na cestách světem

Cestovatelé míří do Brna na 13. festival GO KAMERA

04 Leden 2010

Marián Kábele

Cestovatelé míří do Brna! Začíná 13. ročník festivalu GO KAMERA, který je věnován legendě ŠANGRI-LA

Rok se s rokem sešel a v kongresovém centru brněnského výstaviště začne co nevidět 13. ročník festivalu GO KAMERA. Jelikož se náš portál honosí kromě názvu BrNovinky druhou částí Tento Svět, nemůžeme chybět.

Do Brna přijede nejplodnější český cestovatel M. Stingl, herečka E. Holubová, L. Abasová, S. Lichtag, P. Barabáš, M. Slobodník .... je na co se těšit!

Kongresové centrum se přemění v exotický kousek Asie, v příjemné čajovně se protnou zajímavé legendy. Přinese třepotání modlitebních praporcůspolečné úspěchy? Vysněná oblast Šangri-la vyroste přímo v Brně! Ochutnáme tibetský čaj s jačím máslem a solí, nepálský čang, indické pivo Kobra.

Opět se bude na co těšit...

PROGRAM

Čtvrtek 14 .01. 2010

16.00 hod
Slavnostní zahájení festivalu
M. NÁPLAVA - P. HORKÝ - Jižní Afrika - velryby, diamanty, AIDS
Kraťasy - křest DVD úspěšných filmů P. Horkého

18.00 hod
M. JAKEŠ – Špicberky
O své sólové zhruba pětiset kilometrové cestě na lyžích k nejsevernějšímu bodu Západních Špicberk v dubnu 2009 vypráví Miroslav Jakeš. Špicberky , ráj ledních medvědu, hornatá země pokrytá z 60 % ledovci a téměř liduprázdná se staly oblíbeným místem českého polárníka, který zde byl již čtyřicetkrát. Na přednášce se dozvíte nejen o této výpravě, ale i o životě a podmínkách na Špicberkách, souostroví ležící jen přes tisíc km od severního pólu.
V. JIROUŠEK – Indonésie

20.00 hod
D. MILOŠOVÁ – Ledová Patagonie
Nejkrásnější místa argentinské i chilské Patagonie. Obrovské ledovce, skalní věže v NP Los Glaciares i Torres del Paine. Nezapomenutelné výlety do nitra hor. Kolonie tučňáků a kormoránů. Plavba až na konec světa. Ledová krása nejjižnějšího cípu jižní Ameriky.

J. VLASÁK – Jih Indie a Srí Lanka

Pátek 15. 01. 2010

16.00 hod
A. ŽÁKOVSKÁ, M. DANĚK - Ruwenzori
P. GREIFOVÁ – Maroko

18.00
K. WOLF - Na plachetnici do Antarktidy
AGENTURA DOBRÝ DEN – Česká kniha rekordů

20.00
T. BERÁNEK - Nepál: Dvě tváře Manáslu
V. POLTIKOVIČ– Dalajlamovo poselství. Od Buddhy k Dalajlamovi

22.00
Orientální tance a párty v KLUBU CESTOVATELŮ na Veleslavínove 14

Sobota 16. 01. 2010

10.00
V. ŠPILAR – Jih Afriky
M. ESLEM – Vánoce v Antarktidě
Bílé království sněhu a ledu, jakoby už ani nebylo na planetě Zemi. Nikdy se tam nevedly války, lidé si tam pomáhají bez ohledu na rasu či náboženské vyznání a člověk tam rozhodně není neomezeným pánem a vládcem. Naopak tam každý pochopí, jak je jeho existence nicotná a nevýznamná ve srovnání s Matkou Přírodou.

12.00
M. MIKYSKA – Sever Indie
L. ABASOVÁ - Keňa

14.00
M. KRATOCHVÍL – Snowman, nejtěžší trek světa
M. KRATOCHVÍLOVÁ – Horní Dolpo

16.00
E. HOLUBOVÁ, O. VILÍMKOVÁ - Peru
J. PATKOVÁ – Čína

18.00
Westernové vystoupení
J. FORMÁNEK – Siberut - Ostrov duchů
O šamanech, jejich vidění světa a též o tom, jak mu tropický deštný prales na mentawaiském ostrově, ležícím západně od Sumatry v Indickém oceánu, změnil život - bude vyprávět ke svým diapozitivům spisovatel a spoluzakladatel magazínu Koktejl Josef Formánek. Poté i promítne svůj dvacetiminutový film, který sestříhal po své třetí návštěvě Siberutu, ostrova duchů.

