V poušti Kalahari žijí kolektivním způsobem malé cibetkovité šelmičky surikaty. Jsou populární svým chováním, kdy sedí na zadních nohách se vztyčeným tělem. Žijí kolektivně a mají přesně rozdělené funkce. Nejtypičtějším znakem surikat jsou silné hrabavé drápy. Dříve se jim proto říkalo "hrabačky". Skupinka surikat žije také v brněnské zoo a jejich vzhled i chování láká návštěvníky k pohlazení. Pozor však, koušou.
Nejznámější funkcí surikat je hlídač, který stojí na vyvýšeném místě a sleduje okolí. Při nebezpečí, například objevení dravého ptáka, signalizuje skupině a ta zmizí v norách. V krajním případě obětuje život.
Další funkce ve skupině jsou lovec a učitel mláďat. Na začátku března přijela z Velké Británie do brněnské zoologické zahrady skupina pěti samic. Ve spojení s dvěma domácími samci tak tvoří novou chovnou skupinu. Chov surikat není příliš náročný. Důležitá je teplota od 22 do 28 stupňů Celsia. Jejich potravu tvoří hmyz, myši a mláďata potkanů. Surikaty hodně času tráví sluněním pohodlně natažené na vyhřátém písku či kamenech, do podzemí se uchylují jen za největšího žáru.
Ubikace a výběh surikat se od roku 2009 v brněnské zoo nachází na exponovaném místě na začátku páteřní komunikace. Snad každý návštěvník se rád zastaví u roztomilých činorodých šelmiček, mezi nimiž se možná už v brzké době objeví i mláďata. Roztomilá zvířátka, chováním podobná člověku, provokují k pohlazení. Pozor však, umí bolestivě kousnout!
text dr. Vít Pospíšil, foto MaK., brnovinky
Kategorie: počasí, příroda a věda Zobrazeno: 8360
V poušti Kalahari žijí kolektivním způsobem malé cibetkovité šelmičky surikaty. Jsou populární svým chováním, kdy sedí na zadních nohách se vztyčeným tělem. Žijí kolektivně a mají přesně rozdělené funkce. Nejtypičtějším znakem surikat jsou silné hrabavé drápy. Dříve se jim proto říkalo "hrabačky". Skupinka surikat žije také v brněnské zoo a jejich vzhled i chování láká návštěvníky k pohlazení. Pozor však, koušou.
Nejznámější funkcí surikat je hlídač, který stojí na vyvýšeném místě a sleduje okolí. Při nebezpečí, například objevení dravého ptáka, signalizuje skupině a ta zmizí v norách. V krajním případě obětuje život.
Další funkce ve skupině jsou lovec a učitel mláďat. Na začátku března přijela z Velké Británie do brněnské zoologické zahrady skupina pěti samic. Ve spojení s dvěma domácími samci tak tvoří novou chovnou skupinu. Chov surikat není příliš náročný. Důležitá je teplota od 22 do 28 stupňů Celsia. Jejich potravu tvoří hmyz, myši a mláďata potkanů. Surikaty hodně času tráví sluněním pohodlně natažené na vyhřátém písku či kamenech, do podzemí se uchylují jen za největšího žáru.
Ubikace a výběh surikat se od roku 2009 v brněnské zoo nachází na exponovaném místě na začátku páteřní komunikace. Snad každý návštěvník se rád zastaví u roztomilých činorodých šelmiček, mezi nimiž se možná už v brzké době objeví i mláďata. Roztomilá zvířátka, chováním podobná člověku, provokují k pohlazení. Pozor však, umí bolestivě kousnout!
text dr. Vít Pospíšil, foto MaK., brnovinky