Muzeum romské kultury v Brně ukázalo tvorbu umělců naživo. Na veřejném sochařském sympoziu
- Podrobnosti
- Kategorie: relax a hobby Brno
- Zobrazeno: 4940
Žena z modelářské hlíny vznikající v rukou Jozefa Branda.
Být přímo u vzniku sochařských děl nabídlo do soboty 10. září Veřejné sochařské sympozium v Muzeu romské kultury v Brně. Akce byla tematickým pokračováním výstavy a sochařského sympozia Romská socha 2008. Pětidenní živou tvorbu předvedli v areálu muzea celkem čtyři sochaři pracující s rozmanitým materiálem – dřevem, kovem, hlínou, keramikou a různými typy vosků. brnovinky první den sympozia umělce navštívily a většinu z nich krátce vyzpovídaly.
Kovář Ivan Šarközy ukazuje svá díla.
Umělecký kovář Ivan Šarközy pocházející z Dunajské Lužné opodál Bratislavy na sympoziu tvořil 60 centimetrů vysoký strom kombinovaný ze dřeva a kovu. Nejtěžším oříškem bylo podle jeho slov přizpůsobení kovu na dřevo, aby dílo dostalo tvar a nebylo křečovité. Mezi jeho výtvory patří například kovový pták, který je prezentován na plakátech Veřejného sochařského sympozia. Autor listoval knihou svých děl, ve které prezentuje také výtvory z recyklovaných součástek aut. Jejich kombinací již vytvořil například brouka roháče, kolo s růžemi nebo lidskou kostru v životní velikosti sedící na židli a pijící kávu. Díla si navrhuje sám a po dokončení některá prezentuje na výstavách. "Dnes mám k práci pouze uhlí vhodné jen na opékání nikoliv pro kováře," posteskl si umělec. "To správné, které dobře nažhaví železo, má dorazit následující den," uzavírá kovář.
Grilovací brikety se do kovářské dílny moc nehodí.
Nositel lidových tradic Stanislav Kejval tvořil v místnosti Romského muzea spolu se třemi dalšími umělci. Na začátek nás zasvětil do České knihy rekordů, ve které je uveden jako několikanásobný rekordman. Zaměřuje se na práci s voskem. V sympoziu tvořil dvě masky – benátskou a africkou. Obličej vyráběl z litého vosku. Nejtěžší na tvorbě masky je podle jeho slov vytvořit aranžmá, aby bylo originální. Dílo mu pod rukami rostlo velice rychle. Během prvního dne už zdobil tvář masky říčními perlami.
Maska ze včelího vosku Stanislava Kejvala.
Umělec má zvláštní požadavky na vosk, ani ne tak tepelné jako světelné. Pod vlivem sluníčka totiž vosk bělá. Jde však o přirozenost, vosk má být panensky bílý. I když maska vybledne, je pořád krásná. "Čím je bělejší, tím je hezčí," prohlašuje Stanislav Kejval. "Čím méně se na masku sahá, tím více vydrží a je zachovalejší," pokračuje umělec. Dodává, že vlastní masky sedm až osm let staré.
Rekordman Stanislav Kejval.
Ve voskové sbírce má i voskové housle a kytaru v životní velikosti, které hrají a největší kraslici v České republice. Rovněž z vosku. Kromě voskařství se věnuje i dalším tradičním řemeslům jako je košíkářství, keramika, malba na sklo a hedvábí.
Jozef Brand ve svém miniateliéru.
Jozef Brand na začátku své umělecké tvorby vytvářel figurky z chlebové střídky. Kvůli ničení díla vlivem vlhkosti a škůdců přešel nedávno na modelářskou hlínu. Modeluje postavy většinou na romskou tématiku. V Romském muzeu vytvářel ženu z modelářské hlíny. "Konečnou podobu by mohlo dílo dostat za čtyři dny," odhaduje sochař. "Dílo musí mít čas na tvrdnutí," doplňuje. Brand byl naučený tvořit po částech, které potom lepil dohromady. Teď se učí dělat vše v jednom kuse. Dodává, že se mu na vznikající ženě nepovedly ruce, které bude muset dolepit. „Jsem spíše takový začátečník - co se týká modelářské hlíny," přiznává.
