Brzy ráno vyrážím omrknout staré město Galle a projít se po hradbách, pěkné.
Po cestě míjím školu a potkávám školačky v pěkných bílých uniformách – dnes je první školní den po prázdninách, chvíli sleduju zahájení školního roku a dělám pár fotek. Paní učitelky mají pestře barevné pěkné hábitošaty. Řve tu nějaká muzika. Všichni hromadně zpívají. Hudba je ale nějaká chrastivá.
Pokračuju na hradby a cestou míjím vojenskou hlídkovou stanici, raději schovávám foťák. Domorodci se po hradbách probíhají místo ranní rozcvičky. Svěží vzduch Indického oceánu je příjemný. Hradby v Galle zůstaly ještě z dob kolonizátorů, tady myslím konkrétně portugalských.
Místní tu hrají fotbal, na tom kamenitém hřišťátku to je dost obtížné, tak akorát o vyvrtnutí kotníku. Z hradeb se dole u břehu líně pohupuje starý vrak nákladní tlačné vany pro převoz nákladu po oceánu. Kdoví, co v těch zrezivělých sudech je.. V dáli nějací muzikanti nacvičují pochod ve stejnokrojích, no, ale ta hudba se nedá poslouchat, uff:-) Moc jim to nejde do rytmu. Raději se přesunu zpět do města.
Vycházím z pevnosti a mířím směr bus.To, co právě vidím, mě nechává v němém úžasu. Starý Fiat Multipla! Legendární vozítko, které není v České republice moc známé. Ale jeho novodobý nástupce už ano. U staré verze člověk nikdy neví, jestli couvá nebo jede správně :-) Fiat Multipla v té době bezpečností moc neoplýval. Spolujezdec měl před nohami rezervní kolo a řidiči vedla mezi nohami tyč od volantu. Jak se Fiat dostal až sem, to nevím.
Míjím Gallský maják, dělníci upravují okolí a uklízí. Mají kolečko bez pneumatiky, jen s kovovou obručí, musí to pořádně drnkocat.
V Galle zrovna začíná literární festival, tak proto asi ten úklid. No nic, loučím se s městem a pádím na bus. Chci jet do Unawatuny. Hledám zastávku, ale ona zase nikde. Protože je hrozné vedro, vezmu si tedy tříkolku. Po cestě ještě navštěvuji pobočku SriLanka Air, abych potvrdil datum odletu. Mají zavřeno. S řidičem tedy domlouvám cenu a jedeme. Je to asi jen 3 km. Po cestě míjíme krávy u silnice, volně tady všude pobíhají a občas zastaví provoz. Stále se nemůžu zvyknout na to, že se na Srí Lance jezdí vpravo.
Přijíždíme do Unawatuny - až k pláži. Je to nádhera! Loučím se s řidičem a pokračuju po svých.
Procházím se po pláži a usedám k pozdní snídani u Full Moon Resort. V průvodci hledám vhodné ubytování. Na konci pláže je pěkný penzionek přímo u oceánu. Mířím tam. Chtějí ale 1500 LKR, stahuju to alespoň na 1300. Za výhled na oceán to obětuju.
Zbytek dne mám konečně relax a k večeru jdu omrknout městečko. V jednom hotelu nacházím možnost internetu, hledám tedy nové info o situaci na východě. Vybuchl další bus, hrozné:-(. Večer při pohledu šumící oceán popíjím čaj a píšu deník a pohledy. Snad dojdou..
Přisedá si ke mne číšník – zřejmě jen brigádník, povídáme si a nakonec zase zamíří k situaci na Lance, že nemá peníze, atd., atd... To už znám. Říkám, že já ale nejsem klasický německý turista, že chodím pěšky nebo jezdím busem. Zdá se, že to chápe. Fajn. Další den je u konce, tentokrát trochu klidnější, pohoda!
text & foto Marián K., přepis z deníku Síma
příště - Největší Buddha na Lance, Koggala a rybářské kůly, trh ve Weligamě, Wattana
Kategorie: na cestách světem Zobrazeno: 3189
Brzy ráno vyrážím omrknout staré město Galle a projít se po hradbách, pěkné.