R. ŠVAŘÍČEK – Kailas, nejposvátnější hora
V přetechnizovaném světě se jeho poslední neznámá stále zmenšuje. Zasněžený Kailás šplhá k nebi jako nejposvátnější hora buddhismu, hinduismu, džinismu, bonismu i starého šamanistického náboženství. Je považován za osu světa a středobod Vesmíru. Na vrchol tibetské bílé pyramidy se nesmí z náboženských důvodů vystoupit. O to silnější je posvátná pouť kolem Kailasu. 56 kilometrů kolem mystické hory zvládají Tibeťané plazivou chůzí prostrací i přes sedlo Dolma La ve výšce 5 660 metrů. Kora prý smyje všechny hříchy. Nadešel čas očištění?

Sri_Lanka_Den_sesty_Za_Velkym_Buddhou_MK_17012008_IMG_9973_MK 20.00
P. BÉM – Tajemný Mustang
P. BARABÁŠ – Everest
Jeho meno vzbudzovalo rešpekt. Ľudský aj profesionálny. Doma, ale aj v zahraničí. Jozef Psotka, prezývaný Juzek, alebo robotník hôr. Jedna z najvýraznejších osobností slovenského horolezectva. Vo svojej dobe najstarší človek, ktorý stál na vrchole Mount Everestu a navyše prvovýstupom a bez kyslíka. Patril do starej školy horolezcov, ktorá nehľadala v horách naplnenie ambícií, ale mystické spojenie s prírodou. Jeho životný príbeh Vás prevedie najväčšími expedíciami, ktoré boli míľnikmi slovenského himalájskeho dobrodružstva.
Réžia: Pavol Barabáš
scenár: Diana Kacarová
strih: Róbert Karovič
kamera: Vladimír Biskupič, Pavol Barabáš

PROMÍTACÍ SÁL C:

14.00
R. BAZIKA - Sahara - Alžír – Hoggar
Na samotném jihu druhé největší africké země Alžírska, poblíž hranic s Mali a Nigerem se z nekonečné saharské pustiny zvedají třítisícové sopečné vrcholy bizardních tvarů. Tato neskutečná krajina ukrytá přímo v srdci Sahary vás ohromuje každým okamžikem. I v této Bohem zapomenuté oblasti žijí lidé, dokonce přímo směsice různých etnik, které se zde při svých putováních napříč Afrikou střetli v průběhu posledních deseti tisících letech. Ano slyšíte dobře, prastaré nástěnné malby a rytiny v jeskyních skalních labyrintů a horských kaňonů dokumentují život v tomto regionu až do období 7000 let před našim letopočtem. Tento světový unikát ještě více zvyšuje sebevědomí hrdých a neohrožených kočovníků saharské pouště - Tuarégů, jichž zde stále žije na 10000. Přijměte pozvání do země hor, sopek, kamení, písku, rákosových domků, pestrobarevných žen a neskutečných východů slunce, do země, kde je kulisa prastarých časů a pradávných civilizací téměř dokonalá.

T. ŠAMIL RADĚJ - Jemen - Šťastná Arábie a ostrov Sokotra
Nejkrásnější země Arabského poloostrova, země královny ze Sáby, nazývaná Římany "Arabia felix" (šťastná Arábie). Země nádherných a divokých hor s nezkrotnými horaly, země tradic a hliněných mrakodrapů. S naším vypravěčem shlédneme též ostrov Sokotra, zařazený pod záštitu UNESCO v r. 2008. Sokotra je unikátním územím, patřícím Jemenu, ač má blížeji k africkému Somálsku. Sokotra nabízí úchvatné scenérie se svými stromy "dračí krve" a nesmírně rozmanitým charakterem.

