S 22000 volty - přes plakáty do kolektorů Brna
- Podrobnosti
- Kategorie: Brno známé neznámé
- Zobrazeno: 6066
Mezi 22000 volty - přes plakáty do kolektorů Brna
Každý Brňák určitě někdy prohlížel plakáty v Brně. A možná i ty, které jsou umístěny na válcích, které jsou rozesety i po Náměstí Svobody. Říkáte si, co je na nich tak zvláštního, že o tom píšu?
Na plakátech samotných skoro nic, kromě zajímavých akcích, na které plakáty zvou. Ale, napadlo vás, že se nejedná jen o plakátovací plochy? Možná nevíte, že se dá některý plakátovací válec otevřít a odkryje tak vstup do brněnského podzemí. Přesněji tedy do technického podzemí, kde se nacházejí kolektory.
Co to vlastně kolektory jsou? Kolektory jsou liniové podzemní objekty, které umožňují vedení a ukládání inženýrských sítí při zachování jejich přístupnosti pro stálou kontrolu, opravy, údržbu nebo výměnu bez narušení povrchu komunikací.
Otevření „válců“ pro veřejnost a tím pádem zpřístupnění kolektorů se koná jen při příležitostných událostech, jakým byl například podzimní Den vědců. Nahlédněme do nich společně.
Sestupem po železném žebříku se dostáváme asi devět metrů pod brněnský povrch. Pod námi je ještě kanalizace. Kolektory jsou dlouhé chodby, udržované v čistotě a zpravidla s vybetonovanými stěnami. Občas se taková chodba rozvine do podzemní haly, odkud jsou jednotlivé sítě napojeny do mnoha budov na povrchu. Po stranách kolektorů jsou nosné regály, na nichž jsou síťová vedení položena. Nale
zneme tu rozvody vody, elektřiny, tepla, páry, telefonu, optické a datové sítě, kabelovou televizi, komunikační sítě a o patro níž teče kanalizace. Jediné, co tu chybí, je plynovod. Obava, že při případném úniku plynu by se tento mohl nahromadit a způsobit rozsáhlou explozi, je jistě opodstatněná. Nicméně, Pražáci plyn v kolektorech mají.
Možná poněkud zvláštní pocit zažívá ten, který stejně jako my prochází pár desítek centimetrů od tlustého kabelu, ve kterém teče 22000 voltů. Ano, i vedení velmi vysokého napětí se sem vtěsná a v některých kolektorech je ložena kabeláž vedoucí až 110 tisíc voltů.
I tudy zemní plyn veden není, různé plyny se zde vyskytnout, jako v každém podzemí, mohou. Pro tyto případy jsou po několika desítkách metrů umístěny plynové senzory, které by nadměrnou koncentraci škodlivých plynů ihned hlásily dispečinku.
Pokud bychom chtěli projít celé brněnské kolektory, čekala by nás zhruba 17 kilometrů dlouhá trasa. Neustále se přistavují další trasy kolektorů. Hlavní důvod jejich budování je, aby se stále dokola nerozkopávaly komunikace a všechny rozvody inženýrských sítí byly pro případ poruchy či úniku ihned dostupné. Oprava se pak zkracuje na minimum, není třeba žádné zastavování provozu na povrchu. Podstatnou výhodou je i mnohonásobně delší životnost rozvodů oproti volnému ložení v zemi.
