A v co věříš ty?
- Podrobnosti
- Kategorie: blogovna a komentáře
- Zobrazeno: 5778
Táhnout za jeden provaz - a jedním směrem. Mizí tento jev? Nedal jsem se na stranu žádné církve, sekty ani nic podobné. Ale zamysleli jste se někdy, co v nás vyvolává přelétavost a co zase věrnost? Nejen ve vztazích osobních, ale ve vztazích k výrobkům, firmám nebo značkám. Proč pomluva minoritního hráče vyvolá tak bouřlivé reakce a pomluva dominantního vyšumí (nebo zčernáte)?
Nedávno jsem narazil na jedno video na internetu, které zajímavým způsobem vysvětluje úspěch některých firem, přestože všechno mluví proti nim:
TED video offers reasons why people like Apple products
Nebudu video nijak překládat, nebo dělat jeho rozbor. Je to sice oblíbená činnost mnoha z nás, analýzy, statistiky, rochnění se v číslech, veřejné výzkumy, … spíš pouze řeknu, že s předneseným názorem se ztotožňuji. Což, kupodivu, znamená daleko víc, než se na první pohled může zdát. A o tom můj post také bude.
Vášeň vs profit
Pokud bych chtěl být hodně provokativní a černobílý, prohlásím, že veškerá lidská činnost může být zařazena do jedné z těchto dvou skupin. Co děláme z vášně, většinou postrádá mnoho předpokladů k úspěchu, ale s nebývale velkým procentem se úspěch dostaví. Co děláme pro profit, to je většinou výsledek maximálně promyšleného kalkulu, jehož cílem je dosažení nějakého elementárního cíle. Obě složky jsou potřeba, bez jedné nedává život smysl a bez druhé není možný.
Věřte tomu, ale samotný nádech a výdech je pevně zakotvené ve vrstvě profit. Bez ohledu na komplexnost organismu je tato činnost vynaložena čistě k dosažení zisku, a to dostatečného množství kyslíku pro správnou funkci organismu. Stejně tak jídlo, pití, a v obecném měřítku i reprodukce. Zařadil bych sem i 99 % lidských vztahů, včetně mnoha milostných, zejména v dnešní době, kdy lidé místo „chci tě“ říkají „chci to“.
Vášeň v tomto postu nazývám nikoli řádění dvou nenasytných milenců oddávajích se rozkoši bez zábrat a hany, ale využiju fráze „vášen pro (něco)“. Netroufnu si tvrdit, že to je výhradou pouze nás, lidí, ale do té úvahy nechci zabíhat.
Představte si teď na chvilku ty, kteří jsou ve svém oboru inovátoři, revolucionáři, ti první. Velká část z nich nezačala business modelem, ale prototypem, vynálezem, objevem, myšlenkou. Ostatně, jaký byl business model při vynálezu žárovky nebo létání? Myslíte, že Edison měl vymyšlené, jak půjde na trh a že dokud nám Unie nevnutí úsporné žárovky (nikdo neví proč), tak byl život bez nich nepředstavitelný. Jak jste ve videu slyšeli, tak bratři Wrightové byli v soutěži o první letadlo úplně mimo. Neměli nic, žádné peníze, žádné továrny, patenty, politiky ani obchodní oddělení. A přesto byli první.
A v co věříš ty?
Jejich úspěch stál na tom, že všichni táhli za jeden provaz, stejným směrem. Poslední dobou jsem si toto spojení oblíbil, protože například všichni naši politici táhnou za jeden provaz. Jen každý jiným směrem. Nebo hokejové mužstvo, kterým bylo na Olympiádě ve Vancouveru Rusko, táhlo za jeden provaz, ale každý z hráčů jakoby sám, jinam, jinak.
