brnovinky

Přepnout do PC verze

Fenomén kůň

kun_IMG_9559_MK

Kůň žije s člověkem od nepaměti.

Kůň. Toto krásné zvíře provázelo člověka od jeho nejstarší minulosti. Lovci sobů a divokých koní v jižní části Moravského krasu v jeskyni Pekárna před 15 tisíci lety zanechali obrazovou reportáž rytou na koňském žebru. Jsou to pasoucí se divocí koně pojati v dynamické téměř filmové podobě. Jde o klidnou scénu, kdy se hřebec blíží ke klisně.

 

O něco blíže k Brnu na jeho předměstí na Stránské skále hnali v té době lovci divokých koní stáda z jejího srázu. Koně nechávali ležet na místě a patrně z nich odnášeli jen ty nejlepší části. Archeologové pak nalézali silné vrstvy koňských kostí. To svědčí o dostatku potravy a následujícím rozvoji kultury.

 

Rytina na koňském žebru patří k tomu nejlepšímu z pravěkého umění a je srovnatelná se skalními malbami ve francouzských a španělských jeskyních. První pokusy s domestikací koně jsou rovněž spojeny s našimi nejstaršími předky. V íránských horských údolích pravěcí lovci izolovali stáda a lovili z nich jen mladé hřebce. Šlo tak o předstupeň chovatelství.

 

Z divokých koní zbyl lehký kůň tarpan ulovený jako poslední svého druhu v 17. století na Ukrajině. Byl možná předkem malých koníků, jež v pozdní době bronzové a starší době železné křižovali po obchodních stezkách Evropu. Na našich hradištích se zachovaly koleje jejich vozíků s mnohem užším rozvorem kol než současné vozy. Možná, jak popisuje Homér, táhli na vozech na bojiště i reky ve zbroji, jež se rovněž našla, aby se před bojem neunavili.

 

kun_Masopust_Rovensko_MK

Když počet koní neodpovídá, jezdec si musí poradit jinak.

Římané vídali rusé Germány vysokých postav, jak na malých konících vláčí nohy po zemi. Na rozdíl od nich římští jezdci - equiti měli velké koně, aby unesli jezdce i zbroj, patrně předky našich chladnokrevných koní. Od těch dob po dvě tisíciletí lidstvo znalo pouze hipotrakci - tažnou koňskou sílu.

 

Středověké korunované hlavy absolvovaly na koních denně až 90 kilometrů. Antropolog Vlček to shledal na kostře Jana Lucemburského i jeho syna Karla IV. V dnešním pojetí byli vynikajícími sportovci. Bezkonkurenční postavení koně narušila až technika. V 90. letech 19. století jeli důstojníci rakousko - uherské a německé armády závod mezi koněm a bicyklem - kostitřasem na trase Vídeň - Berlín a zvítězil bicykl. Přesto měl kůň stále nezastupitelnou roli.

 

Pro laika nepochopitelná střetnutí polských hulánů s německými tanky při přepadení Polska za 2. světové války nejsou konfrontací mezi technikou 20. století a 19. stoletím. Jde o zámysl polských stratégů kalkulujících s infrastrukturou prašných polských silnic, v době dešťů pro bahno a tehdejší techniku neprůchodných, kde by prošel jen kůň. Nacisté však zaútočili v suchém počátku září a přírodní překážky tohoto druhu poznali až později v hloubi Ruska. Zatím, co na frontu se musel po letectvem ohrožovaných trasách pracně benzín dovážet, kůň se kdekoliv napásl. Poslední jezdecký útok v dějinách válek se odehrál v dubnu 1945, kdy na Brno od jihozápadu útočily tisíce kozáckých jezdců.

 

Dnes je možno potkat koně jezdecké nebo v zoologické zahradě. Brněnská Zoo se specializuje na koňovitá zvířata, což jsou zebra, osel a kůň. Novinkou jsou dva poníci plemene mini appaloosa, kteří přicestovali v červenci z Holandska, kde bylo plemeno v minulosti vyšlechtěno. Výškou v kohoutku 90 centimetrů patří ke středně velkým poníkům a budou s ostatními poníky o výšce 60 centimetrů sloužit k ježdění dětem.

 

Spolu s nimi přijeli z Holandska i dvě klisny chladnokrevného fríského koně. Jejich výška je 150 až 160 centimetrů, mají černou barvu. Jsou to mohutní tahouni a budou sloužit návštěvníkům v zápřahu v bryčce.

 

Máte rádi koně? Víte, kde si v Brně můžete na koních zajezdit?

 

text Dr. Vít Pospíšil, ilustrační foto Marián K., brnovinky

Joomla SEF URLs by Artio

(c) MaK., 2008-2099, všechna práva vyhrazena, kopírování obsahu jen se svolením redakce

Nahoru PC verze