Po cestě míjím školu a potkávám školačky v pěkných bílých uniformách – dnes je první školní den po prázdninách, chvíli sleduju zahájení školního roku a dělám pár fotek. Paní učitelky mají pestře barevné pěkné hábitošaty. Řve tu nějaká muzika. Všichni hromadně zpívají. Hudba je ale nějaká chrastivá.
Pokračuju na hradby a cestou míjím vojenskou hlídkovou stanici, raději schovávám foťák. Domorodci se po hradbách probíhají místo ranní rozcvičky. Svěží vzduch Indického oceánu je příjemný. Hradby v Galle zůstaly ještě z dob kolonizátorů, tady myslím konkrétně portugalských.
Místní tu hrají fotbal, na tom kamenitém hřišťátku to je dost obtížné, tak akorát o vyvrtnutí kotníku. Z hradeb se dole u břehu líně pohupuje starý vrak nákladní tlačné vany pro převoz nákladu po oceánu. Kdoví, co v těch zrezivělých sudech je.. V dáli nějací muzikanti nacvičují pochod ve stejnokrojích, no, ale ta hudba se nedá poslouchat, uff:-) Moc jim to nejde do rytmu. Raději se přesunu zpět do města.
Vycházím z pevnosti a mířím směr bus.To, co právě vidím, mě nechává v němém úžasu. Starý Fiat Multipla! Legendární vozítko, které není v České republice moc známé. Ale jeho novodobý nástupce už ano. U staré verze člověk nikdy neví, jestli couvá nebo jede správně :-) Fiat Multipla v té době bezpečností moc neoplýval. Spolujezdec měl před nohami rezervní kolo a řidiči vedla mezi nohami tyč od volantu. Jak se Fiat dostal až sem, to nevím.
Míjím Gallský maják, dělníci upravují okolí a uklízí. Mají kolečko bez pneumatiky, jen s kovovou obručí, musí to pořádně drnkocat.
V Galle zrovna začíná literární festival, tak proto asi ten úklid. No nic, loučím se s městem a pádím na bus. Chci jet do Unawatuny. Hledám zastávku, ale ona zase nikde. Protože je hrozné vedro, vezmu si tedy tříkolku. Po cestě ještě navštěvuji pobočku SriLanka Air, abych potvrdil datum odletu. Mají zavřeno. S řidičem tedy domlouvám cenu a jedeme. Je to asi jen 3 km. Po cestě míjíme krávy u silnice, volně tady všude pobíhají a občas zastaví provoz. Stále se nemůžu zvyknout na to, že se na Srí Lance jezdí vpravo.
Přijíždíme do Unawatuny - až k pláži. Je to nádhera! Loučím se s řidičem a pokračuju po svých.
Procházím se po pláži a usedám k pozdní snídani u Full Moon Resort. V průvodci hledám vhodné ubytování. Na konci pláže je pěkný penzionek přímo u oceánu. Mířím tam. Chtějí ale 1500 LKR, stahuju to alespoň na 1300. Za výhled na oceán to obětuju.
Zbytek dne mám konečně relax a k večeru jdu omrknout městečko. V jednom hotelu nacházím možnost internetu, hledám tedy nové info o situaci na východě. Vybuchl další bus, hrozné:-(. Večer při pohledu šumící oceán popíjím čaj a píšu deník a pohledy. Snad dojdou..
Přisedá si ke mne číšník – zřejmě jen brigádník, povídáme si a nakonec zase zamíří k situaci na Lance, že nemá peníze, atd., atd... To už znám. Říkám, že já ale nejsem klasický německý turista, že chodím pěšky nebo jezdím busem. Zdá se, že to chápe. Fajn. Další den je u konce, tentokrát trochu klidnější, pohoda!
text & foto Marián K., přepis z deníku Síma
příště - Největší Buddha na Lance, Koggala a rybářské kůly, trh ve Weligamě, Wattana