Zde nastává diametrální rozdíl v lidském přístupu. Zde je hlavním rozhodujícím elementem ono jednoduché rozdělení, zda to děláme z vášně, nebo pro profit. V obou případech můžeme na naši stranu získat mnoho lidí, s jejichž účastí a pomocí se kýženého výsledku budeme snažit dosáhnout. Je však otázkou, jakou motivaci budou lidé mít a jak budou labilní ve vztahu k úspěšnosti jejich konání i konání celku.
Představme si přijímací pohovor a jeho tři části:
• nabízíme vám 100 000,- měsíčně
• vaší prací bude komunikace se zákazníky
• naše firma věří, že lidé vyžadují mít ve svém obýváku zlaté jablko
Na pohovor přijdou čtyři rozdílní uchazeči, ale i dva rozdílní personalisté. Jeden z nich začíná od shora, druhý od spodu. Za dobu stanovenou řeknou tutéž informaci, po každé části se zeptají, zda chce uchazeč pokračovat dále v pohovoru. Uchazeč zaměstnání přijme. Po 1 roce jeho působení ve firmě se firma dostane do problémů, protože konkurence začala nabízet zlaté koše s hruškami za dumpingové ceny. Výdělky už nejsou takové, jako dříve.
Pracující A:
Při přijímacím pohovoru slyšel body podle ukázky. Dnes dal výpověď. Jeho hlavním motivátorem byl profit, a pokud firma nenaplňovala jeho očekávání (v tomto modelu „peněženku“), vydal se hledat takové místo, které mu jeho kapsu naplní. Jeho hlavním zájmem je zisk, profit, cesta k němu je nutné zlo, které je nutné podstoupit, aby peníze přitékaly, a na firemní kulturu sere pes.
Pracující B:
Při přijímacím pohovoru slyšel body v opačném pořadí. Dnes dal výpověď. Jeho hlavním motivátorem byl profit, a stejně jako pracující A nevěřil, že peníze ve firmě budou, aby měl svůj příjem. Firemní kulturu přešel jako plky, přes které firmy uměle vytváří něco jako kamarádské prostředí firmy, ale protože to dělá většina firem, přešel to. Při poslechu o své pracovní náplni, přemýšlel, kolik mu za to asi tak zaplatí a s čím nebude souhlasit. U zjištění částky už rezervoval pozemek za Prahou.
Pracující C:
Při přijímacím pohovoru slyšel body v původním pořadí. Možná ani nenastoupil, záleží na tom, jak moc byla která část akcentovaná. Nezajímalo ho ani tak, kolik vydělá, pokud se uživí, je to v suchu. Ani co bude muset dělat, pokud bude prospěšný, bude rád. Ale stále nevěděl, s jakou myšlenkou se má ztotožnit. Možná opravdu ani nenastoupil.
Pracující D:
Při přijímacím pohovoru slyšel body v opačném pořadí. Stále pracuje u firmy, o výpovědi nepřemýšlí. Možná je „lidumil“ a nabídl snížení svého platu, spíše ale v okamžiku, když mu vedení oznámilo, že bohužel momentálně nemá na tak vysoký plat, řekl, že si je vědom současné situace a na snížení přistoupil. Možná i navrhl nějaké účinné řešení, jak z toho ven. Při podepsání zaměstnaneckého poměru volal domů s nadšením nikoli proto, jak se budou mít jako prasata v žitě, ale že konečně našel něco, co mu sedí.
Mno, ze čtyř zaměstnanců jeden zůstal a jeden asi ani nenastoupil. Svým způsobem dokonce ani nezáleží, zda firma svému proklamovanému „každý chce mít zlaté jablko“ sama věřila, ale jak to dokázala komunikovat (externě, ale i interně). Že to jde poznat, a jak, a jaké to má následky na jednotlivé typy, to teď vyloučím z úvahy (třeba jindy).
Čím víc proužků, tím víc Adidas
Jak je možné, že telefon, který má evidentně stejnou HW výbavu a konfiguraci, nebo často i horší, se stejně těší neustále oblibě, a ostatní mění svá zařízení podle „proužků“, statistik a číselného machrování každou chvíli?
