Blížíme se ke skupince asi 30-ti lidí na Radnické ulici, kteří jsou stejně jako my plni očekávání z blížícího se malého dobrodružství.

 

Navštívit historické sklepní prostory pod Zelným trhem a částí Masarykovy ulice se nepoštěstí každému. Brány do podzemí se otevírají pouze při výjimečných událostech, jakou byla například startující turistická sezona v Brně. Akce je na vlastní nebezpečí. Jdeme do toho!

 

Přesouváme se od „Staré radnice“ k domu č.p. 21 na Zelném trhu. Čeká nás zhruba 1 kilometr dlouhá pouť doplněná odborným výkladem Ing. Aleše Svobody, který již dlouhý čas bojuje o záchranu vzácných brněnských podzemních prostor.

 

Do sklepních prostor pod Zelňákem vedou tři možné přístupové cesty. Nám je povolen vstup nejbezpečnější a to vchodem po schodech přes dům. Další vstup má označení „nebezpečný“ a spočívá ve zdolání žebříků pod poklopy rozesetými po městském povrchu. Třetí varianta je tzv. „velmi nebezpečná“, kdy se pod poklopy nenachází žádný žebřík.

 

Zatímco na Zelném trhu probíhá tradiční prodej ovoce a zeleniny, my už se ocitáme cca 6-8 metrů pod jeho povrchem.

 

Sklepy překvapují svojí prostorností a jak se dovídáme, sloužily v historii hlavně jako ledničky pro uskladnění zboží. Budování sklepů probíhalo hornickým způsobem pod půdorysy jednotlivých měšťanských domů. Autoři sklepů se však rádi roztahovali nad mez půdorysů svých domů až narazili na sousedův sklep, pak zkoušeli další směry a nebránili se ani stavění sklepů na patra. Není tedy divu, že podzemí připomíná labyrint plný tajemných zákoutí a není zde problém zabloudit do slepých uliček.

 

Dnes již sklepy sousedí také s kolektory a řada sklepů jim bohužel musela i ustoupit a nejen jim. Stále jsou však objevovány nové a nové sklepy, které jsou opravovány z materiálů rozbitých sklepů nebo bohužel bouraných památek.

 

Pán přede mnou si začíná odkládat bundu. Že by nečekané horko v „ledničce“? Čím to? Jak se dovídáme, nechtěné, ale příjemné vytápění podzemních prostor zajišťují Brněnské teplárny, kterým uniká teplo a tak se tu člověk i docela ohřeje :-) Apropo, všimli jste si někdy, že na Zelném trhu neboli na Starém tržišti se sníh dlouho „neohřeje“?

 

O tom, jak se jednotlivým obchodníkům dařil obchod, vypovídá velikost sklepů. Neprosperující obchodníci zasypávali sklepy odpadky a posléze je zazdili. Nyní jsou takové objevené prostory rájem pro archeology a historiky.

 

Součástí sklepů byly i studny a hned se dovídáme další perličku od Ing. Svobody. Pokud se vydáte k cukrárně Aida, tak před její zahrádkou spatříte, teprve v roce 2001 objevenou, středověkou studnu. Její útroby jsou trošku atypické. Studna funguje jako termál a pracovníci na jejím opravování pracovali v lednu oděni pouze do plavek. Pramen totiž protéká přes rozvody tepláren a ty jí propůjčují teplotu o příjemných 38⁰ C. :-)

 

Vcházíme do dalšího z prostorů, který je jediný původní – celocihlový, kde každá cihla má svou značku. V roce 1987 zažily brněnské sklepy havárii vodovodního řádu, a tak krásné původní cihlové klenuté prostory musely být obehnány ocelovou konstrukcí a posléze vyplněny betonovou směsí tzv. torkretem o tloušťce 10-15cm. Začínám si trošku připadat jako v bunkru :-)

 

Míříme dále labyrintem chodeb a v cestě nacházíme žebřík pro vstupní trasu tzv. „nebezpečnou“. Nad hlavami nám prosviští tramvaj, to už se nacházíme pod Masarykovou ulicí a zároveň v nejníže položeném sklepu gotického původu v hloubce 13m. Postupujeme dále spletitými uličkami a už jsme v jednom z největších prostorů podzemí (délka 23m, výška cca 4m), které již pokřtily první akce jako např. školní chemicko – fyzikální pokusy, světelné show, rauty, prezentace firem, natáčení hudebního CD a modelky, zde sestupovaly po schodech obložených červeným kobercem v rámci módní přehlídky imitující peklo.

 

Procházíme další prostory a v jedné ze slepýc h uliček se naše výprava chýlí ke konci. Ještě se dovídáme jaké velké změny a plány se na podzemí chystá, kdy se na celé 2 roky uzavře veřejnosti.

 

Pokud se plány vydaří, budou moci návštěvníci obdivovat repliku středověkých sklepů a degustovat vínko v podzemních vinných trzích nebo se účastnit různých divadelních představení, prezentací firem a uměleckých výstav. Jednotlivé části podzemí se tak propojí a lidé již nebudou bloudit v labyrintech chodeb – škoda, takové to bylo dobrodružství!

 

Inu, necháme se překvapit :-)