Srí Lanka 7 - za největším Buddhou - Za vůní čaje, hor a oceánu
- Podrobnosti
- Kategorie: na cestách světem
- Zobrazeno: 2186
Srí Lanka 7 - za největším Buddhou
Den pátý - největší Buddha Srí Lanky, kůly rybářů v Koggale, školní závody v Mataře, nejjižnější místo - maják Dondra
Ráno jdu na bus a mířím dále směr východ. Míjíme bývalé letiště z války a zónu volného obchodu v Koggale. Vystupuji a hledám „kůly v oceánu“. 
Na nich mají občas sedět rybáři a lovit ryby. Kůly jsem sice našel, ale všechny jsou prázdné. Asi je moc vítr nebo špatný proud vody. Škoda. Kůly jsou velice ceněny a předávají se prý z generace na generaci.
Jedu busem dál a vystupuji ve Weligamě. Je to městečko nedotčené turismem. Procházím přístav a míjím malý ostrov Taprobane - na něm stojí nějaký kostelík. Umělci tu prý hledali inspiraci. Procházím městečkem, místní se usmívají a obdivují moji nevalnou sinhálštinu. Divím se, kolik je všude obchodů a obchůdků Bata. No, skutečně bez háčku, ty tady neznají. Procházím tržnici a mířím na nádraží. Žádný vlak v dosahu. Tady už vůbec latinkou nepíšou, uff. Jdu tedy na bus. 
Po cestě posílám pohledy na poště. Je tu několik přepážek, každá na něco – pozvánky, pohledy, dopisy, balíky..
Chytám si bus a jedu dál – do města Matara. Vystupuji a procházím si město, je tu stará holandská pevnost, nyní zřejmě věznice. 
Po dřevěném mostku jdu na malý ostrov Parey Dewa, kde je malý buddhistický chrám. Zrovna probíhá nějaká motlitba. Do buddhistických chrámů se chodí zásadně bez bot. Potkávám dva oranžové mnichy, asi jsou tady taky na návštěvě. Usmívají se. Po svolení si je fotím, děkují mi za to a pak směřují směr město skryti před poledním žárem pod deštníky.
Vracím se do města, procházím tržnicí a mířím dál směr jihovýchod. V dáli vidím děvčata ve školních uniformách, asi mají nějaký sportovní den. Super! Jdu k nim a zhruba hodinku trávím fotografováním jejich disciplín. 
Skákají na pláži přes provaz, běhají 50 metrů, házejí diskem. Závodiště mají pěkné – písek a vánek Indického oceánu s burácející vlnami. „Proud to be a Marian“, má jedna závodnice na triku :-)
Po čase pokračuji dál směr bus. Ale opět nepotkávám žádnou zastávku. Tak pokračuju pár kilometrů pěšky až k nějaké univerzitě, kde stopuju bus a jedu do Dondry. Tady si kupuju pár banánů. Hmm moc chutné, jsou to rajské pidibanány. Jdu pěšo asi 1,5 km na jižní cíp Dondry, kde je moc pěkný maják. Ocitám se na nejjižnějším bodu Srí Lanky. Maják je schovaný v palmovém háji. Bohužel mě nechtějí pustit nahoru, škoda. Po návratu do městečka Dondra se ještě dívám na sedícího velkého Buddhu a výměnou za pár bonbónů a propisku fotím nějakou holčičku. 
Busem pokračuji k Beliattě přes Dikwellu. Přijíždím ke chrámu Wewurukannala Vihára a s místním průvodcem obdivuji co tu mají. 
Začínáme prohlídkou chodby, kde je asi 200 maleb zobrazujících, co se stane těm, kdo nějak zhřeší. Je to poučné a někdy až morbidní. Přecházíme do další budovy, kde je několik desítek Buddhů ve všech možných polohách. Dále následuje omrknutí největšího Buddhy na Srí Lance. Je prý vysoký skoro 30 metrů. Za ním stojí mnohapatrová budova, sloužící asi na údržbu Buddhy a po jejích schodech lze vystoupat až nahoru. Posledním bodem je prohlídka místní sbírky všeho, připomíná mi to vetešnictví. Dole v síni právě skončilo nějaké představení. 
Vracím se pěšky do Dikkwelly. Po malém občerstvení jdu směr východ, zase žádná zastávka busu. 
