkách šlo o život
V místě třetího vstupu do krytu, blízko školy na Úvoze, byla další plazivka. „Zvědavci vyhrabali doslova myší díru v délce patnáct metrů. Bylo to velmi nebezpečné místo. Odvážlivci se snažili prohrabat do dalších krytů. Plazivka hrozila každou chvíli sesunutím. Lidé tam mohli v krytu, který má životy chránit, o život přijít.“
Díry jako od myší
Při exkurzi nás Svoboda upozorňuje na malé díry ve vlhké hliněné zemi. Jsou to pozůstatky po badatelích s detektory kovů, jimiž hledali různé artefakty související s druhou světovou válkou. „Bohužel jsou tak nadšeni, že když něco najdou, díru už za sebou nezasypou,“ dodává.
Slalom mezi svíčkami
Město Brno najalo firmu, která chodby kdysi čistila od výkopů dobrodruhů a navážek. Při čištění nejvzdálenější chodby však nastal problém, jak prostor nasvětlit. "Firma to vyřešila po svém," vzpomíná Svoboda. „Při jedné z kontrol jsem viděl zvláštní úkaz. Do středu těchto chodeb po deseti metrech pracovníci postavili červené hřbitovní svíčky. S kolečky pak jezdili mezi svíčkami slalom, aby šetřili osvětlením. Docela dobře to svítilo a bylo to zajímavé.“
Kryt je k pronajmutí. S ideálním prostředím na výrobu sektu
V závěru prohlídky krytu Svoboda informuje, že tyto prostory je možné si pronajmout. O pronájem už usilovali hasiči s vidinou, že místo využijí pro sušení hadic. Zjistili však, že jim hadice plesniví. Na závěr dostáváme od průvodce tip: „Teplota zde dosahuje pěti až osmi stupňů Celsia, takže je to ideální místo například pro výrobu sektu.“
text a foto brnovinky
Kraví hora v Brně je protkána chodbami. Protiletecký kryt budovali studenti
Kategorie: Brno známé neznámé Zobrazeno: 24164
Pod Kraví horou v Brně je Protiletecký kryt z dob války.
Kraví hora v Brně ukrývá několik do skály ražených chodeb. Za druhé světové války sloužily jako protiletecké kryty, nebyly však dokončeny. Později je hlavně děti využívaly coby bunkry a badatelé doufali v objevení artefaktů. brnovinky s odborníkem na brněnské podzemí Alešem Svobodou část spletitých chodeb navštívily.
Vybaveni svítilnami, vydáváme se s Alešem Svobodou objevovat temné prostory pod Kraví horou, jež střeží bytelná mříž. Při cestě labyrintem nás odborník seznamuje s historií protileteckého krytu. Počátky jeho budování sahají do roku 1944.
Na stavbě krytu se podílely dvě německé firmy - Luftschutz a Technische Nothilfe s českými pracovníky. Za války místo sloužilo Němcům jako sídlo jejich proviantu a také muniční sklad. V nedaleké Grohově ulici a v okolí bydleli občané německé národnosti a kryt jim poskytoval ochranu před leteckým bombardováním spojeneckých vojsk.
Kraví hora je protkána chodbami
„Z dokumentace uložené v archivu města Brna lze vyčíst, že měli stavitelé s místem značné úmysly,“ prozrazuje Svoboda a pokračuje: „V plánu bylo vybudování obrovského komplexu podzemních krytů, dosahujících vzdálenosti několika kilometrů, které byly navzájem propojeny.
Nechyběly ani únikové cesty. Aby se v krytech dalo přežít, počítalo se také s odvětráním, sociálním zařízením, elektrocentrálou a zařízením na čerpání vody. Úkryty měly odolat tříštivým pumám, o atomových se v té době ještě nemluvilo.“
„Spousta pamětníků, kteří navštíví tyto prostory, mě informují, že pod Kraví horou je těchto krytů více. Jsou to prý daleko větší prostory obsahující sály,“ připomíná odborník na brněnské podzemí Svoboda, ale zároveň podotýká, že jejich oči rostou s nimi. To, co se zdálo dětskému pohledu veliké, už nemusí být pravda, ale pravděpodobnost dalších dosud neobjevených prostor nezavrhuje. V současnosti se ví o dvou prostorách, z nichž je veřejnosti přístupný pouze námi navštívený kryt.
Chodby museli z donucení budovat studenti
Průvodce nás upozorňuje na dutiny po stranách vstupní chodby ve tvarech elka a účka a vysvětluje: „Tato přerušení měla zabránit tlakovým vlnám, kdyby něco bouchlo před vchodem do krytu.“
Kryt pod Kraví horou neposkytoval ochranu před radioaktivním zářením. K tomuto účelu sloužily kryty pod Špilberkem s názvem „Deset Z“ nebo kryt „Denis“ pod Denisovými sady.