Přestože jsem fanoušek Apple, nemyslím nyní pouze iPhone a jeho uživatele. I když je pravda, že nepřemýšlím nad nákupem jiného zařízení a upgrade, který bude někdy v budoucnu následovat z 3G, bude na v tu dobu nejnovější generaci.
Že mezitím proběhne světem nabídka mnooooha a daleko ještě více zařízení, které můj 3G trumfnou snad ve všem, co lze změřit, mě nezajímá. Ta zařízení nemají duši, nemají svůj smysl a já v nich vidím jen další železo s o 3 MHz rychlejším chipem. Kupodivu iPhone tu duši má, ale .. a to je důležité .. tu moji.
Tím, že se ztotožňuji s filosofií Apple a iPhone, si nekupuji jen nějaký mobil, kterým zavolám nebo napíšu na twitter. Kupuji si svůj mobil. Jako kdybych v něm odraz své duše našel. Na to, aby to byla pouhá marketingová strategie, jsou všechny produkty až příliš podobné (a to jak modely, tak služby), ve všech stále nacházím ten stejný prvek. Odraz své duše a víry, že takto je to správně.
Kupodivu stejný pocit mi říká, že iPad bude dobrá investice. Dokážu si ho představit v mnoha oblastech mého života a svým zpracováním, ovládáním i omezeními splňuje, co od takového zařízeení požaduji. Proto se nedivím mnoha lidem, že stejný pocit je vedl do Apple Store, odkud si svůj iPad odnesly.
Jak jsem na začátku řekl, ztotožňuji se s názorem přednášejícího ve video ukázce. To krom jiného znamená, že až jeho jméno někdy někde uvidím, tak si ho s daleko větší pravděpodobností pustím a poslechnu si jeho názory. Například s názory některých jsem se ztotožnit nedokázal. Ať se jedná o lidi „z daleka“, jako je Steve Balmer, tak s názory některých kolegů v mých bývalých zaměstanání. Vždy to vede k rozčarování, konfliktům a … tak.
Levný marketing a víra
Levný a z lidí blbce dělající marketing vidíme všude kolem nás. Teď nejde o to, zda lidem nabízí někdo prošlé salámy pod názvem italský exkluzivní salám s plísní, nebo volbu mezi Nečasem a Paroubkem.
Jde o to, že obecný marketing sleduje dva cíle. Prodat a prodat ještě jednou. A samozřejmě si je jistý silou svých argumentů, sleduje lidi, dělá výzkumy, odhaduje dopady informací, a záměrně je formuluje tak, aby došlo hlavně k naplnění business modelu.
Marketing jde po citech. Po těch opravdu základních, často po těch ještě primitivnějších, než po mnou vyzdvihovaných. Ten propracovaný hraje na víru. Že pokud sdílíme víru v něco, bude pravděpodobné, že tomu výrobci / značce / názoru / politické straně zachovám svoji přízeň. A pak je zde víra samotná jako marketing.
Vrátím se opět k Apple, který například v českém prostředí nemá oficiální zastoupení (čisté, bez distributora). Veškerý marketing zde obstarávají jeho „klienti“, nadšení a spokojení uživatelé. Forem je mnoho, od „doporučení“, nezávislých seminářů, fanblogů, i samotní distributoři krom vidiny zisku musí sami inzerovat. A přesto se Apple daří i v tomto zapomenutém kousku na hranicích s Německem.
Levný marketing jsem viděl v uvažování „dej to tam, na to lidi slyšej, to se jim bude líbit“. Ten kvalitní zase v „tohle nijak neodpovídá tomu, co klient chce říct“ (bez ohledu na to, zda to jen chtěl říct nebo v to věřil).
