Frantu Kocourka jsem měl za úplného supermana, říká brněnský silák Franta Šebela

Kategorie: relax a hobby Brno Zveřejněno 17. 7. 2010 1:00 Zobrazeno: 10080

Silák Franta Šebela ohýbá železnou tyč v zubech.

Snad každý znal brněnského siláka Frantu Kocourka. Ohromoval siláckým vystoupením, kdy ohýbal železo, trhal balíčky karet nebo se nechal přejet autem. Jeho novým nástupcem, který oprašuje silácké Kocourkovy kousky, je Franta Šebela. Vystoupení novodobého siláka mohli diváci spatřit například na letošním Řečkovickém hudebním létu. brnovinky silákovi položily několik otázek.

Železnou tyč není problém ohnout i za krkem.

Co a kdy vás motivovalo začít s fitness cvičením?

V dětství to byly filmy se svalovci – Arnoldem Schwarzeneggerem a Sylvestrem Stallonem. To byly moje hvězdy. Měl jsem plný pokoj plakátů a na poutích jsem si kupoval fotky. Když se na nich mihl nějaký sval, musel jsem je mít. Navíc můj taťka svaly vždycky měl, měl i velkou sílu a já to obdivoval. Vzpomínám si, že jsem jednou klukům říkal, že budu mít svaly jako on. To byl úplný začátek. Můj táta měl doma činky, s nimiž  jsem tajně cvičil. Měl jsem z toho takový pocit, že musím být dobrý a silný. V pubertě, kdy jsem měl pořád touhu být svalovcem, jsem necvičil úplně poctivě a pravidelně, jak by bylo tenkrát potřeba. Dělal jsem ale také tři roky karate a tužil jsem si fyzičku trochu jiným druhem sportu. Pak se to měnilo. Když jsem byl na internátě, snažil jsem se zase, abych vypadal jako kulturisté. Nikdy jsem to ale nedotáhl do takového konce. Vlastně až kolem 25. roku života jsem se našel v silových disciplínách a začal na sobě výrazně pracovat těžkým, silovým tréninkem.

Asistenti mají co dělat, aby železnou tyč ohnuli.

Jak vzpomínáte na trenéra Petra Stacha?

Vzpomínám na něj s úctou, protože ten člověk ví, o čem mluví a má strašně moc informací. Dělal kulturistiku vlastně celý život. Je to bývalý mistr Evropy a dokáže hodně lidí namotivovat. Chodil jsem k němu z vlastního zájmu. Ne vyloženě proto, abych to pak zúročil a byl někdy vynikajícím fitness trenérem. O to mi zase tolik nešlo. Chodil jsem tam hlavně kvůli sobě, abych věděl co se v těle děje, jaký sval na co zabírá a jak je třeba jej cvičit. Stejně tak mě zajímala dietetika a životospráva.

Máte nějaké motto?

Nemám žádné motto, které bych nějak vyloženě razil. Důležité je, aby měl člověk celoživotní nadhled.

Asistenti vší silou ohýbají tyč v silákových zubech.

Jak často trénujete?

Je to různé. Když mám období, kdy nemám moc vystoupení, tak trénuji víc. Mohu si dovolit výdej energie rozfázovat do jednotlivých cvičebních dní. Naopak když je vystoupení hodně a jdou velice rychle za sebou, tak se do posilovny dostanu akorát na kondiční cvičení. Posilové tréninky musí zůstat v pozadí, protože musím zabrat v den vystoupení. V průměru se do posilovny dostanu tak třikrát týdně, pokud vystoupení nejsou moc často.

Dodržujete nějakou speciální výživu?

To určitě ne. Doplňková strava je důležitá. Piji proteiny, po cvičení pak sacharidy. Je to potřeba, protože to je ten stavební materiál. Když člověk po tělu něco chce, tak mu musí něco dát. Nic víc neužívám, ani žádné bobule a nic ,co by možná bylo ke prospěchu. Zaměřuji se vyloženě na základní složky, jako je cukr a bílkovina. Smaženým jídlům se nevyhýbám, ale nevyhledávám je.

Franta Šebela začíná ohýbat další tyč.

Setkal jste se někdy s Frantou Kocourkem?

Ano, setkal jsem se s ním, když mi bylo kolem deseti let. Bylo to v pozici diváka v dětských letech. Nesmírně mě to oslovilo a Frantu jsem měl za úplného supermana. Nepředpokládal jsem, že by se na světě našel někdo silnější, než je Franta Kocourek. Když jsem viděl, jak okolo ruky ohýbá pásovinu, zdálo se mi to neuvěřitelné. Měl jsem za to, že ten člověk má nadpřirozené schopnosti. Později mi bylo vysvětleno, že je možné vše natrénovat. Důležitá je ale také genetika. Usmyslel jsem si, že jednou budu chtít být jako on. Pořád mě celý život pronásledovala myšlenka dělat silácké vystoupení, takže jsem nyní velice spokojený.

