LongStreet. Co to je toto? Všichni jistě znáte cyklo/bruslo stezku podél Svratky směr Olympia. Je asi nejlepší, zároveň také snad nejpřecpanější. Po Brně je několik dalších. Jejich popis lze nalézt všude možně na internetu. Ale někdo se možná nesoustředí jen na oficiální bruslostezky a rád by si prohlédl město i z jiných stran. Zakládám proto novou rubriku, kde budu průběžně, v rámci možností, popisovat možné i nemožné trasy Brnem. Pouličnímu bruslení se běžně říká street in-line. Tam se ale bruslaři zaměřují zpravidla jen na jednu lokalitu a provádějí různé psí kusy. Jenže mě spíš láká bruslení dálkové, sice trošku náročnější na kondici, ale zase člověk alespoň víc vidí. Jak to nazvat? Napadl mě název LongStreet in-line, tedy dálkové pouliční bruslení na kolečkách v řadě (na tzv. dvoustopých rollerech by to asi moc nešlo). Takže prostě zjednodušeně zakládám nové sportovně-dobrodružné odvětví LongStreet.

 

Příspěvek první - okruh středozápadní. Pod odstavcem vždy upozorním na hrozící nebezpečí a horší úseky.

Startuju na Masaryčce. Po Masaryčce to jde líp směrem k nádraží, než naopak, jede to samo, stačí jen přeskakovat koleje, dát si pozor na poklopy u kanálů, nerovné dlažební kostky a hlavně na hustý provoz. Někdy je to skutečný slalom mezi lidmi. Lepší už to je po Nádražní na Nové sady. Pokud jste dostatečně rychlí, klidně to jde vzít po silnici. Je to z kopečka, takže fofr. Pozor opět na koleje a červené na semaforech. Ideální je přeskakovat ze silnice na chodník, zajistíte si tak skoro pořád zelenou (když nejedou auta, jdou chodci a naopak). Za chvilku jsem u Ronda, kde se klasicky napojuju na cyklostezku. Nyní jsem to beru na druhou stranu, přes křižovatku u Poříčí, dál až k devadesátistupňové zatáčce na konci stezky doleva, pak po Kamenné a hezky stoupáčkem (uff) nahoru až na vyhlídku. Tady chvilku oddych s výhledem na okolí a pokračuju z kopečka fofrem na Pisárky. Doporučuju zaujmout nízkou pozici a snížit těžiště. Ve vysoké rychlosti je to lepší a taky hlavně pak blíž k zemi :-) Pozor na zatáčky a cyklisty! Antrophos bohužel zavřený, tak pokračuju dál. Pozor na zrádné čudlíky na chodnících, sloužících jako vodítko nevidomým. Je jich plné Brno. Ve spojení s bruslemi jsou ale dost nebezpečné.

 

Přejíždím Pisáreckou a pokračuju po Veslařské až do Jundrova. Další zklamání, tenis club classic je taky zavřený, o Velikonocích se nesportuje. No nic, jedu dál. Pokud nejedou auta, jde to hezky po silnici. Chodník tu mají dlážděný, ale i tak se po něm dá jet, když vám nějaký domorodec nevstoupí od domu do dráhy. Překračuju koleje na Kníničské (přejet tuto ulici není jednoduché) Kolem vozovny Komín a střední školy informatiky dál na kruháč u Podveské.

 

Rozhodl jsem se kopírovat okružní linku a pokračuji nahoru po Hlavní. Tady to jde pomaleji, kopeček je prudký a po silnici to nejde. Musím tedy po úzkém dlážděném chodníku, kde se pohybují i lidé, jaké překvapení:-) Docela to jde. Napojuju se na Štursovu a dál po Kroftově až na Přívrat. Tady si dávám první občerstvovací zastávku na čerpací stanici. Čerpám do sebe ionťák. Zamávám do oken jednoho bytu a po krátké pauze pokračuju dál.

 

Sjíždím od pumpy prudký kopeček po hliněné pěšině a trávě na stezku, která kopíruje Královopolskou. Hezky nahoru po stezce. Dolů by to teda bylo určitě příjemnější, ale šířka je dobrá, pěkně se dá zabrat. Na Skácelovu je to kousek. Cesta dál je uzavřena, přebíhám rozkopaný terén a pokračuju myší dírou "provizorním průchodem" po dřevěných podlážkách na Purkyňovu. Pak to točím po Vackově na Vodovu, dál po Dobrovského na Chodskou. Tady už vede cyklostezka, byť dlážděná. Docela to po ní upaluje. Pozor na cyklisty, chodce, pejsky a hlavně již zmiňované vodící čudlíky pro nevidomé.

 

Chodská přechází na Botanickou. Stezka končí u křižovatky s Antonínskou. Po ní jedu z kopečka na Lidickou. Tady je chodník dostatečně široký, jede se dobře. Za nedlouho jsem na Moravském náměstí, kde potkávám Miloše Hlaváčka, kterého jsem minulý rok fotografoval a od té doby mám pro něj fotografie. Konečně jsem ho objevil. Parkem pokračuju na Joštovu a po České na Svoboďák. Tady si užívám odpoledního sluníčka, odpočívám po náročné akci, dávám si plechovou Plzeň na zahnání žízně a doplnění vitamínu B a k tomu jahodový šejk :-)

 

Po dostatečném relaxu na lavičce se vracím Masaryčkou na místo startu.

 

Byl to výborný výlet velkou částí Brna, někdy sice trošku na hranici jeditelnosti, ale fajn.

 

Důležité upozornění! Chrániče zápěstí, loktů a kolen, ochranná skate přilba a brýle proti prachu a mouchám jsou nezbytností, zvlášť v nadupaném městském provozu. Uvedená trasa je vhodné pouze pro ostřílené bruslaře, stabilita je leckdy dost narušena a pohotová reakce při vyhýbání se různám překážkám, přeskakování kolejí, děr, nerovností je potřebná. Doporučuju nejprve zvládnout dokonale pocit jistoty na bruslích, brzdnou techniku (nejlépe několika způsoby) a hlavně neustále pozorovat dění okolo sebe, před i za sebou a předvídat možné nepříjemné situace (auto nedá přednost, chodec, cyklista nebo zvířátko vstoupí či vjede do dráhy, náhlá nerovnost terénu, překážky, kanálové poklopy a hlavně ty vodící čudlíky pro nevidomé - ty jsou nejzákeřnější, nejsou moc vidět, za to hodně pak cítit), zkrátka, buďte pozorní a ohleduplní k ostatním.

 

Přes všechna uvedená negativa je úžasné projíždět ulicemi města a nesoustředit se jen na přeplněné cyklostezky. Pravděpodobně žádného dalšího šílence valícího se po dlážděném chodníku nepotkáte.

 

 

Marián K.