Povězme si také něco o historii kolektorů. Začátek stavby primárních kolektorů v Brně byl v roce 1973, kdy byly řešeny problémy rekonstrukce komunikací a s nimi spojené obtíže obnovy hlavních řádů inženýrských sítí (kolektor Dornych – Křenová). Při zpracování stavby byl zpracován první generel kolektorové sítě (1974), který obsáhl prakticky celou soustředěnou zástavbu Brna. Výstavba pokračovala prodlužováním prvního úseku - kolektor Radlas I, Svitavské nábřeží, Tkalcovská, Tatranská. V roce 1978 byl revidován
generel primární kolektorové sítě s cílem vypracovat reálný rozsah, zahrnující dva okruhy - jeden kolem historického jádra, druhý kolem průmyslové části v sousedství centra. V rámci rekonstrukce komunikací pokračovalo rozšiřování o tyto úseky: kolektor Jugoslávská, Cejl, Malinovského náměstí, Hybešova I, Hybešova II. Okruh kolem průmyslové části byl dokončen kolektory Cejl a Malinovského náměstí. Pro dokončení okruhu kolem historického jádra zbývá postavit kolektor Mendlovo náměstí, Špilberk, Moravské náměstí a Koliště. V současné době je kladen větší důraz na stavbu distribučních (sekundárních kolektorů v historickém jádru města, které jsou propojeny se stávajícím primárním systémem.
Z bezpečnostních důvodů jsou jednotlivé sekce kolektorů propojeny požární přepážkou, která by zamezila šíření ohně v případě, kdyby se některý z umístěných kabelů vzňal.
Jelikož zde vede i parovod či horkovod, ve spojení s dole protékající kanalizací by v kolektorech bylo za chvíli klima deštného pralesa. Aby se tak nedělo, má na starost vzduchotechnika, která pod zem žene čerstvý vzduch. Všimněte si, že některé z válcových plakátovacích ploch mají nahoře mřížku - to je právě ona ventilace.
Náplně sítí si vesele pokračují kabely, trubkami, potrubími dál a prohlídka končí. Vzhůru na povrch a denní světlo. Kolektory jsou sice dobře osvětleny řadami zářivek, ale neznalý by v dlouhých chodbách brzy zabloudil.
Vzpomínáte, kdy při pohledu vzhůru nebylo skrz mohutné rozvody elektrického vedení skoro vidět na oblohu? Ale vlaštovky, které na vedení sedaly, do podzemí nepoletí. Možná to je jeden z důvodů, proč už jich tolik není, co říkáte?
text a foto Marián K., zdroj informací Magistrát města Brna
Reportáž sponzoroval Lama Rek, výrobce uniforem a svítilen s potiskem - www.LamaRek.cz
S 22000 volty - přes plakáty do kolektorů Brna
Kategorie: Brno známé neznámé Zobrazeno: 6066
Mezi 22000 volty - přes plakáty do kolektorů Brna
Každý Brňák určitě někdy prohlížel plakáty v Brně. A možná i ty, které jsou umístěny na válcích, které jsou rozesety i po Náměstí Svobody. Říkáte si, co je na nich tak zvláštního, že o tom píšu?
Na plakátech samotných skoro nic, kromě zajímavých akcích, na které plakáty zvou. Ale, napadlo vás, že se nejedná jen o plakátovací plochy? Možná nevíte, že se dá některý plakátovací válec otevřít a odkryje tak vstup do brněnského podzemí. Přesněji tedy do technického podzemí, kde se nacházejí kolektory.
Co to vlastně kolektory jsou? Kolektory jsou liniové podzemní objekty, které umožňují vedení a ukládání inženýrských sítí při zachování jejich přístupnosti pro stálou kontrolu, opravy, údržbu nebo výměnu bez narušení povrchu komunikací.
Otevření „válců“ pro veřejnost a tím pádem zpřístupnění kolektorů se koná jen při příležitostných událostech, jakým byl například podzimní Den vědců. Nahlédněme do nich společně.
Sestupem po železném žebříku se dostáváme asi devět metrů pod brněnský povrch. Pod námi je ještě kanalizace. Kolektory jsou dlouhé chodby, udržované v čistotě a zpravidla s vybetonovanými stěnami. Občas se taková chodba rozvine do podzemní haly, odkud jsou jednotlivé sítě napojeny do mnoha budov na povrchu. Po stranách kolektorů jsou nosné regály, na nichž jsou síťová vedení položena. Nalezneme tu rozvody vody, elektřiny, tepla, páry, telefonu, optické a datové sítě, kabelovou televizi, komunikační sítě a o patro níž teče kanalizace. Jediné, co tu chybí, je plynovod. Obava, že při případném úniku plynu by se tento mohl nahromadit a způsobit rozsáhlou explozi, je jistě opodstatněná. Nicméně, Pražáci plyn v kolektorech mají.