Láska na konec
No, aby to nebylo jen o drátkách, železu a billboardech .. a co láska? City? Lidské vztahy? Funguje to úplně stejně. Pokud budete ve vztahu jen kvůli pěkné ženské, velkým prsům, pevném zadku, plnému kontu a dobrým kontaktům, tak až se objeví něco lepší, budete mít tendenci jít za hezčími, většími, pevnějšími, plnějšími a lepšími. Většině lidí to tak stačí, takže si nic nevyčítejte .. :)
A jak je to naopak? Jak tady vypadá ta víra? No přece .. pokud oba věří .. „s Tebou chci strávit svůj život“.
Co mě přimělo k tomuto postu?
Krom samotného videa asi hlavně česká politická předvolební kampaň, kde je to jen o proužcích, ale nikdo, s kým se mohu ztotožnit a sdílet víru (a tedy i dát jim do rukou můj hlas, že s ním naloží dle společné víry a přesvědčení), a také souboj firem Apple, Google (viz silně konfrontační styl na jejich keynote), Adobe (aneb flash a iZařízení) a všech jejich napodobovatelů () a dinosaurů, kterým došly nápady (Nokia). A taky možná vyjádření na Google keynote I/O, že Android je zde, aby bojoval proti vládě jednoho zlého muže (myšleno Steva Jobse).
Chce tím snad Google říct, že jeho služby nemají duši a jejich jediným cílem je profit? (služby zadarmo slouží ke shromažďování dat a cílené reklamě, která Googlu profit přináší). I kdybych Apple nikdy neměl, Android bych si nekoupil, protože prostě nevím, proč.
A co si z toho odnést?
Mnoho věcí děláme pro jistý profit, některé z našeho přesvědčení a víry. Asi nejdůležitější je ale otázka pro všechny, kteří rozjíždí jakýkoli projekt (firmu, software, nový dům, rodinu, službu, politickou stranu, …):
Jaká je naše vize? V co věříme a proč to děláme?
text oMicrone, ilustrační foto MaK., brnovinky (Srí Lanka 2008)
A v co věříš ty?
Kategorie: blogovna a komentáře Zobrazeno: 5778
Táhnout za jeden provaz - a jedním směrem. Mizí tento jev? Nedal jsem se na stranu žádné církve, sekty ani nic podobné. Ale zamysleli jste se někdy, co v nás vyvolává přelétavost a co zase věrnost? Nejen ve vztazích osobních, ale ve vztazích k výrobkům, firmám nebo značkám. Proč pomluva minoritního hráče vyvolá tak bouřlivé reakce a pomluva dominantního vyšumí (nebo zčernáte)?
Nedávno jsem narazil na jedno video na internetu, které zajímavým způsobem vysvětluje úspěch některých firem, přestože všechno mluví proti nim:
TED video offers reasons why people like Apple products
Nebudu video nijak překládat, nebo dělat jeho rozbor. Je to sice oblíbená činnost mnoha z nás, analýzy, statistiky, rochnění se v číslech, veřejné výzkumy, … spíš pouze řeknu, že s předneseným názorem se ztotožňuji. Což, kupodivu, znamená daleko víc, než se na první pohled může zdát. A o tom můj post také bude.
Vášeň vs profit
Pokud bych chtěl být hodně provokativní a černobílý, prohlásím, že veškerá lidská činnost může být zařazena do jedné z těchto dvou skupin. Co děláme z vášně, většinou postrádá mnoho předpokladů k úspěchu, ale s nebývale velkým procentem se úspěch dostaví. Co děláme pro profit, to je většinou výsledek maximálně promyšleného kalkulu, jehož cílem je dosažení nějakého elementárního cíle. Obě složky jsou potřeba, bez jedné nedává život smysl a bez druhé není možný.