Připravujete se nějak těsně před siláckým vystoupením?

Ano, protože z trenérské školy vím, že když je člověk dlouhou dobu v klidu, tak si potom může ublížit, natáhnout sval a tak dále. Je hodně důležité rozehřát organismus a připravit svaly na to, že bude nějaká fyzická zátěž. Při ohýbání železné tyče, kde je vypětí, pokaždé riskuji, že si něco urvu. Snažím se tomu maximálně předejít tím, že se před vystoupením rozehřívám.

Železná pásovina v rukou siláka.

Jaký nejvážnější úraz jste si už při siláckých kouscích přivodil?

Zatím se mi daří tomu vyhýbat. Nebo se to spíše vyhýbá ono mě. Snažím se co nejméně riskovat. I když jsou jednotlivé kousky nebezpečné, tak se to snažím nepokoušet. Když na mně například rozbíjí balvan, dělá to konkrétní člověk, kterému maximálně důvěřuji. Nikdy bych kladivo nedal někomu z diváků. To bych hodně riskoval. Všechno co dělám, mám vysledované od Franty Kocourka z fotek a videí. Vůbec se nestydím za to, že kráčím v jeho stopách. Franta Kocourek umřel a tady v Brně není nikdo, kdo by to dělal. Myslím si, že je dobře, že se tohle objevilo, ať už s novými prvky nebo bez. Minimálně dobře je to, že například u pamětníků, kteří si ho pamatují, to vyvolává nostalgické vzpomínky a to je vždycky příjemné.

Účastňujete se i nějakých soutěží - třeba i v zahraničí?

Soutěží ne. Silácké vystoupení dělám na domácí půdě. Svým vystupováním jsem se nedostal dále než do Prahy. S úctou pohlížím na soutěžící vzpěrače, či silové trojbojaře. Na jejich silové kvality se asi nikdy nevypracuji, ale stejně tak si nemyslím, že by oni zase třeba utáhli auto v zubech. Každý děláme a trénujeme na něco jiného, i když podobného.

Z pásoviny Franta ohýbá kolibříka.

Odkdy vystupujete?

Moje první vystoupení bylo v červenci 2008.

Jak na první vystoupení vzpomínáte?

Byl jsem strašně nervózní. Zvolil jsem si nenáročné publikum. Šel jsem na dětský skautský tábor a předpokládal jsem, že by se to těm dětem mohlo líbit. Když si na to dnes vzpomenu, tak je to směšné, protože jsem tam ohýbal poloviční průměry oproti dnešním. Celkem jsem se ještě bál. Neměl jsem to ještě pořádně vychytané. Dnes můžu říct, že čím více těch vystoupení bylo, tím více mě to posunulo. Moje první vystoupení před  více lidmi bylo na dni Křtin. To byl takový odrazový můstek. Když už jsem měl úspěch tam, řekl jsem si, že už mohu kamkoliv.

Odhadnete, kolik tun železa jste už zohýbal?

To neodhadnu. Je toho strašně moc. Ze začátku jsem to vozil domů. Až se to začalo hromadit, tak jsem to na akcích začal různě ukrývat :-). Sem tam si vezme někdo odkaz ptáka kolibříka.

Divák zkouší, zda je lože dost ostré.

Chtěli vás někdy zaměstnat namísto hydraulického lisu?

Občas slýchávám takové výkřiky, že ten by se hodil k nám na zahradu. Mám z toho takový dojem, že lidé by si dokázali představit vynaložení takové energie a síly i jinde, než jen ohýbat tyče.

Jaké další kousky máte v zásobě, které jste na Řečkovickém hudebním létu nepředstavil?

Například loni na podzim jsem na dvou lanech udržel dvě startující auta, které neodjely a začala jim prokluzovat kola. Na vystoupení mě tahá i osm chlapů na jedné straně. Mají za úkol mě roztrhnout. Dokážu roztáhnout osobní auto plné dětí přivázané na laně v zubech a ujít s ním pár metrů.

Asistent buší přes kovadlinu do Franty na ostnech.

Máte vyčerpané už všechny kousky Franty Kocourka nebo připravujete nějaké další?

Určitě ne. Připravuji se na přejetí osobním autem. Franta měl spoustu dalších věcí, na které jsem ještě nedosáhl. Například triviálně vypadající kousek - přetržení balíčku karet.

Stíháte i nějaké další koníčky?

Rád hraji na kytaru - už od deseti let. Další koníček je rybařina, kde si odpočinu.

čtěte také Poutníci, Piknik i silák Franta rozpálili Řečkovické hudební léto

Máte rádi kulturistiku? Jak se vám líbí silácké kousky Franty Šebely?

text Síma, foto Marián K., brnovinky