16.00
E. ROSÍKOVÁ, D. DRGÁČOVÁ - Uzbekistán – Kyrgistán

Uzbeci milují lunaparky. Řetízkové kolotoče jsou hitem i mezi zahalenými muslimkami, na střelnici potkáváme celé generace a na "ruské kolo" musíme vystát hodinovou řadu. I takto se oslavuje 18. výročí nezávislosti. Kyrgyzstánci milují volnost. Svobodu mezi nebem a zemí, mezi sytě zelenými pastvinami v třítisícových výškách, s čistým jiskřivým vzduchem, pasoucími se stády koní a píckami vyhřívanými a tradičně vyzdobenými jurtami. Uzbekistán je jako z pohádky. Mozaiky medres, minaretů a mauzoleí. Mocné a bohaté říše ležící na Hedvábné stezce.

Z. POCHYLÁ - Neznámý ostrov Reunion
Reunion je ostrov mnoha tváří. Milovníci treků si užijí civilizací nedotčené hory, sportovní nadšenci propadnou kouzlu potápění, rybolovu, létání na rogalu, cyklistice nebo canyoningu. A pro všechny ostatní jsou tu nádherné nekonečné pláže na pobřeží a možnost šnorchlování a objevování podmořského světa Indického oceánu. Z nulové nadmořské výšky vystoupáte během pár hodin na nejvyšší třítisícový vrchol, odkud přehlédnete ostrov jako na dlani. Ocitnete se na opačné polokouli, ale prakticky neopustíte EU, čímž se cestování po ostrově stává dostupné pro každého.

Neděle 17. 01. 2010

10.00
Z. SKOŘEPA – Etiopský Danakil
L. HNYK – Východní Tibet

12.00
M. VEDRAL– Jih Indie
Zavedu vás do kraje nejjižnějšího výběžku indického subkontinentu, do největších hinduistických chrámů, ale také do rybářských vesnic tamilských křesťanů, podíváme se i na krokodýly v řece Kávérí a na cajové plantáže modrých hor. To vše v jedné necelé hodince....
R. KÜBELBECK – Nagaland a „Zakázaná“ Indie!
Kraj, „kde končí země“ obydlený nezávislým kmenem Nágů - obávaných a respektovaných lovců lebek. Kmenové skupiny obývající vesnice vysoko na horských hřebenech oddělené barmskou hranicí. Kuřáci opia. Stále živoucí animistické tradice. Politicky nejcitlivější stát v severovýchodní oblasti Indie.

14.00
J. DUNGEL - Stolová hora na okraji Ztraceného světa
V. ŠILHA – Dva měsíce v Serengeti

16.00
M. STINGL – Tamtamy času
V. ŠIMEK – Tajemství kamenného počítače

18.00
K. HNYKOVÁ - Ladak a Zanskar
J. KOLBABA – Fotograf na cestách
Slavnostní zakončení festivalu. Vyhlášení vítězů jednotlivých kategorií.

PROMÍTACÍ SÁL C:

14.00
K. ANDRLOVÁ - Uganda - Perla AfrikyD. MILOŠOVÁ - Indonésie - země 17 000 ostrovů
Indonésie – země 17 tisíc ostrovů. Společně se podíváme na hinduistické Bali, navštívíme největší hinduistický chrám na Bali – Besakih. Křesťanský ostrov Flores, nazvaný Portugalci jako květena, nabídne unikátní zážitek na Keli Mutu – sopka tří barevných jezer, i animistické vesničky Baga a Ngadu. Plavba lodí nás zavede do NP Komodo za varany, největšími ještěry na světě, a poodhalí tajemství podmořského světa. Taje muslimského ostrova Lombok, jehož návštěvu završíme jedinečným výstupem na 3726 metrů vysokou sopku Rinjani.

Navštívíte Go kameru? Jaká země vás láká nejvíce?

text Síma, zdroj BVV, Livingstone

foto Marián K. (GO KAMERA 2009)

ilustrační foto Marián K. - Srí Lanka

Přidat nový komentář

Srí Lanka 7 - za největším Buddhou - Za vůní čaje, hor a oceánu

30 Prosinec 2009

Marián Kábele

Srí Lanka 7 - za největším Buddhou

Den pátý - největší Buddha Srí Lanky, kůly rybářů v Koggale, školní závody v Mataře, nejjižnější místo - maják Dondra

Ráno jdu na bus a mířím dále směr východ. Míjíme bývalé letiště z války a zónu volného obchodu v Koggale. Vystupuji a hledám „kůly v oceánu“. Sri_Lanka_Den_sesty_Za_Velkym_Buddhou_MK_17012008_IMG_9838_MK Na nich mají občas sedět rybáři a lovit ryby. Kůly jsem sice našel, ale všechny jsou prázdné. Asi je moc vítr nebo špatný proud vody. Škoda. Kůly jsou velice ceněny a předávají se prý z generace na generaci.

