brnovinky

S větrem o závod - závod veteránů do vrchu Soběšice

Kategorie: sport Brno Zveřejněno 3. 10. 2009 14:06 Zobrazeno: 3740

S větrem o závod - závod veteránů do vrchu Soběšice

Tradice, která trvá již od roku 1924. To je jízda veteránů do vrchu v závodě Brno – Soběšice.

 

K účasti v závodě stačí málo. Vlastnit automobil nebo motocykl vyrobený do roku 1939 nebo čtyřtaktní motocykl do roku 1965. Samozřejmostí je pak platné řidičské oprávnění a splnění podmínek pro zařazení do technické kvalifikace FIVA A a B, specifikace 1 až 3. Tak co, splňujete všechny potřebné podmínky?:-)

 

Blížíme se k místu startu závodu – areálu Kociánka v Brně - Králově Poli. Okraje závodní trasy postupně obsazují diváci. Není jich sice 30000, jako tomu bylo úplně v prvním historickém závodu, ale i tak je účast hojná. I přesto, že je již 26. září, sluníčko krásně hřeje, jako by bylo pořád léto. Někteří diváci tak pozorují celé dění zpoza dek rozprostřených po zemi.

 

Ještě před startem mohou řidiči seznámit svého veterána s tratí a zjistit tak její náročnost. V 11 hodin již na trať vyráží z areálu Kociánky první historické vozidlo. Hned po prvních 100 metrech ho čeká první zkouška. Tou je největší zatáčka, kdy je třeba zatočit vozidlem o 180 stupňů. Jdeme kousek směrem k cíli, abychom omrkli náročnost tratě. Za zatáčkou začíná trať prudce stoupat a je zpestřena neustálými zatáčkami. Je to pořádný záběr pro takové automobilové pamětníky. Další vozidla vyráží na trať v pravidelných intervalech a snaží se ostatní předjíždět.

 

Pro případ, že by veterán nevybral zatáčku, je v pohotovosti přistavěna sanitka a hasiči. Některá vozidla skoro lapají po dechu a jejich řidiči raději volí strategii pomalu, ale jistě do cíle. Před sebou mají přeci jen ještě tři kilometry cesty z Brna do Soběšic s výškovým rozdílem 159,8 metru, průměrným stoupáním 4,59 %, kde maximální stoupání čítá 10 %. Většina vozů je krásně naleštěna. Jsou to hotoví fešáci, kteří jakoby právě vyjeli z výrobního pásu. Posádky veteránů jsou oblečeny do dobových kostýmů a zvesela mávají. Auta troubí divákům na pozdrav atypickými zvuky a pár řidičů si stíhá dát i cigaretu. Některá vozidla vypadají spíše jako pojízdné skříně a místa je v nich pomálu. Na památku za sebou veteráni zanechávají stopy kouře a „vůně“ z výfuků. Občas se ozývají i hrozivé zvuky a vypadá to, že některá vozidla se rozhodla stávkovat. Nakonec však náročný terén rozdýchají a jízda pokračuje. Majitelé veteránů o své miláčky určitě řádně pečují a připravují je pro takové závody.

 

A co vše se hodnotí v této soutěži? Stačí jen splnit nějaké „nej“. Soutěží se o vozidla nejpůvodnější, nejzajímavější, nejlépe renovované, o nejvzdálenějšího řidiče, nejelegantnější dámu závodu, nejstylovější posádku, nejmladšího a nejstaršího účastníka, nejstarší vozidlo, nejlepší dosažený čas a další nej.

 

Automobily už jsou v Soběšicích a trať nyní patří historickým motocyklům. Některým řidičům nechybí dobové oblečení včetně pořádných historických brýlí a helmy, která hlavu asi moc při pádu neochrání. Jdeme zpět k místu startu, kde historickou atmosféru doplňuje dobová hudba, která je rušena hřmotem tůrujících motorek a startujících automobilů. Zblízka obdivujeme zaparkovaná historická vozidla a motocykly. Je nač se dívat. Někteří veteráni mají skromné vybavení a naopak někde se vůbec na materiálu nešetřilo a třeba interiér automobilu Hispano Suiza je celý ozdobně čalouněný.

 

Objevuji snad nejstarší vůz tohoto závodu. Je jím Ford T Roadster z roku 1917 a trošku mi připomíná kočár z pohádek. Kabina je posazena na vysokých kolech, takže si posádka užívá určitě skvělý výhled. Nikde nenacházím měřič rychlosti, jen přimontovaný novodobý cyklo-computer. V té době asi nebylo třeba tachometrů. Další zajímavostí jsou světla vyčnívající z boku veteránu. Jsou kahanová a fungují jako petrolejky. Dovídám se i pár technických parametrů. Motor ve vozidle je řadový čtyřválec SV s obsahem 2890 ccm. Čtyřkolový pamětník dosahuje výkonu 20-ti koní a jeho hmotnost je 620 kilogramů. Převodovka je dvou-stupňová planetová, nožně řazená a pohon vozidla je soustředěn na zadní kola. Ve spotřebě paliva je „Legendární Henryho Téčko“ téměř nenáročné. Má rádo 11 až 22 litrů na 100 kilometrů. Levné vozidlo, co říkáte? :-) Další zajímavostí je brzda, která je jen na zadní kola.

 

Za podívanou stojí i starodávné motorky. Opět nacházím starší kousek z roku 1917 – sidecar Harley – Davidson. Jeho maximální rychlost je 80 kilometrů v hodině. Snad nejdelší motorkou této soutěže je žlutě-zelená Böhmerland Čechie. Skýtá místo až pro tři lidi a tachometr opět nenacházím.

 

Naše prohlídka vozidel je pomalu u konce a že se bylo na co koukat. Mezitím se ke startu připravují opět motocykly a my za ohromujícího dunění motorů všude okolo areál Kociánky v Brně opouštíme. Budeme se těšit na další ročník závodu!

 

Líbí se vám veteráni? Máte nějakého doma ve stodole taky? Napište komentář.

 

text Síma, foto Marián K.

Tuto reportáž sponzoroval Lama Rek - výrobce kalendářů z fotografií, které vám zároveň nejdříve vyfotografuje - www.LamaRek.cz