Jak dopadla první soutěž na Facebooku pro fanoušky
- Podrobnosti
- Kategorie: blogovna a komentáře
- Zobrazeno: 5088
Facebook - to slovo poslední dobou slýcháváme často. Jak vlastně funguje či nefunguje, pro koho je a pro koho ne?
Dá se na Facebooku soutěžit? Pokud ano, jak? Mají o to lidé vůbec zájem? Čtěte dál.
Jak dopadla první soutěž na Facebooku pro fanoušky stránky Český ráj pro všechny?
No, dopadlo to hodně bídně. Statistika je poměrně jednoduchá. Za 14 dní přišlo na soutěžní email celkem 0 soutěžních příspěvků.
Poněkud mě to rozmrzelo, to přiznávám. Přece jen jsme tomu s Mariánem nějakou tu chvilku věnovali, dávali dohromady podmínky, webovky, reklamu, .. a „vono“ nic .. ptám se sám sebe, jak se to mohlo stát. Nabízí se mi několik možných odpovědí. Varuji, z následujícího textu je vidět rozčarování nejen nad výsledkem soutěže.
Facebook a soutěže fanouškům
Nevím, jak jsou na tom agentury. A to kupodivu v jedné pracuji, ale ta zrovna není FB aktivní. Možná mají nějaké výsledky soutěží. Osobně o tom začínám pochybovat. Když si vezmu jen svoje přátele na FB, tak jediné, co oni hrají, jsou flashové triviálnosti Farmville nebo Restaurant. Nepopírám, jsou asi nakažlivé, naštěstí jsem imunní, u mě vede v online hrách WoW. Ale jinak, přemýšlím, i jen sám za sebe, za všechny stránky a skupiny, ve kterých jsem .. mno, jsem, kdysi jsem se do nich přihlásil. Ale to je asi tak vše.
Mohu vůbec očekávat, že se lidé, kteří se přihlásí do skupiny, budou nějak aktivněji projevovat? Nebo jen tím +1 vyjádří svoji podporu a jdou dál facebookovým životem, aniž by se zajímali? Pokud bych to bral podle sebe, hm, asi to bylo poněkud naivní. Sám na FB chodím jen na svůj profil a právě na stránku Český ráj pro všechny. Ale nic víc.
Co by tedy mělo na FB cenu pořádat? Vytvořit další Farmville nebo podobnou hříčku, která je nenáročná, vlastně blbá, nevyžaduje bystrost, kreativitu, vlastní iniciativu, tvůrčí přístup, jen klikáte jak idiot a občas to všem vašim přátelům oznámí, že jste našli shnilé vejce po tetě Claudii. Nebo jejím ošklivém káčátku.
A co když nechcete strávit příštích několik měsíců v kamrlíku programujíc a animujíc právě takovou hru, ale protože je vaše stránka o přírodě, o emocích, o srdci, které každý z nás nějak z části držíme s odkazem na Český ráj a taková hra, která by lidi držela u stroje a činila z nich ještě větší ovce, než jsou, je proti logice stránky?
Nebo je Facebook opravdu jen místem lidského voyerství, kde šmírujeme lidi, které dlouho nevidíme, abychom, až budem´ na srazu po pěti/deseti/třiceti letech jen chlastali? Neboť už vše víme? A jinak je to z velké části semeništěm virálního marketingu, nátlakových akcí, kdy z 61 tisíc přihlášených do skupiny jich na protest přijde sotva setina a nebo fanouškovských stránek z maximální nudy („mám rád koláčky“), teda pokud to není akce od nějakého producenta koláčků?
Soutěže ala Oprah
Určitě už každý slyšel o této americké úspěšné moderátorce talkshow, kterou se tu každý snaží špatně nebo ještě hůře napodobit. Jedním z důvodů oblíbenosti její show je, že když se dostanete do studia, máte dost velkou šanci, že odjedete novým autem. A když má Oprah náladu, tak jím odjednou všichni.
Úplně si vybavuji ten díl, kdy Oprah oznámila, že dnes udělá někoho šťastným. A ten šťastný má pod sedačkou klíče od nového auta v bílém pouzdře. A jak pak všichni pod sedačku šáhli a VŠICHNI ty klíče vytáhli.