Jedu busem dál a vystupuji ve Weligamě. Je to městečko nedotčené turismem. Procházím přístav a míjím malý ostrov Taprobane - na něm stojí nějaký kostelík. Umělci tu prý hledali inspiraci. Procházím městečkem, místní se usmívají a obdivují moji nevalnou sinhálštinu. Divím se, kolik je všude obchodů a obchůdků Bata. No, skutečně bez háčku, ty tady neznají. Procházím tržnici a mířím na nádraží. Žádný vlak v dosahu. Tady už vůbec latinkou nepíšou, uff. Jdu tedy na bus. Sri_Lanka_Den_sesty_Za_Velkym_Buddhou_MK_17012008_IMG_9851_MK Po cestě posílám pohledy na poště. Je tu několik přepážek, každá na něco – pozvánky, pohledy, dopisy, balíky..

Chytám si bus a jedu dál – do města Matara. Vystupuji a procházím si město, je tu stará holandská pevnost, nyní zřejmě věznice. Sri_Lanka_Den_sesty_Za_Velkym_Buddhou_MK_17012008_IMG_9857_MK Po dřevěném mostku jdu na malý ostrov Parey Dewa, kde je malý buddhistický chrám. Zrovna probíhá nějaká motlitba. Do buddhistických chrámů se chodí zásadně bez bot. Potkávám dva oranžové mnichy, asi jsou tady taky na návštěvě. Usmívají se. Po svolení si je fotím, děkují mi za to a pak směřují směr město skryti před poledním žárem pod deštníky.

Vracím se do města, procházím tržnicí a mířím dál směr jihovýchod. V dáli vidím děvčata ve školních uniformách, asi mají nějaký sportovní den. Super! Jdu k nim a zhruba hodinku trávím fotografováním jejich disciplín. Sri_Lanka_Den_sesty_Za_Velkym_Buddhou_MK_17012008_IMG_9861_MK Skákají na pláži přes provaz, běhají 50 metrů, házejí diskem. Závodiště mají pěkné – písek a vánek Indického oceánu s burácející vlnami. „Proud to be a Marian“, má jedna závodnice na triku :-)

Po čase pokračuji dál směr bus. Ale opět nepotkávám žádnou zastávku. Tak pokračuju pár kilometrů pěšky až k nějaké univerzitě, kde stopuju bus a jedu do Dondry. Tady si kupuju pár banánů. Hmm moc chutné, jsou to rajské pidibanány. Jdu pěšo asi 1,5 km na jižní cíp Dondry, kde je moc pěkný maják. Ocitám se na nejjižnějším bodu Srí Lanky. Maják je schovaný v palmovém háji. Bohužel mě nechtějí pustit nahoru, škoda. Po návratu do městečka Dondra se ještě dívám na sedícího velkého Buddhu a výměnou za pár bonbónů a propisku fotím nějakou holčičku. Sri_Lanka_Den_sesty_Za_Velkym_Buddhou_MK_17012008_IMG_9871_MK

Busem pokračuji k Beliattě přes Dikwellu. Přijíždím ke chrámu Wewurukannala Vihára a s místním průvodcem obdivuji co tu mají. Sri_Lanka_Den_sesty_Za_Velkym_Buddhou_MK_17012008_IMG_9941_MK Začínáme prohlídkou chodby, kde je asi 200 maleb zobrazujících, co se stane těm, kdo nějak zhřeší. Je to poučné a někdy až morbidní. Přecházíme do další budovy, kde je několik desítek Buddhů ve všech možných polohách. Dále následuje omrknutí největšího Buddhy na Srí Lance. Je prý vysoký skoro 30 metrů. Za ním stojí mnohapatrová budova, sloužící asi na údržbu Buddhy a po jejích schodech lze vystoupat až nahoru. Posledním bodem je prohlídka místní sbírky všeho, připomíná mi to vetešnictví. Dole v síni právě skončilo nějaké představení. Sri_Lanka_Den_sesty_Za_Velkym_Buddhou_MK_17012008_IMG_9903_MK