Možná poněkud zvláštní pocit zažívá ten, který stejně jako my prochází pár desítek centimetrů od tlustého kabelu, ve kterém teče 22000 voltů. Ano, i vedení velmi vysokého napětí se sem vtěsná a v některých kolektorech je ložena kabeláž vedoucí až 110 tisíc voltů.
I tudy zemní plyn veden není, různé plyny se zde vyskytnout, jako v každém podzemí, mohou. Pro tyto případy jsou po několika desítkách metrů umístěny plynové senzory, které by nadměrnou koncentraci škodlivých plynů ihned hlásily dispečinku.
Pokud bychom chtěli projít celé brněnské kolektory, čekala by nás zhruba 17 kilometrů dlouhá trasa. Neustále se přistavují další trasy kolektorů. Hlavní důvod jejich budování je, aby se stále dokola nerozkopávaly komunikace a všechny rozvody inženýrských sítí byly pro případ poruchy či úniku ihned dostupné. Oprava se pak zkracuje na minimum, není třeba žádné zastavování provozu na povrchu. Podstatnou výhodou je i mnohonásobně delší životnost rozvodů oproti volnému ložení v zemi.
Povězme si také něco o historii kolektorů. Začátek stavby primárních kolektorů v Brně byl v roce 1973, kdy byly řešeny problémy rekonstrukce komunikací a s nimi spojené obtíže obnovy hlavních řádů inženýrských sítí (kolektor Dornych – Křenová). Při zpracování stavby byl zpracován první generel kolektorové sítě (1974), který obsáhl prakticky celou soustředěnou zástavbu Brna. Výstavba pokračovala prodlužováním prvního úseku - kolektor Radlas I, Svitavské nábřeží, Tkalcovská, Tatranská. V roce 1978 byl revidován generel primární kolektorové sítě s cílem vypracovat reálný rozsah, zahrnující dva okruhy - jeden kolem historického jádra, druhý kolem průmyslové části v sousedství centra. V rámci rekonstrukce komunikací pokračovalo rozšiřování o tyto úseky: kolektor Jugoslávská, Cejl, Malinovského náměstí, Hybešova I, Hybešova II. Okruh kolem průmyslové části byl dokončen kolektory Cejl a Malinovského náměstí. Pro dokončení okruhu kolem historického jádra zbývá postavit kolektor Mendlovo náměstí, Špilberk, Moravské náměstí a Koliště. V současné době je kladen větší důraz na stavbu distribučních (sekundárních kolektorů v historickém jádru města, které jsou propojeny se stávajícím primárním systémem.
Z bezpečnostních důvodů jsou jednotlivé sekce kolektorů propojeny požární přepážkou, která by zamezila šíření ohně v případě, kdyby se některý z umístěných kabelů vzňal.
Jelikož zde vede i parovod či horkovod, ve spojení s dole protékající kanalizací by v kolektorech bylo za chvíli klima deštného pralesa. Aby se tak nedělo, má na starost vzduchotechnika, která pod zem žene čerstvý vzduch. Všimněte si, že některé z válcových plakátovacích ploch mají nahoře mřížku - to je právě ona ventilace.
Náplně sítí si vesele pokračují kabely, trubkami, potrubími dál a prohlídka končí. Vzhůru na povrch a denní světlo. Kolektory jsou sice dobře osvětleny řadami zářivek, ale neznalý by v dlouhých chodbách brzy zabloudil.
Vzpomínáte, kdy při pohledu vzhůru nebylo skrz mohutné rozvody elektrického vedení skoro vidět na oblohu? Ale vlaštovky, které na vedení sedaly, do podzemí nepoletí. Možná to je jeden z důvodů, proč už jich tolik není, co říkáte?
text a foto Marián K., zdroj informací Magistrát města Brna
Reportáž sponzoroval Lama Rek, výrobce uniforem a svítilen s potiskem - www.LamaRek.cz