S tím se nemůžeme srovnávat. Hráli jsme o od autora podepsanou knížku, pár knížek o Českém ráji a třička s logem, aby nám nebyla zima. Napadlo nás to najednou, ceny jsme dali dohromady taky tak nějak najednou, a řekli jsme si, že na focení je brzo, tak třeba lidé budou chtít a něco napíšou. Nenapsali, to už víme. Samozřejmě, že první otázky byly: Proč? Bylo málo času? Jsou lidé líní? Neměli čas? Nechtělo se jim? Nezajímavé ceny?
Dnes, když všichni sedí doma a neví co by, řvou na stát, že si dovoluje zdanit ježdění po drahách zadarmo (ehm?), mají pocit, že díky Paroubkovi bude vše zadarmo (zdraví, život, sociálka, jídlo, sport, dálnice, dýchání, veřejné záchody), lidé pohrdnou soutěží. Kde jediné, tak sednout si na hodinu a sepsat cokoli, klidně dadaisticky .. a „vono“ nic. Je mi líto, ale pokud nebudeme mít sponzora, tak výlet na Tahiti ani nové BMW z toho nekápne.
Kde jsou ty doby, kdy i z recese se dělaly soutěže o poslední žvýkačku, protože jsme nechtěli jít až kamsi na benzínku ji koupit. Je to opravdu tím, že by ceny byly nezajímavé? Nebo když už, tak jedině „Vyhráli jste 1.000.000,- korun, když ………….„.
Skoro se vsadím, že tyto soutěže, přestože je všem jasné, že to je podvod a jejich šance je na úrovni dnešního příletu Marťanů a sestavující koalici s Paroubkem, mají daleko větší úspěšnost, protože .. co kdyby. Pak si triček a podepsaných knížek koupím dost.
Lidé neumí být kreativní
Jako bych slyšel: Zazpívej něco. Namaluj něco. Vyřezej něco. Slož básničku. Nééééé.
Klikni a nepřemýšlej. Anóóóó.
Kam se ztratila ta lidská dovednost? Tvůrčí myšlení? Nebo s demokracií přišlo uvědomění, že za totality byla kreativita nutná k přežití (nejen umělecká, ale i jak získat banán o hodinu dřív, než otevřou krám), kdežto teď už to nepotřebujeme a ať je kreativní někdo jiný?
Víte, že „zlaté české ručičky“ už platí jen ve smyslu, jak něco ochcat, aby bylo víc času na nadávání, že vůbec musíme něco dělat? A že, až se s námi na cestě poslední rozloučí generace 35+, tak už budeme znát vrtačku jen z pořadu „nostalgická reklama“?
Nedávno jsem někde zaslechl / dočetl se / už ani nevím, ale někde to psali, že pokud to tak bude dál, vyhraje levice a podobně, tak bude z kotliny české dílna Evropy. Že tu nebude motivace, aby tu zůstali chytří, inteligentní, kreativní lidé. Však i ty billboardy jsou jen „pro obyčejné lidi“. Fakt jsou lidé tak obyčejní? Lidi? Opravdu jste tak obyčejní? Proč nechcete být neobyčejnými? Aspoň jednou? Lítat vás nikdo nenaučí, leda dolů a s akcelerací a solidním bolehlavem při přistání. Víte, jak málo stačí, aby se z obyčejného života stal život neobyčejný? Nebo se bojíte výzvy? Ukázat, co ve vás je?
Je to jako onen pitomý trend, kdy všichni dělají skromné, že oni nic, že to je týmová věc, kolektiv, socialismus, blablabla, štěstíčko. Proč se tu každý bojí říct: „Já jsem v tomhle dobrej“. A ještě hůř, lidé se bojí to zkusit, být lepší než někdo jiný. Je asi lepší být šedý, průměrný, davový, nijaký, dělník Evropy. Nesnažit se, neprojevovat.