Vracím se pěšky do Dikkwelly. Po malém občerstvení jdu směr východ, zase žádná zastávka busu. Sri_Lanka_Den_sesty_Za_Velkym_Buddhou_MK_17012008_IMG_9945_MK Pokračuji cca 1,5 km a potkávám hlouček lidí. Ptám se, zda čekají na bus. „Ano“, povídají. Čekám s nimi. Po telefonním kabelu přes silnici přebíhá opičák. Je tady bujný tropický prales všude okolo. Busem pokračuji až do Tangally.

Po vystoupení se snažím zorientovat a mířím na pláž. Procházím přístavem a potkávám loď Jára Cimrman, vtipné. Jak se sem dostala? Asi z dob, kdy zde působila česká Adra a pomáhala stavět nová obydlí po tsunami. Obcházím ubytovací guesthousy, ve dvou mají plno. Sri_Lanka_Den_sesty_Za_Velkym_Buddhou_MK_17012008_IMG_9962_MK Z dalšího už na mě mladý číšník hulačí a ptá se, zda hledám room. Fajn. Na stěně visí veliký plakát Boba Marleye. Beru si pokoj v patře pro 3 za super cenu 700 LRK. Je luxusní! Krásný výhled na oceán.

Po lehké večeři a čaji si povídám s domácími. Vedle sedí taky nějaký cestovatel, je z Německa. Dáváme se do řeči. Sri_Lanka_Den_sesty_Za_Velkym_Buddhou_MK_17012008_IMG_9973_MK Testuji poprvé místní lahvové pivo. Dobré. Na Lance je jen jediný pivovar, někde poblíž hlavního města. Láhev má správnou velikost – 625 ml, myslím. Povídáme si anglicko-německo-sinhálsky – pohoda. Chris (Němec) má přítelkyni v Kazachstánu. Zajímavé. Nějak jsme to natáhli, už je 18.1. a já dnes slavím!:-) Zase jsem o rok starší. No, ale mám toho pro dnešek (už včerejšek) dost. Jdu spát.

text & foto Marián K., přepis z deníku Síma

příště - Tangalla, pobořené domy po tsunami na liduprázdných nekonečných plážích, seznámení s obří tajuplnou lagunou, pomoc domorodcům

Srí Lanku má rád i Lama Rek - www.LamaRek.cz

Sri_Lanka_Den_s...

Srí Lanka 6. - relax v Unawatuně - Za vůní čaje, hor a oceánu

Den čtvrtý - začal školní rok, srílanský fotbálek, chystá se literární festival

Brzy ráno vyrážím omrknout staré město Galle a projít se po hradbách, pěkné.

Po cestě míjím školu a potkávám školačky v pěkných bílých uniformách – dnes je první školní den po prázdninách, chvíli sleduju zahájení školního roku a dělám pár fotek. Paní učitelky mají pestře barevné pěkné hábitošaty. Řve tu nějaká muzika. Všichni hromadně zpívají. Hudba je ale nějaká chrastivá. Sri_Lanka_16012008_IMG_9772_MK

Pokračuju na hradby a cestou míjím vojenskou hlídkovou stanici, raději schovávám foťák. Domorodci se po hradbách probíhají místo ranní rozcvičky. Svěží vzduch Indického oceánu je příjemný. Hradby v Galle zůstaly ještě z dob kolonizátorů, tady myslím konkrétně portugalských. Sri_Lanka_16012008_IMG_9790_MK

Místní tu hrají fotbal, na tom kamenitém hřišťátku to je dost obtížné, tak akorát o vyvrtnutí kotníku. Z hradeb se dole u břehu líně pohupuje starý vrak nákladní tlačné vany pro převoz nákladu po oceánu. Kdoví, co v těch zrezivělých sudech je.. V dáli nějací muzikanti nacvičují pochod ve stejnokrojích, no, ale ta hudba se nedá poslouchat, uff:-) Moc jim to Sri_Lanka_16012008_IMG_9797_MK nejde do rytmu. Raději se přesunu zpět do města.