Věřte tomu, ale samotný nádech a výdech je pevně zakotvené ve vrstvě profit. Bez ohledu na komplexnost organismu je tato činnost vynaložena čistě k dosažení zisku, a to dostatečného množství kyslíku pro správnou funkci organismu. Stejně tak jídlo, pití, a v obecném měřítku i reprodukce. Zařadil bych sem i 99 % lidských vztahů, včetně mnoha milostných, zejména v dnešní době, kdy lidé místo „chci tě“ říkají „chci to“.
Vášeň v tomto postu nazývám nikoli řádění dvou nenasytných milenců oddávajích se rozkoši bez zábrat a hany, ale využiju fráze „vášen pro (něco)“. Netroufnu si tvrdit, že to je výhradou pouze nás, lidí, ale do té úvahy nechci zabíhat.
Představte si teď na chvilku ty, kteří jsou ve svém oboru inovátoři, revolucionáři, ti první. Velká část z nich nezačala business modelem, ale prototypem, vynálezem, objevem, myšlenkou. Ostatně, jaký byl business model při vynálezu žárovky nebo létání? Myslíte, že Edison měl vymyšlené, jak půjde na trh a že dokud nám Unie nevnutí úsporné žárovky (nikdo neví proč), tak byl život bez nich nepředstavitelný. Jak jste ve videu slyšeli, tak bratři Wrightové byli v soutěži o první letadlo úplně mimo. Neměli nic, žádné peníze, žádné továrny, patenty, politiky ani obchodní oddělení. A přesto byli první.
A v co věříš ty?
Jejich úspěch stál na tom, že všichni táhli za jeden provaz, stejným směrem. Poslední dobou jsem si toto spojení oblíbil, protože například všichni naši politici táhnou za jeden provaz. Jen každý jiným směrem. Nebo hokejové mužstvo, kterým bylo na Olympiádě ve Vancouveru Rusko, táhlo za jeden provaz, ale každý z hráčů jakoby sám, jinam, jinak.
Zde nastává diametrální rozdíl v lidském přístupu. Zde je hlavním rozhodujícím elementem ono jednoduché rozdělení, zda to děláme z vášně, nebo pro profit. V obou případech můžeme na naši stranu získat mnoho lidí, s jejichž účastí a pomocí se kýženého výsledku budeme snažit dosáhnout. Je však otázkou, jakou motivaci budou lidé mít a jak budou labilní ve vztahu k úspěšnosti jejich konání i konání celku.
Představme si přijímací pohovor a jeho tři části:
• nabízíme vám 100 000,- měsíčně
• vaší prací bude komunikace se zákazníky
• naše firma věří, že lidé vyžadují mít ve svém obýváku zlaté jablko
Na pohovor přijdou čtyři rozdílní uchazeči, ale i dva rozdílní personalisté. Jeden z nich začíná od shora, druhý od spodu. Za dobu stanovenou řeknou tutéž informaci, po každé části se zeptají, zda chce uchazeč pokračovat dále v pohovoru. Uchazeč zaměstnání přijme. Po 1 roce jeho působení ve firmě se firma dostane do problémů, protože konkurence začala nabízet zlaté koše s hruškami za dumpingové ceny. Výdělky už nejsou takové, jako dříve.
Pracující A:
Při přijímacím pohovoru slyšel body podle ukázky. Dnes dal výpověď. Jeho hlavním motivátorem byl profit, a pokud firma nenaplňovala jeho očekávání (v tomto modelu „peněženku“), vydal se hledat takové místo, které mu jeho kapsu naplní. Jeho hlavním zájmem je zisk, profit, cesta k němu je nutné zlo, které je nutné podstoupit, aby peníze přitékaly, a na firemní kulturu sere pes.
Pracující B:
Při přijímacím pohovoru slyšel body v opačném pořadí. Dnes dal výpověď. Jeho hlavním motivátorem byl profit, a stejně jako pracující A nevěřil, že peníze ve firmě budou, aby měl svůj příjem. Firemní kulturu přešel jako plky, přes které firmy uměle vytváří něco jako kamarádské prostředí firmy, ale protože to dělá většina firem, přešel to. Při poslechu o své pracovní náplni, přemýšlel, kolik mu za to asi tak zaplatí a s čím nebude souhlasit. U zjištění částky už rezervoval pozemek za Prahou.