Brand se zabývá i aranžmá, které aplikuje do chlebové střídky. Uvažuje, že by chlebové sochy zalil do vosku pro jejich delší trvanlivost. Autor vysvětluje, že oproti modelářské hlíně mu proces zpracování chleba trvá minimálně dva týdny a až poté může začít s tvorbou. Jeho přáním je tvořit více z modelářské hlíny a dřeva.
Boženka Přikrylová tvoří sousoší.
Nevidomá Boženka Přikrylová na sympoziu vytvářela dvousousoší ze šamotové sochařské hlíny. Její technika se liší od ostatních. "Dílo vzniká z jakýchsi hadů, kteří ale v závěru vidět nebudou," prozrazuje Přikrylová. Co bude sousoší představovat, Boženka zatím neví a dodává, že ji to napadne až ve finále. Věnuje se převážně náboženským motivům, ale chce se pustit do něčeho živějšího. Proto má i toto sousoší představovat houslistu sedícího na pařezu. Dokončené dílo bude čekat minimálně dva měsíce schnutí a pak poputuje do vypalovací pece.
Materiálem umělkyně je šamotová sochařská hlína.
Starší autorčina díla mohou návštěvníci vidět přímo v Romském muzeu. U vstupní haly Kanceláře ombudsmana na Údolní ulici v Brně sídlí i její plastika Spravedlnost. „Modelování se věnuji zhruba patnáct let. Baví mě to a považuji tuto tvorbu za koníček už asi napořád. Je to takové svobodné, kdy si člověk na základě svých pocitů vytvoří, co chce. Posláním je lidem něco předat. Nejde o nějaké machrování. Člověk v tom vidí náplň života,“ dodává v závěru umělkyně Boženka.
text Síma, foto Marián K., brnovinky
{linkr:related;keywords:um%C3%84%C2%9Blec;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}
Muzeum romské kultury v Brně ukázalo tvorbu umělců naživo. Na veřejném sochařském sympoziu
Kategorie: relax a hobby Brno Zobrazeno: 4940
Žena z modelářské hlíny vznikající v rukou Jozefa Branda.
Být přímo u vzniku sochařských děl nabídlo do soboty 10. září Veřejné sochařské sympozium v Muzeu romské kultury v Brně. Akce byla tematickým pokračováním výstavy a sochařského sympozia Romská socha 2008. Pětidenní živou tvorbu předvedli v areálu muzea celkem čtyři sochaři pracující s rozmanitým materiálem – dřevem, kovem, hlínou, keramikou a různými typy vosků. brnovinky první den sympozia umělce navštívily a většinu z nich krátce vyzpovídaly.
Kovář Ivan Šarközy ukazuje svá díla.
Umělecký kovář Ivan Šarközy pocházející z Dunajské Lužné opodál Bratislavy na sympoziu tvořil 60 centimetrů vysoký strom kombinovaný ze dřeva a kovu. Nejtěžším oříškem bylo podle jeho slov přizpůsobení kovu na dřevo, aby dílo dostalo tvar a nebylo křečovité. Mezi jeho výtvory patří například kovový pták, který je prezentován na plakátech Veřejného sochařského sympozia. Autor listoval knihou svých děl, ve které prezentuje také výtvory z recyklovaných součástek aut. Jejich kombinací již vytvořil například brouka roháče, kolo s růžemi nebo lidskou kostru v životní velikosti sedící na židli a pijící kávu. Díla si navrhuje sám a po dokončení některá prezentuje na výstavách. "Dnes mám k práci pouze uhlí vhodné jen na opékání nikoliv pro kováře," posteskl si umělec. "To správné, které dobře nažhaví železo, má dorazit následující den," uzavírá kovář.
Grilovací brikety se do kovářské dílny moc nehodí.