Lidé nemají čas
Hm. No to jako s tímhle na mě nechoďte. Za jeden den jste schopni strávit neskutečné času blbovinami. Neříkám, že člověk musí být neustále v zápřahu, rekreace je výborná věc, tělo i duch lidský ji potřebuje. Relax a rekreace ale probíhají tak, že děláte něco jiné, než děláte po většinu svého času.
Pokud by 99 % národa a 98 % fanoušků stránky Český ráj pro všechny byli editoři, redaktoři, novináři, spisovatelé, filosofové, pisálci a odpisálci, tak jasně, řeknu si, že tohle pro ně skoro nebude. I když kupodivu spíš by se mezi nimi objevil někdo, kdo by pár vět sepsal.
Ale ona byla zima, všichni za pecí, nikdo nevytáhl paty z domu, leda pár lidí chodilo v pátek a v sobotu (a vraceli se v sobotu nebo neděli), nikdo nevěděl, do čeho rýpnout. Opravdu nebyl čas? Nebo lid český typicky seděl před bednou (tv, pc, xbox, prázdná bedna od piva)?
Nebo je to tak, že jsou všichni natolik zaměstnaní, že nejsou schopni malou chvilku věnovat něčemu minimálnímu, jen pro radost (a vlastně ještě můžete vyhrát)? Když něco vytvoříte, nakreslíte, napíšete, vysoustruhujete, pokácíte, cítíte se líp. Vzpomeňte na reklamy Hornbach (hipijájájipijipijééé), které jsou přehnané, ale pravdivé.
Takže, jak dál?
No, výsledek tohoto výlevu je asi jasný. Jsou dvě možnosti, které nevyžadují být Oprah, aby to bylo dost zajímavé a člověk začal objevovat svoje skryté kreativní nadání po babičce malířce a otci šperkaři.
Soutěže s minimální náročností na čas (a jiné lidské vlastnosti). Fotosoutěže, klikání náhodných čísel, přesouvání A do B na čas, klikání klikacím zařízení na klikatelné místo, napsání svého e-mailu do tomboly (možná).
Žádné soutěže
.. a není to škoda?
text oMicrone, brnovinky
Jak dopadla první soutěž na Facebooku pro fanoušky
Kategorie: blogovna a komentáře Zobrazeno: 5088
Facebook - to slovo poslední dobou slýcháváme často. Jak vlastně funguje či nefunguje, pro koho je a pro koho ne?
Dá se na Facebooku soutěžit? Pokud ano, jak? Mají o to lidé vůbec zájem? Čtěte dál.
Jak dopadla první soutěž na Facebooku pro fanoušky stránky Český ráj pro všechny?
No, dopadlo to hodně bídně. Statistika je poměrně jednoduchá. Za 14 dní přišlo na soutěžní email celkem 0 soutěžních příspěvků.
Poněkud mě to rozmrzelo, to přiznávám. Přece jen jsme tomu s Mariánem nějakou tu chvilku věnovali, dávali dohromady podmínky, webovky, reklamu, .. a „vono“ nic .. ptám se sám sebe, jak se to mohlo stát. Nabízí se mi několik možných odpovědí. Varuji, z následujícího textu je vidět rozčarování nejen nad výsledkem soutěže.
Facebook a soutěže fanouškům
Nevím, jak jsou na tom agentury. A to kupodivu v jedné pracuji, ale ta zrovna není FB aktivní. Možná mají nějaké výsledky soutěží. Osobně o tom začínám pochybovat. Když si vezmu jen svoje přátele na FB, tak jediné, co oni hrají, jsou flashové triviálnosti Farmville nebo Restaurant. Nepopírám, jsou asi nakažlivé, naštěstí jsem imunní, u mě vede v online hrách WoW. Ale jinak, přemýšlím, i jen sám za sebe, za všechny stránky a skupiny, ve kterých jsem .. mno, jsem, kdysi jsem se do nich přihlásil. Ale to je asi tak vše.
Mohu vůbec očekávat, že se lidé, kteří se přihlásí do skupiny, budou nějak aktivněji projevovat? Nebo jen tím +1 vyjádří svoji podporu a jdou dál facebookovým životem, aniž by se zajímali? Pokud bych to bral podle sebe, hm, asi to bylo poněkud naivní. Sám na FB chodím jen na svůj profil a právě na stránku Český ráj pro všechny. Ale nic víc.