Pracující C:
Při přijímacím pohovoru slyšel body v původním pořadí. Možná ani nenastoupil, záleží na tom, jak moc byla která část akcentovaná. Nezajímalo ho ani tak, kolik vydělá, pokud se uživí, je to v suchu. Ani co bude muset dělat, pokud bude prospěšný, bude rád. Ale stále nevěděl, s jakou myšlenkou se má ztotožnit. Možná opravdu ani nenastoupil.
Pracující D:
Při přijímacím pohovoru slyšel body v opačném pořadí. Stále pracuje u firmy, o výpovědi nepřemýšlí. Možná je „lidumil“ a nabídl snížení svého platu, spíše ale v okamžiku, když mu vedení oznámilo, že bohužel momentálně nemá na tak vysoký plat, řekl, že si je vědom současné situace a na snížení přistoupil. Možná i navrhl nějaké účinné řešení, jak z toho ven. Při podepsání zaměstnaneckého poměru volal domů s nadšením nikoli proto, jak se budou mít jako prasata v žitě, ale že konečně našel něco, co mu sedí.
Mno, ze čtyř zaměstnanců jeden zůstal a jeden asi ani nenastoupil. Svým způsobem dokonce ani nezáleží, zda firma svému proklamovanému „každý chce mít zlaté jablko“ sama věřila, ale jak to dokázala komunikovat (externě, ale i interně). Že to jde poznat, a jak, a jaké to má následky na jednotlivé typy, to teď vyloučím z úvahy (třeba jindy).
Čím víc proužků, tím víc Adidas
Jak je možné, že telefon, který má evidentně stejnou HW výbavu a konfiguraci, nebo často i horší, se stejně těší neustále oblibě, a ostatní mění svá zařízení podle „proužků“, statistik a číselného machrování každou chvíli?
Přestože jsem fanoušek Apple, nemyslím nyní pouze iPhone a jeho uživatele. I když je pravda, že nepřemýšlím nad nákupem jiného zařízení a upgrade, který bude někdy v budoucnu následovat z 3G, bude na v tu dobu nejnovější generaci.
Že mezitím proběhne světem nabídka mnooooha a daleko ještě více zařízení, které můj 3G trumfnou snad ve všem, co lze změřit, mě nezajímá. Ta zařízení nemají duši, nemají svůj smysl a já v nich vidím jen další železo s o 3 MHz rychlejším chipem. Kupodivu iPhone tu duši má, ale .. a to je důležité .. tu moji.
Tím, že se ztotožňuji s filosofií Apple a iPhone, si nekupuji jen nějaký mobil, kterým zavolám nebo napíšu na twitter. Kupuji si svůj mobil. Jako kdybych v něm odraz své duše našel. Na to, aby to byla pouhá marketingová strategie, jsou všechny produkty až příliš podobné (a to jak modely, tak služby), ve všech stále nacházím ten stejný prvek. Odraz své duše a víry, že takto je to správně.
Kupodivu stejný pocit mi říká, že iPad bude dobrá investice. Dokážu si ho představit v mnoha oblastech mého života a svým zpracováním, ovládáním i omezeními splňuje, co od takového zařízeení požaduji. Proto se nedivím mnoha lidem, že stejný pocit je vedl do Apple Store, odkud si svůj iPad odnesly.
Jak jsem na začátku řekl, ztotožňuji se s názorem přednášejícího ve video ukázce. To krom jiného znamená, že až jeho jméno někdy někde uvidím, tak si ho s daleko větší pravděpodobností pustím a poslechnu si jeho názory. Například s názory některých jsem se ztotožnit nedokázal. Ať se jedná o lidi „z daleka“, jako je Steve Balmer, tak s názory některých kolegů v mých bývalých zaměstanání. Vždy to vede k rozčarování, konfliktům a … tak.