Nositel lidových tradic Stanislav Kejval tvořil v místnosti Romského muzea spolu se třemi dalšími umělci. Na začátek nás zasvětil do České knihy rekordů, ve které je uveden jako několikanásobný rekordman. Zaměřuje se na práci s voskem. V sympoziu tvořil dvě masky – benátskou a africkou. Obličej vyráběl z litého vosku. Nejtěžší na tvorbě masky je podle jeho slov vytvořit aranžmá, aby bylo originální. Dílo mu pod rukami rostlo velice rychle. Během prvního dne už zdobil tvář masky říčními perlami.
Maska ze včelího vosku Stanislava Kejvala.
Umělec má zvláštní požadavky na vosk, ani ne tak tepelné jako světelné. Pod vlivem sluníčka totiž vosk bělá. Jde však o přirozenost, vosk má být panensky bílý. I když maska vybledne, je pořád krásná. "Čím je bělejší, tím je hezčí," prohlašuje Stanislav Kejval. "Čím méně se na masku sahá, tím více vydrží a je zachovalejší," pokračuje umělec. Dodává, že vlastní masky sedm až osm let staré.
Rekordman Stanislav Kejval.
Ve voskové sbírce má i voskové housle a kytaru v životní velikosti, které hrají a největší kraslici v České republice. Rovněž z vosku. Kromě voskařství se věnuje i dalším tradičním řemeslům jako je košíkářství, keramika, malba na sklo a hedvábí.
Jozef Brand ve svém miniateliéru.
Jozef Brand na začátku své umělecké tvorby vytvářel figurky z chlebové střídky. Kvůli ničení díla vlivem vlhkosti a škůdců přešel nedávno na modelářskou hlínu. Modeluje postavy většinou na romskou tématiku. V Romském muzeu vytvářel ženu z modelářské hlíny. "Konečnou podobu by mohlo dílo dostat za čtyři dny," odhaduje sochař. "Dílo musí mít čas na tvrdnutí," doplňuje. Brand byl naučený tvořit po částech, které potom lepil dohromady. Teď se učí dělat vše v jednom kuse. Dodává, že se mu na vznikající ženě nepovedly ruce, které bude muset dolepit. „Jsem spíše takový začátečník - co se týká modelářské hlíny," přiznává.
Brand se zabývá i aranžmá, které aplikuje do chlebové střídky. Uvažuje, že by chlebové sochy zalil do vosku pro jejich delší trvanlivost. Autor vysvětluje, že oproti modelářské hlíně mu proces zpracování chleba trvá minimálně dva týdny a až poté může začít s tvorbou. Jeho přáním je tvořit více z modelářské hlíny a dřeva.
Boženka Přikrylová tvoří sousoší.
Nevidomá Boženka Přikrylová na sympoziu vytvářela dvousousoší ze šamotové sochařské hlíny. Její technika se liší od ostatních. "Dílo vzniká z jakýchsi hadů, kteří ale v závěru vidět nebudou," prozrazuje Přikrylová. Co bude sousoší představovat, Boženka zatím neví a dodává, že ji to napadne až ve finále. Věnuje se převážně náboženským motivům, ale chce se pustit do něčeho živějšího. Proto má i toto sousoší představovat houslistu sedícího na pařezu. Dokončené dílo bude čekat minimálně dva měsíce schnutí a pak poputuje do vypalovací pece.
Materiálem umělkyně je šamotová sochařská hlína.
Starší autorčina díla mohou návštěvníci vidět přímo v Romském muzeu. U vstupní haly Kanceláře ombudsmana na Údolní ulici v Brně sídlí i její plastika Spravedlnost. „Modelování se věnuji zhruba patnáct let. Baví mě to a považuji tuto tvorbu za koníček už asi napořád. Je to takové svobodné, kdy si člověk na základě svých pocitů vytvoří, co chce. Posláním je lidem něco předat. Nejde o nějaké machrování. Člověk v tom vidí náplň života,“ dodává v závěru umělkyně Boženka.
text Síma, foto Marián K., brnovinky
{linkr:related;keywords:um%C3%84%C2%9Blec;limit:5;title:%C3%84%C2%8Dt%C3%84%C2%9Bte+tak%C3%83%C2%A9%3A}