Co by tedy mělo na FB cenu pořádat? Vytvořit další Farmville nebo podobnou hříčku, která je nenáročná, vlastně blbá, nevyžaduje bystrost, kreativitu, vlastní iniciativu, tvůrčí přístup, jen klikáte jak idiot a občas to všem vašim přátelům oznámí, že jste našli shnilé vejce po tetě Claudii. Nebo jejím ošklivém káčátku.
A co když nechcete strávit příštích několik měsíců v kamrlíku programujíc a animujíc právě takovou hru, ale protože je vaše stránka o přírodě, o emocích, o srdci, které každý z nás nějak z části držíme s odkazem na Český ráj a taková hra, která by lidi držela u stroje a činila z nich ještě větší ovce, než jsou, je proti logice stránky?
Nebo je Facebook opravdu jen místem lidského voyerství, kde šmírujeme lidi, které dlouho nevidíme, abychom, až budem´ na srazu po pěti/deseti/třiceti letech jen chlastali? Neboť už vše víme? A jinak je to z velké části semeništěm virálního marketingu, nátlakových akcí, kdy z 61 tisíc přihlášených do skupiny jich na protest přijde sotva setina a nebo fanouškovských stránek z maximální nudy („mám rád koláčky“), teda pokud to není akce od nějakého producenta koláčků?
Soutěže ala Oprah
Určitě už každý slyšel o této americké úspěšné moderátorce talkshow, kterou se tu každý snaží špatně nebo ještě hůře napodobit. Jedním z důvodů oblíbenosti její show je, že když se dostanete do studia, máte dost velkou šanci, že odjedete novým autem. A když má Oprah náladu, tak jím odjednou všichni.
Úplně si vybavuji ten díl, kdy Oprah oznámila, že dnes udělá někoho šťastným. A ten šťastný má pod sedačkou klíče od nového auta v bílém pouzdře. A jak pak všichni pod sedačku šáhli a VŠICHNI ty klíče vytáhli.
S tím se nemůžeme srovnávat. Hráli jsme o od autora podepsanou knížku, pár knížek o Českém ráji a třička s logem, aby nám nebyla zima. Napadlo nás to najednou, ceny jsme dali dohromady taky tak nějak najednou, a řekli jsme si, že na focení je brzo, tak třeba lidé budou chtít a něco napíšou. Nenapsali, to už víme. Samozřejmě, že první otázky byly: Proč? Bylo málo času? Jsou lidé líní? Neměli čas? Nechtělo se jim? Nezajímavé ceny?
Dnes, když všichni sedí doma a neví co by, řvou na stát, že si dovoluje zdanit ježdění po drahách zadarmo (ehm?), mají pocit, že díky Paroubkovi bude vše zadarmo (zdraví, život, sociálka, jídlo, sport, dálnice, dýchání, veřejné záchody), lidé pohrdnou soutěží. Kde jediné, tak sednout si na hodinu a sepsat cokoli, klidně dadaisticky .. a „vono“ nic. Je mi líto, ale pokud nebudeme mít sponzora, tak výlet na Tahiti ani nové BMW z toho nekápne.
Kde jsou ty doby, kdy i z recese se dělaly soutěže o poslední žvýkačku, protože jsme nechtěli jít až kamsi na benzínku ji koupit. Je to opravdu tím, že by ceny byly nezajímavé? Nebo když už, tak jedině „Vyhráli jste 1.000.000,- korun, když ………….„.
Skoro se vsadím, že tyto soutěže, přestože je všem jasné, že to je podvod a jejich šance je na úrovni dnešního příletu Marťanů a sestavující koalici s Paroubkem, mají daleko větší úspěšnost, protože .. co kdyby. Pak si triček a podepsaných knížek koupím dost.
Lidé neumí být kreativní
Jako bych slyšel: Zazpívej něco. Namaluj něco. Vyřezej něco. Slož básničku. Nééééé.