Vycházím z pevnosti a mířím směr bus.To, co právě vidím, mě nechává v němém úžasu. Starý Fiat Multipla! Legendární vozítko, které není v České republice moc známé. Ale jeho novodobý nástupce už ano. U staré verze člověk nikdy neví, jestli couvá nebo jede správně :-) Fiat Multipla v té době bezpečností moc neoplýval. Spolujezdec měl před nohami rezervní kolo a řidiči vedla mezi nohami tyč od volantu. Jak se Fiat dostal až sem, to nevím. Sri_Lanka_16012008_IMG_9799_MK

Míjím Gallský maják, dělníci upravují okolí a uklízí. Mají ko Sri_Lanka_16012008_IMG_9805_MK lečko bez pneumatiky, jen s kovovou obručí, musí to pořádně drnkocat.

V Galle zrovna začíná literární festival, tak proto asi ten úklid. No nic, loučím se s městem a pádím na bus. Chci jet do Unawatuny. Hledám zastávku, ale ona zase nikde. Protože je hrozné vedro, vezmu si tedy tříkolku. Po cestě ještě navštěvuji pobočku SriLanka Air, abych potvrdil datum odletu. Mají zavřeno. S řidičem tedy domlouvám cenu a jedeme. Je to asi jen 3 km. Po cestě míjíme krávy u silnice, volně tady všude pobíhají a občas zastaví provoz. Stále se nemůžu zvyknout na to, že se na Srí Lance jezdí vpravo. Sri_Lanka_16012008_IMG_9811_MK

Přijíždíme do Unawatuny - až k pláži. Je to nádhera! Loučím se s řidičem a pokračuju po svých.

Procházím se po p Sri_Lanka_16012008_IMG_9815_MK láži a usedám k pozdní snídani u Full Moon Resort. V průvodci hledám vhodné ubytování. Na konci pláže je pěkný penzionek přímo u oceánu. Mířím tam. Chtějí ale 1500 LKR, stahuju to alespoň na 1300. Za výhled na oceán to obětuju.

Zbytek dne mám konečně relax a k večeru jdu omrknout městečko. V jednom hotelu nacházím možnost internetu, hledám tedy nové info o situaci na východě. Vybuchl další bus, hrozné:-(. Večer při pohledu šumící oceán popíjím čaj a píšu deník a pohledy. Snad dojdou..

Přisedá si ke mne číšník – zřej Sri_Lanka_16012008_IMG_9816_MK mě jen brigádník, povídáme si a nakonec zase zamíří k situaci na Lance, že nemá peníze, atd., atd... To už znám. Říkám, že já ale nejsem klasický německý turista, že chodím pěšky nebo jezdím busem. Zdá se, že to chápe. Fajn. Další den je u konce, tentokrát trochu klidnější, pohoda!

text & foto Marián K., přepis z deníku Síma

příště - Největší Buddha na Lance, Koggala a rybářské kůly, trh ve Weligamě, Wattana

Sri_Lanka_16012008_IMG_9822_MK

Přidat nový komentář

Maroko na Kraví Hoře v Brně v podání Jaroslava Lunera

17 Listopad 2009

Marián Kábele

Maroko na Kraví Hoře v Brně v podání Jaroslava Lunera

Venku panují plískanice a nevlídné počasí. Co se tak alespoň imaginárně ohřát v Maroku? Vydáváme se do planetária na Kraví Hoře v Brně. Na programu je dokument s názvem Maroko – Perla Afriky, který představí fotograf a cestovatel Jaroslav Luner. Z pohodlných křesel planetária si vychutnáváme poutavě zpracovaný dokument. Díky širokému záběru promítaní na stěny kopule planetária si připadám, jako bych byla přímo na místě dění. Promítání je asi po hodině u konce a my se vydáváme za panem Lunerem položit mu pár otázek. Maroko_Zhava_perla_Afriky_Planetarium_Brno_22102009_IMG_0909_MK

Jak dlouho jste byl v Maroku?
Materiál pro tento pořad byl sesbírán během dvou cest, které byly zhruba třítýdenní. Obě cesty byly podniknuty komerčně s CK Kudrna, která dělá turistické zájezdy.