Jedni z nedobrovolných účastníků stavby krytu se stali studenti ročníku 1927. Studenti odvolaní ze školních lavic museli jít do protileteckých krytů nuceně pracovat. „Mluvil jsem s několika lidmi tohoto ročníku a opravdu mi to potvrdili,“ doplňuje Svoboda.
V Brně byly v roce 1944 nálety spojeneckých vojsk dosti četné. „Pracovníci při náletu využívali nedokončených chodeb,“ podotýká odborník. Stavaři chodby razili pouze ve skalním masivu temene Kraví hory.
Narazili i na sprašné vrstvy. Postupovalo se tak, že skálu navrtali, odstřelili a dále upravovali. Vznikl tak komplex chodeb dlouhých 330 metrů.
O krytu věděli jen svědkové
Po skončení války zůstala jen soustava chodeb vysekaná ve skále. S místem se dlouho nic nedělo. „Na začátku padesátých let se zřejmě Rada civilní ochrany rozhodla tento kryt dokončit. Pracovníci začali chodby vyzdívat betonovými tvárnicemi. Po pár měsících ale práce skončily, neboť kryt dostal negativní vyjádření a v zimě se začaly budovat kryty jiné. Kryt pod Kraví horou pracovníci zazdili a v podstatě o něm věděli jen svědkové,“ vypráví Svoboda.
Nezdolná lidská zvídavost
Lidská zvídavost je nekonečná. Do krytu si našly cestu hlavně děti a sloužil jim jako bunkr a prolézačka. V roce 2003 bylo místo více navštěvované a tento fakt začal vzbuzovat obavy u veřejných činitelů. „V krytu probíhaly ohňové rituály. Jednou někdo zapálil pneumatiku a kouř se valil z průduchů ven.
Pachatelům se podařilo tak tak utéct ručně vybudovaným úzkým tunýlkem v hlíně, takzvanou plazivkou. Město poté otvor nechalo zalít betonem,“ vypráví průvodce.
Lidská zvídavost však přetrvala a vznikla nová plazivka hned vedle zabetonovaného otvoru. „Byla o něco delší, složitější a také nebezpečnější,“ zdůrazňuje Svoboda. Situaci město Brno ve spolupráci s Alešem Svobodou vyřešilo tak, že vybudovali jeden vstup do kterého vsadili pevnou mříž, aby se dal prostor celý kontrolovat. Ostatní vstupní otvory město nechalo zazdít cihlami. „Jednou určitě bude možnost nějak toto místo využít,“ věří Svoboda.
Nika jako památníček badatelům
Se svítilnami procházíme komplexem s několika zastaveními a výkladem. Výška skalního masivu nad námi dosahuje dvou až tří metrů a postupně narůstá. Dostáváme se až k nejvzdálenějšímu východu z celkových tří a proti nám se tyčí protitlaková stěna.
Obcházíme ji a rázem se ocitáme ve skalním prostoru. Odborník nás upozorňuje na niku vyraženou v betonu a ve skále a vysvětluje její vznik: „Nadšenci si mysleli, že jsou tam ukryté dokumenty nebo zbraně. Vynaložili obrovské usilí, aby se prokopali betonem. Nakonec zjistili, že je za ním skála. Je to takový památníček badatelům.“
V plazivkách šlo o život
V místě třetího vstupu do krytu, blízko školy na Úvoze, byla další plazivka. „Zvědavci vyhrabali doslova myší díru v délce patnáct metrů. Bylo to velmi nebezpečné místo. Odvážlivci se snažili prohrabat do dalších krytů. Plazivka hrozila každou chvíli sesunutím. Lidé tam mohli v krytu, který má životy chránit, o život přijít.“
Díry jako od myší
Při exkurzi nás Svoboda upozorňuje na malé díry ve vlhké hliněné zemi. Jsou to pozůstatky po badatelích s detektory kovů, jimiž hledali různé artefakty související s druhou světovou válkou. „Bohužel jsou tak nadšeni, že když něco najdou, díru už za sebou nezasypou,“ dodává.
Slalom mezi svíčkami
Město Brno najalo firmu, která chodby kdysi čistila od výkopů dobrodruhů a navážek. Při čištění nejvzdálenější chodby však nastal problém, jak prostor nasvětlit. "Firma to vyřešila po svém," vzpomíná Svoboda. „Při jedné z kontrol jsem viděl zvláštní úkaz. Do středu těchto chodeb po deseti metrech pracovníci postavili červené hřbitovní svíčky. S kolečky pak jezdili mezi svíčkami slalom, aby šetřili osvětlením. Docela dobře to svítilo a bylo to zajímavé.“
Kryt je k pronajmutí. S ideálním prostředím na výrobu sektu
V závěru prohlídky krytu Svoboda informuje, že tyto prostory je možné si pronajmout. O pronájem už usilovali hasiči s vidinou, že místo využijí pro sušení hadic. Zjistili však, že jim hadice plesniví. Na závěr dostáváme od průvodce tip: „Teplota zde dosahuje pěti až osmi stupňů Celsia, takže je to ideální místo například pro výrobu sektu.“
text a foto brnovinky