Klikni a nepřemýšlej. Anóóóó.
Kam se ztratila ta lidská dovednost? Tvůrčí myšlení? Nebo s demokracií přišlo uvědomění, že za totality byla kreativita nutná k přežití (nejen umělecká, ale i jak získat banán o hodinu dřív, než otevřou krám), kdežto teď už to nepotřebujeme a ať je kreativní někdo jiný?
Víte, že „zlaté české ručičky“ už platí jen ve smyslu, jak něco ochcat, aby bylo víc času na nadávání, že vůbec musíme něco dělat? A že, až se s námi na cestě poslední rozloučí generace 35+, tak už budeme znát vrtačku jen z pořadu „nostalgická reklama“?
Nedávno jsem někde zaslechl / dočetl se / už ani nevím, ale někde to psali, že pokud to tak bude dál, vyhraje levice a podobně, tak bude z kotliny české dílna Evropy. Že tu nebude motivace, aby tu zůstali chytří, inteligentní, kreativní lidé. Však i ty billboardy jsou jen „pro obyčejné lidi“. Fakt jsou lidé tak obyčejní? Lidi? Opravdu jste tak obyčejní? Proč nechcete být neobyčejnými? Aspoň jednou? Lítat vás nikdo nenaučí, leda dolů a s akcelerací a solidním bolehlavem při přistání. Víte, jak málo stačí, aby se z obyčejného života stal život neobyčejný? Nebo se bojíte výzvy? Ukázat, co ve vás je?
Je to jako onen pitomý trend, kdy všichni dělají skromné, že oni nic, že to je týmová věc, kolektiv, socialismus, blablabla, štěstíčko. Proč se tu každý bojí říct: „Já jsem v tomhle dobrej“. A ještě hůř, lidé se bojí to zkusit, být lepší než někdo jiný. Je asi lepší být šedý, průměrný, davový, nijaký, dělník Evropy. Nesnažit se, neprojevovat.
Lidé nemají čas
Hm. No to jako s tímhle na mě nechoďte. Za jeden den jste schopni strávit neskutečné času blbovinami. Neříkám, že člověk musí být neustále v zápřahu, rekreace je výborná věc, tělo i duch lidský ji potřebuje. Relax a rekreace ale probíhají tak, že děláte něco jiné, než děláte po většinu svého času.
Pokud by 99 % národa a 98 % fanoušků stránky Český ráj pro všechny byli editoři, redaktoři, novináři, spisovatelé, filosofové, pisálci a odpisálci, tak jasně, řeknu si, že tohle pro ně skoro nebude. I když kupodivu spíš by se mezi nimi objevil někdo, kdo by pár vět sepsal.
Ale ona byla zima, všichni za pecí, nikdo nevytáhl paty z domu, leda pár lidí chodilo v pátek a v sobotu (a vraceli se v sobotu nebo neděli), nikdo nevěděl, do čeho rýpnout. Opravdu nebyl čas? Nebo lid český typicky seděl před bednou (tv, pc, xbox, prázdná bedna od piva)?
Nebo je to tak, že jsou všichni natolik zaměstnaní, že nejsou schopni malou chvilku věnovat něčemu minimálnímu, jen pro radost (a vlastně ještě můžete vyhrát)? Když něco vytvoříte, nakreslíte, napíšete, vysoustruhujete, pokácíte, cítíte se líp. Vzpomeňte na reklamy Hornbach (hipijájájipijipijééé), které jsou přehnané, ale pravdivé.
Takže, jak dál?
No, výsledek tohoto výlevu je asi jasný. Jsou dvě možnosti, které nevyžadují být Oprah, aby to bylo dost zajímavé a člověk začal objevovat svoje skryté kreativní nadání po babičce malířce a otci šperkaři.
Soutěže s minimální náročností na čas (a jiné lidské vlastnosti). Fotosoutěže, klikání náhodných čísel, přesouvání A do B na čas, klikání klikacím zařízení na klikatelné místo, napsání svého e-mailu do tomboly (možná).
Žádné soutěže
.. a není to škoda?
text oMicrone, brnovinky