Objednala si cestu cestovní kancelář nebo to byla Vaše iniciativa?
Byla to moje iniciativa a cestovní kancelář je můj dlouholetý sponzor. Spolu jsme dělali již spoustu takových pořadů. Začali jsme keltskými zeměmi. První pořad, který tady vznikl, byl o Bretani. Následovalo Irsko, Skotsko a Španělsko. Další promítání bylo o Balkánu a Podkarpatské Rusi. Přibližuje život našich krajanů v Banátu a je komponovaný také o Albánii. Nakonec vznikl po návštěvě severu pořad Island a Skandinávie.
Tyto pořady byly z iniciativy Kudrny. Vše vzniklo tak, že jsem v roce 1996 promítal pořad o Bretani, který zástupci cestovní kanceláře viděli, byli jím nadšeni a nabídli mi tuto spolupráci. Vozí mě po světě a já tvořím. Maroko_Zhava_perla_Afriky_Planetarium_Brno_22102009_IMG_0911_MK

Líbí se Vám více na jihu nebo na severu?
Vždy jsem měl vztah spíše k severu a Maroko byla má první cesta hodně na jih. Splnil jsem si tak svůj další sen – vidět pouště. Jinak mám rád více sever.

Byl jste i v jiných afrických zemích?
V plánu jsem měl Alžírsko. Byly ale potřeba víza a není to ještě zdaleka bezpečná země, která si pro cestování vyžaduje policejní doprovod. Přestože expedice byla na dobré cestě, tak jsme ji nakonec vzdali.

Co Vás na Maroku zaujalo nejvíce?
Těžko říct. Určitě prostředí a celková atmosféra. Bylo to mé první setkání s islámem v tvrdší podobě. Přesto, že jsem si předem nastudoval různé články a sbíral materiály, byl jsem ze začátku trošku šokován ortodoxností a jejich nesmlouvavou vírou. Maroko_Zhava_perla_Afriky_Planetarium_Brno_22102009_IMG_0913_MK
Druhou věcí, na kterou jsem si ze začátku špatně zvykal, byla vlezlost a otravnost Maročanů, zvláště obchodníků. Ti jsou schopni Vás tahat za každou cenu za šos a drží se Vás i půl hodiny, co jdete třeba po medině.

Dostal jste se do nějaké svízelné situace, kdy už to bylo hodně napjaté?
Ano, dostal a to už jsem měl i trochu strach. Událo se to v pohoří Atlas v blízkosti vesničky Imlil, která je výchozím místem výstupu na nejvyšší horu severní Afriky Džabal Tubkal. Místo výstupu na horu jsem se toulal po okolí a filmoval místní pastevce, kteří stoupali s mulami do kopce přímo proti mně. Až dorazili ke mně, hodně hrozivě mě obestoupili a vytahovali nože. Vím, že islám jim zakazuje nechat se filmovat a někteří to berou hodně vážně. Už jsem to viděl na rozbitou kameru a fyzické násilí. Naštěstí to dopadlo tak, že se místní stařešina spokojil s dvaceti Dirhami a prošlo mi to.
Maroko_Zhava_perla_Afriky_Planetarium_Brno_22102009_IMG_0914_MK
Cestoval jste místní dopravou nebo jste si pronajal auto?
Byly to klasické zájezdy a přepravovali jsme se autobusem dle předem stanoveného plánu z místa na místo. Jediná změna přepravy byla na na velbloudech při výletu do pouště Erg Chebbi.
Při druhé, dobrodružnější cestě do Maroka jsme chodili pěšky přes pohoří Atlas a absolvoval jsem také týdenní přechod pouští za doprovodu místních Berberů.

Je celý pořad natočený kamerou nebo jste i fotografoval?
Jsou to klasické fotografie. V počítači se jen přidaly různé názvy a popisky.

Kolik fotografií jste zhruba v Maroku pořídil? Maroko_Zhava_perla_Afriky_Planetarium_Brno_22102009_IMG_0915_MK
Asi kolem dvou tisíc fotografií.

Ve kterou roční dobu jste byl v Africe?
Koncem září a přesto tam bylo veliké vedro.

Děkujeme za rozhovor a budeme se těšit na další přednášku.