Levný marketing a víra
Levný a z lidí blbce dělající marketing vidíme všude kolem nás. Teď nejde o to, zda lidem nabízí někdo prošlé salámy pod názvem italský exkluzivní salám s plísní, nebo volbu mezi Nečasem a Paroubkem.
Jde o to, že obecný marketing sleduje dva cíle. Prodat a prodat ještě jednou. A samozřejmě si je jistý silou svých argumentů, sleduje lidi, dělá výzkumy, odhaduje dopady informací, a záměrně je formuluje tak, aby došlo hlavně k naplnění business modelu.
Marketing jde po citech. Po těch opravdu základních, často po těch ještě primitivnějších, než po mnou vyzdvihovaných. Ten propracovaný hraje na víru. Že pokud sdílíme víru v něco, bude pravděpodobné, že tomu výrobci / značce / názoru / politické straně zachovám svoji přízeň. A pak je zde víra samotná jako marketing.
Vrátím se opět k Apple, který například v českém prostředí nemá oficiální zastoupení (čisté, bez distributora). Veškerý marketing zde obstarávají jeho „klienti“, nadšení a spokojení uživatelé. Forem je mnoho, od „doporučení“, nezávislých seminářů, fanblogů, i samotní distributoři krom vidiny zisku musí sami inzerovat. A přesto se Apple daří i v tomto zapomenutém kousku na hranicích s Německem.
Levný marketing jsem viděl v uvažování „dej to tam, na to lidi slyšej, to se jim bude líbit“. Ten kvalitní zase v „tohle nijak neodpovídá tomu, co klient chce říct“ (bez ohledu na to, zda to jen chtěl říct nebo v to věřil).
Láska na konec
No, aby to nebylo jen o drátkách, železu a billboardech .. a co láska? City? Lidské vztahy? Funguje to úplně stejně. Pokud budete ve vztahu jen kvůli pěkné ženské, velkým prsům, pevném zadku, plnému kontu a dobrým kontaktům, tak až se objeví něco lepší, budete mít tendenci jít za hezčími, většími, pevnějšími, plnějšími a lepšími. Většině lidí to tak stačí, takže si nic nevyčítejte .. :)
A jak je to naopak? Jak tady vypadá ta víra? No přece .. pokud oba věří .. „s Tebou chci strávit svůj život“.
Co mě přimělo k tomuto postu?
Krom samotného videa asi hlavně česká politická předvolební kampaň, kde je to jen o proužcích, ale nikdo, s kým se mohu ztotožnit a sdílet víru (a tedy i dát jim do rukou můj hlas, že s ním naloží dle společné víry a přesvědčení), a také souboj firem Apple, Google (viz silně konfrontační styl na jejich keynote), Adobe (aneb flash a iZařízení) a všech jejich napodobovatelů () a dinosaurů, kterým došly nápady (Nokia). A taky možná vyjádření na Google keynote I/O, že Android je zde, aby bojoval proti vládě jednoho zlého muže (myšleno Steva Jobse).
Chce tím snad Google říct, že jeho služby nemají duši a jejich jediným cílem je profit? (služby zadarmo slouží ke shromažďování dat a cílené reklamě, která Googlu profit přináší). I kdybych Apple nikdy neměl, Android bych si nekoupil, protože prostě nevím, proč.
A co si z toho odnést?
Mnoho věcí děláme pro jistý profit, některé z našeho přesvědčení a víry. Asi nejdůležitější je ale otázka pro všechny, kteří rozjíždí jakýkoli projekt (firmu, software, nový dům, rodinu, službu, politickou stranu, …):
Jaká je naše vize? V co věříme a proč to děláme?
text oMicrone, ilustrační foto MaK., brnovinky (Srí Lanka 2008)