Pokračuji cca 1,5 km a potkávám hlouček lidí. Ptám se, zda čekají na bus. „Ano“, povídají. Čekám s nimi. Po telefonním kabelu přes silnici přebíhá opičák. Je tady bujný tropický prales všude okolo. Busem pokračuji až do Tangally.
Po vystoupení se snažím zorientovat a mířím na pláž. Procházím přístavem a potkávám loď Jára Cimrman, vtipné. Jak se sem dostala? Asi z dob, kdy zde působila česká Adra a pomáhala stavět nová obydlí po tsunami. Obcházím ubytovací guesthousy, ve dvou mají plno. 
Z dalšího už na mě mladý číšník hulačí a ptá se, zda hledám room. Fajn. Na stěně visí veliký plakát Boba Marleye. Beru si pokoj v patře pro 3 za super cenu 700 LRK. Je luxusní! Krásný výhled na oceán.
Po lehké večeři a čaji si povídám s domácími. Vedle sedí taky nějaký cestovatel, je z Německa. Dáváme se do řeči. 
Testuji poprvé místní lahvové pivo. Dobré. Na Lance je jen jediný pivovar, někde poblíž hlavního města. Láhev má správnou velikost – 625 ml, myslím. Povídáme si anglicko-německo-sinhálsky – pohoda. Chris (Němec) má přítelkyni v Kazachstánu. Zajímavé. Nějak jsme to natáhli, už je 18.1. a já dnes slavím!:-) Zase jsem o rok starší. No, ale mám toho pro dnešek (už včerejšek) dost. Jdu spát.
text & foto Marián K., přepis z deníku Síma
příště - Tangalla, pobořené domy po tsunami na liduprázdných nekonečných plážích, seznámení s obří tajuplnou lagunou, pomoc domorodcům
Srí Lanku má rád i Lama Rek - www.LamaRek.cz
|
Srí Lanka 6. - relax v Unawatuně - Za vůní čaje, hor a oceánu
nejde do rytmu. Raději se přesunu zpět do města.
lečko bez pneumatiky, jen s kovovou obručí, musí to pořádně drnkocat.
láži a usedám k pozdní snídani u Full Moon Resort. V průvodci hledám vhodné ubytování. Na konci pláže je pěkný penzionek přímo u oceánu. Mířím tam. Chtějí ale 1500 LKR, stahuju to alespoň na 1300. Za výhled na oceán to obětuju.
mě jen brigádník, povídáme si a nakonec zase zamíří k situaci na Lance, že nemá peníze, atd., atd... To už znám. Říkám, že já ale nejsem klasický německý turista, že chodím pěšky nebo jezdím busem. Zdá se, že to chápe. Fajn. Další den je u konce, tentokrát trochu klidnější, pohoda!
Srí Lanka 7 - za největším Buddhou - Za vůní čaje, hor a oceánu
Kategorie: na cestách světem Zobrazeno: 2186
Srí Lanka 7 - za největším Buddhou
Den pátý - největší Buddha Srí Lanky, kůly rybářů v Koggale, školní závody v Mataře, nejjižnější místo - maják Dondra
Ráno jdu na bus a mířím dále směr východ. Míjíme bývalé letiště z války a zónu volného obchodu v Koggale. Vystupuji a hledám „kůly v oceánu“. Na nich mají občas sedět rybáři a lovit ryby. Kůly jsem sice našel, ale všechny jsou prázdné. Asi je moc vítr nebo špatný proud vody. Škoda. Kůly jsou velice ceněny a předávají se prý z generace na generaci.
Jedu busem dál a vystupuji ve Weligamě. Je to městečko nedotčené turismem. Procházím přístav a míjím malý ostrov Taprobane - na něm stojí nějaký kostelík. Umělci tu prý hledali inspiraci. Procházím městečkem, místní se usmívají a obdivují moji nevalnou sinhálštinu. Divím se, kolik je všude obchodů a obchůdků Bata. No, skutečně bez háčku, ty tady neznají. Procházím tržnici a mířím na nádraží. Žádný vlak v dosahu. Tady už vůbec latinkou nepíšou, uff. Jdu tedy na bus. Po cestě posílám pohledy na poště. Je tu několik přepážek, každá na něco – pozvánky, pohledy, dopisy, balíky..
Chytám si bus a jedu dál – do města Matara. Vystupuji a procházím si město, je tu stará holandská pevnost, nyní zřejmě věznice. Po dřevěném mostku jdu na malý ostrov Parey Dewa, kde je malý buddhistický chrám. Zrovna probíhá nějaká motlitba. Do buddhistických chrámů se chodí zásadně bez bot. Potkávám dva oranžové mnichy, asi jsou tady taky na návštěvě. Usmívají se. Po svolení si je fotím, děkují mi za to a pak směřují směr město skryti před poledním žárem pod deštníky.
Vracím se do města, procházím tržnicí a mířím dál směr jihovýchod. V dáli vidím děvčata ve školních uniformách, asi mají nějaký sportovní den. Super! Jdu k nim a zhruba hodinku trávím fotografováním jejich disciplín. Skákají na pláži přes provaz, běhají 50 metrů, házejí diskem. Závodiště mají pěkné – písek a vánek Indického oceánu s burácející vlnami. „Proud to be a Marian“, má jedna závodnice na triku :-)
Po čase pokračuji dál směr bus. Ale opět nepotkávám žádnou zastávku. Tak pokračuju pár kilometrů pěšky až k nějaké univerzitě, kde stopuju bus a jedu do Dondry. Tady si kupuju pár banánů. Hmm moc chutné, jsou to rajské pidibanány. Jdu pěšo asi 1,5 km na jižní cíp Dondry, kde je moc pěkný maják. Ocitám se na nejjižnějším bodu Srí Lanky. Maják je schovaný v palmovém háji. Bohužel mě nechtějí pustit nahoru, škoda. Po návratu do městečka Dondra se ještě dívám na sedícího velkého Buddhu a výměnou za pár bonbónů a propisku fotím nějakou holčičku.
Busem pokračuji k Beliattě přes Dikwellu. Přijíždím ke chrámu Wewurukannala Vihára a s místním průvodcem obdivuji co tu mají. Začínáme prohlídkou chodby, kde je asi 200 maleb zobrazujících, co se stane těm, kdo nějak zhřeší. Je to poučné a někdy až morbidní. Přecházíme do další budovy, kde je několik desítek Buddhů ve všech možných polohách. Dále následuje omrknutí největšího Buddhy na Srí Lance. Je prý vysoký skoro 30 metrů. Za ním stojí mnohapatrová budova, sloužící asi na údržbu Buddhy a po jejích schodech lze vystoupat až nahoru. Posledním bodem je prohlídka místní sbírky všeho, připomíná mi to vetešnictví. Dole v síni právě skončilo nějaké představení.
Vracím se pěšky do Dikkwelly. Po malém občerstvení jdu směr východ, zase žádná zastávka busu. Pokračuji cca 1,5 km a potkávám hlouček lidí. Ptám se, zda čekají na bus. „Ano“, povídají. Čekám s nimi. Po telefonním kabelu přes silnici přebíhá opičák. Je tady bujný tropický prales všude okolo. Busem pokračuji až do Tangally.
Po vystoupení se snažím zorientovat a mířím na pláž. Procházím přístavem a potkávám loď Jára Cimrman, vtipné. Jak se sem dostala? Asi z dob, kdy zde působila česká Adra a pomáhala stavět nová obydlí po tsunami. Obcházím ubytovací guesthousy, ve dvou mají plno. Z dalšího už na mě mladý číšník hulačí a ptá se, zda hledám room. Fajn. Na stěně visí veliký plakát Boba Marleye. Beru si pokoj v patře pro 3 za super cenu 700 LRK. Je luxusní! Krásný výhled na oceán.
Po lehké večeři a čaji si povídám s domácími. Vedle sedí taky nějaký cestovatel, je z Německa. Dáváme se do řeči. Testuji poprvé místní lahvové pivo. Dobré. Na Lance je jen jediný pivovar, někde poblíž hlavního města. Láhev má správnou velikost – 625 ml, myslím. Povídáme si anglicko-německo-sinhálsky – pohoda. Chris (Němec) má přítelkyni v Kazachstánu. Zajímavé. Nějak jsme to natáhli, už je 18.1. a já dnes slavím!:-) Zase jsem o rok starší. No, ale mám toho pro dnešek (už včerejšek) dost. Jdu spát.
text & foto Marián K., přepis z deníku Síma
příště - Tangalla, pobořené domy po tsunami na liduprázdných nekonečných plážích, seznámení s obří tajuplnou lagunou, pomoc domorodcům
Srí Lanku má rád i Lama Rek - www.LamaRek.cz
|